Robert Louis Stevenson: The Strange Case of Dr Jekyll and Mr Hyde (Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda)

   Takže pro začátek – omlouvám se za dlouhou prodlevu. Nějak jsem toho moc za poslední dobu nečetl, a když, tak nic do školy nebo nic zásadního. Dojel jsem Sandmana, Adèle Blanc-Sec a přečetl Rosenkratz and Guildenstern Are Dead a půlku Education Sentimentale, ale dvě z těch věcí už postla Awaris a nějak mi nepřišlo, že mám co dodat…ok, byl jsem prostě línej. A Adèle…no, bez toho přežijete. Možná to sepíšu při další prodlevě. No ale napůjčoval jsem si a od Ježíška dostal kopy knih, takže se těšte. A teď ke Stevensonovi…

   Lze to najít i pod názvy začínající na „zvláštní“ a „podivuhodný“ (nicméně podivuhodný je pěkně dementní slovo a asi nikoho nepřekvapí, že se vyskytuje jen v bilingvní edici).

   Tak hned na úvod se přiznám k jedný lehce trapný věci – tak první půlku knížky jsem čekal, kdy se konečně objeví jako vypravěčka ta chudák služebná, co jí ve filmový verzi hraje Julia Roberts a děsně dojemně vypráví, jak ji zavírali někam do přístěnku, kde ji okusovaly krysy. Tak tý jsem se nedočkal. Vždycky jsem myslel, že se ten film knížky moc nedrží, ale tohle mě zaskočilo. Nicméně film je doopravdy podle knížky Mary Reilly, kterou napsala Valerie Martin, kde parafrázuje právě Jekylla a Hyda.

   Takže – hlavní postava je Utterson, právník a přítel Dr Jekylla, kterého dost znepokojuje Jekyllova závěť, podle které má v případě jeho smrti nebo zmizení všechno jeho jmění přejít na pana Hyda, o kterém ovšem nikdo nikdy neslyšel. Až později si vyslechne od známého příběh, kdy Hyde srazil dítě na ulici a ještě na ně šlápnul, takže se na něj sesypali čumilové z okolí a přinutili ho zaplatit rodině odškodné. Hyde je pokřivený skrček, o kterém si každý na první pohled myslí, že je to ta nejodpornější osoba na světě, a to aniž by někdo měl tušení, čím to je. Na prostoru asi 90 stran se to opakuje snad 5krát, tak by se na to asi nemělo zapomenout.

   Dál následuje několik oddělených příběhů, které se nějak dvojky Jekyll a Hyde týkají a čím dál tím více znepokojují Uttersona. Ten je přesvědčen, že Hyde nějak Jekylla vydírá a parazituje na něm, ale Jekyll se o tom vůbec nehodlá bavit, takže s tím dost dobře nemůže nic moc dělat. Zlom nastane, když jakási služebná z okna vidí, jak Hyde ubije postaršího poslance holí a uteče. Samozřejmě po něm jde policie, ale Hyde se prostě vypaří a není po něm ani stopy. Na další tři měsíce se Jekyll vrátí do společnosti a je to zase ten cheerfull good old fellow he used to be.

   Pak zase zmizí a jednou se u Uttersona objeví Jekyllův majordomus (předpokládám, že to je ekvivalent pro butler) a přemluví ho, aby šel s ním, protože Jekyll je prostě nějak divnej. Přes dveře si promluví s doktorem a nechá si od Utterson potvrdit, že to vůbec není Jekyllův hlas. Nakonec společně vrazí do jeho laboratoře, kde už najdou jen mrtvolu Hyda a flakon s jedem. Ze dvou dopisů se pak dozví, jak to vlastně všechno bylo, což mi ale stejně víme, jak to bylo, takže tu nebudu přepisovat, jak to bylo, a jestli někdo z vás neví, jak to bylo, tak si to přečtěte, ať víte, jak to bylo.

   Příjemný je, že to je velmi, velmi krátké. Bilingvní verze má necelých 190 stran a dá se to přečíst vážně za chvilku. Samotný děj asi všichni více méně znají, takže tam se žádný šokec nekoná. Některé momenty si podle mě zasloužily mnohem větší rozpracování – třeba Hydovu touhou žít, která byla zjevně mnohem silnější než u ostatních lidí (což mu samozřejmě působilo zásadní problém, protože Jekyll může kdykoli spáchat sebevraždu a on s tím nic nenadělá). Ale vůbec, shrnout Hydovy prohřešky tím, že dělal fakt děsný věci a jednou šlápnul na nějakýho fakana, mě moc neuspokojilo. Mimo to mi Hyde nepřijde přímo zlý, prostě na všechny kašle. Nicméně chápu že dvojice dodržování x nedodržování řádu a dobro x zlo se viktoriánům  poměrně lehce smísily. Navíc knížka, která prohlásila, že všichni máme svoji špatnou stránku, ty nebohý džentlmeny a lejdíz asi šokla už tak.

   Zajímavá věc je, že Jekyll a Hyde se sami o sobě v knížce moc neobjeví. Jasně, pořád se o nich mluví, ale během děje se Utterson dvakrát nachomítne kolem Jekylla a Hyda potká jedou na ulici. Jinak je všechno přes vyprávění vedlejších postav, což by se asi mělo brát v úvahu. Na druhou stranu se všichni v popisech obou postav více méně shodují, takže něco skládání jejich osobností z různých střípků se nijak zvlášť nekoná (jako třeba v Heart of Darkness, tam se centrální postava děje objeví fakt asi ve dvou odstavcích…a v tom druhým umře).

   Rozhodně to není ztráta času, ale na druhu stranu se asi na téma civilizovaná/divoká stránka člověka najdou knížky, co to zpracovávají lépe. Třeba Stepní vlk jde o dost dál, ale zase je tam na konci ten ujetej opiovej trip, kvůli kterýmu ani nevím, jak to vlastně skončilo…ale to sem nepatří…

Věra Chase: Vášeň pro broskve

    To jsem si tak jednou zašel s Awaris do antíku a narazil jsem na šíleně oranžovou knížku. V první kapitole hrdinka stihla někoho ojet, zahodit do řeky mrtvýho psa a sdělit čtenáři, že nesnáší, když má na sobě někdo ekzém. Ta kapitola nemá ani celou stránku.
   Pro představu, jak tahle knížka vypadá - je to asi tak něco, co by napsal Vian, kdyby se rozhodl vykrást Orwella a za zády měl Zolu, co by mu do psaní věčně remcal.
  Děj se odehrává ve fiktivním světě rozděleném na tři kontinenty - Konvence, Dekadence a Válečný ostrov. V Konvenci se musíte (překvapivě) řídit konvencemi a nejnovějšími módními trendy, rozhodně nesmíte ukazovat emoce (ačkoli to dělá v knížce docela kde kdo, ale nějak to všem uniká) a za porušení pravidel můžete jet na výlet do Dekadence. Ta není úplně dekadentní, ale spíš se tam všichni flákaj a dělají si co chtějí (ale mají docela dekadentní množství sexu). Ovšem nemůžete si dělat úplně, co chcete, protože když nejste dostatečně dekadentní, taky můžete skončit celkem blbě. Na Válečném ostrově...si Konvence pořádá války. Teda pokud jsem to dobře pochopil, tak si tam Konvence pořádá války sama proti sobě (což běžně lidi samozřejmě neví)...protože co by se jinak dělo, kdyby se neválčilo?
    Hlavní hrdinka začíná v Dekadenci, kam byla na nějakou dobu vykázána, když otěhotněla. Sice ji znásilnili, ale to nějak nikoho nebere. Navíc občas ráda "zlobí", takže to bylo už její třetí vyhoštění do Dekadence. V Konvenci se jí jinak vede celkem fajn, hlavně vzhledem k tomu, že patří do nejvyšší společenské třídy. Ačkoli (včera v noci jsem zmáčknul nějaký dvě tlačítka a otevřel se mi ten obrázek obalu knížky; když jsem pak dal zpět, vyskočil mi text tady a automaticky se uložil....totální hysterie...no nic, dám si to po druhý) nemá vůbec žádný zkušenosti s ošetřováním, spolu s dalšíma holkama z fajn rodin se vypraví na frontu jako sestřička, protože být sestřička zrovna teď fakt dost letí.
    Tady sestry narazí na doktora. Prakticky okamžitě ho začnou nenávidět, protože je nutí dělat strašný věci. Třeba dodržovat služby a šahat na ty zakrvavený vojáky, fuj fuj. Navíc nikdo nechápe, proč doktor už dávno netrčí v Dekadenci, přestože naprosto pravidelně vykazuje nepřípustnou míru empatie s vojáky. Později se zjistí, že to je díky tomu, že fakt umí léčit. Pak je tady Saul, to je voják, který stejně jako doktor tak nějak prohlédl a v hlavní hrdince vidí jakousi naději. Nabídne jí svoje srdce (nějakou skleněnou kouli, co uvnitř pulzuje, nejspíš to má být první uvedení broskve do děje), ale ona ho rozbije. Ale i tak ji přesvědčuje, aby s ním dezertovala do Bažin, kde by mohli žít bez pravidel šťastně až do smrti. Hrdinka potom v jeden moment onemocní a skoro umře a nikdo jí nepomůže. Když se z toho dostane, konečně zjistíme, že se jmenuje Jezebel, na což jí doktor řekne, že s takovým jménem přece nemohla čekat žádnou pomoc (no, to má recht).
    Jezebel nakonec se Saulem uteče, sice ne tak úplně plánovaně, ale nebudu to pitvat. V Bažinách objeví společenství, kterému vládne menšina žen. Menšina, protože většinou utíkají vojáci, co po zkušenosti na frontě trochu pozměnili svůj světonázor (to je vtipný slovo), jen sem tam s sebou vzali nějakou sestřičku, a ty šly hlavně  ze zvědavosti. Jinak žena si může vybrat, s kým bude spát, ale monogamie nepřipadá v úvahu, protože se přece nějak musí uvolňovat napětí u všech těch chlapů. To Saula docela naštve, takže vezme Jezebel a přestěhují se mimo dohled tábora, kde na ně neplatí jejich zákony.
   Následuje pasáž, kdy pro Saula a Jezebel uteče mnohem míň času než pro zbytek postav (nebo pomaleji stárnou...), je tam spousta sexu, broskví, broskvovýho čaje, polévaní broskvovým čajem při sexu a dalších praktik zahrnujících broskve a produkty z broskví. Když se nakonec vrátí do tábora v Bažinách, najdou tam už Město.
   Město ještě pořád trpí nedostatkem žen a vůbec to tam nefunguje, jak by mělo, takže Saul se ujme role "the man with plan" a chce začít dělat změny. To zahrnuje přesun žen do Města. Třeba z Dekadence. Hej, Jezebel, tys tam byla, nechtěla bys nějaký přivést? No, celá nadšená, jak rychle ji Saul odsunul na druhou kolej, se Jezebel vypraví do Dekadence pro ženský.
   To je tak půlka knihy, nehodlám to tu pitvat celý, ale někde po cestě se dostane z fáze vymytí mozku a vyvine si (dokonce) i vlastní osobnost. Když se vrátí, je na tom nejspíš ještě líp než Saul, který mezi tím...tak trochu zvlčil. Sice to není úplně tragická hrdinka, ale že by to dopadlo happyendem, to bych teda taky neřekl (i když možná mám posunutý hodnocení happyendu, když jsem teď dokoukal Lost In Austen).
   Mně osobně se to líbilo hodně, ale úplně nevím, jestli to doporučit všeobecně. Ta společensko-kritická část je docela slabá - jsou tu lidi s vymytým mozkem, lidi bez vymytýho mozku, všemocnej establishment (tohle je děsný slovo), hrdin(k)a se postupně osvobozuje, bla bla, prostě takovej slabší Orwell. To rozdělení na Konvenci a Dekadenci mi občas moc nesedělo a taky mi přijde, že někdy měla autorka trochu mezery v logice, ale dobrý. Zajímavější je vývoj Jezebel, a pak samozřejmě ten naprosto ujetý styl podobný Pěně dní, slovní hříčky, střídání mlhavosti a dost brutálně střídmého násilí (křupnutí nosní chrupavky mě pronásledovalo cestou jednu cestu metrem) a tak.
   No a pro lepší představu vám s dám úryvek, kdy Saul začíná přemlouvat  Jezebel, aby s ním utekla:

