Suzanne Collins: The Hunger Games Trilogy

   Again, I haven’t written anything in few MONTHS for which I deeply apologize. But having finished my thesis (again) I hope I may be able to write here little something now and then.

   OK, the big craze about The Hunger Games has been more or less over for some time so this review may be coming a little late but…better late than never, huh. I decided to write one review about all three books and say just what I think about them (many other review have described the story so look up one of those if you want).

The Hunger Games (Aréna smrti)

    I really liked the first book, it is no big literature but the story is well written, the characters are greatly described, it’s fun (mostly because Katniss is such a cynic) but what I believe is the most important thing about the book – it’s targeted on different readers than similar stories before. Yes, sure, it is YA literature and it has some Twilight-like features…so what. There have been books and films about utter evilness of reality shows and there have been distopias…and many of them are WAY better than The Hunger Games. But…15 year old kids will not read 1984 or The Brave New World and they will not watch Truman Show. And there are much better let’s-show-the-brutality-of-human-nature books too (again, how many teenagers would read Lord of the Flies). So that is where I see the real merit of this book.

   Another thing is Katniss herself. She isn’t the classic good heroine, she has (piles of) flaws and she’s not emotional (well, she is very emotional, just not in the classic way). I even liked the whole romantic plot because it was very different from what people are used to in romances. The feelings kind of creep on Katniss and when she realizes what is actually happening she…well, she keeps on denying them.

   And I also liked the symbolism of the book. It is not very subtle, especially concerning the flowers and birds. The symbolism of birds is actually mentioned in the story directly (mainly the mockingjay-revolution connection) but it works on other levels too (for example, Rue reminds Katniss of a little bird which brings in a sense of fragility). The flowers create connection between the main heroines (Katniss, Rue and Prim). And let’s not forget about president’s roses.

   I really think it is a worth-reading, enjoyable and pretty well-written book.

   And few words about the movie. I think it’s mostly awful. The first part is pretty good and I loved how they depicted District 12 and the Capitol’s fashion. There are some great bits like when Katniss gets stinged by those hornets but it was mostly boring and the scene in the cave…the unspeakable horror of it. The scene with burying Rue was also almost ridiculous, especially as Rue had very little space in the movie and it was pretty hard to understand what is the big deal. What in my opinion really killed the movie, was Katniss. Not the actress, she was absolutely fabulous, but the way it shows (or rather doesn’t show) her character. Katniss is funny, smart and ironic about so many things. Which got lost completely in the movie. Sure, it’s easy to write it in the book written in the first person and I don’t know how to put such a thing in a movie. But it’s not really my problem, when I want to make a book into a movie, I should see what’s actually important in the book and what is not.

Catching Fire (Vražedná pomsta)

   I will not write a lot about this book. It was mostly boring, nothing really happened and the similar structure with the first book gave the book the last blow. I have to say I expected most of the plot-turns. There were some good bit, I liked the idea of the second arena and some of its traps (the screaming mockingjays being on of the most brutal thing in this overall brutal trilogy). But still, it was kind of a let down. Definitely the poorest book of the trilogy.

Mockingjay (Síla vzdoru)

   This one was much better than Catching Fire. The story and load of new characters (especially that terrible president of District 13) gave the story a new life. I also think that the author herself kind of literary matured and there were very poetic parts, sometimes it seemed there was intentional rhythm in the sentences (but it might have been just my imagination).  I appreciate that it didn’t end up as a total happy end…it actually didn’t end up as a happy end at all (by which I don’t want to say that all happy ending are automatically a bad thing…it just wouldn’t feel right in this case).

    There were also things I didn’t like, especially the battle in the Capitol was really weird. I think somewhere in the trilogy, Katniss says that the rebels didn’t get to the Capitol at all in the first rebellion. And now they just flew there…period. It was just weird.

  

To wrap it up, I’d like to say something about the Czech translation in Czech.

   V první řadě názvy knížek jsou vážně otřesné, ale překladatel s názvem většinou nic moc nenadělá, takže tohle je spíš výtka nakladateli. Asi se pokoušel o něco, co zaujme a přiměje to člověka koupit...ale názvy jako Aréna smrti a Vražedná pomsta většinu soudných lidí spíš odradí. Co se týče jmen, překladatel se snažil převádět nějaká „mluvící jména“ do češtiny, ale Cetkie místo Effie Trinket je ukázka toho, jak se to nemá dělat (respektive násilně a okatě). Proč se Gale jmenuje Hurikán jde naprosto mimo mě a nehodlám po tom ani dál pátrat. Ze začátku se mi moc nezdálo slovo splátci za tributes, tedy ti, co se mají utkat v aréně, ale nakonec je to celkem dobré řešení (vzhledem k tomu, že mají splácet jakýsi dluh za povstání). Z překladu jsem ale větší kus nečetl, takže kromě tohohle to nemůžu moc posoudit.

Michel Faber: The Crimson Petal and the White

- I am a fallen woman but I assure you: I did not fall. I was pushed.

   Předpokládám, že tenhle příspěvek bude trochu delší, takže si dovolím i trochu víc kecání na začátek. Na knížku jsem přišel díky Awaris, která mi ukázala nejdřív BBC zfilmovanou verzi. Už tenkrát mě napadlo, že bych si to sehnal a přečetl, nicméně městská knihovna má jen jeden výtisk, ten je navíc neustále rezervovaný, a muset to přečíst za měsíc je trochu pruda. Má totiž skromných 845 stran.

   Ovšem na letišti při návratu ze Skotska jsem neměl co číst (vzít si na cestu jen A Clockwork Orange nebyla moudrá volba) a taky v letištním knihkupectví měli akci, že při koupení dvou označených knížek je druhá za půl ceny (nedělám si iluze o tom, že bych nějak zásadně ušetřil, ale což). Chvíli jsem tam bloumal a nálepku na sobě měly samý prkotiny, až jsem narazil na tohle. No a když už jsem měl jednu, vyhrabal jsem tam někde životopis Stephena Frye, co měl taky nálepku, prostě abych měl ten dobrej (falešnej) pocit, že jsem ušetřil.

   Učíst to teda nebyla sranda, ale stálo to za to, i se zkouknutou televizní verzí, do který se i přes čtyřhodinovou stopáž něco nevešlo. Taky jsem to chtěl dát na svůj reading list na britskou literaturu, nicméně to docela zamotaná táležitost, protože autor se narodil v Holandsku, dlouho žil a školu vychodil v Austrálii a teď žije a publikuje ve Skotsku. Všichni ho samozřejmě považují za svého autora a wiki tvrdí, že je „broadly European“, což by pro zanesení na British reading list mohlo stačit. Občanství má teda ale holandský.

   Faber začal psát už jako mladý, ale až v 90. letech poslal první povídky do soutěží a první knížka mu vyšla v roce 1998 – sbírka povídek Some Rain Must Fall. Crimson Petal začal psát, když mu bylo 21 a vyšel v roce 2002, kdy Faberovi bylo 42 let. Podle jeho poznámek v knížce dílo prodělalo dost zásadní změny, takže bůhví jak to tenkrát vypadalo. Během studií se zaměřoval na viktoriánskou literaturu a tohle začal psát, aby si dokázal, že umí udělat něco, co bude mít strukturu románu od George Eliot a styl a čistotu vyprávění (tohle není úplně citace, nechce se mi teď hledat) jako Dickens.

   Česky od něj vyšlo asi pět knih, třeba Pod kůží, Evangelium ohně nebo výše zmíněné Někdy prostě prší.

William a Sugar

   No ale pokročme ke knížce. Hlavní postavou je 19letá prostitutka Sugar, kterou do profese zatáhla její matka a bordelmamá Mrs Casteway. Sugar se sama naučila číst a psát a naopak od ostatních prostitutek čas netráví opíjením se, ale studováním Shakespeara a psaním vlastního román, kde ventiluje svoje frustrace (většina jejího románu sestává z mučení a zabíjení zákazníků). Další postavou je William Rackham, syn majitele velkých parfumerií, který neustále žije představou, že z něj bude a man of letter, bude psát úžasný články a knihy a strhávat na sebe obdiv, zatímco je to docela flákač. Samozřejmě odmítá představu, že by po otci přejal firmu, protože to by naprosto zaprodal svoje bohémství.

   William má ženu Agnes, která je krásná, ale bohužel naprosto šílená. Jak se ukáže, má tumor na mozku, z čímž v tý době nikdo nic nenadělá. Chodí za ní ovšem doktor Curlew, odborník na „ženské nemoci“. Jeho léčbu nebudu snad ani komentovat, ale určitě Agnes nepomáhá (a ani nikomu jinýmu). Knížku provází ještě vedlejší příběh Henryho Rackhama (Williamův bratr) a Mrs Fox (ovdovělá dcera doktora Curlewa), kteří jsou oba silně věřící a navzájem do sebe zamilovaní, ale prostě ne a ne říct si to. Jejich příběh jen ukazuje na viktoriánskou upjatost a potlačování emocí (jinak Mrs Fox má dost moderní názory na náboženství a nebrání se spojení víry s darwinovskou teorií, čímž se řadí mezi záživnější postavy knížky).

