Jako poslední dobou pořád – povinná četba. Asi bych se jinak k tomuhle nedokopal, ale nakonec to nebylo úplně zlý. Jen když Miltnomilka říkala, že je to a rather thin book, měl jsem o tom jiný představy. V mým vesmíru a rather thin book nepřesahuje 200 stran, rozhodně se ani neblíží ke třem stům a pokud jich má 350, jako je tomu v případě Cesty do Indie, začíná se řadit do nadprůměru. No ale asi na to máme jiný pohled.
Děj se odehrává v Indii…přirozeně…a v kostce jde o to, že kolonialismus je fuj a lidi kvůli němu nemůžou být kamarádi, i když jinak by jako klidně mohli. Ale teda jako jen v kostce…
Takže do Indie přijíždí Mrs Moore – matka místního city magistrate Ronnyho – a s sebou přiváží Adele, od které se tak nějak čeká, že si Ronnyho vezme. No ona se do toho zatím moc nehrne a ze začátku si nechává otevřený ještě zadní vrátka. Dr Aziz zatím vysedává se svými přáteli a vedou diskuzi o tom, jestli je možné přátelit se s Britem. Azize povolá jeho extra nepříjemný šéf Callendar, ale Aziz dorazí pozdě kvůli problému s kolem. Cestou zpět se staví v mešitě, kde začne ječet na nějakou ženskou, co tam dělá a že musí mít sundaný boty. Ta mu odpoví, že si j sundala a projeví dost velkou úctu k místním zvykům. Nakonec se z ní vyklube Mrs Moore a oba dva se nakonec docela spřátelí.
Mrs Moore o tom pak vypráví v Klubu, kde se ukáže, že zbytek Britů má na místní obyvatelstvo poměrně jiný názor než Mrs Moore a Adele. Ostatně jeden z důvodů, proč si Adele nechce vzít Ronnyho, je, že se nechce stát další zabšklou paninkou, co nebude mít celý dny na práci nic lepšího než sekýrovat svýho indickýho sluhu. A taky jí všichni tvrdí, že ať přijede s jakýmkoli názorem na utlačování místních, nakonec ji prostředí přinutí přidat se k většině. Nicméně na přání obou dam se uspořádá večírek, kam mají dorazit i místní, což je nakonec ne úplně povedená akce. Ale na scénu přichází Fielding, který se zakecá s Adele a nakonec domluví sraz u něj doma i s Mrs Moore, Azizem a profesorem Godbolem, což je hinduista. Tam to proběhne fajn a Aziz pozve všechny zúčastněné na výlet k Jeskyním. Potom mu to přijde jako docela blbej nápad, ale to už má smůlu.
Mají se sejít u vlaku, ovšem Fielding dorazí pozdě, takže Aziz jeden s Adele a Mrs Moore sám. Teda, jsou tam ještě nosiči a tak, ale stejně. Adele už je teď zsnoubená s Ronnym, protože cestou z večírku měli bouračku a nějak to změnilo její názor na věci (ale pořád má svoje pochybnosti). Mrs Moore si s nimi jde prohlídnout jen jednu jeskyni, protože jí to jako zážitek zjevně stačí na celý život:
If they reached the big pocket of caves, they would be away nearly an hour. She took up her writing-pad and began. “Dear Stella, Dear Ralph,” then stopped, and looked at the queer valley and their feeble invasion of it. Even the elephant had become a nobody. He eyes rose from it to the entrance tunnel. No, she did not wish to repeat that experience. The more she thought over it, the more disagreeable and frightening it became. She minded it much more now than at the time. The crush and the smell she could forget, but the echo began in some indescribable way to undermine her hold on life. Coming at a moment when she chanced to be fatigued, it had managed to murmur: “Pathos, piety, courage – they exist, but are identical, and so is filth. Everything exists, nothing has value.” If one had spoken vileness in that place, or quoted lofty poetry, the comment would have been the same – “ou-boum”. If one had spoken with the tongues of angels and pleaded for all the unhappiness and misunderstanding in the world, past, present, and to come for all the misery men must undergo whatever their opinion and position, ad however much they dodge the bluff – it would amount to the same, the serpent would descend and return to the ceiling. Devils are of the North, and poems can be written about them, but no one could romanticize the Marabar, because it robbed infinity and eternity of their vastness, the only quality that accommodates them to man-kind
She tried to go on with her letter, reminding herself that she was only an elderly woman who had got up too early in the morning and journeyed too far, that the despair creeping over her was merely her despair, her personal weakness, and that even if she got a sunstroke and went mad the rest of the world would go on. Burt suddenly, at the edge of her mind, Religion appeared, poor little talkative Christianity, and she knew that all its divine words from „Let there be light“ to “It is finished” only amounted to “boum”. Then she was terrified over an area larger than usual; the universe, never comprehensible to her intellect, offered no repose to her soul, the mood of the last two months took definite form at last, and she realized that se didn’t want to writ to her children, didn’t want to communicate with anyone, not even with God. She sat motionless with terror, and, when old Mohamed Latif came up to her, though the would notice a difference For a time she thought “I am going to be ill,” to comfort herself, the she surrendered to the vision. She lost all interest, even in Aziz, and the affectionate and sincere words that she had spoken to him seemed no longer hers but air’s.
