Haruki Murakami: Hard-boiled Wonderland and the End of the World (Konec světa & Hard-boiled Wonderland)

   Vzhledem k tomu, že Murakamiho dokážu konzumovat v relativně libovolném množství, dostal jsem od kamarádky tuhle anglickou verzi. No a musím říct, že to je fakt super, i když to má svoje mouchy (například by to klidně mohlo být mnohem kratší :o) ) Česky to vyšlo pod názvem Konec světa a Hard-boiled Wonderland (Pokud se vám nezdá, že kus zůstal v angličtině, vězte, že to tak je i v originálu. Pokud se vám nezdá, že je obrácené pořadí, vězte, že to tak je i v originálu. Obráceně to je v angličtině, ne u nás.)
   Takže, v knize se po kapitole střídají dva děje, jeden se odehrává v Hard-boiled Wonderland, což je ale ve své podstatě náš svět v neurčené budoucnosti. Hlavní hrdina je takzvaný Calcutec (podle wiki v českém překladu nejspíš kalkulátor), což znamená, že svoje podvědomí dokáže používat pro kódování dat. Calcuteci pracují pro System, společnost, která se snaží chránit data a díky svému postavení se postupně stala (aspoň částečně) státní institucí, proti nim potom stoji Semioteci, kteří se snaží data krást a vydělat na nich. Na začátku hrdina vezme načerno práci, čímž se seznámí s Profesorem, géniem, který původně vymyslel metodu kódování podvědomím, což se ale zjistí později. Jinak hrdina není zrovna akční typ, když nepracuje, tráví čas čtením, sledování filmů, posloucháním hudby nebo shánění krátkodobých známostí. Plánuje, že si vydělá kódováním dost peněz na to, aby si koupil chatičku v horách, kde zbytek života stráví čtením, sledováním filmů, posloucháním hudby a přemýšlení o tom, jak by se uprostřed liduprázdných hor dala sehnat krátkodobá známost. Což mu dost pokazí Profesor, když usoudí, že věda má v zájmu poznání právo prakticky na cokoliv. Ale tak nebudu vám to kazit spoilováním.
   Druhá linie se odehrává ve Městě obehnaném nepřekonatelnou Zdí. Je tady Knihovna a Hodinová věž (Clocktower) a okolo jsou Lesy. Zatímco v Hard-boiled Wonderland postavy nemají jména jednoduše proto, že je nikdo nezmíní, tady o sobě postavy mluví podle toho, jakou mají ve Městě funkci (Librarian, Colonel, Gatekeeper, Caretaker). Hlavní hrdina sem přichází a dostává funkci Dreamreader, což obnáší, že sedí v knihovně a civí do lebek jednorožců, ze kterých...světe div se...čte sny. Při vstupu do města mu Gatekeeper "odřízne" stín, protože ten ve městě nesmí mít nikdo, hrdina tím ale zároveň přijde o mysl (v aj mind, předpokládám, že lepší slovo pro to nebude a nevím, co je v české verzi). Tedy ne úplně, o tu přijde, až mu úplně umře stín. Jinak město samo o sobě funguje perfektně, každý tu má svoji funkci, kterou vykonává, nikdo nikomu neubližuje a všichni vedou fajn život. Teda až na to, že všichni přišli o "mind" a emoce jim všeobecně nic moc neříkají.
   Postupně se tedy zjistí to, co už možná napadlo i vás, tedy že End of the World je svět vytvořený v podvědomí hlavního hrdiny. Postupně je to celkem jasné, v End of the World se postupně objevují předměty z Wonderlandu, obě postavy si navzájem ovlivňují myšlení a skoro všechny postavy vystupují  v obou liniích (aspoň to si myslím). Příběh by se dal rozepsat ještě na dlouho, přece jen to má 400 stran, ale tak nebudu vám brát to potěšení z odhalování, co symbolizují sponky na papír (Ok, tohle potěšení vám vezmu, sponky na papír jsou prostě sponky na papír. Stejně jako zombie jsou zombie, ne metafora pro dekedentní morálku člověka v moderní přetechnizované společnosti, a lety do vesmíru jsou lety do vesmíru, ne...no, cokoli si přehnaný přehnaný intelektuálové dokážou představit pod letem do vesmíru. Ale teda přiznávám, že paperclips mě zklamaly.)
   Takže kniha je super, ale tak je pravda, že jsem k tomu už přistupoval s tím, že to bude dobrý, tak jsem možná lehce zaujatý. Na druhou stranu taky musím říct, že by to šlo úplně v klidu zkrátit, třeba žvanění o Semiotecích je docela na nic. A vlastně celá část, kdy se hlavní hrdina vydá s Profesorovou vnučkou do podzemí, aby Profesora zachránili, by nemusela být tak rozplizlá. Ale těch 400 stran taky není takov hrůza, protože na stránku vychází docela málo textu.
   Na internetu jsem ještě našel kritiku, že postava v podstatě nemá žádnou osobnost. Ale autor zároveň přiznal, že tohle byla jediná kniha od Murakamiho, kterou zatím četl. To se asi zklame, protože podle mě teda většina jeho hrdinů nějak zvláštní osobností nevyniká, ale to jsem vždycky považoval za autorův záměr. Ostatně, hrdina tady je schválně nezajímavý lemro, co se akorát válí a dokola protáčí Beatles. Takže asi tak. Za čtení to rozhodně stojí.