   William se setká se Sugar, která ho naprosto posedne. Za prvé ho zaskočí, že se s ní bavt o Miltonovi, za druhé udělá pro zákazníka i věci, které jiné prostitutky odmítají a – naopak od jiných – to udělá s úsměvem a ušetří je pocitu zhnusení nad sebou samým. William se proto rozhodne začít si Sugar vydržovat jen pro sebe. Na to samozřejmě potřebuje zvýšit příjmy, takže nakonec se pustí do spravování otcovy společnosti.

Mrs Casteway

    Vztah mezi Sugar a Williamem je docela záhada. Na začátku jde z jeho strany hlavně o posedlost, u ní o snahu dostat se z ulice za každou cenu. Později i Williamem docela manipuluje a přinutí ho přestěhovat ji do lepší části Londýna. Na otázku, jestli se do sebe někdy zamilují, je těžký najít odpověď. V jistý fázi nejspíš ano, aniž by si to byli sami ochotní přiznat. Ke konci románu jim ale silně selhává komunikace a čtenář skoro úplně ztrácí vhled do Williama. U Sugar pak spíš začne převažovat strach, že ji Wiliam vyrazí z domu, než cokoli jiného. Někdy za půlkou ji William totiž nastěhuje k sobě jako guvernantku.

   Až v téhle části se do děje konečně pořádně dostane dcera Williama a Agnes – Sophie. Ta se sice mihla už dřív, ale až teď dostane víc prostoru než jednu stranu. Mezi Sugar a Sophie se vytvoří dost silné pouto, což usnadňuje fakt, že Agnes se o Sophie vůbec nestará a matka Sugar byla docela příšerná:

“Where is your Papa, Miss?” she [Sophie] enquires.

“In Hell, my poppet. Mrs Casteway’s reply one upon a time.

“I don’t know, Sophie.” Sugar strains to recall anything more about her father than her mother’s hatred of him.

   Mrs Casteway je docela ujetá postava sama o sobě, trochu mi připomínala Miss Havisham z Great Expectations. Je oblečená do řvavě rudého oblečení, má červené proužky ve vlasech a všechen čas tráví tím, že si nechává posílat obrázky svatých, vystřihuje je a slepuje do koláží. Navíc z ní lezou hlášky jako:

„Child: be reasonable,” she smiles. “Why should my downfall be your rise? Why should I burn in Hell and while you flap around in Heaven? In short, why should the world be a better place for you than it has been for me?” And, with a flourish, she dips he glue-brush into the pot, twirls it around, and deposits a translucent pearl of slime on a page already crowded with magdalens.

   Sugar se taky dostane ke starým deníkům Agnes. Ke svému překvapení ovšem zjistí, že Agnes, aspoň než se nemoc začala plně projevovat, byla neskutečně nudná a tupá, zajímalo jí jen oblečení a módní účesy a bylo jen těžké pochopit, že Williama zaujala. No ale stalo se, přišla mu prostě jiná než všechny ty ostatní. Někde na netu jsem našel recenzi, podle které si Agnes žije ve světě, kde je všechno „peachy“, což je teda blbost, naopak si přijde vším ohrožená. Věří, že William ji mučí (nedostatečně ji zabezpečoval, než se postavil do čela společnosti), její nevlastní otec ji záměrně ničí a z doktora Curlewa má hrůzu (ačkoli to asi oprávněně). Na druhou stranu, když má světlé chvilky, vrací se její otravné staré já. Jinak má občas docela dobrý postřehy, i když jejímu viktoriánskému okolí to přijde jako dost přes míru (např. úvaha nad tím, co by bylo, kdyby skoro pořád jen pršelo).

Agnes

   Název knížky pochází z básně od Alfreda Tennysona, i když naopak od televizní verze se v knížce  vůbec neobjeví. Symbolika červené a bíle prochází celou knížkou, stejně jako narážky na špinavost a čistotu (Williamova parfumerie a její všudypřítomné výrobky, kterými se patlají prakticky všechny ženské postavy knihy, je nepřehlédnutelný příklad) a na to, co je proper a co není. Některé popisy jsou fakt dost odpuzující, o částech se sexem ani nemluvě (vážně bych ubral popisů semene stékajícího po stehnech). Dostává se samozřejmě ke spoustě témat – viktoriánské pokrytectví, sociální nespravedlnost, omezené možnosti lékařství, literární kritika, nespravedlivost osudu, feminismus a…aspoň na pár strnách…láska.

    Knížkou provází vševědoucí vypravěč, který ještě navíc děj komentuje z pozice dnešního člověka. Nejsilněji se projevuje v první části knihy, kde mluví přímo ke čtenáři, někdy třeba polemizuje, jakou postavu bude knížka dál sledovat. Později trochu ustoupí, ale stále je silně cítit, že i když vidíme do všech postav, vypravěč neustále vybírá, k čemu dostaneme přístup, a k čemu ne (už jsme mluvil o tom, že k závěru knihy dostává William výrazně méně místa). Docela se mi líbilo, že si odpouští takové to popisování jedné události očima několika postav, naopak dostaneme většinou na jednu událost názor jen z jedné strany neplatí to ale stoprocentně). Na začátku ještě vypravěč vystupuje jakoby jako prostitutka, která si odvádí zákazníka domů, což se pak ještě vrátí na poslední stránce knihy. Musím říct, že pozice vypravěče mě tam na začátku trochu mátla, později mi zase přišlo škoda, že z knížky trochu ztratil a úplně zmizely komentáře z pozice čtenáře z 21. století. Zde si můžete přečíst první stránky knihy (jsou tam i další úryvky).

   Filmová verze asi nejvíc překvapí obsazením role Williama hercem Chrisem O’Dowdym – Roy z IT Crowd. Je docela těžký zvyknout si, že vážně nevytáhne „Have you tried to switch it off and on again?“. Romolu Garai (Sugar) jsem viděl už v několika filmech dřív, na to jsem ale přišel až při zkoumání její filmografie. Nicméně tady rozhodně září. Amanda Hale v roli Agnes se mi líbila si nejvíc, ale role magora jejího kalibru musí zákonitě trochu překrýt třeba i důležitější, nicméně příčetný postavy. Mrs Casteway hraje Gillian Anderson (Scullyová z Akta X), kterou bych nalíčenou vůbec nepoznal. Ostatní herci samozřejmě taky válí, ale od BBC bych nic jinýho ani nečekal.

   Nevybavuje se mi, že bych četl nějakou jinou moderní knížku, která by se dějem vracela do 19. století, nicméně Faber k tomu zvolil cestu, kdy ukazuje všechno a bez příkras. O knížce někde napsali, že to je „the novel that Dickens might have written had he been allowed to speak freely”. Těžko říct, jestli je věrnější popis, co ukazuje Faber, nebo Dickens a spol, ale rozhodně to je pohled, který stojí za to. A na závěr úryvek ze Sugařiny knížky:

How smug you are, Reader, if you are a member of the sex that boasts a scrag of gristle in your trousers! You fancy that this book will amuse you, thrill you, rescue you from the horror of boredom (the profoundest horror that your privileged sex must endure) and that, having consumed it like a sweetmeat, you will be left at liberty to carry on exactly as before! Exactly as you have since Eve was first betrayed in the Garden But this book is different, dear Reader. This book is a KNIFE. Keep your wits about you; you will need them.

Můj týden na Febiofestu, vol. 2

Opice (Apan)

Drama / Thriller

Švédsko, 2009, 81 min

ČSFD: 41 %, IMDb: 5,7/10

   Na tohle jsem nebyl připravenej. Ono se na to ani připravit dost dobře nedá. Tahle věc by se asi poměrně slušně umístila na žebříčku 10 nejdivnějších filmů, co jsem kdy viděl. Takže, o co jde. Chlapík se ráno probudí, je celej od krve a neví, co se stalo. Pak rovnou vidíme, jak jde do práce. Jezdí jako instruktor v autoškole, všechno je dobrý, až najednou děsně seřve studentku, že to je blbá kráva, a uteče. Pak si zajede do obchodu a pořídí si několik pytlů, pilu a s velkým zaujetím sleduje cirkulárku. Nakonec dorazí domů a divák konečně zjistí, že mu v bytě leží mrtvá ženská.

   K údivu diváka, a podle výrazu hlavního hrdiny i k jeho údivu, se z patra domu ozve dítě. Chlapík najde svýho syna v zakrvavený posteli a odveze ho do nemocnice. Odtamtud uteče (což by se mu určitě v reálu povedlo…) a fláká se po městě. Pak jede za svojí matkou, kterou pak možná zabije, a taky možná ne. Teda jako spíš ne, ale fakt nevím. Taky se chce nechat zajet vlakem, ale nějak se mu to nepovede. Konečně se vrátí do nemocnice, kde mu syn chce vyprávět sen. V tom snu byli všichni opice, kromě taťky. A co byl ten? Ten byl sám sebou.

   Ty hloubky.

