THOUSANDS OF FREE BLOGGER TEMPLATES

čtvrtek 1. července 2010

Richard Brautigan: In Watermelon Sugar (V melounovém cukru)

   Pokud jste stihli zaznamenat, že Zoe dočasně měla vlastní blog o knížkách, tak si asi vybavujete, že o tomhle psala. Dal bych sem link, ale protože je to TAKOVÁ LAMA, tak blog zrušila, takže máte smolíka pacholíka. Takže jednou jsem si tak náhodně šel projít cizojazyčný knížky do knihovny u nás, přičemž jsem tam na tohle náhodou narazil. Samozřejmě, hned to skončilo v batůžku (teda ne hned, zase tolik po tom netoužím, abych tu knížku kradl...).
   Když jsem si knížku půjčoval, měl jsem jen představu, že autor byl hipík a že knížka je totálně ujetá, protože v ní je všechno vyrobený z melounovýho cukru a tygři tam žerou lidi. Více méně jsem čekal něco kerouacoidního, ale hozený do LSD tripu. No, tak to jsem se spletl.
   Obyvatelé komuny iDEATH (jáMOR) si žijí každý ve svém útulném domečku, večer se scházejí na společnou večeři a více méně toho moc nedělají. Sem tam si vytesají sochu, hlavní hrdina píše knížku, jinak tam tak proplouvají, občas hodí pokec, všichni jsou milí a hodný a usměvaví. Jsou vcelku nezávislí, protože si pěstují melouny, ze kterých si vyrábí cukr, a z toho pak vyrábí všechno, včetně mostů a domů. Taky si chovají pstruhy. A jedí spousty mrkve.
   Takže překvapení, čekal jsem nějakou nevázanou komunu, kde to pojede, ne partu prudů, co maj na ksichtě namontovanej úsměv, ale dobrý.
   Více méně antagonista knížky je inBOIL (neŽIT) (jinak všichni ostatní mají normální jména, takže ne každý tam porušuje gramatický pravidla pro psaní vlastních jmen), kterýho to tam prostě přestane bavit a přestěhuje se k Forgotten Works (Zapomenuté podniky, skládka jakéhosi haraburdí, podle doslovu představují přetechnizovaný svět okolo...whateva), kde si postaví boudičku a z Zapomenutých věcí si dělá pálenku. Postupně se k němu přidávají další odpadlíci (čemuž se nedivím, protože upřímně, kdo normální by dokázal žít v iDEATH a nezešílet?).
   Život v iDEATH míval dokonce i jakési úskalí, a tím byli tygři. Na jednu stranu moc hodní, protože dětem zásadně neubližovali a pomáhali jim s násobilkou. Na druhou stranu jim ve stejnou chvíli pojídali rodiče, což z nich dělá tvory o něco méně sympatické. To je ale jedno, protože obyvatelé iDEATH už je všechny vybili a pro jistotu si postavili sochu toho, jak tělo posledního z nich spalují. Lovely.
   Dějem se ještě tak nějak pohybuje Margaret, bývalá milenka hlavního hrdiny, která docela špatně nese, že ji nechal být kvůli jiné. S oblibou chodí do Forgotten Works a sbírá tam všechny ty podivný věcičky, kterými si přecpe pokoj. Jenže obyvatelé iDEATH ji mají za dost divnou a navíc si drtivá většina z nich myslí, že spí s neŽITEM (sorry, že střídám anglický a český názvy, ale "inBOILEM" prostě nešlo...), což sice není (podle mě) pravda, ale dobrý. Když někdo nehází dost úsměvů a není dost miloučkej, je prostě venku ze hry.
   neŽIT (už u toho zůstanu) a jeho kumpáni nakonec přijdou do iDEATH, seřvou všechny, že to, co tady žijou, prostě není normální, že tygři měli pravdu a měli je sežrat všechny a že jim teď ukážou, co je ten pravej iDEATH. A uříznou si palce. A pak si uříznou nosy. A pak si uříznou uši. A protože obyvatelé iDEATH jsou takový emocionálně založený, prostě civěj na to, jak se neŽITOVI a ostatním krev míchá s melounových cukrem a nechaj je tam hebnout. Jo, navíc hrdinova nová milenka se fakt naštve, protože jí tam všude dělaj bordel, tak si rovnou dojde pro mop a začne drhnout.
   Do toho si ještě Margaret hodí mašli, což konečně aspoň jednou dvěma postavama nějak pohne, ale zase taky ne moc. Prostě zazdí její pokoj a pa.
   Nakonec teda moc nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu je to pohodová komunita, kde mají všichni všeho dost a jsou na sebe hodný, taková prima rustikální idylka. Na druhou stranu se postavy z tý pohodičky nemůžou dostat a měl jsem dojem, že je to docela emocionálně obrousilo, protože dvě postavy tam spolu spí, protože jsou prostě such good friends. Je to super vysněný život, ale v tom se žít prostě nedá.
   Takže tak tuhle knížku vidím já. Nevím, jestli je to správně, ale on tu žádný správný pohled asi není. Škoda jen, že si ta lama smazala blog, protože si ten post už moc nepamatuju...takže do komentů jí sem napište, ať si ho pěkně rychle obnoví. Ona si to tu určitě přečte :o)

2 komentářů:

zoe řekl(a)...

myslim, že to nevidíš o tolik jinak než já, jen prostě asociace na slovo "komuna" moc nastartovaly tvou fantazii. Blog obnovim možná někdy, každopádně mám zálohu a knih zásobu, takže možná ani neni všem dnům konec...stejně se jen nudíš a potřebuješ mít co číst :P

dewberry řekl(a)...

In Watermelon Sugar miluju :)
A zapomněl jsi napsat, že hlavní hrdina vůbec žádný jméno v knížce nemá :)