   Už je to týden, co jsem přestala chtít být nemocná. Dnes jsem to nevydržela a sedla si do 127 na kus řeči. Pohledy rozdává normální, téměř bezvýrazné, asi se mi před týdnem jen něco zdálo. Vyprávím mu o svém krušném údělu, o tom, jak bych před ním ráda utekla do Bažin, a jaký by to byl skvělý život, bez těch zmijí tady. Poslouchá mě, a potom mi klidně odpoví, že tam lidé skutečně žijí. Dělá si ze mě legraci? Ujistí mne, že nikoliv. A pak se mě s baziliščíma očima optá, zda si v noc sbalím kufry. Paralyzovaná na něj zírám a on mi klidně otevírá lebku a chvíli se v ní přehrabuje. To je hnusné! Kde se to v něm vzalo, býval to takový beránek? A co bude s mými tajemstvími?! Nevzrušeně vytahuje cáry hadrů umazaných od oleje a gesty naznačuje, že nic víc tam vlastně není. Nevěřím. A vůbec, co to má být za triky?
   "Tak co, utečeš?" ptá se znovu a čistí si upatlané ruce do mé zástěry. Jsem úplně zmatená, ale on otázku nemilosrdně opakuje znovu a  znovu, až mi v hlavě hučí: Odpověď, rychle! Snažím se kývnout, ale hlavu mám vážně nějakou uklizenou, fakta jako by se náhle neměla kam skrýt - zcela jasně si uvědomím, že vlastně nejsem schopná žít bez jistot které mě obklopují, a že i život tady mi vlastně dost vadí v porovnání se životem na kontinentě, kde si člověk nemusí každodenně ohřívat vodu na koupel a ptát se, co zbylo ve skladě k jídlu. A taky, po útěku není žádná šance k návratu, na rozdíl od Dekadence. Tenhle zpupný únik před zloduchy by byl klasifikován jako dezerce. Napořád!
   Zvednu se a nervózně si začnu plést cop. Kdo se prosil o tak holou pravdu? Jemu to možná připadá vzrušující, dekadentní, ale vždyť je to k nevydržení! Pak se zničehonic rozbrečím a znechucená sama sebou vyrazím ze dveří. 

Arkadij a Boris Strugačtí: Miliardu let před koncem světa

Dravci mého století (Хищные вещи века)
Obydlený ostrov (Обитаемый остров)
Miliardu let před koncem světa (За миллиард лет до конца света)

   Tohle jsem prostě vytáhnul z knihovny, hlavně protože jsem měl v plánu znovu si přečíst jejich Les, nicméně...kucky kucky...ten leží u Zoe doma...kucky kucky. Takže to padlo na tohle. Tímto tedy Zoe děkuji za to, že se už asi rok nerozhoupala si přečíst Les/Je těžké býti bohem, protože jinak bych tohle asi z knihovny nikdy nevytáhnul.
   Poměrně mě zaskočilo, že se nejedná o jednu knihu, ale tři. Respektive, obsah jsem nezkoumal, přebal jsem okamžitě odhodil do knihovny a úvodní slovo tam nikde není. Takže když se asi po 200 stranách změní dějová linie, nebylo mi to až tak divný...oni střídaj víc dějů docela běžně a má to 612 stran, tak mi nepřišlo, že je pozdě se vytasit s novým příběhem. Dokonce jsem i promyslel pár způsobů, jak by se mohly spojit. Nicméně později mi to bylo už fakt dost divný a wiki mi potvrdila, že jsem naprosto vedle... Popojedem...

Dravci mého století
 Ivan přijíždí do bezejmenného města, které funguje jako turistické letovisko, aby se tu nějakou dobu flákal, užíval si, psal knihu a jen tak mimochodem sem tam něco málo vyzvěděl, protože jak postupně zjišťujeme, doopravdy to je badass secret agent. Poměrně záhy (asi na řádku 10) zjistíme, že tady není všechno tak úplně normální. Upřímně...nějak výrazně si už nepamatuju, co se tam konkrétně děje, jen prostě postupně zjišťuje, že lidi v tomhle městě mají všechno, na co si vzpomenou. Ale kvůli tomu je taky nic nezajímá, prostě si vyspávají do dvanácti hodin, jsou konstantně v lihu, fetujou a když si chtějí teda jakože fakt užít nějakou srandu, opijou se a jdou na třasku - to se prostě naplní náměstí lidmi, začnou na ně zběsile blikat barevnýma světlama, pouštět nějaký zvuky a následuje prakticky totální výmaz, kdy tam všechno skanduje, ječí, skáče a zjevně se dobře baví. No, prostě si nechaj vymývat mozky.
  Je tam spousta odboček a ukázek toho, jak jsou totalita a lidská neschopnost samostatně uvažovat děsně blbý, nicméně jádro věci spočívá podle mě ve slagu, což je místní superdroga. Jedna věc je, že se proti ní nedá bojovat - jde o obyčejnou součástku, co se dá koupit všude a která se dá do rádia. Pokud se pak rádio pustí, člověk se natáhne do horké vody, dá si panáka (na rozjezd) a ještě ve vaně rozpustí nějakou tabletku, slag začne působit. Chvíli jsem se bál, že si budu muset protrpět tak čtyři až pět stran vrcholnýho surrealismu, ale Strugačtí jsou naštěstí mistři elipsy a vědí, kdy si tyhle výlevy odpustit (ona stačila už ta třaska).
   Nicméně pointa slagu je, že stimuluje fantazii a přenese člověka do vlastního dokonalýho světa. A tomu se dá asi jen těžko odolat. Takže se není co divit, že se místní dost často uslagujou a najdou je mrtvý ve vaně.
   Na závěr se hlavní hrdina pohádá se šéfem, protože ten nějak nechápe, že tady se prostě nic nevyřeší tím, že do města pošle armádu policajtů, co by našli výrobní centrálu slagu (která nexistije), a ještě s druhým agentem, se kterým se navzájem málem nechali zatknout (protože agentura na jeden úkol běžně posílá dva lidi nezávisle na sobě). Ještě nám oznámí, že je to sice děsný, ale není s úplně jistý, že to bez slagu vydrží, a konec.
   Sorry za spoilery, ale stejně to nikdo číst nebudete.