    I když to bylo skoro nesledovatelný a moje sousedka na začátku titulků prohlásila, že takovýhle filmy by se měly zakázat, bylo to pořád zajímavější než takovej Nepřítomen. Alespoň formou – celou dobu divák jen sleduje, nemá žádný vhled do hrdiny, ten tam jen běhá a sem tam začne ječet a mlátit se rukama do hlavy. Já nevím, dokonce mám chuť se na to snad i někdy kouknout znova. Objektivně to byl asi docela špatnej film, ale takovej zajímavě špatnej…

Za modrým nebem (Himlen är oskyldigt blå)

Drama

Švédsko, 2010, 112 min

ČSFD: 68 %, IMDb: 7,5/10

            Po sérii naprostých ujetostí tohle přišlo jako vysvobození. Ten film měl normální strukturu (naopak od Opice, Nepřítomen a dalších pokladů švédské kinematografie to mělo začátek, střed a konec), mělo to děj a byli tam normální lidi.

            Film vypráví o událostech, které se opravdu staly v 70. letech, nicméně netuším, jak moc je film podle reality, a co už je adaptace. Martin má alkoholickýho otce (nechápu, jak můžou být ve filmech všichni Švédi alkoholici, když se tam skoro nechlastá), takže když dostane příležitost odjet na prázdniny na brigádu, matka mu řekne, ať klidně jede a aspoň na chvíli z toho vypadne. Martin tam pracuje v hotelu a poblíž bydlí jeho zazobanej spolužák s rodiči. Martin na sebe pak vezme krádež alkoholu, ale protože vedoucí hotelu pozná, že je to fakt jako dobrej kluk, tak ho nevyhodí, ale řekne, že mu teď bude s něčím pomáhat.

   Upřímně, nevím, jak dlouho Martinovi trvá, než mu dojde, o co jde. Podle mě mnohem dýl, než by mělo. Ale prostě vedoucí hotelu vede nejen hotel, ale i místní bordel a obchod s drogami.

   Je asi jasný, že to nemůže dopadnout moc dobře.

   Martin se za film stihne zamilovat, začít spolupracovat s policií a pochopit, vo co jako v tom životě fakt de.

   Z průseru ho nakonec vyseká zazobanej tatík spolužáka, protože na něj Martin má zase jinou špínu. Doma se ještě vypořádá s násilnickým otcem a jednou dobře mířenou ho pošle k zemi, když se otec snaží praštit matku. (Odjel jako chlapec…ale vrátil se jako muž)

   Musím říct, že mě to fakt nadchlo, ale zase s odstupem mi to přijde sice jako dobře udělaný film, ale zase nic nadprůměrnýho. Asi mě ovlivnilo to, že jsem za sebou měl asi 4 šílený magorárny v kuse…

Neopouštěj mě (Never Let Me Go)

Drama / Romantický

USA / Velká Británie, 2010, 103 min

ČSFD: 70 %, IMDb: 7,3/10

   Filmové zpracování knihy Never Let Me Go. A další zářez Keiry Knightley na pažbu britských románů převedených na plátno. Už je na čase, aby autoři svoje postav dopředu psali tak, aby je mohla potom Keira zahrát…

   Na tenhle film jsem se těšil několik a musím říct, že to nezklamalo ani trochu. Až na několik momentů, který oproti knize chybí nebo mi v porovnání přišly trochu málo zdůrazněný, je to podle mě naprosto adekvátní převedení knížky na plátno. Herci jsou taky všichni naprosto výborný. Vlastně jediný, co můžu říct, je, že mi to přišlo super.

Na Druhé straně (švédsky Svinalängorna, finsky Sovinto…proč sem tyhle názvy vůbec píšu, když je to všem fuk…)

Drama

Švédsko / Finsko, 2010, 94 min

ČSFD: 74 %, IMDB: 7,2/10

   Na tenhle film jsme šli nejspíš z jednoho jedinýho důvodu, a tím byla Noomi Rapace (Lisbeth z Millenium Trilogy). A nezklamala. Byla super.

   Děj je opět o alkoholický matce, ovšem tentokrát se přidá i alkoholický otec. Retrospektiva do dětství je převážně slepenec scének, kdy byli rodiče na mol, nějak se děsně ztrapňovali, prali se, nadávali si a podobně. Výsledkem je, že hlavní hrdinka Leena trpí jakousi lehkou formou OCD a vůbec se nevídá se svojí matkou. Jenže jednoho dne jí zavolají, že její matka umírá v nemocnici a chce ji vidět. Pro Leenina manžela (kterého mimochodem hraje Noomin exmanžel) a dcery je docela šok, že její matka ještě vůbec žije, a vypraví se za nově objevenou babičkou/tchýní. Jinak se celkem nic nestane, Leena dává matce najevo, jak jí děsně leze na nervy, a matka má neustále potřebu řešit věci, o kterých Leena zvládla nemluvit asi 25 let a neměla by problém v tom mlčení pokračovat.

   Matka nakonec umře, Leena si postupně projde všemi známými stadii hysterie a vrátí se domů.

   Sice je to milionkrát omleté téma, ale v tomhle případě je to podle mě jedno z nejlepších zpracování „moje matka chlastá, můj otec chlastá, potlačuju traumata z dětství a fakt mi zničli život“, na který jsem kdy narazil.

Můj týden na Febiofestu, vol. 1

No takže před Febiofestem jsme si se Sameťákem vyměnili seznam filmů, na který bychom chtěli jít. On pak vytvořil obří seznam, který to nějak kloubil dohromady. Na můj dotaz, na co z toho chce vlastně jít, se mi dostalo odpovědi, že přece na všechno. A protože to byl fakt nátlak filmů, radši to sem nějak zdokumentuju, abych v tom neměl za týden totální guláš.

Fair Game (Fair Game)

Akční / Drama / Thriller / Životopisný

USA, 2010, 104 min

ČSFD: 63 %, IMDB: 7,0/10

Reálný příběh Valerie Plame Wilson a jejího manžela Joea. Valerie pracovala pro CIA, což ovšem věděl jen Joe a její rodiče. Valerie souhlasí s tím, že zkusí poslat Joea do Iráku na akci, což už dělal dřív a taky tam působil jako delegát, takže všechno proběhne v pořádku a Joe dorazí se zprávou, že v Iráku není po atomovkách ani vidu ani slechu.

Bohužel, o něco později se Bush rozhodne vlítnout do Iráku a prostě potřebuje nějakou omluvu. Joe to nerozchodí a vyjde na veřejnost s tím, že tam prostě nic nemaj. Nicméně tím naštve spoustu lidí. Takže Bílý dům se rozhodne, že odtajnit Valerii jako agentku je ten správný způsob, jak to tomu užvaněnci vrátit.

Strhne se docela peklo, kdy na Valerii padají hlášky typu „Copak vy nemáte ráda naše vojáky?“ a podobně, obrázek jejich domu, celá jména a telefonní čísla visí na internetu a prostě vůbec je to fakt milý. Jo, ještě se jim málem rozpadne manželství, protože zatímco Joe oběhává každou televizní show, kam ho pozvou, Valerie se drží stranou a přijde jí jako dost špatnej nápad tvrdit na veřejnosti, že je oběť konspirace v Bílým domě.

Všechno se ovšem vyřeší, až když padne několik obvinění na Lewise Levyho, což byl v tý době asistent viceprezidenta Cheneyho, a Valerie se konečně rozhodne vystoupit na veřejnost. Upřímně, nevím, jak to bylo, ale ten závěr mi přišel takovej kapku deus ex machina.

Na každý pád je to podle mě dobře zpracovaný, Naomi Watts a Sean Penn jsou oba skvělí a autorům se navíc nějak povedlo udělat to tak, že se na diváky nesypaly americký vlajky proudem. Respektive, závěrečný Joeův proslov o tom, že udržení demokracie je záležitost všech, a ne hrstky hlavounů, se držel v překvapivě všeobecném tónu, takže i neameričan by to měl být s to vztáhnout na sebe (ačkoli nemohlo chybět závěrečný God bless America…ale taky už nevím, jak moc ironie v tom bylo).

Noční hry (Nattlek)

Drama

Švédsko, 1966, 105 min

ČSFD: 56 %, IMDB: 5,6/10

            První v sérii švédských divností. Dějová linie je příběh hlavního hrdiny, když si na rodinné panství přivede snoubenku. To je ovšem proloženo neustálými flashbacky do dětství. Takže…hlavní hrdina měl fakt špatnou matku. Neustále pařila, střídavě ho posílala do háje a děsně milovala a během porodu dalšího dítěte kolem sebe nechala nastoupit kopu lidí a mezi výkřiky agónie stačila děsně existencionálně hláškovat (to dítě se mimochodem narodilo mrtvý). Hlavní hrdina taky moc neví, co chce. Občas matce podlejzá, občas sedí s babičkou a rukou drtí kraslice, co mají zpodobňovat jeho matku a občas je z něj crossdresser.

            Po její smrti se o něj začnou starat matčiny přátelé, kteří na něm pak parazitují zbytek života (jestli jsem to dobře pochopil). Na práci nemají zjevně nic lepšího, než se mu válet po baráku, chlastat a provádět další děsně neřestný činnosti.

