M. A. Hirschmann: Hansi, the Girl Who Loved the Swastika

   Ehm, na tenhle komiks jsem přišel pomocí facebooku, kde jsem našel skupinu, co se jmenovala nějak jako "10 nejujetějších komiksů na světě". Bohužel, ujetost se vztahuje jen na obal a jméno, ale i tak to zaujalo (Hansi se dostala na první místo, na druhém je mix X-menů a Star Treku...).
   Tak nějak jsem čekal, že to bude sranda, prostě nějaká parodie, kde Hitlerjugend budou chodit v tričku I love führer. Jenže ono je to celou dobu myšlený naprosto vážně... Pokud byste chtěli, k přečtení to je na internetu, a to zde.
    Takže...Hansi je mladá sudetská dívka, která nadšeně vítá německé vojáky, kteří přicházejí do Čech. Protože je děsně chytrá a (hlavně) oddaná Říši celým srdcem, vyhraje v soutěži a dostane místo ve škole pro nadané v Praze. Tady se jí dostane řádnýho výplachu mozku a hází hlášky typu I am proud to be hungry for Germany's great future (tady jsem ještě pořád měl dojem, že jde o vtip). Tou dobou se setká s Rudym, což je voják, se kterým si dopisuje. Děsně se do sebe zamilují a Rudy ji hned (respektive ve třetím okénku potom, co se objeví) požádá o ruku. Bohužel, jeho rodiče nepřejí jejich mladé lásce, což Rudyho vnitřně ničí (slovy autorky - Rudy was being torn apart). Hansina kamarádka se podivuje nad tím, že odvážní chlapci na frontě požadují, aby jim posílali Bible (tady jsem zaváhal nad pojetím komiksu jako vtipu), ale Hansi ji hned sjede, že Bible je pro slabochy.
   To už se ale blíží Spojenci a Rudy Hansi požádá, aby byla ještě chvíli s ním. Ta ale radši nastoupí do vlaku s výkřikem I believe in Hitler and VICTORY! (opět jsem nabyl přesvědčení, že to je sranda).

  Německo je poraženo a Hansi skončí v pracovním táboře, kde jsou všechny ženy každou noc znásilňované ruskými vojáky (došlo mi, že to teda asi není vtip, nebo je autor i na mě moc velký cynik). Nakonec se ji podaří utéct a více méně zázrakem se dostane až do Západního Německa, kde skončí u amerických vojáků.
   Protože Amíci jsou švarní chlapci jak se patří, nikdo ji neznásilní, ale místo toho dostane snídani a teplou postel. V táboře Červeného kříže potká Rudyho sestru a zjistí, že ten pořád žije. Bla bla, Hansi se setkává s Rudym a konečně se vezmou. Jenže...po roce zjistí, že to nějak nejde, že se v nich cosi změnilo...že prostě něco v jejich životech chybí... A v tu Rudy příjde se spásnou myšlenkou...BIBLE (některý lidi se snaží manželství zachránit tím, že si pořídí děti...někdo začne číst Bibli...). Hansi to už má v hlavě tak dost pochroumaný (a kdo by neměl...), takže teď pro změnu hází hlášky typu Rudy, do we dare to believe? That he died for us? Or even more...that he LIVES for us? (Snad mi přišlo lepší, když vyřvávala cosi o nesmrtelnosti Třetí říše.)
    Následně se přestěhují do Ameriky, kde Hansi pronikne do duše amerického studenta a odhalí, že prostě všechna ta komerce zakrývá to důležitý v životě, tak se modlí, aby měla dost lásky pro Boha i pro Ameriku (tady bych si rád ještě myslel, že to je sranda...ale ne, není). Nakonec vytvoří u sebe doma centrum pro pomoc mladým lidem a šíří lásku a boží slovo po věznicích pro mladistvý delikventy.
   Nejsmutnější na tom je, že celá ta věc je autobiografie autorky. Já chápu, že to musela být hrůza a děs a tak...ale prostě mimo moje chápání je, že je někdo ochotný celý život vměstnat do 36stránkového komiksu, který dělá dojem, že vyšel jako příloha Strážné věže. Takže, tohle se autorce prostě nepovedlo. Jediný způsob, jak si navodit podobný pocit zoufalství jako při holocaustu, je přinutit se tenhle děs číst pořád dokola...
   Potěšilo mě, že nejsem jediný, kdo si to myslí, protože jsem našel pár obdobně nadšených článků, např. zde - oproti tomuhle jsem ještě dost milosrdnej, navíc autor vystihl pár momentů, co mi unikly.