Zoufalci (2009)

   To jsem tak jednou zapnul televizi, abych zabil pár minut, než se mi dostáhne film June (Tennant a Eccleston v jednom filmu (což je samozřejmě recept na ultimátní dílo kinematografie) (tímto připomínám Awaris a Zoe, že jsme si to ještě pořád nepustili) (během Zoufalců jsem usoudil, že na to koukneme až spolu, abychom mohli vzdychat unisono (všímáte si úžasnýho způsobu, jakým používám závorky?...jakože Austenová hadr)(bohužel asi i čitelnost hadr))), a hop, začínali Zoufalci, na který jsem se chtěl už dávno kouknout. Ostatně, když už mám ty mezery v český literatuře, aspoň nějaký český filmy bych mohl sjíždět...
   První plus filmu (ačkoli ne to hlavní) je, že tam nejsou moc okoukaný obličeje. Žádná nahatá Geislerová (je vůbec nějakej film, kde se ta ženská nesvlíkne?), žádnej zpomalenej pablb (o jehož roli by se popral Liška a Macháček) ani muž v krizi středního věku (nejlíp Trojan) (hrdinové sice jsou v krzi a středním věku, nicméně v krizi jsou zjevně celoživotně, takže to je jiný případ).
   Takže...jde o příběh šesti čerstvých třicátníků, kteří spolu chodili v Jablonci na střední, z různých důvodů se přestěhovali do Prahy a vedou naprosto zoufalý životy. První slečna má přítele, co má evidentně potřebu ojíždět všechno kolem, ovšem ona si to nechává líbit. Druhá tak nějak klopýtá životem (obvykle klopýtá přes svoje oblečení, jak mizí z cizí postele), přehnaně se opíjí a má děsnou matku (dobře, ta matka není tak děsná...jen nemůžu vystát tu herečku). Třetí je jediná ze skupiny, co má rodinu, ale její manžel je mistr v nadeptávání sebevědomí (deptání + naleptávání, kdyby to jakože někomu nedošlo) a fakt teda stojí za to. První chlapec je v obdobně kvalitním vztahu jako první slečna a už devět let studuje peďák (i těch 5 je snad moc...). Další dva jsou gayové (ostatně, sošky vyhrávají utlačovaný rasový menšiny, gayové a postižený děti...), jeden alkoholik, druhý...no ani nevím, co mu je, prostě všeobecně ztracená existence. Tohle je vlastně největší problém filmu, postavy jsou trochu jak seznam klišoidních ztracenců použitelných v kinematografii...ale dobrý.
   Postavy se někdy kolem půlky filmu sejdou a vzpomenou si, že kdysi vymysleli, že si společně koupí statek, kam se společně nastěhují, takže se rozhodnou to konečně provést. A protože prej moc spoiluju, tak to tady típnu. Ostatně, ono se o ději nic moc dalšího říct nedá, protože tam více méně není.

   Kromě toho, že děj se nijak zvlášť nevyvíjí, nevyvíjí se ani postavy, nicméně...cílem filmu je naznačit, že prostě nejsou s to sami se sebou cokoli udělat, takže se to dá jen těžko vyčítat... Ovšem tohle dohání zpracování. Kamera je občas...přehnaně umělecká, ale dokud to nedosahuje míry jako v Normalu, tak to dokážu snést. Myslím tím záběry z divných úhlů na půlku obličeje hrdinů a tak. Naprosto dokonalá je ale práce se střihem a zvukem, hlavníě překrývání zvuků z jedné scény s obrazem z další. Jasně, není to nijak originální postup, ale tady je posunutý o krok dál, když často nějak funguje v té další scéně (jako zvonění tramvaje z první scény se kryje se zvonkem z další (a možná ani to není zase tolik originální, ale já to asi ještě neviděl)).
   Občas to trochu drhne. Občas zvednete obočí, protože to je prostě...ehm (jako dramatické oznámení: "A nepřestěhoval jsem se jen proto, že jsem si uvědomil, že jsem homosexuál...(omg, kdo to slovo vůbec používá, než to jeden vůbec dořekne, posluchači mu usnou (řekněte mi někdo, až moje řešení jednotlivých slov přesáhne únosnou míru))). Občas vás budou srát ty všeobecně platný pravdy a lehce přímočarý výlevy (ve stylu "Ach, ti mladí, mohou jít kamkoli, ale hlavně aby byli z domova. A nejvíc potom trpí rodiče.") Ale nakonec se to všechno potopí do pohyblivýho písku deprese a čím víc se tomu budete bránit a plácat sebou, tím rychleji se v tom utopíte (ježiši, proč jsem prostě nemohl cynicky okomentovat děj, pak ze mě padaj takhle jetý obraty). Ale zkusil bych to. Extrémně záporných reakcí jsem našel málo a těm lidem vadilo, že ani jediná z postav nedisponuje duševním zdravím, což (podle mých odhadů) okruhu čtenářů tohodle blogu vadit nebude.
   Enjoy.