            Snoubenku tohle moc neba, takže se rozhodne, že náš hrdina musí od základů změnit svůj život, jinak s ním prostě nebude moct být. Postupně se jí víc a víc otevírá a o svatební noci mu dojde, že je fakt potřeba udělat zásadní krok, když svoji milovanou pozvrací (OK, přiznávám, trochu to zjednodušuju). Nenapadne je nic lepšího, než se definitivně zbavit domu. Normální lidi by ho třeba prodali, ale ne, to nestačí. Takže ho podminujou a vyhoděj do povětří. Ils sont fous, ces Suédois.

            Poznamenám jenom, že to jsou 60. léta. Obrázek o tom, jak asi vypadá švédskej film z psychomatkou ze šedesátek, si radši udělejte sami.

Sebbe (Sebbe)

Drama

Švédsko, 2010, 80 min

ČSFD: 73 %, IMDB: 6,6/10

            Další švédská divnost. Sebbe chodí na střední a nikdo ho nemá rád. Teda možná ho má rád jeden spolužák, ale naštěstí se to moc nevyjasní. Sebbe žije jen s matkou, která má mizernou práci a pije. Taky nemá žádný kamarády a neustále si doma něco montuje. Matka nemá peníze, aby mu koupila dárek k narozeninám, takže když v domovní prádelně uvidí ležet bundu, tak ji sebere. Fakt nechápu, z jaký je planety, že jí to přišlo jako dobrej nápad, ale dobrý.

            Spolužák ze stejnýho domu Sebbemu samozřejmě řekne, že to je jeho bunda, takže to celý praskne. Matka je doma hysterická, že si o ní teď myslí, že je zlodějka (duh…) a vyhodí Sebbeho z domu. Ten se chvíli fláká, pak odběhne na staveniště a ukradne dynamit. Nějak si vyrobí bombu, kterou na sebe přidělá, a jde tak do školy. Odsud zase uteče a vrátí se domu, ale matka mu řekne, že se o něj nemůže starat, tak se Sebbe zase zvedne, nasedne do busu a odjede.

            Film byl podle mě docela slušně udělanej a herec Sebbeho byl naprosto neuvěřitelnej. Jen je to tak trochu směs všech klišé, co si člověk vybaví, když mu někdo řekne „film o špatný matce“. Taky je tam občas pár nelogičností, jakože Sebbe běží přes celý staveniště s obří bednou dynamitu a s nikým to ani nehne. Ale jinak vážně slušný.

Metropia (Metropia)

Animovaný / Sci-Fi / Thriller

Švédsko / Dánsko / Norsko / Finsko, 2009, 86 min

ČSFD: 65 %, IMDB: 6,1/10

             

Tentokrát celoskandidávská divnost. Antiutopická animovaná sci-fi, kde je celá Evropa propojená systémem metra. Hlavní hrdina se rozhodne do metra nechodit a jezdí na kole, čímž ovšem porušuje zákony. V hlavě se mu taky začne ozývat hlas, co mu říká, kam má jít a co má dělat, takže si chudák myslí, že mu hrabe. Když mu ukradnou kolo, tak už do toho metra fakt musí. Tady narazí na slečnu, kterou zná z obalu šampónu a kterou děsně miluje, protože je fakt krásná (jako jedna z mála postav ve filmu se aspoň trochu podobá lidský bytosti) a on žije v tom děsným, ponurým světě, takže se na ni kapku upnul.

            Rozhodne se tedy tu dámu sledovat. Strhne se naprosto zmatený řetězec událostí, podstatný je, že nadnárodní korporace XYZ ovládá lidi tím, že do svýho šampónu dává mikročipy, který se jim tak dostávaj do hlavy. A oni maj pak lidi, co ostatním lidem vysílaj přímo do hlavy a nutěj je něco dělat. Ano…wtf.

            Hlavní hrdina a kráska ze šampónu se rozhodnou s tím skoncovat pomocí plyšový Hello Kitty se zabudovanou elektrobombou (jakože to vyřadí z provozu elektroniku, fakt nevím, jak se tomu říká). No, celý to ale dopadne jinak.

            Ten děj takhle zní naprosto kravsky, ale není to tak zlý. Navíc dost silná stránka filmu tady je ujetá animace s dost...ohyzdnými panáčky a atmosféra depresivní budoucnosti vůbec. A taky je tam giant oozy brain, i když vůbec nechápu, co tam dělá.  Neříkám, že to prostě musí vidět každý, ale neřekl bych, že to je totální ztráta času.

Nepřítomen (Ausente)

Drama / Thriller

Argentina, 2011, 87 mim

ČSFD: 55 %, IMDB: 6,8/10

            Ze Švédska jsme se přesunuli do Argentiny. Tehle film mi přišel snad nejmíň zajímavej z toho, co jsme viděli. Mladý homosexuální Argentinec odhaluje sám sebe a rozhodne se strávit noc u svýho tělocvikáře doma, protože třeba by se mu s ním mohlo zadařit. Vetře se mu do domu, ale tělocvikář je heterák jak poleno, takže se nic nestane. Tělocvikář pak přijde na to, že mu ten kluk kecal, tak to nějak řešej, bla bla bla. Kluk spadne ze střechy a zabije se, ale chlapík si myslí, že se zabil kvůli němu. Tak se začne opíjet a kašlat na přítelkyni. Nakonec vleze do budovy s bazénem, kde běhá po šatnách a je děsně vypsychovanej, až konečně chytí ducha mrtvýho studenta, se kterým se tam honěj, políběj se, titulky.

            Takže tak

William Golding: Lord of the Flies (Pán much) + filmy

   Původně bylo v plánu tuhle knížku blognout až po srazu našeho slavnýho čtenářskýho klubu, nicméně iniciátor celý akce bude v Praze až z 14 dní a už jsem až moc dlouho nic nepřidal (ta mrcha paní Bovaryová mi dává zabrat), takže to sem teda hodím rovnou.
    Skupina dětí skončí na opuštěném ostrově, jediný dospělý, což byl pilot jejich letadla, je mrtvý. Někomu se podařilo z knížky vyčíst, že je odvážejí z Velké Británie do bezpečí během 3. světový války...tak jako klidně. Nicméně ať letí kamkoli, stejně se tam nedostanou, takže co. Skoro hned se střetnou dvě hlavní postavy - Ralph a Jack. Jack vede chlapecký sbor a automaticky očekává, že se stane vůdcem, nicméně Ralph vyhraje "volby". Ovšem to, co na začátku vypadalo jako funkční systém, se začne docela rychle rozpadat (přece jenom to má jen 200 stran, takže pomalu by to ani dost dobře nešlo). Jack se sborem se ujmou lovu a hlídání výstražného ohně, co by měl upozornit lodě na jejich přítomnost. Jedna taková loď se zanedlouho objeví, ovšem Jack zrovna přesunul hlídku u ohniště k lovcům, aby dostali divočáka. Ralph se přirozeně vytočí, nastane spor a odsud se skupina pomalu, ale jistě, rozpadá. Zatímco Ralph se snaží ostatní přesvědčit, že je třeba udržovat oheň na skále, Jack apeluje na jejich nižší potřeby, jmenovitě jídlo (respektive maso).
   Další postava je Piggy, s Ralphem je jediný ve skupině, co se snaží do věci vnést rozum. Od skupiny je ale dost oddělený, aspoň trochu ho poslouchá jenom Ralph, ale i ten se do něj docela v klidu opře, když se mu to zrovna hodí, aby si upevnil pozici vůdce. Piggyho problém taky je, že vůbec neví, kdy je dobrý mlčet, což je dost blbá vlastnost kdekoli, ale na opuštěném ostrově se to fakt projeví trochu víc. Simon je sice taky dost rozumně myslící postava, ale vůbec se nedokáže projevit. Ovšem snaží se Ralphovi pomáhat, co to jde, naopak od "littluns", což jsou mladší děti, a v knížce vystupují jako jakási tupá masa (nikdo třeba netuší kolik jich, ani jak se jmenují).
   Nakonec se rozpadnou na dvě skupiny, přirozeně vedené Jackem a Ralphem. Jackova skupina se postupně promění prostě v partu divochů, savage nature of humanity and all that jazz. Nepovažuju za spoiler říct, že to dopadne dost blbě...ostatně, jakej smysl by ta kniha potom měla, že jo... A tuším, že už někde na přebalu se vyskytuje slovo bloodshed.
    No rozhodně byste si to měli přečíst, sledovat, jak se postupně celá skupina propadá do naprosto necivilizovanýho stavu, vytvářejí si tabu, rituály a nadpřirozené bytosti, aby vysvětlili věci, co nechápou, je vážně zajímavý. A i když je to jediný slovo horší než compelling...má to vážně přesah. Nějak jsem vynechal celou tu část o tom, kdo je Pán much...ale nechte se překvapit :o)
 
Lord of the Flies  (1963)
Dobrodružný / Drama / Horor / Thriller
Velká Británie, 1963, 92 min
ČSFD: 76 %, IMDB: 7,1/10

   Tenhle film se mi, i přes všechny chyby, nakonec asi líbil víc než druhá adaptace. Prakticky dokonale se drží předlohy, což je tady podle mě velká výhoda (hlavně ve srovnání s tím, co provedla verze z 90. let). Udržuje v sobě ty zajímavý kusy z knížky, kdy kluci akorát poskakují, řvou a opakují rituál před lovem. Nechce se mi to moc pitvat, ale hlavní je, že tenhle film poměrně úspěšně převádí atmosféru knihy na plátno.
   Problémy tohodle filmu jsou dva. První je střih, který byl asi ve svojí době normální, dneska ale vypadá děsně. Je dokonce tak divnej, že poprvé jsem to po deseti minutách vzdal. Druhý problém jsou dětští herci, po kterých se zjevně kdysi (kdysi v šedesátých...dejme tomu) nepožadovalo herectví. Třeba Piggy má podle mě tolik problémů s udržováním svýho příšernýho přízvuku, že už nemá čas dělat cokoli jinýho.
  No ale pokud chcete vidět Pána much jako film, tohle je lepší volba. Jen je nutný připravit se na to, že to je ze 60. let.

