Thomas Bernhard: Konzumenti levných jídel (Der Billigesser)

   Týhle knížky jsem si všimnul u Zoe a po přečtení několika odstavců mi bylo jasný, že tohle prostě musím přečíst.
   Takže děj. Ten to skoro nemá... Hlavní postava je Koller, kterého pokousal pes a přišel tak o nohu. Chodí obědvat do Vídeňské veřejné jídelny, kde si až teprve po nehodě všimne konzumentů levných jídel a přisedne si k nim. Dalších několik let chodí denně do VVJ a sedá s konzumenty. O pár let později si tak jde parkem a najednou zamíří ke starému dubu, ne ke starému jasanu, jak má ve zvyku, a tak najednou přijde na jakousi objevnou teorii, díky které konečně začne psát svoji práci o fyziognomice (nauka zkoumající souvislosti mezi fyziognomií a povahovými vlastnostmi jedince). Práci ale nedokončí, protože spadne ze schodů. A to je vše, přátelé. Ale to jsem měl říct já...
   Vtip knížky je ale v tom, že se neustále protáčí jakoby ve spirále, dokola se vrací zpět k věcem, o kterých už se mluvilo, ale doplňuje je o nové informace. Potom zase pokračuje v ději, ale můžete vzít jed na to, že se zase za chvíli dočtete o tom, jak Koller toho zásadního dne nešel ke starému jasanu, jak měl ostatně ve zvyku, ale ke starému dubu, ovšem kdyby toho dne šel ke starému jasanu, jak měl každodenně ve zvyku, a ne je starému dubu, jak učinil toho dne, nejspíš by nikdy nepřišel na svou teorii fyziognomiky.
   Děj vypráví Kollerův známý, respektive jediný člověk, který dokáže Kollera snést víc než 30 sekund. Ačkoli je Koller zjevně regulérní blázen, člověka ti nutí uvažovat nad tím, jestli nepřeskočilo spíš vypravěči, ale bral jsem to tak, že se dokola vrací kvůli tomu, že mu tak věci vyprávěl Koller. V každém případě hlavní postava je zřejmě jedna z těch figurek, co je na ulici pozná většina lidí, něco jako ten šílenej děda, co už roky stojí na Staromáku a exaltovaně ječí CANTAAAAAAAAARE, JOHOHÓHO!!! Každý den se dobelhá na oběd do VVJ, tam si sedne ke konzumentům levných jídel, dá si s nimi nejlevnější jídlo v nabídce a zase to otočí domů.
   Nicméně už od dětství si vytváří svůj, jak říká, duchovní život, protože svůj intelekt považuje za nadřazený ostatním, což má ovšem mimo jiné za následek to, že pohrdá školním systémem, společností, a vlastně lidstvem tak nějak všeobecně. Vypravěč je tedy jediný, kdo ho snese, dokonce jeho společnost vyhledává, což jsem moc nepochopil proč. Nicméně je jediný, kdo s Kollerem mluví (kromě konzumentů), čímž se z něj stane terč Kollerových výkladů o konzumentech levných jídel, na které by si možná vůbec nevzpomněl, kdyby ten naprosto zásadní a zlomový den vyrazil ke starému jasanu, jak měl ve zvyku dělat každý den, a ne ke starému dubu, díky čemuž přišel na podstatnou část své teorie fyziognomiky.
   V každém případě je Koller nakonec docela zajímavá postava, přinejmenším jeho teorie o tom, že člověk má zodpovídat jen sám sobě. Sice ho to více méně dovede do stavu naprostý asociálnosti, ale zase se toho fakt drží :-D No a co víme, jak by to dopadlo, kdyby nešel ke starému dubu, ale ke starému jasanu, jak měl ostatně ve zvyku.
   Nakonec se konečně i dozvíte, co jsou ti konzumenti levných jídel zač - no úplně obyčejní chlapíci, co prostě nemaj na práci nic jinýho, než sedět ve VVJ a žvanit.
   Jak to tak po sobě čtu, nějak to nemá moc konzistenci, moc to nevystihuje tu knížku a vůbec tenhle příspěvek stojí docela za prd, ale snad to nějak omluvíte.