Obydlený ostrov
   Maxim neměl nic moc život. Mladý, nadějný, přidal se do agentury na průzkum vesmíru. Třeba najde novou planetu. Třeba udělá neskutečný objev. Třeba něco vážně dokáže. Nicméně nepočítal s tím, že se srazí s meteorem a spadne na neznámou planetu, kde mu navíc někdo zničí i to málo, co z lodi zbylo.
    Maxim tedy pochází ze Země, kde se lidstvo zatím výrazně zdokonalilo, a to fyzicky i mentálně. Mimo to je soudobá společnost na zemi blízká utopii, což Maximovi i po naučení místního jazyka činí zásadní problémy, protože ho považují za primitivního blba (omg, on nezná pojem dětská kriminalita? no to je vůl...).
   Poměrně rychle se dostane do civilizace a myslí si, že ho poslali do střediska pro kontakt s mimozemskými civilizacemi. Pravdou je, že si akorát ukládají jeho vzpomínky, které se pak vysílají v televizi jako součást dokumentu. Netrvá dlouho a Maxima si vezmou do armády, protože oproti místním obyvatelům je to těžkej rambič. Tady se dozví, že jejich země je ta jediná dobrá a skvělá, na jihu ji ohrožují mutanti, co by udělali všechno, aby je vyhladili, na severu je ohrožuje Honti, jejíž obyvatelé by udělali všechno, aby je vyhladili, kdesi na východě je Ostrovní království, kde by udělali všechno, aby je vyhladili, a tak nějak všude se pohybují degeneráti, co by taky udělali všechno, aby je vyhladili. Maxim poměrně rychle prokoukne zvláštní vzorec místních vztahů, a když se po něm chce, aby popravil dva degeneráty, ochotně ukáže armádě záda. Ovšem ještě před tím to vytmaví generálovi, který do něj našije asi 6 kulek. Maxim je ale homo sapiens totalus badassus a přežije to (nicméně jeho charakter od tohodle momentu sezná značné změny).
   U degenerátů zjistí, že systém strážních věží tu nejsou od toho, aby někoho hlídaly, ale vysílají vlnění, které degenerátům způsobují extrémní bolesti. A věže se pouštějí dvakrát denně na půl hodiny. Poměrně se pak dá chápat, že chtějí někoho vyhladit. Hlavní problém místních jsou takzvaní Ohňostrůjci, kteří stojí v čele naší slavné, všemi ohrožované země. Po válce, která proběhla o 20 let dříve a kterou nevyhrál vůbec nikdo, si získali nadvládu a vytvořili síť věží. Takže nakonec se jedinými vítězi stali Ohňostrůjci. Ale málokdo to chápe.
   Epizoda s degeneráty vezme rychlý konec, když se vypraví jednu věž odstřelit, při čemž prakticky všichni pomřou a Maxim uteče zpět do hlavního města za Gajem - jediným člověkem, kterému tam věří. Bohužel ho najde policie a pošle kamsi na jih na čištění lesů od min a válečné techniky, co tady zůstala.
   Maxim se tak dostane do kontaktu s ilegálním hnutím, z jehož vedení vytáhne, jak to vlastně je. Věže jsou ještě drsnější, než se čekalo, protože vysílání doopravdy běží neustále a dokáže lidem blokovat schopnost kritického hodnocení světa. Na degeneráty při normálním výkonu nefunguje a při maximálním z něj šílí. Zbytek lidí v ten moment zase dostává záchvaty hysterického zbožňování Ohňostrůjců. A je poměrně nasnadě, že sami Ohňostrůjci jsou degeneráti...
   Maxima to přestane bavit i tady a rozhodne se pokračovat v průzkumu světa. Sebere tank (kterých spousty už 20 let jezdí po lesích a nikdo s nimi nic nedělá) a vypraví se na jih za mutanty. Cestou v menším amoku málem zajede anonymního vojáka, v čemž mu zabrání jen to, že voják není zase tolik anonymní, vlastně vůbec, protože to je Gaj. Tak ho hodí do tanku a jede dál. Gaj se tak dostane z pole věží, což mu vyvolá absťák a málem umře. Maxim se potom pokusí mutanty sjednotit, ale po zásahu Čaroděje na místní radě na to rovnou zapomene (filozofická debata o tom, že ačkoli je Maximova snaha chvályhodná, pořád se jim akorát snaží vnutit vlastní ideologii, stejně jako Ohňostrůjci, included). Maxim s Gajem se pokusí dostat se do Ostrovního království letadlem, ale jsou sestřeleni. Zatím začne válka s Honti, kam oba dva pošlou. Scéna prvního útoku je opravdu...působivá. Hranice je celá podminovaná, věže to do vojáků smaží na plný koule, těch pár degenerátů se do toho válí v agónii, všichni hystericky ječej nebo se nechávaj odpálit honstkýma bombama...no prostě prvotřídní masakr. V tomhle šílení umře Gaj a Maxim se vrhne proti tanku.
   Znovu se s Maximem setkáváme zpět ve městě, kde pracuje v laboratoři. Jeho postava se zatím dost radikálně změnila, po havárii to bylo takový nevinný telátko, co by měl všechny rád, všechno by odpouštěl a staral se o zvířátka (až na to, že radiace a nekontrolovaný automatický obranný systém společně téměř vyhladily místní faunu). Momentálně je to už docela tvrďák, rozhodně přišel o většinu iluzí a v závěru dokonce obětuje svoji skoro-přítelkyni, aby dostal Ohňostrůjce. Následuje big shoking revelation a konec.
   Tenhle román vážně stojí za to. Jedna věc je postupná změna hlavního charakteru. Zpočátku poměrně nenápadná, ale když největší pacifista planety dupne na plyn s tím, že toho vojáčka prostě rozšmelcuje, je to už trochu moc (Darwin said: "You can't make an omelette without breaking some eggs. And that's what it's about. Breaking eggs.). Psychologie postav je podle mě skvělá a některý momenty jsou podle mě inspirace pro mokrý sny zapálených studentů stylistiky (hlavně momenty, kdy vidíme do Gajova myšlení, jak se v něm pere zdravý rozum a vliv záření, nebo když se v pozdější fázi knížky dostane částečně znovu do pole věží). Kromě toho je to docela dobrodružný a postupný odkrývání toho, jak se věci mají, je docela chytlavý (pro vás teď už samozřejmě ne, muhehehe).

Miliardu let před koncem světa
    Už se mi nechce moc psát a tuhle část považuju za nejslabší (i když je pořád dobrá). Dimitrijovi odjela žena a syn ke tchýni a on se teď zabývá hlavně svojí prací, což je nějaká fyzika vesmíru, či ký ďas. Už má skoro hotovo, ale najednou se mu do bytu vecpe jakási krasotinka s dopisem od jeho ženy. Večer se ještě přižene soused Sergejov a společně se docela zřídí. Ráno má Sergejov v ruce pistoli, v hlavě díru a krasotinka Lidočka je fuč. Potom mu tam vlítne vyšetřovatel a ptá se na dost podezřelý věci. Nakonec se u něj sejde několik jeho přátel, všechno to jsou vědci a všichni mají obdobný problém jako Dimitrij. Ne, že by jejich sousedi hromadně umírali, ale z života se jim stal naprostý blázinec a nemůžou pracovat.
   Big revelation - Zemi hlídá jakási civilizace a brání lidem, aby stvořili vynálezy, co by je nakonec samotné zničily. Velmi ušlechtilé. Postavy tedy řeší, co budou dělat, navzájem se hecují popřípadě ukecávají, aby to vzdali (kdo by v tom chtěl být sám...). Je tam taková divná pasáž, která je asi myšlenkově děsně bohatá, nadčasová a má přesah, ale nějak mi to uniklo...

Charlotte Brontë: Jane Eyre (Jana Eyrová)