Lord of the Flies (1990)
Dobrodružný / Drama / Thriller
USA, 1990, 90 min
ČSFD: 77 %, IMDB: 6,2/10

   Tahle verze si film upravuje trochu po svým. V ději to tak zásadní není, sice úplně nechápu, proč považovali za nutný je udělat (děti se znají z dřívějška z vojenský školy, přežije jeden dospělý), ale ok. Víc mi vadí posuny ve věcech, kde se mění charaktery postav, hlavně Ralph je nepoměrně větší klaďas, než by měl být. Jak jsem už psal, trochu tam chybí atmosféra knihy a sem tam jsem úplně nepochopil, jestli si jako tvůrci dělaj srandu, jmenovitě když se Ralph "schová" pod kmen stromu...ale ten kmen mu jde tak metr na hlavou a jiný krytí tam není...no, s tím bych si schovku klidně zahrál...
   Ovšem po tomhle filmu by se nikdo neměl odvážit říct, že ví, o čem je Pán much...není tam ten přesah.

Merlin (2008)

Drama / Rodinný / Fantasy
Velká Británie, 2008
ČSFD 72 %, IMDB 8,0/10

   I decided to write this review in English, just to give it a try. Actually, I even considered switching into English completely but I know myself well enough to be sure that I am way too lazy for that.
   Hercules. Xena. And now - Merlin. These three are based on some kind of mythology and don't give a heck about following it. Actually, when you watch Merlin you feel like someone met this pretty nice guy called Arthurian Mythology who pissed him off so he found a group of hooligans, gave them metal bats and told them that the poor thing said their mothers were bunch of fat bitches. So they brought it on and beat him beyond recognition.
   The result is still fun to watch, there is no discussion about that (although some episodes are rather poor) but it might be better if the characters had different names and there would be no connection with Arthur. It would be more or less the same thing. The first thing is - do not expect Merlin to be an old wise grandpa, Arthur to be a strong wise king, Mogana to be a powerful wise sorceress and Guinevere to be a beautiful wise (OK, no one would expect her to be wise, she is supposed to be pretty and shag Lancelot...but still). They all are pretty dumb, especially Arthur. Seriously, his cerebral activity obviously stays on zero level for whole episodes. Oh, yeah, and they are all like 20 year old.

   The story line is really simple. Uther is the King of Camelot and he banned magic completely. To be sure that no one dares use it, sorcery is punishable by death. Merlin is a weirdo with natural talent for magic (btw, he looks like Spock's little brother) and his mother has no better idea than to send him right to Camelot to her friend physician. The fact that Camelot is the very centre of executions of people with magical powers and is being ruled by a psychopathic murderer doesn't seem to bother her. Arthur is a spoiled, egoistic, selfish brat but it is, of course, to be changed (by Merlin). Gaius is the physician Merlin is sent to and (what a surprise) he knows how to use magic so he becomes Merlin's tutor. And finally - deep under the castle, in the mysterious maze of underground passages is imprisoned the last living dragon - The Great Dragon (aka Sparky, the Dragon of Slash). The security of this place is truly amazing. There is not even a lock on the door to the dungeons. And considering no one is supposed to even know about it, the place is pretty crowded. I expect a souvenir shop to appear there any minute. They could sell T-shirt "I came here to chat with Sparky and fulfil my destiny and all I got is this lousy T-shirt". Because it's basically all that Sparky ever says. If you took all the "Fulfil your destiny" and "Follow your destiny" or simply "Destiny, Merlin, destiny" lines he wouldn't probably say anything at all.

   Morgana has some prophetic dreams but for the whole first season she is in denial of having any powers (although she believes that her dreams will come true so she really should stop and try to think about the way her logic works...). I am really looking forward to her getting to the anger stage, it should be fun. She also has suspiciously close relationship with Guinevere. And Guinevere...oh, dear. What have they done to you? She is a servant. She wears really bright dress, though. She is absolutely unimportant for the story. Yeah, and she's black.
   I mean...seriously, this show is just full of black people who totally shouldn't be there. It's ridiculous. I understand that some stupid rule requires a certain number of black and yellow and pink and whateva people but seriously...one episode takes place in a small village where about 30 people live. And all the time you think...hey, yet another black guy. And a girl! Oh, probably his wife, 'cause mixed marriages were so normal in those times...
   As I said, some plots are even dumber that the characters. I loved the one where Merlin gets poisoned. Luckily, the evil witch used a poison which will kill you in five days (although she used magic to lower the time but it has absolutely no impact on the story so I don't understand why they bothered to put it in the story). And (of course) there is only one, mighty rare plant that can be used as antidote. It grows in a cave (there is surely sop much light so it can blossom splendidly) which is in such a convenient distance from Camelot that it takes Arthur exactly the right amount of time to get there and back and save Merlin in the very last seconds before he dies. And, yeah, Arthur...before you leave for your epic two-and-a-half-day long journey, you might want to know that the cave is guarded by an superubermegapowerful monster and a bunch of poisonous spiders. So...CU and save the other main character 'cause otherwise we will be screwed (like that's likely to happen, huh).

    The second season looks pretty the same, at least at the beginning. Arthur is still arrogant, although much less than before. Morgana still screams in her bed and seems to be incapable to do anything about what she sees in her dreams but it looks like she's gonna actually start doing something with her powers so...that could be fine. Merlin still runs around saving Arthur secretly, polishing his stuff and getting hit by rotten vegetable. And Guinevere hardly appears on the screen and if she actually does appear, she is still absolutely unimportant for the story (although she had a dinner with Arthur in the last episode so it look like some old good forbidden love is on the horizon).And Sparky keeps yelling cheesy stuff about destiny and Merlin having to guide Arthur and stay by his side (which he does gladly) and so on.
   It probably seems that I don't like the show but when the story isn't predictable from the very beginning it is really fun to watch. Arthur is kinda an eye candy and it seems that he will be shirtless much more often in the second season (but still he doesn't beat the best Arthur ever - Clive Owens. It's a completely different league...). And Merlin is probably gay (according to the myth, he should fall in love with Nimueh...but he grilled her with a lightening at the end of the first season and I'd rather watch a gay Merlin than a necrophiliac one). His main goal is to protect and change Arthur. Yeah, I know... He gets terribly depressed when Arthur doesn't like him or doesn't believe what he is saying (which takes place during the first 15-20 minutes of every episode). He is really sad because he wants Arthur to know what he is really like (you know...inside). And in one point, he asks Guinevere if she'd prefer Lancelot or Arthur...and that settles it.

   So try it, enjoy and write some juicy slash short story because this is no True Blood and kids watch this show so the shirtless Arthur is the most we get (but I'd really like to know what Merlin and Lancelot were doing in that room whole night). And I mustn't forget...try this. These are funny reviews of the episodes, they are really hilarious even if you didn't see the show.

Death Note (デスノート)

