Oscar Wilde: The Picture of Dorian Gray (Obraz Doriana Graye)

   Začněme vtipnou historkou, jak se mi tahle knížka dostala do rukou. To jsem si už kdysi dávno chtěl přečíst Obraz Doriana Graye a z městský knihovny jsem si půjčil jeho anglickou verzi, která byla ale bohužel dostupná jen jako součást sebranýho díla Wilda. Vzal jsem si ho na chatu a jednoho vlahého letního večera jsem knížku nechal ležet na verandě. Což by nebyla až taková katastrofa. Problém byl, že tam byl taky mámin tehdejší přítel. A ten se jaksi živil chovem štěňátek. Abych to zkrátil, kniha vypadá docela ok, nechybí v ní jediná stránka a špatně dopadly jen ty úvodní strany, kde stejně není nic důležitýho, jakmile začne text, je to v pohodě. Paní v knihovně byla ale děsná prudka, protože ji neobměkčilo ani když jsem jí tohle celý vypravoval, zapojuje všechen svůj vypravěčský um. Nicméně asi jsem si měl odpustit přehnaně expresivní výrazy typu "a pak na ni zaútočilo komando hravejch štěňat". Nakonec jsem ji musel zaplatit, ale tu rozkousanou verzi mi nechali. Bylo to docela mastný, ale levnější, než jsem čekal (Svoji teorii o tom, že slevu jsem získal díky nepřímýmu zásahu Zoe v době, kdy jsme se vůbec neznali, si nechám na jindy...)
   Takže, sice děj asi všichni znají, ale tak stejně to sepisuju hlavně proto, abych si za dva roky pamatoval, co se tam vůbec dělo... Takže:
   Dorian Gray je 17letý mladík, je děsně krásnej a více méně se do něj zamiluje malíř Basil (což je pořád lepší verze toho jména než Vasil, tak to tak nechám...). Neustále Dorianovi opakuje, jak je neskutečně nádhernej a nakonec ho přemluví, aby se od něj nechal namalovat. Knížka začíná, když je u Basila doma Lord Henry a setkává se poprvé s Dorianem. Hned mu do hlavy začne natloukat svoje lehce pochybný teorie, hlavně o tom, že vnější krása je to, na čem záleží, že je důležitější než cokoliv a že Dorian má važně štěstí, že se mu jí dostalo tolik. Jen je teda pech, že o ni do pár let přijde. Dorian, kterého nejdřív zmasíroval Basil a přivedl ho k tomu, že je teď děsně marnotratnej, a teď se do něj pustil i Henry, nakonec před hotovým obrazem prohlásí, že by dal i duši za to, aby zůstal mladý a krásný.
   Dorian se začne scházet s Henrym a postupně se dostává do jeho vlivu. Jednoho dne zajde do menšího divadla, kde se zamiluje do herečky Sibyly. Ta se zase šíleně zamiluje do něj a během asi dvou tří týdnů se dokonce zasnoubí. Její bratr tím není úplně nadšený, ale zrovna odjíždí kutat zlato do Austrálie, tak akorát prohlásí, že jestli se něco Sibyle stane, tak toho všiváka oddělá. Dorian vezme přátele na Sibylino představení, kde se najednou zjistí, že ta holka hraje jak spící panna a je prostě děsná. Dorian za ní po přestávce zajde a pěkně jí to vytmaví, protože když neumí hrát, je to jen blbá tuctová fiflena, co ho fakt nezajímá. Druhý den si to rozmyslí a už se chystá za Sibylou zajít, jenže ouha, slečna zatím spáchala sebevraždu.
   Dorian si potom všimne, že se lehce pozměnil jeho obraz a že se nějak divně tváří. Nějak mu dojde, že se do obrazu promítá, když udělá něco špatnýho, takže obraz schová.
    Skok asi 20 let. Dorian je u některých lidí děsně oblíbený, ovšem velká část společnosti si o něm šušká kde co a vůbec se s ním nestýká. Pár dam přivedl ke společenskému krachu, pár chlapů taky, hlavně protože je tahá na ty svoje prapodivný místa. Vede podezřelý život, jezdí na divná místa, a při zmínce o tom, co se děje na jeho vesnickém sídle, se většina londýnských dam pobryndá svým čajem o páté. Basil se staví za Dorianem doma, aby zjistil, jak to vlastně je. Doriana vyloženě obtěžuje, protože ten se prostě nehodlá nechat obtěžovat něčím závažným, protože takový věci jsou ošklivý a prostě to kazí jeho ideje o úžasnym světě kolem:

"Don't talk about horrid subjects. If one doesn't talk about a thing, it has never happened. It is simply expression, as Harry says, that gives reality to things."