   Tak jo, Jane Eyre...hm. Tak to mám teda za sebou. A jsem hodně rád. Myslel jsem si, že to, že Jane Eyre je jedna z prvních Mary Sue vůbec, je vtip...ne, není...jak smutné.
   Důkazem otravnosti této knihy budiž, že v tenhle moment jsem naprosto vážně zauvažoval, že místo blogování přeložím text o kaštanu obecném do školy...nicméně nakonec jsem překonal nutkání vyprodukovat něco užitečnýho... Ok, takže teda Jane...
   Ještě než začnu, radši poznamenám, že mě ta knížka začala lézt na nervy až tak na posledních 80 - 100 stranách a že uznávám, že řeší spoustu zásadních témat bla bla bla, ale prostě mám nějakou cynickou náladu a asi to tím teď bude poznamenané. Takže pokud máte Jane Eyre rádi, možná to tady otočte.
   Jane je sirotek a bydlí se svojí evil tetou a überevil bratrancem a sestřenicemi. Bratranec jí hodí na hlavu knížku a Jane dostane hysterický záchvat, že jsou všichni evil. Evil teta ji posadí do komory, kde jsou na ni dvě evil služebné děsně evil. Angry!Jane is angry.
   Evil teta ji pošle do školy, kterou vede evil kněz (nebo jak tam tomu říkaj). Naštěstí evil kněz je v tom sám a ostatní jsou děsně nice. Potká tady Helen, dívku, která háže až podezřele dospělácký hlášky a má k Jane sáhodlouhý proslovy o tom, jak má po lidech, co jí ublížili, házet chleba. Nakonec se zjistí, že celou dobu umírá, což tak nějak vysvětlí její smíření se se vším. Dead!Helen is dead and sad!Jane is sad.
   Časový skok 8 let. Jane učí na škole, ale má pocit, že prostě musí roztáhnout křídla a podívat se do toho šírého světa. Podá si inzerát, jestli někde nehledají guvernantku, což zrovna hledají, takže Jane si sbalí svoje dvoje šaty, naskočí do drožky a (v rámci možností) se řítí vstříc neznámu a osudu a neznámému osudu a tak. Dorazí do Thornfield Hall (ach, ten symbolický osten v názvu...), kde se seznámí s Mrs Fairfaix (housekeeper...ať se tomu česky říká jakkoli) a Adèle, kterou má učit. Všechno jde dobře, akorát nahoře ve věži Jane zaslechne jakéési podivnéé zvuky...húúúúúúúúú. Mrs Fairfax Jane ujistí, že jde jen o jednu služebnou, co je trochu blázen, ale že jinak je všechno těžce v ókeji. Jane si teda řekne, že když v ókeji, tak v ókeji, a jde se dál. Jednou se vydá do města pro šafrán a trochu toho zázvoru, ovšem co se jí po cestě nestane...mine ji tajuplný jezdec na mocném koni, v rozevlátém plášti a vlasy, se kterými si pohrávají dunící vichry...pro větší efekt z koně spadne a Jane mu pomáhá. Helpful!Jane is helpful.
   Jane se vrátí do Thonfieldu, aby byla (naopak od čtenáře) celá překvapená, že tajuplný jezdec s rozevlátým pláštěm a vlajícími kudrlinami je majitel domu a poručník Adèle, Mr Rochester. Mr Rochester je poměrně dost nepříjemnej a taky dost ošklivej, ale všem (čtenářům...ne Jane) je jasný, že je do Jane udělanej.
  Jane ho později na poslední chvíli zachrání, když se evil službná pokusí Rochestera upálit v posteli. Nicméně druhý den normálně pracuje v domě a s nikým to ani nehne. Jane to přijde divný, ale Mr Rochester se vypařil, takže prostě dál učí, prožívá muka, protože Rochestera miluje, ale ví, jak je to nerozumný a že on ji určitě nemiluje a bla bla a prostě děs. Sad!Jane is sad.
    Mr Rochester se vrátí, a to rovnou s celou bandou šlechticů. Jane poměrně záhy vypozoruje, že to nějak jiskří mezi Rochesterem a Mrs Ingram, což ji samozřejmě ještě utvrdí v tom, že ji Rochester nemůže milovat. Navíc Jane nutí sedět s nimi v salonu a poslouchat, o čem se baví. Samozřejmě jsou všichni děsně evil, hlavně když se celá společnost hromadně naváží do guvernantek. Do toho přijede Mr Mason, z čehož Mr Rochester zjevně radost nemá, ale nemáme tušení proč, protože Mr Rochester je mighty mysterious and stuff. V noci se potom strhne v domě poplach, který Rochester uklidní, ale vezme Jane do věže, kde se musí starat o Masona, kterého někdo pokousal a bodl. Jistě...evil služebná. O pár dní později vyslechne rozhovor, ze kterého je fakt jasný, že to celý musí být jinak, ale to je jasný nám, Jane je jako vždy mimo.
   Přijde dopis, že její evil teta umírá a že chce Jane vidět. Jane tak zjistí, že doopravdy není úplně bez příbuzných, protože na Madeiře má strýčka, který ji hledal. Evil!aunt was evil, takže mu řekla, že Jane umřela, protože ji tak děsně nesnášela, vzhledem k tomu, jak byla odbojná (zatímco ona byla sama sebou a uvažovala samostatně a prostě to byla silná, nezávislá dívka). Evil teta umře a Jane odjede zase do Thornfieldu, kde se zatím Mr Rochester chystá na svatbu s Mrs Ingram. Nicméně večer před svatbou vyzná Jane lásku a požádá ji o ruky. Navíc vysvětlí, že si Mrs Ingram nikdy vzít nechtěl, ale jen sledoval reakce Jane. Což je dost šáhlý. Pak jí ještě vypravuje, jak ji tajně sledoval po chodbách a skrz nedovřený dveře a Jane to vůbec nepřijde pošahaný.
   Jednou v noci se u Jane objeví úplně cizí ženská, roztrhne jí svatební závoj a zmizí. Jane to samozřejmě vypráví Rochesterovi, ten jí ale vysvětlí, že to byla evil služka a Jane si akorát ve zmatku vytvořila představu někoho, kdo vypadá jako smrtka. A...a teď bacha...Jane tomu věří. Ano, čtenářstvo hromadně vstává od knihy a unisono hystericky ječí WHAT THE FUCK?!
   Svatba. Kostel. Všechno jde ok. Na poslední chvíli (takovýto jak se říká ať promluví nyní, nebo ať navždy mlčí) se objeví Mr Mason a prohlásí, že Rochester má ženu, že to je jeho vlastní sestra (Masonova) a že je zavřená ve věži na Thornfield Hall, protože jí hráblo. AHHHH, tak takhle to tedy bylo. Rochester nabídne Jane, že spolu odejdou a budou žít jinde, ale Jane je dobrá, zákony dodržující křesťanka, takže to odmítne a prakticky bez prostředků odejde neznámo kam.
   Kdesi vyleze a tři dny chodí po lesích, až narazí na domeček v lese, kde ji přijmou. Samozřejmě si ji zde všichni oblíbí, protože to je prostě Mařena jak vyšitá. V domě žijí dvě dívky, jejich bratr St John a služebná. Jane u nich nějakou dobu žije, ale rodina se musí rozejít, sestry dělají guvernantky a St John dá Jane práci jako učitelka na místní dívčí škole. Jane celou dobu tají svůj příběh, ale St John za ní jednou přijde a všechno ví. Nakonec z ní dostane, kdo je, a oznámí jí, že její strýc zemřel a ona je teď bohatá (kdosi poslal na všechny fary...nebo jak tam tomu říkaj...popis Jane). Navíc...a teď bacha...je to jejich sestřenice! Ano, ano, náhodně vylezla z drožky, tři dny chodila po lesích, a pak čirou náhodou narazila na domek jediných žijících příbuzných, kteří zrovna nebydleli na Madeiře (proč se na tu Madeiru nevypravila rovnou, jde mimo mě, ale fajn). Jane je děsně dobrá a dědictví rozdělí na čtvrtiny.
   Jane odmítne nabídku k sňatku od St Johna, protože ho nemiluje a on nemiluje ji.
   Jane se rozhodne očekovat (jakože ocheckovat...), jak se vede Rochesterovi. Zjistí, že bídně. Jeho žena konečně spálila celé sídlo a umřela u toho, on sám při chrabré záchraně služebnictva přišel o ruku a oko a na druhé oko skoro oslepl a je teď chudý. Janino srdce zaplesá láskou a vypraví se za Rochesterem do nového bydliště. 20 stran kydání o tom, jak se milujou, svatba, Rochesterovi se vrátí zrak, dítě (takže to není úplná frigida), KONEC.
   Ani jindy se nijak extra nerozdávám o tom, jak se mi ta knížka zdá, ovšem tentokrát se omezím ještě víc. Ano, je to dobrá knížka, ano, řeší spoustu věcí, co se dobovému čtenáři určitě zdály zásadní, ano, na svoji dobu je Jane Eyre docela dost pokroková. Nicméně hlavní tématem je pořád vztah Jana x Rochester a u toho je stejně od začátku jasný, jak dopadne. Je to děsně rozvleklý, Jane se někdy chová jak kráva, ale nejvíc to prostě zabilo, jak narazila na ty příbuzný. Možná to je nějaký vtip Brontëový, fakt jsem ho v tom případě nepochopil.
   Mr Rochester ani není zrovna idol, a ani v nejlepších momentech jsem se nemohl ubránit pocitu, že to je fakt exot. Mr Darcy ještě pořád válí (jistě, Mr Darcy má prachy a je to hezoun, taky ho otec nevyhodil z domu, neprošel si děsně depresivníma zážitkama  a nemá na půdě zavřenou svoji psychopatickou ženu). Takže si stojím za teorií, že se do něj Jane zamilovala hlavně protože to byl první chlap, se kterým se v životě setkala a strávila s ním víc času...
   Tak zase jindy, přátelé.

Gustave Flaubert: Madame Bovary (Paní Bovaryová)

   Byl to dlouhý a náročný boj...ostatně jako moje četba francouzsky bývá všeobecně (pokud to náhodou není sbírka povídek ve stylu "babka vycvičila psa, aby na ulici roztrhal vraha jejího syna", u čehož jsem ochotnej strávit noc...), ale ano, dočetl jsem Madame Bovary.
   Začátek knihy se soustředí na Charlese Bovaryho a narychlo ho představí jako průměrného, ne úplně nejinteligentnějšího mladíka, který nějak dokončí medicínu (i když nemá vyloženě titul doktora...bof) a  nechá si od maminky vnutit manželku. Nicméně záhy potká Emmu a začne k ní na statek dojíždět trochu častěji, než by se čekalo. Emma mu nenápadně naznačuje, jak o něj stojí, nicméně dost mu to uniká. Ono aby mu to neuniklo, musela by ho asi praštit valentýnkou do ksichtu. Manželku to přirozeně nenadchne, nicméně záhy velmi příhodně umře a nechá mu majetek. Charles chvíli truchlí a pak si vezme Emmu.
   Někdo by řekl, že Emma je blbá. Někdo, že je prostě děsně naivní. Wiki tvrdí, že by mohla trpět maniodepresí, což by teda klidně mohla. No podle mě to je mix, protože v některých momentech se člověku vážně zdá, že naivita a tendence k dělání ze sebe tragickou hrdinku k popisu toho, co tam předvádí, fakt nestačí, ale už musí být prostě duševně chorá...
   Ať tak či onak, je to náruživá čtenářka románů a vážně až moc času tráví tím, že si sebe sama představuje jako takovou romantickou, nejlépe ještě tragickou, hrdinku. Ačkoli si to tak úplně nemůže dovolit, má služebnou, co za ní dělá úplně všechno, a Emma sedí, kouká z okna a čte svoje brakový romány. Později dostane pozvání na ples od místní šlechty, už si nepamatuju moc proč, nějak je tam někdo protlačil. Ačkoli má pocit, že byla vážně za hvězdu, realita je taková, že udělala pár faux pas a později ani nenapíše děkovný lístek. Takže další pozvání je docela passé, což ovšem Emma neví, a po roce očekává pozvánku. To samozřejmě zahrnuje kopu šílených představ à la Mary Sue. Nicméně pozvání nepřijde a Emma se zhroutí.
    Charles usoudí, že by jí pomohla změna prostředí, takže se z města, kde má známé a slušnou základnu jako doktor, přestěhují kamsi do Normandie, kde ho fakt nezná vůbec nikdo. Ani Charles ani Emma nejsou úplně people persons, nějak extra nezapadnou, ovšem oběma jim to uniká (mně to teda uniklo taky, ale věřím wiki...). Postatný tu jsou jen dvě postavy - Homais a Lheureux.
   Homais je místní lékárník, který se s Bovaryovými docela bleskově spřátelí. Hlavně proto, že sám praktikuje, ačkoli na to nemá vzdělání. A už ho jednou varovali. A stačilo by, aby Charles napsal jeden dopis, a totálně by ho vyřídil. Nicméně Charles je mimo. Do jaký míry Homais pracuje proti Bovaryovým úmyslně, a co je jen náhoda, je docela otázka. Například naveze Charlese do operace chromé nohy, na kterou Bovary nemá kvalifikaci. Celá věc skončí amputací. No, těžko říct. Spoustu věcí dělá určitě neúmyslně, ale dost napomáhá tomu, že Bovaryovi dopadnou tak, jak dopadnou. Co se týče Lheureuxe, není co řešit, protože ten jim jde po krku naprosto programově. Daří se mu oběma tajně půjčovat, Emmě neustále podstrkává věci, co naprosto nepotřebuje (hadry, záclony, potahy, bla bla), až u něj mají naprosto extrémní dluh. Nicméně je to taky trochu jejich blbost, kdyby se aspoň trochu pohybovali mezi místními, dozvěděli by se, že takhle dostal aspoň jednu rodinu (opět, info z wiki...zjevně bych neměl číst v socce).
   Emma samozřejmě dál vnitřně trpí, protože Bovary sice udělá všechno, co jí na očích vidí, ale pro ni představuje všechno nudný, obyčejný a otravný. Ovšem nálada se jí zlepší, když potká Léona, studenta práv, co bydlí u Homaisových. Zamiluje se, dost po něm jede, bla bla bla, Léon radši odjede. Nicméně vzápětí na scénu přichází bohatý Rodolph, který se na Emmu koukne a hned si řekne...Jo, to je kost, ta by stála za hřích. Docela rychle se mu podaří dostat ji na vyjížďku do lesa.
   Menší vložka...bylo mi jasný, že paní Bovaryová bude tak trochu neřestná, ale tohle jsem přece jen nečekal.
   Rozdaj si to v lese na listí. A pak ještě několikrát.
   Emma má zjevně takovou smůlu, že když už se spustí, nemá u toho ani pořádnou postel. No nic.
   Následně spolu spí asi tři roky, Emma má zatím dítě...nebo ho měla už dřív...whateva..., nicméně to je v ději jen aby nám všem bylo jasný, že na něj Emma peče (asi dvakrát za knihu se začne starat, ovšem jenom když si zrovna do hlavy sama natluče romantickou představu o oddaných, milujících matkách). Rodolphovi začne postupně lézt krkem, neustále po něm požaduje dokazování lásky (Oh, dit moi que tu m'aimes), dává mu dárky a vymýšlí šílenosti ve stylu prstýnků z vlasů. Navíc pro něj byla celá záležitost prostě další zářez na pažbu. Emma se nakonec vytasí s tím, že spolu utečou, ale Rodolph na poslední chvíli pošle dopis a na nějakou dobu odjede. Emma se zhroutí.
    Když se po x stránkách vzpamatuje, Bovary ji vezme do divadla, kde, světe div se, potkají Léona. Tak začne spát s Léonem (teda, chvíli odolává...ale fakt jen kratičkou...a dost možná to jen hraje). Ten si ovšem nemůže tak úplně dovolit ji financovat, takže Emma postupně začne platit všechno. Tím samozřejmě nahrává Lheureuxovi.
   Ve finále se tedy zjeví Lheureux s tím, že by mu měla vysolit 8 tisíc, jinak si půjde sednout. Emma se zoufale snaží najít pomoc, nicméně jeden týpek jí nabídne pomoc za sex (tou dobou o její nevěře neví přesně jeden člověk...kdo to asi je...), což odmítne, ale vzápětí se vrhne k Rodolphovi s úmyslem udělat to samý. Ten ji pošle pryč, Léon taky zklame. Nakonec se otráví a umře...dlouze a bolestivě (no, ani smrt nemá romantickou...je to fakt smolařka).