   Tu japonskou rozsypanou rýži v nadpisu jsem si fakt nemohl odpustit...
   Kvíz pro chytré hlavy - když se člověk nemůže rozhodnout, jestli číst Jane Eyre, nebo Madame Bovary, co má dělat? Ano, najít si nějaký úchylný anime/mangu a vykašlat se na klasickou literaturu. Damn you, Brontë. (i když se samozřejmě budu snažit dočíst Brontëovou co nejrychleji, nemůžu se dočkat diskuze o tom, jestli je Jane Eyre frigida, a pokud ano, jestli za to může upjatá viktoriánská společnost).
   Takže Death Note. Mladý, pohledný a nadprůměrně inteligentní Japonec Raito (anglicky Light) si to takhle jednou vykračuje po ulici, když najednou najde sešit nadepsaný Death Note, který obsahuje instrukce, že člověk, jehož jméno bude napsáno do sešitu, zemře. Pravidel je poměrně dost, ale ve zkratce - je nutné znát tvář člověka, jehož jméno je zapisováno. Pokud není smrt blíže určena, oběť za 40 sekund zemře na infarkt. Smrt lze specifikovat, ale pokud jsou okolnosti nemožné, oběť prostě zemře na infarkt. Takto lze oběť ovládat, ale nanejvýš 23 dní. Zároveň instrukce nemohou ovlivňovat žádnou další osobu, v takovém případě obě napsané osoby zemřou na infarkt. Jo, je to celý na infarkt.
   Sešit se do rukou Raita dostal jen díky tomu, že ho na ulici pohodil shinigami Ryuku, což je jakási japonská směska smrtky a démona. Důvod? Nudil se. And humans can be so...interesting. No, nebudeme uvažovat nad tím (teda ne teď. nicméně jedním z cílů celé věci je rozhodně si tuhle otázku položit...), co bychom dělali s takovým sešitem my, ovšem Raito dostane opravdu epesní nápad. Začne vraždit zločince! Hysterical evil laughter a hlášky typu "I shall become new world GOD!" included. Mimochodem, zde je odkaz na anime verzi, je to rozhodně nejlepší evil laughter v dlouhé historii evil laughters. Je to teda až úplně z konce, ale což.
   Poměrně rychle se mu na stopu dostane L, což je ultramozek, co dokázal rozlousknout kopy případů. Je mu tak asi dvacet, je naprosto geniální a trpí obsesivně-kompulzivní poruchou (ovšem tenhle popis platí na asi 50 % postav v týhle manze (skloňuje se to?), a to včetně Raita). Nicméně L je super sympaťák, sice hodně divnej, ale super. Jakmile začne umírat spousta kriminálníků na infarkt, většině lidí dojde, že to je asi nějak špatně. A hlavně že to není náhoda. A že to asi někdo dělá. A začnou mu říkat Kira. A začnou ho uctívat. Kira is our God. Kira is justice.
   Kira si získá vážně nebezpečný počet příznivců a mezi nimi je i "další Kira". Tedy přibude další deník, který se dostal do rukou dívce Mise. Ta je fakt chudák, ačkoli je děsně blbá a v anime má příšerně nesnesitelnou fistuli a většina lidí ji asi nemá ráda, hned po všech obětech zápisníků je to asi největší chuděra celýho komiksu. Celou dobu se nechává manipulovat Kirou, a to jakože hodně (ten pohřbil svědomí už tak v půlce prvního sešitu, takže ten je v poho...sem tam vyplave na povrch, ale zase se dost rychle potopí). Naopak od Raita se svým shinigamim uzavřela obchod a získala "eyes of shinigami" - ztratí půl života, ale získá schopnost vidět pravé jméno a zbývající čas člověka, kterému vidí tvář (stačí video nebo fotka). Raito ji průběžně vmanipulovává do obchodu se shinigamim a maže paměť, jak se mu zrovna hodí, fakt milej kluk.

    Dál se to zamotá tak, že se ani neodvažuju do toho pouštět, ovšem je to samá masová vražda, mazání paměti, kradení deníků, debaty o morálce a dlooooouhééééé úvahy nad tím co by, kdyby. Univerzální bublina by vypadala asi nějak takhle: Pokud tohle, tak tohle, ovšem L si bude myslet tohle, takže tamto, což bude znamenat, že Misu přinutím udělat tohle, potom si policie bude myslet tadyto, ovšem taky je možnost, že spíš tohleto, navíc potom si L vyvodí tamhleto, takže úplně jinak... Manga verze je tudíž později dost únavná a zjistil jsem, že anime je o několik kategorií lepší. Teda až na úvodní znělku, kde nějakej šílenej japonec ječí do metalový hudby: "Hey hey, human sucker, hey hey, human fucker." Navíc japonština zjevně nemá slovní zásobu, kterou by nahradila výrazy jako fucker a sucker, takže v originále to je: "Hey hey, ningen sucker, hey hey, ningen fucker." Mám žaludek i na mongolský pastevce a jejich hrdelní zpěv, ale japonskej metal je moc i na mě. Nevim, asi to má vyjadřovat tu rozervanost duše hlavního hrdiny.

   Nicméně když rovnou nasedláte na anime (37 epizod po 20 minutách), mělo by to být ok. Charaktery jsou vážně super, děj docela odsejpá, pro intoše je tu dost materiálu pro dlouhé úvahy o morálce hlavního hrdiny (ke konci se začne prezentovat jako oběť, protože Kira přece ví, že páchá zlo, ale on mění svět k lepšímu...) a kdybych chtěl zajet do hlubin klišé, použil bych slova jako "intenzivní" (Awaris odpustí :o) ). Jinak kromě seriálu a komiksu taky existuje dvoudílná filmová verze, ale tý bych se docela bál. Koukal jsem jenom na jakejsi sestřih na YouTubu a mám dojem, že herce vybrali náhodně na ulici, protože celou dobu akorát civěj jak vyvoraná myš, a navíc to nejspíš dostalo rozpočet asi jako Růžovka na 14 dní. A vůbec, v sestřihu je smrt jedný z hlavních postav - v anime několikaminutová scéna s dramatickou hudbou, spoustou drobností okolo (klepání obrazovky nebo takový divný čáry, co dělaj dojem pohybu, i když je nějaká věc v klidu, je to divný, ale děsně to vtahuje do děje), a tak. Ve filmu se svalí ze židle a pa.
    Prostě si nemyslím, že pokud byste se do toho jednou pustili, odešli byste s tím, že to je naprostá ztráta času. Asi se dá čas investovat líp, ale...je to tak compelling (Awaris odpustí :o) ).

Joseph Conrad: Heart of Darkness (Srdce temnoty) + Apocalypse Now (Apokalypsa)

Heart of Darkness

   Ačkoli je tohle v seznamu povinné četby, narazil jsem na to během sledování Darji, která knížku v jednom díle komentuje. Fakt, že to je v seznamu do školy už byla taková třešnička navíc. Spíš mě ale zaskočilo, že jsem se o tom musel dozvědět až teď, proč se o tomhle nemluvilo ve škole? OK, naše češtinářka podle mě úplně neexcelovala na půdě anglicky psaný literatury. Ale určitě by to bylo lepší než seznamy děl Angry Young Men, kde stejně všechny postavy trpí obdobou jednoho a toho samého traumatu (asi to tak není, ale ten dojem jsem dostal z jejích hodin, takže to není moje chyba).
   Příběh je o námořníkovi Marlowovi, který vypráví o době, kdy pracoval jako kapitán na řece Kongo. Na začátku knihy se nechází na palubě lodi na Temži, kde spolu s pěti přáteli čeká, až nastane chvíle vhodná k vyplutí. Začíná se smrákat, nad Londýnem se válí mlha a Marlow začne vyprávět. Tahle část tedy funguje jen jako frame story, nicméně v knížce má prostor jen na začátku, později se objeví párkrát tak maximálně na půl strany. Nějak mi uniklo, proč bylo nutný dělat to složitě, když to jde jednoduše, ale na netu jsem našel něco jakože postupný stmívání v týhle části koresponduje s měnící se atmosférou vyprávění. Vypravěč je tady bezejmenný člen skupinky na lodi, který se později pozná podle toho, že je psaný v 1. osobě plurálu (protože se k němu přechází docela nečekaně a tak málo, že se na to jeden nemůže moc připravit).
   Marlow se tedy vydá do Konga, nicméně ke stanici, kde má nastoupit na loď, musí podniknout několik set mil dlouhou.cestu s karavanou. Cestou se setkává s několika případy násilí na na domorodcích, kde je prostě bijou hlava nehlava(něco je možná až později, ale to je asi fuk). Na místě zjistí, že loď je nefunkční a potřebuje opravu. Jenže mu chybí nýty (slovo rivet bylo na jedný stránce asi patnáctkrát, což mě prostě donutilo hodit ho do slovníku). Tady se setkává s vedoucím stanice, který má záhadnou představu o tom, že Marlow má vliv v Evropě a snaží se z něj dostat informace. Ten ho v tom nechá a pokusí se ho pumpnout o ty nýty, ale i tak to trvá měsíce, než vůbec dorazí.
   Mezitím se k němu různě dostávají zkazky o Kurtzovi, což je podle všeho nejlepší agent společnosti, který ze své stanice posílá neskutečné množství kvalitní slonoviny. Někdo ho má za génia (díky slonovině), někdo za skvělýho malíře, někdo za hrozbu, který je potřeba zbavit se (konkrétně vedoucí stanice a jeho strýc), protože brání někomu v kariéře. Z tajně vyslechnutého rozhovoru vyplyne, že Kurtz se vydal do divočiny mimo jiné s představou, že přináší civilizaci a světlo vzdělání do temnoty.
   Marlow má konečně svoji loď a vypravuje sena výpravu za Kurtzem. Na lodi je asi 5 bělochů a 30 kanibalů, který (podle mě skoro překvapivě, byla by to taková fajn dark scéna) ani nikoho nesnědí. Nastává poměrně zdlouhavý popis cesty a okolí, samozřejmě spousta narážek na darkness included. Nicméně jsou poměrně čtivý a vytváří skvělou atmosféru. Marlow ještě popisuje, že cítí jakousi sounáležitost s místním obyvatelstvem, protože i když jsou to prostě savages a tak, něčím základně lidským (a přirozeně - temným) jsou spojeni.

