THOUSANDS OF FREE BLOGGER TEMPLATES

středa 17. března 2010

Alain Robbe-Griller: Žárlivost (La jalousie)



   Znáte ten antikvariát mezi budovou filozofický fakulty a městskou knihovnou? Prodávají tam knížky za dvacku, ještě nedávno se tam daly sehnat vážně dobrý kousky, teď už jen naprostý debility (převážně v němčině). Jo, taky atlasy hub ve francouzštině, což teda fakt děsně potřebuju mít doma. No nic, tuhle knížku jsem tam pořídil za dvacku. Nebo tuhle jsem možná zabavil babičce...na tom prd sejde.
  Kamarádka se mě zeptala, jestli by to nebylo zajímavější číst to v originále. Asi bylo. Určitě by bylo vážně zajímavá zažít pocit totální beznaděje, co se to v tý knížce sakra děje, protože jsem na něj měl párkrát našlápnuto i v češtině, navíc ve fránině Kromě toho, drtivá většina knihy je popis, což by mě asi zabilo.
   Děj se odehrává kdesi ve francouzských koloniích na banánové plantáži, kde žije hlavní postava - žárlivý manžel - se svou ženou. Problém je ale v tom, že manžel doopravdy v knížce vůbec není zmíněný. Přímo sledujeme jeho úvahy, víme, co vidí, slyší a cítí, ale jeho přítomnost si vlastně musíme odvodit z popisu vnějšího světa (třeba z počtu příborů na stole). Jeho žena je označována jen jako A... a neustále za ní dojíždí majitel vedlejší plantáže Franck. Že to ty dva spolu pečou je sice skoro úplně jasný, ale zase to nikde není řečeno natvrdo. A hlavně, náš hrdina se je snaží neustále obhajovat a všelijak jinak si vysvětlovat, že museli během cesty do města přespat v hotelu. Chudák.
   Jinak na čtení to není úplně snadná záležitost, nějaká časová linie Robbe-Grilleta vůbec nebere a hází si události, jak se mu zachce. Navíc se některý opakujou, a to klidně i třikrát, takže si například nejsem úplně jistej, kolik housenek vlastně Franck zašlápne :-D A části s opravdu detailním popisem jsou skoro na mašli. Když jsem už dvě stránky četl o tom, jak jsou ve kterém pokoji domu udělané podlahy, protože tam jsou prkna poskládána šikmo ke zdi, ale tady vodorovně, to bylo trochu moc. A zdlouhavé zkoumání šmouhy, která zbyla po zamáčknuté housence je taky fakt chuťovka.
   No ale za přečtení to stojí, nemá to ani 100 stran a je to vážně zajímavý. Třeba když člověk zjistí, že postava manžela taky třeba někdy mluví, ale skoro to v knize není poznat. Navíc některé popisy se dají projet fakt rychle, například čtení o tom, že pokáceli o banánovník víc a teď se jim nepravidelně střídá počet stromů v jednotlivých řadách, jsem si skoro odpustil.

1 komentářů:

je to jednoduché: řekl(a)...

wow.
mě se to líbilo. akorát prostě: žárlivost/roleta.