Sa poitrine aussitôt se mit à haleter rapidement. La langue toute entière lui sorti hors de la bouche ; ses yeux, en roulant, pâlissaient comme deux globes de lampe qui s’éteignait, à la croire déjà morte, sans l’effrayante accélération de ses côtes, secouée par un souffle furieux, comme l’âme eût fait des bonds pour se détacher. Félicité s’agenouilla devant le crucifix, et le pharmacien lui-même fléchit un peu les jarrets, tandis que M. Canivet regardait vaguement sur la place. Bournisien s’était remis en prière, la figure inclinée contre le bord de la couche, avec sa longue soutane noire qui traînait derrière lui dans l’appartement. Charles était de l’autre côté, à genoux, les bras étendus vers Emma. Il avait pris ses mains et il les serrait, tressaillant à chaque battement de son cœur, comme un contrecoup d’une ruine qui tombe. A mesure que le râle devenait plus fort, l’ecclésiastique précipité ses oraisons : elles se mêlaient aux sanglots étouffés de Bovary, et quelquefois tout semblait disparaître dans le sourd murmure des syllabes latines, qui tintaient comme un glas de cloche.

   Charles po nějaký době najde její dopisy Rodolphovi a Léonovi...a umře...od zlomeného srdce...ah. Její dcera jde od příbuzných k příbuzným a nakonec skončí jako přadlena.
    No musím říct, že Emma Bovaryová je opravdu špatně snesitelná postava. Je hloupá, naivní, sebestředná, žije v jiným světě, na manžela nemá vůbec žádný ohledy a jediná literární postava s horším přístupem k dítěti je Becky Sharp (ale ta je pure evil). Na lidech vnímá jen co nosí a jak se chovají - což více méně vede k tomu, že nesnáší všechny, co se chovají normálně, ale jakmile se někdo přetvařuje a hraje s ní hru na vyšší společnost, je to děsnej švihák. Je vážně těžký si nad tou knihou říct...no jo, chudák holka...protože Emma se prakticky zakope sama. Na druhou stranu je tady otázka, jak moc je vůbec svéprávná, protože nějaká aspoň menší psychická porucha je docela nasnadě (ale teda tuhle teorii nikomu nevnucuju...Flaubert umřel už i doslova, tak si ho můžeme po libosti vkládat tuplovaně).
   No takže nakonec moc nevím. Asi jsem to v tý fránině nepochytil tak, jak jsem měl, protože spousta věcí se musí vyčíst z detailů, a ty jsem s lehkým srdcem přešel. Není to úplně nejzábavnější četba, ale zase když se do toho jeden dostane, jde to (ty vnitřní boje, abych to vůbec otevřel, byly docela krutý). Pokud jste aspoň trochu cynici, budete Emmu nesnášet. Ale tak to, že je hlavní postava nesnesitelná, neznamená, že to platí o knize, že...

William Golding: Lord of the Flies (Pán much) + filmy

   Původně bylo v plánu tuhle knížku blognout až po srazu našeho slavnýho čtenářskýho klubu, nicméně iniciátor celý akce bude v Praze až z 14 dní a už jsem až moc dlouho nic nepřidal (ta mrcha paní Bovaryová mi dává zabrat), takže to sem teda hodím rovnou.
    Skupina dětí skončí na opuštěném ostrově, jediný dospělý, což byl pilot jejich letadla, je mrtvý. Někomu se podařilo z knížky vyčíst, že je odvážejí z Velké Británie do bezpečí během 3. světový války...tak jako klidně. Nicméně ať letí kamkoli, stejně se tam nedostanou, takže co. Skoro hned se střetnou dvě hlavní postavy - Ralph a Jack. Jack vede chlapecký sbor a automaticky očekává, že se stane vůdcem, nicméně Ralph vyhraje "volby". Ovšem to, co na začátku vypadalo jako funkční systém, se začne docela rychle rozpadat (přece jenom to má jen 200 stran, takže pomalu by to ani dost dobře nešlo). Jack se sborem se ujmou lovu a hlídání výstražného ohně, co by měl upozornit lodě na jejich přítomnost. Jedna taková loď se zanedlouho objeví, ovšem Jack zrovna přesunul hlídku u ohniště k lovcům, aby dostali divočáka. Ralph se přirozeně vytočí, nastane spor a odsud se skupina pomalu, ale jistě, rozpadá. Zatímco Ralph se snaží ostatní přesvědčit, že je třeba udržovat oheň na skále, Jack apeluje na jejich nižší potřeby, jmenovitě jídlo (respektive maso).
   Další postava je Piggy, s Ralphem je jediný ve skupině, co se snaží do věci vnést rozum. Od skupiny je ale dost oddělený, aspoň trochu ho poslouchá jenom Ralph, ale i ten se do něj docela v klidu opře, když se mu to zrovna hodí, aby si upevnil pozici vůdce. Piggyho problém taky je, že vůbec neví, kdy je dobrý mlčet, což je dost blbá vlastnost kdekoli, ale na opuštěném ostrově se to fakt projeví trochu víc. Simon je sice taky dost rozumně myslící postava, ale vůbec se nedokáže projevit. Ovšem snaží se Ralphovi pomáhat, co to jde, naopak od "littluns", což jsou mladší děti, a v knížce vystupují jako jakási tupá masa (nikdo třeba netuší kolik jich, ani jak se jmenují).
   Nakonec se rozpadnou na dvě skupiny, přirozeně vedené Jackem a Ralphem. Jackova skupina se postupně promění prostě v partu divochů, savage nature of humanity and all that jazz. Nepovažuju za spoiler říct, že to dopadne dost blbě...ostatně, jakej smysl by ta kniha potom měla, že jo... A tuším, že už někde na přebalu se vyskytuje slovo bloodshed.
    No rozhodně byste si to měli přečíst, sledovat, jak se postupně celá skupina propadá do naprosto necivilizovanýho stavu, vytvářejí si tabu, rituály a nadpřirozené bytosti, aby vysvětlili věci, co nechápou, je vážně zajímavý. A i když je to jediný slovo horší než compelling...má to vážně přesah. Nějak jsem vynechal celou tu část o tom, kdo je Pán much...ale nechte se překvapit :o)
 
Lord of the Flies  (1963)
Dobrodružný / Drama / Horor / Thriller
Velká Británie, 1963, 92 min
ČSFD: 76 %, IMDB: 7,1/10

   Tenhle film se mi, i přes všechny chyby, nakonec asi líbil víc než druhá adaptace. Prakticky dokonale se drží předlohy, což je tady podle mě velká výhoda (hlavně ve srovnání s tím, co provedla verze z 90. let). Udržuje v sobě ty zajímavý kusy z knížky, kdy kluci akorát poskakují, řvou a opakují rituál před lovem. Nechce se mi to moc pitvat, ale hlavní je, že tenhle film poměrně úspěšně převádí atmosféru knihy na plátno.
   Problémy tohodle filmu jsou dva. První je střih, který byl asi ve svojí době normální, dneska ale vypadá děsně. Je dokonce tak divnej, že poprvé jsem to po deseti minutách vzdal. Druhý problém jsou dětští herci, po kterých se zjevně kdysi (kdysi v šedesátých...dejme tomu) nepožadovalo herectví. Třeba Piggy má podle mě tolik problémů s udržováním svýho příšernýho přízvuku, že už nemá čas dělat cokoli jinýho.
  No ale pokud chcete vidět Pána much jako film, tohle je lepší volba. Jen je nutný připravit se na to, že to je ze 60. let.

Lord of the Flies (1990)
Dobrodružný / Drama / Thriller
USA, 1990, 90 min
ČSFD: 77 %, IMDB: 6,2/10

   Tahle verze si film upravuje trochu po svým. V ději to tak zásadní není, sice úplně nechápu, proč považovali za nutný je udělat (děti se znají z dřívějška z vojenský školy, přežije jeden dospělý), ale ok. Víc mi vadí posuny ve věcech, kde se mění charaktery postav, hlavně Ralph je nepoměrně větší klaďas, než by měl být. Jak jsem už psal, trochu tam chybí atmosféra knihy a sem tam jsem úplně nepochopil, jestli si jako tvůrci dělaj srandu, jmenovitě když se Ralph "schová" pod kmen stromu...ale ten kmen mu jde tak metr na hlavou a jiný krytí tam není...no, s tím bych si schovku klidně zahrál...
   Ovšem po tomhle filmu by se nikdo neměl odvážit říct, že ví, o čem je Pán much...není tam ten přesah.