The earth seemed unearthly. We are accustomed to look upon the shackled form of a conquered monster, but there - there you could look at a thing monstrous and free. It was unearthly, and the men were - No, they were not inhuman. Well, you know, that was the worst of it - this suspicion of their not being human. It would come slowly to one. They howled, and leaped, and spun, and made horrid faces; but what thrilled you was just the thought of their humanity - like yours - the thought of your remote kinship with this wild and passionate uproar. Ugly. Yes, it was ugly enough; but if you were man enough you would admit to yourself that there was in you just the faintest trace of a response to the terrible frankness to that noise, a dim suspicion of there being a meaning in it which you - you so remote from the night of first ages - could comprehend. And why not? The mind of man is capable of anything - because everything is in it, all the past as well as all the future. What was there after all? Joy, fear, sorrow, devotion, valour, rage - who can tell? - but truth - truth stripped of is cloak of time. Let the fool gape and shudder - the man knows, and can look on without a wink. But he must at least be as much  a man as these on the shore. He must meet that truth with his own true stuff - with his own inborn strength.

    Těsně před koncem cesty je loď napadena domorodci a jeden člen posádky je zabit. Nicméně dorazí na místo a najdou jen Rusa, který hlídá stanici, nicméně Kurtz je kdesi v pralese a shání slonovinu. Marlow postupně odtuší, že si podmanil jeden z kmenů, vydává se za boha a používá je k tomu, aby okrádal další kmeny. Ačkoli v knize není žádná přímá brutální scéna, Kurtzovy metody jsou poměrně jasné z hlav napíchaných na kopí, které jsou vidět od stanice. Rus, který Kurtz naprosto obdivuje, tvrdí, že to jsou rebelové.

They [hlavy] only showed that Mr Kurtz lacked restraint in the gratification of his various lusts, that there was something wanting in him - some small matter which, when the pressing need arose, could not be found under his magnificent eloquence. Whether he knew about this deficiency I can't say. I think the knowledge came to his at the very last. But the wilderness had found him out early, and had taken on him a terrible vengeance for the fantastic invasion. I think it ha whispered to him things about himself which he did not know, things of which he had no conception till he took counsel with his great solitude - and the whisper had proved irresistibly fascinating. It echoed loudly within him because he was hollow at the core... 

    Ať se moc neroztahuju, Kurtz se s nimi vrací po řece, nicméně upadne do horeček a Marlow je u toho, kdy má poslední světlou chvilku, vykřikne "The horror, the horror" a umře. V Evropě se pak setká s Kurtzeho bratrancem, který ho prezentuje jako skvělýho malíře, a nakonec s jeho snoubenkou, která je uprostřed držení smutku. Tý namluví, že v poslední chvíli volal její jméno. Na závěr ještě paralela truchlící snoubenky a ječící černošky (Kurtzovy asimilenky) a zvonec, dramatu je konec.
   Na začátku mě to moc nebavilo a dost jsem se ztratil (ale jel jsem metrem a nějaká baba vedle furt mlela), nicméně později mě to vtáhlo. Bohužel jsem někde kolem prostředka dostal dojem, že se to dá číst děsně rychle, a občas mi potom unikaly poměrně podstatný detaily, ale naštěstí wiki a google jsou mocný. I tak mě to dost nadchlo a tu knížku si hodlám pořídit domů a někdy znovu přečíst (má to asi 120 stran, takže časová ztráta je malá).
   Motivy s temnotou a divokostí jsou poměrně jasný a nepřehlídnul by je asi fakt nikdo. Že se nevztahují jen na Afriku, ale po povrchem je člověk najde i v civilizované Evropě, asi nikoho nepřekvapí (i když v roce 1902 to nadšený zbožňovatele koloniálního systému asi zaskočilo). Docela zajímavý je fakt, že Kurtz v knížce skoro chybí. Marlow zdůrazňuje fakt, že člověk pro něj není reálný, dokud ho na vlastní uši neuslyší, a Kurtz má v knížce tak čtyři věty (The horror, the horror! do toho taky počítám). Všechno ostatní o něm se dozvídáme od jiných lidí, samotný, pravý Kurtz tam prostě prakticky není (není to děsně hluboký a úžasně rozkecatelný na milion řádků, kdybych o tom měl psát při zkoušce z literatury?)
  Podle mě to je vážně super knížka a rozhodně nemůže ublížit, když ji člověk vezme do ruky.
  Jo, taky je to částečně autobiografický...vzpomněl jsem si až teď na konci a nechtělo se mi to zapojovat do textu.

Apocalypse Now

Akční / Drama / Válečný
USA, 1979, 153 min (Director's cut: 202 min)
ČSFD: 88 % (116. místo), IMDB: 8,6/10 (38. místo)

   Tenhle film je poměrně volná adaptace knížky, nicméně to hlavní tam je. Děj se odehrává během války ve Vietnamu a hlavní hrdina je voják vyslaný zabít Kurtze. Ten se usadil v Kambodži, kde se nechává uctívat místním kmenem a zjevně se s morálkou a spravedlností moc nesere.
   Koukal jsem na director's cut, který má přes tři a čtvrt hodiny a byl to teda záhul. Nakonec jsem (během tý nejpodstatnější části) usnul, čímž se tenhle film zařadil do tý malý skupiny kinematografických perel, co mě uspaly (teď tam je dokument Ptáci, Vesmírná odysea a tohle, počítám teda jen případy, kdy jsem nebyl nemocnej nebo totálně vyfluslej, takže bych nedokoukal cokoli...).
   Tak první dvě a půl hodiny se více méně skládají z menších epizod, které se odehrávají během cesty lodí po řece. Nějak nemá cenu to tady blíž specifikovat, nicméně vězte, že válka je šílenství a apokalypsa. Nejde ani tak o to, co člověk vidí, ale jaký tona něj dělá dojem, ve své podstatě tu toho moc neuvidíte, takže žádný useklý končetiny a cákance krve přes půl zákopu se nekonají. Což na působivosti moc neubere.
   Nakonec se tedy dostanou do Kurtzovy vesnice, a odsud je to poměrně blízký knížce, kusy dialogů jsou i přebraný. Takže tak.
   Film je vážně výbornej, nicméně se úplně nedá považovat za adaptaci knížky. Ve svý podstatě si vzal jednu (i když tu hlavní) myšlenku, nicméně dál šel úplně jinou cestou. Pravda, koho by na konci 70. let zajímala kritika britskýho kolonialismu - takže tenhle posun je dost pochopitelnej. Nicméně existuje ještě jedna verze filmu, tentokrát mnohem bližší knížce. A hraje tam Malkovich. Takže se třeba někdy podívám.

Kingdom (Riget)

Drama / Horor / Mysteriózní / Komedie
Dánsko / Francie / Německo / Švédsko, 1994, 279 min
Režie: Lars von Trier, Morten Arnfred
ČSFD: 89 %, IMDB: 8,6/10

The Kingdom Hospital rests on ancient marshlands where the bleaching ponds once lay. Here the bleachers moistened their great spans of cloth. The steam evaporating from the wet cloth shrouded the place in permanent fog. Centuries later the hospital was built here. The bleacher gave way to doctors and researchers, the best brains in the the nation and the most perfect technology. To crown their work they called the hospital the Kingdom. Now life was to be charted, and ignorance and superstition never to shake the bastions of science again. Perhaps their arrogance became too pronounced like their persistent denial of the spiritual. For it is as if the cold and damp have returned. Tiny signs of fatigue are appearing in the solid, modern edifice. No living person knows in yet, but the gateway to the Kingdom is opening once again. 