   Nakonec Basil řekne něco jako "chtěl bych vidět tvoji duši", což mu Dorian s radostí dopřeje a dovede ho do pokoje s obrazem. Basil začne lehce vyšilovat a Dorian ho kuchne.
   Protože taková mrtvola se naprosto rozchází s Dorianovým estetickým cítěním krásna a prostě mu jako dekorace pokojíku vyloženě nesedla, rozhodne se jí zbavit. Začne proto vydírat starého známého chemika a donutí ho, aby se Basila zbavil. Ten ho rozpustí v kyselině a asi o 30 stan později spáchá sebevraždu. Dorianovi začne lehce hrabat a aby se uklidnil, zajde si do opiového doupěte. Tady náhodou narazí na bratra Sibyly, ale nakecá mu, že on nemůže být ten samý, když přece vypadá na 20 a tomu chlapíkovi musí být tak 40. Takže mu to projde, ale nějaká šlapka bratrovi řekne, že to je Dorian, ale prostě už 20 let vypadá skoro stejně.
   Celá věc se vyřeší sama, když se Sibylin bratr nechá zastřelit během lovu. Trochu deus ex machina (spíš puška ex machina), ale fajn.
   Dorian nakonec usoudí, že už byl až moc wicked a chce být hodný. Jezdí na venkov, našel si tam nějakou místní slečnu a ještě ji dokonce ani nezneuctil, což je vážně výkon. Proto se zajde podívat na obraz, jak moc se už vylepšil. Na místě zjistí, že vůbec, což ho docela rozhodní, tak popadne kudlu a obraz propíchne. Alas, druhý den najde služebnictvo obraz Doriana, kde vypadá jako kdysi, a pod ním mrtvolu pokřivenýho hnusáka, který identifikují jen podle prstenů.
   Takže, děj asi pro nikoho není novinka, ale dobrý. Nejvtipnější na celý knize je Lord Henry, který bere život tak, že prostě když on něco chce, tak si to vezme, když se mu něco líbí, tak si to vezme. Závazky na celý život mu přijdou absurdní, protože za chvíli člověka ten druhý prostě zákonitě musí přestat bavit. Kudy chodí, tudy hláškuje; zjistil jsem, že většina nejprofláknutějších citátů je právě od něj:

A man can be happy with any woman as long as he does not love her.
I always like to know everything about my new friends, and nothing about my old ones.
A cynic is a man who knows the price of everything but the value of nothing.
An excellent man; he has no enemies; and none of his friends like him.
As long as a woman can look ten years younger than her own daughter, she is perfectly satisfied.
Children begin by loving their parents; after a time they judge them; rarely, if ever, do they forgive them.
Experience is simply the name we give our mistakes.
I choose my friends for their good looks, my acquaintances for their good characters, and my enemies for their intellects. A man cannot be too careful in the choice of his enemies.
I like persons better than principles, and I like persons with no principles better than anything else in the world.
It is absurd to divide people into good and bad. People are either charming or tedious.
It is better to be beautiful than to be good. But... it is better to be good than to be ugly.
Men marry because they are tired; women, because they are curious; both are disappointed.
The one charm about marriage is that it makes a life of deception absolutely necessary for both parties.
The true mystery of the world is the visible, not the invisible.
There are only two kinds of people who are really fascinating - people who know absolutely everything, and people who know absolutely nothing.
There is always something ridiculous about the emotions of people whom one has ceased to love.
Women love us for our defects. If we have enough of them, they will forgive us everything, even our gigantic intellects.
I love acting. It's so much more real than life.
Unnecessary things are our only necessities.

   Některý z nich nejsou myslím od Lorda Harryho, pár jich hodil Dorian a jedna nebo dvě jsou prostě z pásma vypravěče. Ale to na věci zase tolik nemění. 
   Takže, je to docela záživná knížka, rozsahem nikoho nezabije. Fakt nuda je to jenom pár stran někdo za prostředkem, když si člověk musí protrpět seznam krajek, které Dorian sesbíral, ale tak to se dá přeskočit. Takže to řadím mezi "give it a try".