Merlin (2008)

Drama / Rodinný / Fantasy
Velká Británie, 2008
ČSFD 72 %, IMDB 8,0/10

   I decided to write this review in English, just to give it a try. Actually, I even considered switching into English completely but I know myself well enough to be sure that I am way too lazy for that.
   Hercules. Xena. And now - Merlin. These three are based on some kind of mythology and don't give a heck about following it. Actually, when you watch Merlin you feel like someone met this pretty nice guy called Arthurian Mythology who pissed him off so he found a group of hooligans, gave them metal bats and told them that the poor thing said their mothers were bunch of fat bitches. So they brought it on and beat him beyond recognition.
   The result is still fun to watch, there is no discussion about that (although some episodes are rather poor) but it might be better if the characters had different names and there would be no connection with Arthur. It would be more or less the same thing. The first thing is - do not expect Merlin to be an old wise grandpa, Arthur to be a strong wise king, Mogana to be a powerful wise sorceress and Guinevere to be a beautiful wise (OK, no one would expect her to be wise, she is supposed to be pretty and shag Lancelot...but still). They all are pretty dumb, especially Arthur. Seriously, his cerebral activity obviously stays on zero level for whole episodes. Oh, yeah, and they are all like 20 year old.

   The story line is really simple. Uther is the King of Camelot and he banned magic completely. To be sure that no one dares use it, sorcery is punishable by death. Merlin is a weirdo with natural talent for magic (btw, he looks like Spock's little brother) and his mother has no better idea than to send him right to Camelot to her friend physician. The fact that Camelot is the very centre of executions of people with magical powers and is being ruled by a psychopathic murderer doesn't seem to bother her. Arthur is a spoiled, egoistic, selfish brat but it is, of course, to be changed (by Merlin). Gaius is the physician Merlin is sent to and (what a surprise) he knows how to use magic so he becomes Merlin's tutor. And finally - deep under the castle, in the mysterious maze of underground passages is imprisoned the last living dragon - The Great Dragon (aka Sparky, the Dragon of Slash). The security of this place is truly amazing. There is not even a lock on the door to the dungeons. And considering no one is supposed to even know about it, the place is pretty crowded. I expect a souvenir shop to appear there any minute. They could sell T-shirt "I came here to chat with Sparky and fulfil my destiny and all I got is this lousy T-shirt". Because it's basically all that Sparky ever says. If you took all the "Fulfil your destiny" and "Follow your destiny" or simply "Destiny, Merlin, destiny" lines he wouldn't probably say anything at all.

   Morgana has some prophetic dreams but for the whole first season she is in denial of having any powers (although she believes that her dreams will come true so she really should stop and try to think about the way her logic works...). I am really looking forward to her getting to the anger stage, it should be fun. She also has suspiciously close relationship with Guinevere. And Guinevere...oh, dear. What have they done to you? She is a servant. She wears really bright dress, though. She is absolutely unimportant for the story. Yeah, and she's black.
   I mean...seriously, this show is just full of black people who totally shouldn't be there. It's ridiculous. I understand that some stupid rule requires a certain number of black and yellow and pink and whateva people but seriously...one episode takes place in a small village where about 30 people live. And all the time you think...hey, yet another black guy. And a girl! Oh, probably his wife, 'cause mixed marriages were so normal in those times...
   As I said, some plots are even dumber that the characters. I loved the one where Merlin gets poisoned. Luckily, the evil witch used a poison which will kill you in five days (although she used magic to lower the time but it has absolutely no impact on the story so I don't understand why they bothered to put it in the story). And (of course) there is only one, mighty rare plant that can be used as antidote. It grows in a cave (there is surely sop much light so it can blossom splendidly) which is in such a convenient distance from Camelot that it takes Arthur exactly the right amount of time to get there and back and save Merlin in the very last seconds before he dies. And, yeah, Arthur...before you leave for your epic two-and-a-half-day long journey, you might want to know that the cave is guarded by an superubermegapowerful monster and a bunch of poisonous spiders. So...CU and save the other main character 'cause otherwise we will be screwed (like that's likely to happen, huh).

    The second season looks pretty the same, at least at the beginning. Arthur is still arrogant, although much less than before. Morgana still screams in her bed and seems to be incapable to do anything about what she sees in her dreams but it looks like she's gonna actually start doing something with her powers so...that could be fine. Merlin still runs around saving Arthur secretly, polishing his stuff and getting hit by rotten vegetable. And Guinevere hardly appears on the screen and if she actually does appear, she is still absolutely unimportant for the story (although she had a dinner with Arthur in the last episode so it look like some old good forbidden love is on the horizon).And Sparky keeps yelling cheesy stuff about destiny and Merlin having to guide Arthur and stay by his side (which he does gladly) and so on.
   It probably seems that I don't like the show but when the story isn't predictable from the very beginning it is really fun to watch. Arthur is kinda an eye candy and it seems that he will be shirtless much more often in the second season (but still he doesn't beat the best Arthur ever - Clive Owens. It's a completely different league...). And Merlin is probably gay (according to the myth, he should fall in love with Nimueh...but he grilled her with a lightening at the end of the first season and I'd rather watch a gay Merlin than a necrophiliac one). His main goal is to protect and change Arthur. Yeah, I know... He gets terribly depressed when Arthur doesn't like him or doesn't believe what he is saying (which takes place during the first 15-20 minutes of every episode). He is really sad because he wants Arthur to know what he is really like (you know...inside). And in one point, he asks Guinevere if she'd prefer Lancelot or Arthur...and that settles it.

   So try it, enjoy and write some juicy slash short story because this is no True Blood and kids watch this show so the shirtless Arthur is the most we get (but I'd really like to know what Merlin and Lancelot were doing in that room whole night). And I mustn't forget...try this. These are funny reviews of the episodes, they are really hilarious even if you didn't see the show.

Death Note (デスノート)

   Tu japonskou rozsypanou rýži v nadpisu jsem si fakt nemohl odpustit...
   Kvíz pro chytré hlavy - když se člověk nemůže rozhodnout, jestli číst Jane Eyre, nebo Madame Bovary, co má dělat? Ano, najít si nějaký úchylný anime/mangu a vykašlat se na klasickou literaturu. Damn you, Brontë. (i když se samozřejmě budu snažit dočíst Brontëovou co nejrychleji, nemůžu se dočkat diskuze o tom, jestli je Jane Eyre frigida, a pokud ano, jestli za to může upjatá viktoriánská společnost).
   Takže Death Note. Mladý, pohledný a nadprůměrně inteligentní Japonec Raito (anglicky Light) si to takhle jednou vykračuje po ulici, když najednou najde sešit nadepsaný Death Note, který obsahuje instrukce, že člověk, jehož jméno bude napsáno do sešitu, zemře. Pravidel je poměrně dost, ale ve zkratce - je nutné znát tvář člověka, jehož jméno je zapisováno. Pokud není smrt blíže určena, oběť za 40 sekund zemře na infarkt. Smrt lze specifikovat, ale pokud jsou okolnosti nemožné, oběť prostě zemře na infarkt. Takto lze oběť ovládat, ale nanejvýš 23 dní. Zároveň instrukce nemohou ovlivňovat žádnou další osobu, v takovém případě obě napsané osoby zemřou na infarkt. Jo, je to celý na infarkt.
   Sešit se do rukou Raita dostal jen díky tomu, že ho na ulici pohodil shinigami Ryuku, což je jakási japonská směska smrtky a démona. Důvod? Nudil se. And humans can be so...interesting. No, nebudeme uvažovat nad tím (teda ne teď. nicméně jedním z cílů celé věci je rozhodně si tuhle otázku položit...), co bychom dělali s takovým sešitem my, ovšem Raito dostane opravdu epesní nápad. Začne vraždit zločince! Hysterical evil laughter a hlášky typu "I shall become new world GOD!" included. Mimochodem, zde je odkaz na anime verzi, je to rozhodně nejlepší evil laughter v dlouhé historii evil laughters. Je to teda až úplně z konce, ale což.
   Poměrně rychle se mu na stopu dostane L, což je ultramozek, co dokázal rozlousknout kopy případů. Je mu tak asi dvacet, je naprosto geniální a trpí obsesivně-kompulzivní poruchou (ovšem tenhle popis platí na asi 50 % postav v týhle manze (skloňuje se to?), a to včetně Raita). Nicméně L je super sympaťák, sice hodně divnej, ale super. Jakmile začne umírat spousta kriminálníků na infarkt, většině lidí dojde, že to je asi nějak špatně. A hlavně že to není náhoda. A že to asi někdo dělá. A začnou mu říkat Kira. A začnou ho uctívat. Kira is our God. Kira is justice.
   Kira si získá vážně nebezpečný počet příznivců a mezi nimi je i "další Kira". Tedy přibude další deník, který se dostal do rukou dívce Mise. Ta je fakt chudák, ačkoli je děsně blbá a v anime má příšerně nesnesitelnou fistuli a většina lidí ji asi nemá ráda, hned po všech obětech zápisníků je to asi největší chuděra celýho komiksu. Celou dobu se nechává manipulovat Kirou, a to jakože hodně (ten pohřbil svědomí už tak v půlce prvního sešitu, takže ten je v poho...sem tam vyplave na povrch, ale zase se dost rychle potopí). Naopak od Raita se svým shinigamim uzavřela obchod a získala "eyes of shinigami" - ztratí půl života, ale získá schopnost vidět pravé jméno a zbývající čas člověka, kterému vidí tvář (stačí video nebo fotka). Raito ji průběžně vmanipulovává do obchodu se shinigamim a maže paměť, jak se mu zrovna hodí, fakt milej kluk.