Aziz s Adele dál pokračují sami, ale Adele ho rozhodí nějakou poznámkou a on na chvíli odběhne do nejbližší jeskyně, aby to nějak rozdýchal. Když se vrátí, Adele nikde není, ale nakonec ji uvidí pod svahem, jak nastupuje do auta své známé, která přivezla Fieldinga. Ten dojde k místu pikniku pěšky, protože Adele se rozhodla je domů. Najednou přijede policejní auto a Azize seberou.
Ve městě se zjistí, že Adele tvrdí, že se ji Aziz pokusil znásilnit. Nastávají zdlouhavý peripetie, Indové šílí, Britové šílí, Adele šílí, Ronny šílí a Mrs Moore sedí a je úplně mimo. Adele si pak už není úplně jistá, jestli se to vlastně stalo, protože jak vidno, Marabarské jeskyně nejsou úplně normální místo. Mrs Moore jí řekne, že je snad úplně jasný, že Aziz je nevinný a Ronny ji nejblžší lodí pošle do Británie, kde ovšem cestou zemře.
V den soudu už je atmosféra lehce hysterická a celý soudní proces je spíš přehlídka toho, jak si Britové dělají, co chtějí. Adele v poslední chvíli dojde, že tohle není tak úplně ono, a obvinění stáhne. I tak se Indové vrhnou zuřivě do ulic a syna majora Callendara si nepodají více méně díky náhodě. Adele ale už není oblíbená ani mezi Indy, ani mezi Brity, kteří věří, že se to stejně stalo. Fielding nakonec ještě ukecá Azize, aby nechtěl po Adele platit soudní výlohy, protož by ji to zbankrotovalo. Mezi přáteli to ale docela skřípe a všichni se nakonec nějak rozjedo do jiných měst nebo Anglie.
Aziz se postupně na Fieldinga naštve, protože nedočte jeho dopis a myslí si, že si vzal Adele. Tím by celá věc s přemlouváním kvůli soudním výlohám vypadala tak, že ho vlastně okradl a od začátku plánoval, že se k penězům přes Adele dostane. Ovšem když se setkají později, vyjde najevo, že si vzal dceru Mrs Moor, takže Aziz ze sebe akorát udělal vola. Potom se zase chvíli kamarádí a je oukí doukí, ale celá knížka končí hádkou, kdy Aziz prohlásí, že prostě dokud Britové ovládají Indii, tak oni nemůžou být přátelé:
And Aziz in an awful rage danced this way and that, not knowing what to do, and cried: “Down with the English anyhow. That’s certain. Clear out, you fellows, double quick, I say. We may hate one another [muslimové a hinduisti], but we hate you most. If I don’t make you go, Ahmed will [syn], Karim will, if it’s fifty or five hundred years we shall, get rid of you, yes, we shall drive every blasted Englishman into the sea, and than” – he rode against him furiously – “and than,” he concluded, half kissing him, “you and I shall be friends.”
No moc nechápu, jak to ten člověk dokázal tak natáhnout, ale i tak se to četlo docela fajn a dokonce jsem to dal jen na pár zátahů, přišlo mi to vážně docela záživný. Charaktery jsou vesměs zajímavý a dobře vykreslený, i když některý Britové mi přišli trochu přímočaře rasisti a prostě až moc evidentní záporáci…ale některý lidi jsou přímočaře rasisti a až moc záporáci i v reálu, takže vlastně proč ne. Celková situace v Indii v tý době je tam myslím zachycená perfektně. hlavně jak si muslimové a hinduisti jdou neustále po krku, ale jen do chvíle, než jim Britové začnou lézt na nervy ještě víc než druhá náboženská skupina. Aziz je docela dobrá postava, i když převážně spíš pasivní. Zajímavý je všimnout si, že nejhůř dopadnou ty postavy, co byli od začátku nejotevřenější novým věcem a jiným lidem. Mrs Moore v Indii brutálně narazí a jeskyně jí úplně rozloží všechno, v co celý život věřila, což ve svém pokročilém věku už neustojí. Aziz jde zase skoro do vězení a jeho společenský status dostane docela ťafku. A Adele si proti sobě poštve kromě jednoho člověka celý město, což je poměrně slušný úspěch.
Takže knížka zajímavá, no ale pochopím, když si jí ne každý zařadí do knihovny.