   Seriál z pera von Triera? To jsem si mohl nechat uniknout jen vážně těžko, že jo. A protože čert a rapishare nikdy nespí, byla to záležitost minut...
    Na začátku je to hodně pomalý, ale postavy prostě potřebují trochu času, aby se rozjely. Stige je starší neurochirurg, kterého ve Švédsku žádná nemocnice nechce (ukradl nějakou studii kolegům) a v Dánsku hned při první operaci cosi řádně posral a dostal 12letou Monnu do nepoužitelnýho stavu (tak...dala by se použít jako metronom). Je to fakt otravnej dědek, co nesnáší Dány (vykřik Danish scum je skoro ve všech epizodách) (i když mám dojem, že nesnáší lidi všeobecně) a celý seriál se snaží dostat se ke kopii zprávy z operace. Z nějakýho důvodu ho miluje Rigmor, nicméně po nějaký době prohlídne. Je to ten typ, co jde přes mrtvoly, když ví, co chce, a co mu umí pořádně hrábnout. A ona chce Stiga. Sice ho chce jeden díl zastřelit a druhý si ho vzít (pokaždý docela úspěšně), ale dostane, co chce :-)
   Hook (v dánštině Krogshøj) nenápadně přesouvá vybavení v nemocnici tam, kde je potřeba (což je záslužný) a vydírá Stiga a syna ředitele oddělení (ten uříznul hlavu mrtvole, aby postrašil spolupracovnici). Nějak jsem se za celou dobu nezvládnul rozhodnout, jestli je to sympatická postava, nebo ne.
   Sigrid je stará paní, co se opakovaně nechává přijmout do nemocnice. Sice ji prokouknou, ale jí se nějak daří simulovat paralýzu ruky. To hlavně proto, že ji kontaktuje duch Mary, aby jí pomohla. Sigrid se samozřejmě vydá po stopách; že odhalí pravdu černější než čerň, děsivější než děs a hrůznější než hrůza, je tak nějak jasný.
   Postupně se tedy rozjíždí kolotoč vydírání, detektivního pátrání, spiritualistických seancí, vymýtání, pošahaných snů, vizí a halucinací; postavy se postupně každá propadají do svýho vlastního soukromýho šílenství, nemocnice se jim doslova rozpadá pod nohama a svět živých a mrtvých se spojují díl od dílu víc a víc. Postupně se nemocnicí začne prohánět armáda duchů, narodí se v ní míšenec člověka a démona, jednu doktorku svádí démon, aby mu upsala duši, a z jednoho z doktorů se stane zombie (myslim), v tom všem se ještě nějak mihne kult uctívající satana, ovšem nestihnul dostat moc prostoru.
   Na konci každý epizody je ještě slovo autora, který mi ale obvykle dost unikalo. Ovšem občas pobavilo, jako když na konci první epizody řekne něco jako: "No jo, moc se toho nestalo, ale příště už to začne dostávat šťávu."
   Děj je doprovázený komentářem dvou myčů nádobí s Downovým syndromem, kteří se jinak v ději neukazují a nikdy se s jinou postavou nepotkají, ale zároveň vědí o všem, co se děje. Jejich hlášky jsou občas takový...přehnaně dramatický, ale dost často z nich vypadne něco, co člověku pomůže trochu se zorientovat v ději. Některý rozhovory byly někde na hraně mezi hlubokým sdělením a komedií...ok, asi to bylo hluboký sdělení, ale třeba tenhle příměr se skleničkou/hrnkou/vázou/prostě čímsi je spíš skoro vtip:

- It [sklenice] didn't fit. It won't go in.
- No, it's too big, like the baby [přerostlý démonický dítě].
- In that case it isn't a glass. Maybe it's a vase. Or a jug. 
-  It is not a jug. And it is not a vase.
- What is it, then?
- Of it isn't a glass or a jug or a vase, it is nothing...and you needn't wash it up. Because "nothing" cannot get dirty. Put it aside and keep it close to your heart.  

   Celý to je zabalený do sépiovýho filtru a lehce rozmazaný (ok, to je možná kvalitou videa...ale mám dojem, že to je schválně) a snímaný roztřesenou kamerou (což člověku občas spíš leze na nervy než cokoli jinýho). Navíc dánština je vážně vtipně znějící jazyk, člověk má konstantní dojem, že se postavy chystaj hodit šavli (nebo mají přinejmenším v puse obří horkou bramboru). Chtěl jsem něco napsat o hudbě, ale došlo mi, že jsem si jí vůbec nevšimnul. Říká se, že to je důkaz toho, že je filmová hudba udělaná dobře...takže je asi fajn. Teda kromě skladby v úvodních titulcích, ta je děsivá. Zajímavý je, že je potom i v závěru, a tam mi přišlo, že sedla... Ale k dramatickýmu závěru dílu se dramatický hudba asi prostě hodí.
   Takže...je to pomalý a rozvleklý a občas nudný a ujetý, ale jak se do toho jednou zakoukáte, nějak to musíte dojet. Sice je to někdy přehnaný (jo, doktor, co si nechá voperovat játra s rakovinou, to bylo trochu moc), ale v rámci všeobecnýho šílenství, který v nemocnici vládne, se to už skoro ztrácí. Jediná chyba asi je, že to vlastně není dokončený. Tedy poslední díl je spíš jeden velký cliffhanger a von Trier měl napsanou i třetí řadu, jenže mu mezitím pomřelo asi 5 zásadních herců (např. Stig, Sigrid a jeden z myčů). To se pak vážně těžko točí... Existuje ještě americká verze, kterou upravoval Stephen King, ale moc bych jí nevěřil. Hlavně nějak změnil tu část s historií nemocnice, takže místo starých bělíren tam původně stála jiná nemocnice, která shořela. To trochu narušuje celou záležitost s tím, že se "bašta vědy a rozumu" postupně mění na místo plný bláznů, co dělají všechno možný, ovšem pod podmínkou, že to je to nejnerozumnější východisko.
   Takže tak. Enjoy.

Zoufalci (2009)

   To jsem tak jednou zapnul televizi, abych zabil pár minut, než se mi dostáhne film June (Tennant a Eccleston v jednom filmu (což je samozřejmě recept na ultimátní dílo kinematografie) (tímto připomínám Awaris a Zoe, že jsme si to ještě pořád nepustili) (během Zoufalců jsem usoudil, že na to koukneme až spolu, abychom mohli vzdychat unisono (všímáte si úžasnýho způsobu, jakým používám závorky?...jakože Austenová hadr)(bohužel asi i čitelnost hadr))), a hop, začínali Zoufalci, na který jsem se chtěl už dávno kouknout. Ostatně, když už mám ty mezery v český literatuře, aspoň nějaký český filmy bych mohl sjíždět...
   První plus filmu (ačkoli ne to hlavní) je, že tam nejsou moc okoukaný obličeje. Žádná nahatá Geislerová (je vůbec nějakej film, kde se ta ženská nesvlíkne?), žádnej zpomalenej pablb (o jehož roli by se popral Liška a Macháček) ani muž v krizi středního věku (nejlíp Trojan) (hrdinové sice jsou v krzi a středním věku, nicméně v krizi jsou zjevně celoživotně, takže to je jiný případ).
   Takže...jde o příběh šesti čerstvých třicátníků, kteří spolu chodili v Jablonci na střední, z různých důvodů se přestěhovali do Prahy a vedou naprosto zoufalý životy. První slečna má přítele, co má evidentně potřebu ojíždět všechno kolem, ovšem ona si to nechává líbit. Druhá tak nějak klopýtá životem (obvykle klopýtá přes svoje oblečení, jak mizí z cizí postele), přehnaně se opíjí a má děsnou matku (dobře, ta matka není tak děsná...jen nemůžu vystát tu herečku). Třetí je jediná ze skupiny, co má rodinu, ale její manžel je mistr v nadeptávání sebevědomí (deptání + naleptávání, kdyby to jakože někomu nedošlo) a fakt teda stojí za to. První chlapec je v obdobně kvalitním vztahu jako první slečna a už devět let studuje peďák (i těch 5 je snad moc...). Další dva jsou gayové (ostatně, sošky vyhrávají utlačovaný rasový menšiny, gayové a postižený děti...), jeden alkoholik, druhý...no ani nevím, co mu je, prostě všeobecně ztracená existence. Tohle je vlastně největší problém filmu, postavy jsou trochu jak seznam klišoidních ztracenců použitelných v kinematografii...ale dobrý.
   Postavy se někdy kolem půlky filmu sejdou a vzpomenou si, že kdysi vymysleli, že si společně koupí statek, kam se společně nastěhují, takže se rozhodnou to konečně provést. A protože prej moc spoiluju, tak to tady típnu. Ostatně, ono se o ději nic moc dalšího říct nedá, protože tam více méně není.

   Kromě toho, že děj se nijak zvlášť nevyvíjí, nevyvíjí se ani postavy, nicméně...cílem filmu je naznačit, že prostě nejsou s to sami se sebou cokoli udělat, takže se to dá jen těžko vyčítat... Ovšem tohle dohání zpracování. Kamera je občas...přehnaně umělecká, ale dokud to nedosahuje míry jako v Normalu, tak to dokážu snést. Myslím tím záběry z divných úhlů na půlku obličeje hrdinů a tak. Naprosto dokonalá je ale práce se střihem a zvukem, hlavníě překrývání zvuků z jedné scény s obrazem z další. Jasně, není to nijak originální postup, ale tady je posunutý o krok dál, když často nějak funguje v té další scéně (jako zvonění tramvaje z první scény se kryje se zvonkem z další (a možná ani to není zase tolik originální, ale já to asi ještě neviděl)).
   Občas to trochu drhne. Občas zvednete obočí, protože to je prostě...ehm (jako dramatické oznámení: "A nepřestěhoval jsem se jen proto, že jsem si uvědomil, že jsem homosexuál...(omg, kdo to slovo vůbec používá, než to jeden vůbec dořekne, posluchači mu usnou (řekněte mi někdo, až moje řešení jednotlivých slov přesáhne únosnou míru))). Občas vás budou srát ty všeobecně platný pravdy a lehce přímočarý výlevy (ve stylu "Ach, ti mladí, mohou jít kamkoli, ale hlavně aby byli z domova. A nejvíc potom trpí rodiče.") Ale nakonec se to všechno potopí do pohyblivýho písku deprese a čím víc se tomu budete bránit a plácat sebou, tím rychleji se v tom utopíte (ježiši, proč jsem prostě nemohl cynicky okomentovat děj, pak ze mě padaj takhle jetý obraty). Ale zkusil bych to. Extrémně záporných reakcí jsem našel málo a těm lidem vadilo, že ani jediná z postav nedisponuje duševním zdravím, což (podle mých odhadů) okruhu čtenářů tohodle blogu vadit nebude.
   Enjoy.