    Dál se to zamotá tak, že se ani neodvažuju do toho pouštět, ovšem je to samá masová vražda, mazání paměti, kradení deníků, debaty o morálce a dlooooouhééééé úvahy nad tím co by, kdyby. Univerzální bublina by vypadala asi nějak takhle: Pokud tohle, tak tohle, ovšem L si bude myslet tohle, takže tamto, což bude znamenat, že Misu přinutím udělat tohle, potom si policie bude myslet tadyto, ovšem taky je možnost, že spíš tohleto, navíc potom si L vyvodí tamhleto, takže úplně jinak... Manga verze je tudíž později dost únavná a zjistil jsem, že anime je o několik kategorií lepší. Teda až na úvodní znělku, kde nějakej šílenej japonec ječí do metalový hudby: "Hey hey, human sucker, hey hey, human fucker." Navíc japonština zjevně nemá slovní zásobu, kterou by nahradila výrazy jako fucker a sucker, takže v originále to je: "Hey hey, ningen sucker, hey hey, ningen fucker." Mám žaludek i na mongolský pastevce a jejich hrdelní zpěv, ale japonskej metal je moc i na mě. Nevim, asi to má vyjadřovat tu rozervanost duše hlavního hrdiny.

   Nicméně když rovnou nasedláte na anime (37 epizod po 20 minutách), mělo by to být ok. Charaktery jsou vážně super, děj docela odsejpá, pro intoše je tu dost materiálu pro dlouhé úvahy o morálce hlavního hrdiny (ke konci se začne prezentovat jako oběť, protože Kira přece ví, že páchá zlo, ale on mění svět k lepšímu...) a kdybych chtěl zajet do hlubin klišé, použil bych slova jako "intenzivní" (Awaris odpustí :o) ). Jinak kromě seriálu a komiksu taky existuje dvoudílná filmová verze, ale tý bych se docela bál. Koukal jsem jenom na jakejsi sestřih na YouTubu a mám dojem, že herce vybrali náhodně na ulici, protože celou dobu akorát civěj jak vyvoraná myš, a navíc to nejspíš dostalo rozpočet asi jako Růžovka na 14 dní. A vůbec, v sestřihu je smrt jedný z hlavních postav - v anime několikaminutová scéna s dramatickou hudbou, spoustou drobností okolo (klepání obrazovky nebo takový divný čáry, co dělaj dojem pohybu, i když je nějaká věc v klidu, je to divný, ale děsně to vtahuje do děje), a tak. Ve filmu se svalí ze židle a pa.
    Prostě si nemyslím, že pokud byste se do toho jednou pustili, odešli byste s tím, že to je naprostá ztráta času. Asi se dá čas investovat líp, ale...je to tak compelling (Awaris odpustí :o) ).

Brian Lee O'Malley - Scott Pilgrim Series

Scott Pilgrim's Precious Little Life
Scott Pilgrim vs. The World
Scott Pilgrim & Infinite Sadness
Scott Pilgrim Gets It Together
Scott Pilgrim vs. The Universe
Scott Pilgrim's Finest Hour

   Už jsem viděl a četl ledacos. Přežil jsem už snad všechno - tři hodiny poskakujících opic a debat s psychopaticky vraždícím počítačem, hodinu a půl rozebírání toho, že hlavní hrdina je Ježíš, povstání v Oděse, softpornový zombie slash a hodinu a půl trvající sadomaso sebevraždu hlavní hrdinky. Takže mě jen tak něco nerozhází. A už vůbec se mi nestává, že bych třeba nad trailerem vykřikl: "Kurva, cože?" Nicméně Scott Pilgrim to zvládnul.
   Když jsem narychlo zjistil, že film sice prošel kiny, ale ještě ne u nás, a že jde stáhnout, ale v tak mizerný kvalitě, že by to asi oddělalo moje jemná očka, radši jsem si jen stáhnul komiks. Na film prostě budu muset počkat. Poor me.
   Takže, Scott je lemro, co nic nedělá, bydlí s cynickým gay kamarádem, který za něj prakticky všechno platí, a hraje v dost špatný kapele na baskytaru. Začne randit s holkou ze střední, která je do něj udělaná až po uši. Do toho ovšem potká Ramonu, Američanku (děj s odehrává v Torontu), která přijela do města, aby pracovala jako roznašečka pro Amazon. Scott se do ní zamiluje, nějak se mu podaří, aby to opětovala, a dá košem Knives (ta středoškolačka). Scott se trochu diví, že Ramona je jediná, kdo roznáší pro Amazon po celým Torontu, nicméně vysvětlení je hned po ruce. Používá přece subspace! Cože? No subspace. Jo, no jo, tohle je Kanada, sem to ještě nedorazilo. (jestli očekáváte další vysvětlení toho, co je subspace, tak tím se autor neobtěžoval, postavy prostě sem tam otevřou dveře a hop! hele, jsme v subspacu)

   Nicméně to ještě nic není. Scott se snaží před Ramonou ututlat, že vztah s ní a vztah s Knives se lehce překrývaly, což by jí nemuselo přijít úplně košer Ještě mu začnou chodit otravný dopisy a e-maily, ale koho tyhle spamy berou? Ramona ovšem taky není čistá jak lilie. Respektive, má za sebou sérii ne úplně vydařených vztahů. A ze všech odešla způsobem, co toho druhýho zjevně dost zdemoloval. A tak nějak o tom Scottovi neřekla. Dobře, není to úplně téma ke konverzaci. Co ale vážně měla zmínit, je fakt, že tyhle lidi zformovali Ligue of Ramona's Evil Exes a Scott je teď musí porazit, pokud chce získat díku svého srdce! (Jo, ten výkřik "Kurva, cože?" byl v traileru někde tady) (i když - on by se to vlastně dozvěděl z těch e-mailů...tak to bla jeho chyba...). Ramona se taky nevyhne tomu, aby se sem tam utkala s nějakou Scottovou ex, tak prostě ze svojí minikabelčičy vytáhne obří kladivo s bonusem +2 na bloncky a natáhne tý pipině přes hubu.

   Následuje série naprosto epických soubojů, který ovšem nejsou až tak podstatný. Více méně důležitější je, jak se vyvíjí vztah Ramony a Scotta...respektive jak vždycky padne na ksicht a oni ho pak horko těžko zvedaj ze země a utíraj mu zakrvácnej nos. Kromě toho Scottova parta a hudební skupina je sešlost poměrně excentrickejch pošahanců, co se věšinou nemůžou vystát. Komiks taky dost často skáče do minulosti a poodkrývá charaktery jednotlivých postav. Nicméně je jich trochu moc a vzhledem ke stylu kresby jsem je obvykle rozeznával podle tvaru vlasů. Jenže chyba lávky, oni docela často mění účesy. Sice se objevují dost často popisky a připomenutí, kdo je kdo, ale i tak jsem se občas ztrácel v tom, kdo s kým chodí, kdo koho přefik a proč zrovna do týhle holky buší Ramona kladivem. Do toho se sem tam zjeví pár stránek jen o tom, jak je Scott děsně depresivní (obvykle pobíhá po poušti a ječí I AM SO ALONE, ale nebojte...hodnej kaktus ho uklidní).
  Jako že porazí všech sedm Evil Exes, je asi jasný

  Tak chápu, že ne každýho to asi nadchne. Protože mix lovestory, postpubertálních existencionálních výlevů a denního snění hlavního hrdiny, který se nápadně podobá Tekkenovi, není pro každýho. Chápu, že ne každý rozdejchá 150 stran normálního děje, aby se najednou objevil nějakej exot, zaječel "I am Ramona's frst Evil Ex" a povolal si na pomoc partu supersexy démonek v bikinách (věřte mi, klučičí hlava je občas příšerný místo k životu...) Ale podle mě to bylo fakt vtipný. Hlavně Ex s veganskýma superschopnostma byl podle mě ultravtipnej. Že to občas nedává smysl?
   A realita dává?
   Pokud byste zatoužili (a já o tom nepochybuju) zkouknout trailer na film, tak zde ho máte.

Charles Dickens: Oliver Twist

   Kdysi jsem se zapřísáhnul, že Olivera Twista nikdy nepřečtu, protože to je shit shitů. Jenže pak se stalo, že jsem v neděli přijel z chaty, zrovna jsem měl dočtený Sense and Sensibilty a prostě jsem neměl co číst dál. A tak to padlo na Olivera Twista. Chvíli jsem zvažoval, že to dám česky, abych to měl rychleji za sebou, ale pak jsem usoudil, že by tím utrpěla moje angličtinářská čest. Sice jsem občas naprosto nechápal, co některý postavy řekly, protože Dickens se zjevně rozhodl ve svým díle mimo jiný zachovat následujícím generacím podobu londýnskýho argotu, ale nějak to nakonec vyplynulo (občas mu naštěstí nerozumí ani samy postavy, tak tam je nějaká vnitřní vysvětlivka).
   Takže nějak děj. Oliver je malá, vyzáblá, blonďatá a děsně roztomilá chuděrka. Jeho matka se připlazila do špitálu, kde porodila, pojmenovala ho a umřela. Všichni jsou na něj zlí, bijou ho a málo ho krměj. Když se pokusí říct si o větší porci jídla, jsou na něj zlí, zbijou ho, zavřou ho do díry a krměj ho ještě míň. Potom se dostane jako učedník k pohřebákovi, kde jsou na něj zlí, málo...ale asi je vám to jasný. Pak uteče do Londýna, po cestě na něj jsou zlí, bla bla. Tady se ho chytí parta zlodějů vedená židem Faginem a učí ho krást. Protože je Oliver taková nevinná duše, tak mu nedojde, o co jde, když s Faginem hrajou tu vtipnou hru, kdy mu má z kapsy nenápadně vytáhnout kapesník. Nicméně když narazí na krutou realitu (bohužel - uprostřed reálný krádeže kapesníku), ztuhne a úspěšně se nechá chytit.
   K sobě si ho vezme Hodný Starý Pán (nějak od B?...prostě HSP), který se o něj pár měsíců stará, Oliver je děsně šťastný, vděčný a milující dítko. Ale protože Dickensovi to prostě nestačilo, Olivera se zase zmocní zlodějská tlupa a odvlečou ho k sobě do doupěte. Navíc to vypadá, že Oliver okradl HSP o kopu knížek a asi 5 liber (atrocious!!). Na scénu přichází zloděj Sikes, což je prostě koncentrace všech špatných vlastností (přišlo mi, že měl asi dvě světlejší chvilky, ale pořád nic zářnýho) a Nancy, která na tom původně byla asi obdobně, ovšem nevinnost a roztomilost nebohého, osudem stíhaného Olivera Twista jí prostě nedovoluje být tak špatná jako dřív.
   Olivera přinutí pomáhat při vloupačce do domu, která ovšem dopadne tak, že Olivera postřelí a Sikes a další zloděj ho nechaj ležet někde v poli. Dál už Oliver nijak zvlášť netrpí, tudíž je o nuda (ovšem to jsme těsně za půlkou knihy). Nakonec se odhalí spousta děsných tajemství, k jejichž objevení dost často přispívají naprosto nereálný náhody, ale tak ono to celý není myšlený vážně, takže jsem to nějak bral. Oliver nakonec skončí naprosto šíleným happy endem, všichni zlouni umřou nebo se aspoň polepší, zlo je potrestáno a láska, krása a spravedlnost zase jednou žijí šťastně až do smrti.
   Na začátku mě to dost chytlo, kdysi jsem to rozečetl (a jak jsem si postupně uvědomoval, dokonce i skoro dočetl), ale nepamatoval jsem si, jak je to vtipně napsaný. Je to taková neustála ironie kritizující hlavně britskou studenou společnost. Ani dál to člověk nemůže brát moc vážně a ten konec už není nějaká odchylka od realismu, ale fakt parodie (ovšem nevím, jestli záměrná). To ovšem nepřebíjí fakt, že tak asi v půlce mě to nadšení přešlo, protože to začala být neskutečná nuda. Nakonec jsem to asi 150 stran před koncem vzdal a provedl jsem takovou rychločetbu v češtině. A zjistil jsem, že můj překlad je extrémně zastaralej (je z 80. let a podle mě fakt přehnaně staře přeloženej, od čeho se jako dělaj nový překlady, když ne kvůli modernizaci?). Argot je tam nějak přeloženej, jen by mě zajímalo, kdy ta slova překladatelé brali...ale to asi nevykoumám.
   Více méně jsem ke konci byl tak otrávenej, že jsem dokonce i vymyslel píseň (nebo převymyslel):

