Kdy jsem slyšel o týhle knížce poprvé, si už nevzpomínám, asi to bylo při semináři Language in Literature loni v letním semestru…ale netuším. Nedávno jsem dostal šok, kolik toho zase Awaris stihla přečíst, hlavně když na mě navalila, jak přečetla dva Ishigury a tohle a tamto…jo ještě tudleto. Ještě mi u toho o tý knížce povyprávěla a nejspíš měla zrovna nějak slabou chvilku, protože spoilovala jak divá, ale v ten moment mě to ještě nějak netrápilo, protože jsem si řekl, že si prostě kdyžtak přečtu něco jinýho.
Jenže…nedávno jsem na moviezone.cz našel trailer na film (nevím, čím to je, ale jak se objeví filmová verze nějaký zásadní britský knížky, prakticky vždycky se do toho vecpe Keira Knightly – btw, v roli Ruth). A pojal jsem silnou touhu přečíst si to. A to i když jsem to měl pokažený (OK, jen prvních 70 stran).
A tady přichází moje velký dilema. Nechci spoilovat, ale bude to obtížný. Takže, pokusím se to obejít, jak jen to půjde a zároveň tomu dát jakejsi smysl.
Příběh se odehrává v Hailshamu, což je dost zvláštní škola pro zjevně dost zvláštní děti. Respektive, guardians, jak říkají učitelům, jim do hlavy neustále vtloukají, že jsou děsně special, že na sebe musí dávat pozor a udržovat se v dobrém fyzickém stavu a že na sebe musí dávat pozor mezi sebou (to možná až později, ale to je jedno). Děti jsou více méně nucené, aby vytvářely něco málo umění, které sem tam odveze tajemná Madame. Po škole se říká, že si to odváží do svojí speciální galerie, a všeobecně se to bere jako děsnej úspěch, když si vybere váš výtvor. Jinak co děti vytvoří, si mezi sebou můžou prodávat za tokeny, což je skoro jediná možnost, jak v Hailshamu získat nějaké osobní vlastnictví. Potom to jsou ještě výprodeje, kde se dají koupit věci zvenčí. Děti totiž nechodí mimo pozemky školy. Nikdy. Vůbec nikdy. Jakože ani jednou.
Hlavní postavy jsou Ruth, Tommy a Kathy. Tedy hlavní je Kathy, která vystupuje jako personální vypravěčka (jo, ten seminář s Feministkou nebyl úplně na prd…). Kathy má tendenci věci kolem spíš sledovat a nezapojovat se tak úplně. Na druhou stranu když už se „odhodlá k činu“, je to něco zásadního. Tommy je trochu mimoň, na začátku oběť docela brutální šikany. To hlavně kvůli tomu, že propadá záchvatům vzteku a ostatní ho schválně prudí tak dlouho, až vybuchne. Na začátků jeho záchvatů bylo, že nebyl s to udělat pořádný výtvor na hodinách výtvarky, a pak se to s ním už táhlo. Ale postupně, částečně díky Kathy a částečně díky jedné vychovatelce, se toho zbavuje. Nakonec Ruth, klasická vůdkyně party. Bohužel, má sklony dělat se trochu moc důležitá, později se snaží děsně rychle zapadnout mezi starší odchovance a dělá to docela na úkor Kathy a Tommyho. Drtivá většina knížky je více méně o tom, že Katky a Ruth se buď děsně kamarádí, nebo do sebe zrovna natvrdo šijou. To je ta jediné, co bych knížce vytknul, protože po nějaké době (tak po 150 stranách), je docela pruda, když Kathy neustále řeší, jak se celý rozhovor obrátil ve prospěch jedné z nich díky jedinému špatně použitému slovíčku.
Takže, děti v Hailshamu jsou děsně spešl a mají jakýsi účel:
„If you‘re going to have decent lives, than you‘ve got to know and to know properly. None of you will go to America
HA! Už jste si mysleli, že mi to ujede, co? No ani omylem.
Bohužel, dál vyprávět děj nemá moc smysl. Ono tam vůbec moc děje není. Trojice se pak ze školy přesune do zařízení pro starší odchovance, kde už bydlí bez dohledu. No a potom postupně začnou svoji kariéru, která je všechny obratem vyřídí.
Během čtení máte pořád takovej divnej pocit, že to všechno vypadá docela ok, ale něco je prostě špatně. Děti se chovají občas dost divně, učitelé sem tam kolabují jen z toho, že musí být mezi nimi, popřípadě jim najednou vyklopí nějakou šílenou novinku. A není moc jistý, jestli jim v tu chvíli tolik hráblo, nebo prostě dětem promyšleně dávkují informace. V každým případě jak je to jednou venku, nezbývá než nevěřícně mrkat na stránky.
Ačkoli člověku docela pokazí vědět, o co jde, překvapení z toho není úplně jediná věc, proč má smysl to číst. Ostatně, to by to pak těžko dostalo Booker Prize. A navíc hlavní odhalení je tak ve třetině, pak už sem tam přijde menší šok, kolik toho celou dobu samy postavy věděly.
Takže protentokrát nekončím něčím jako „hodí se to pro ty, co rádi čtou ujetý knihy“ nebo „není to pro každýho, ale zkuste to a uvidíte“. Tohle si prostě přečtěte a to jakože teď. Howgh, domluvil jsem.
Teda ne úplně. Pokud jste to četli nebo až to přečtete, můžete do komentů (bez spoilování) napsat, proč myslíte, že s tím žádný z těch dětí vůbec nic neudělalo? Já chápu, že mi to asi mělo dojít a že to možná někde vyplynulo, ale vysvětlení, že je k tomu prostě celou dobu vychovávali, mi přijde slabý.
2 komentářů:
Mně to zas tak slabý nepřijde... Oni je nevychovávali ani tak k tomu, jako v tom. A neměli žádnou možnost interakce s vnějším světem. Když za celý život ani nepotkali nikoho, kdo by jim řekl, že by mohli protestovat, myslim že je to ani nenapadlo... A by the time kdy už teda mělo dojít na věc byli myslim moc přesvědčený že plněj svoje předurení nebo tak něco...
vrrr! teď si to budu muset přečíst!
Okomentovat