Raději jsem neměl tenhle román,
raději jsem neměl vůbec číst,
snad ani list.


Hrdina byl v tom románu schován,
nesnáším ho, jmenuje se Twist,
Oliver Twist.


Takový muž na Zemi snad není,
jen v Dickensovi a špatném snění.
nudou vyrovná se bez prodlení,
románům, Hugovým.


Raději jsem neměl tenhle román,
raději jsem neměl vůbec číst,
snad ani list.


Hrdina byl v tom románu schován,
nesnáším ho, jmenuje se Twist,


Oliver Twist.


Proč jsem se jen přinutil to číst,
proč jsem se jen přinutil to číst,
číst, číst, ááá, ja-da-da-dam.

   Ačkoli se ke konci děj nesnesitelně natáhne, nacházej se v něm bohužel jedny z nejspíš nejzásadnějších částí románů, jmenovitě vražda Nancy, Sikesova vina a Faginův pobyt ve vězení. Dickens tady konečně vstupuje do realismu (ovšem vzápětí ho utopí v tý děsný cukrový vatě). Takže pro ty, co to nechtějí číst, ale hodlají se u zkoušky tvářit, že to dali - film a přibližně prvních a posledních 50 stran a mělo by to bejt v suchu.

Stieg Larsson: Muži, kteří nenávidí ženy (Män som hatar kvinnor)

   Díky týhle knize jsem fakt rád, že nejsem Švéd. Když pominu, že je to národ metrosexuálů (empirická zkušenost), tak z týhle knihy vyplývá, že jsou to buď asociálové, úchyláci, vrazi, hysterici, exoti, bigamisti, kombinace předešlýho, nebo Mikael Blomkvist (ten je aspoň relativně normální). Asi je to tím, že maj tam nahoře málo sluníčka. Nebo že dennodenně žijou ve strachu, že zpoza rohu vyleze sob a zadupe je. Ils sont fous, ces suèdes...
   Na začátku sledujeme dvě dějové linie. První je o Mikaelovi, novináři, který se zrovna naprosto znemožnil, když vydal článek, kde nařknul finančníka Wennerströma z podvodu. Bohužel, nějak neměl úplně podložený materiály, takže ho odsoudili za pomluvu. Do toho udržuje dlouhá léta vztah s Erikou, která má sice manžela, ale nějak to nikomu vůbec nevadí. Jako že je Erika v pohodě, to chápu. Že se s tím nějak smíří Mikael...ok, je to dost divný, ale ok. Ale že je v pohodě i manžel, to je fakt ujetý. Ovšem...Mikael vzápětí dostane nabídku od Henrika Vangera, aby prošel všechny materiály o zmizení vnučky jeho bratra, které nashromáždil za 40 let, a pokusil se naposledy najít jejího vraha. To bylo tak...
   ...píše se rok 1966 a nacházíme se na severu Švédska na ostrově Hedeby. Ve městě na pevnině se ten den konala přehlídka, které se zúčastnila i sedmnáctiletá Harriet. Ta ji předčasně opustí a vrátí se na ostrov, aby si promluvila s prastrýcem a vícě méně náhradním rodičem Henrikem. Ten ale nemá čas. O chvíli později se na mostě spojujícím ostrov a pevninu převrhne cisterna a až do druhého dne ostrov odřízne (takže záhada zamčeného pokoje, ale ve velkým). Vypukne poprask, na místě je asi čtyřicet lidí, skoro všichni jsou u mostu, chvíli tam byla i Harriet. Nicméně potom ji už nikdo nikdy neviděl....
    ...tak takové to tedy bylo! Druhá linie je o Lisbeth, 25leté detekivce, hackerce, bisexuálce a asociálce se sklony k brutálnímu násilí. Z popisu je jasný, že to je s přehledem nejlepší postava knihy (ačkoli asociálů se sklony k násilí tam je víc, ale jen ona je sympoš...). Celá její část mi přišla ve výsledku docela zbytečně natáhlá. Že to je pošuk, jehož reakce na asi 99,9999 % podnětů z vnějšího světa je fuck off, mi bylo jasný tak po třech kapitolách. Nicméně nejspíš bylo nutný ji protáhnou ještě bahnem sexuálního obtěžování, než ji autor konečně vrhnul do náručí chápavého, tak trochu otcovského Mikaela. Nicméně oddechl jsem si, že aspoň jedný jeho sexuální partnerce bude pod 40. Ale i tak je poměrně zábavný, jak se Lisbeth vypořádá s chlápkem, co ji obtěžoval. Snad neprozradím moc, když řeknu, že to zahrnuje 75 000 voltů a anální kolík.
   Takže hrdinové se konečně asi ve dvou třtinách knihy dají dohromady. Pátrání samozřejmě není žádná sranda, protože rodina Vangerů je mírně řečeno plodná. Abych byl přesný, množí se jak králíci a jediná možnost, jak se vyznat ve všech Gunnerech, Haraldech a Gregerech, je psát si je. Samozřejmě, na ostrově byli i další lidi, ale nepovažuju za spoilování, když řeknu, že ty nepřipadají v úvahu jako vrazi. Protože teda sorry, ale kdo by vytvářel neskutečně propletenou rodinu, aby zakončil 500stránkovej román závěrem "byl to zahradník"? Ostatně, autor už tak dost spoiluje názvem... Samozřejmě se odhalí temná rodinná tajemství, na povrch sem tam vypluje nějaká brutální vraždička (teda asi 8 brutálních vraždiček), aby to bylo echt dramatický, dočkáme se i odkazů na Knihu knih. Lisbeth dokonce i lehce poleví v asociálnosti a uvědomí si, že pocítila pravou lásku (nicméně to má ještě dva další díly, takže zatím nenaplněnou, holce bude zřejmě ještě pár set stran trvat, než z Mikaelovy ménage à trois udělá ménage à quatre).
   Abych se přiznal, moje pocity z toho jsou rozporuplný.  Jistě, oceňuju ujetost Lisbeth. Na druhou stranu - začátek je fakt pomalej a naprosto zbytečně trvá skoro 100 stran, než se člověk prokouše k první vraždě. Mě fakt nezajímá, že autor si nastudoval "Jak zpronevěřit peníze daňových poplatníků v pěti lekcích" a machruje s děsně promyšleným fíglem, co má hlavní hrdina odhalit. Jako detektivní story mě to taky úplně nenadchlo, hlavně protože člověk prostě nemá jak na to přijít dřív, než je Mikael přikurtovanej řetězem ke zdi. Nebo můžete s tipovat, ale tak jako... Je fakt, že určitý přehnaný zdůrazňovaní faktů lehce bije do očí...ale i tak. Ale něco se mi na tom líbilo. Jasně, je to napínavý a postupný odhalování faktů je zábava a dal jsem to skoro na jeden zátah. Ale upřímně, další díly číst fakt nehodlám. Je to prostě moc rozvleklý. A navíc je to zfilmovaný, a podle všeho dobře, takže s tím si vystačím. Nicméně nejhorší na tom je konec. Vraždy se totiž vyřeší tak 50 stran před koncem a potom už je děj o tom, jak Lisbeth hackla Wennerströmův počítač a Mikael píše článek, co ho potopí. Kdyby na závěr Lisbeth nekrvácelo zlomený srdce, asi bych se v tý happyendovský vatě zadusil, protože láska, krása a pravda zvítězila nad zlobou, zlem a nenávistí. Jupí.
    Přiznávám, knížka obsahuje i nějaký to morální dilemato. A patlá se v tý bahnitý černotě lidský duše, která vyústí v tom, že muži sem tam nenávidí ženy a sem tam jim rozbijou hlavu kamenem a potom to zaobalej nějakou cool biblickou citací. Ale když budu chtít super detektivku, půjdu po Christie. Když budu chtít nějakou depku, půjdu...nevim, výběr je širokej. Když budu chtít něco napínavýho, půjdu po Brownovi (protože i když napsal jednu knížku asi pětkrát, pořád dokáže vystavět atmosféru). Tenhle mix je nakonec tak trochu nijakej. Není to teda úplná kravina, ani ztráta času, ale je to maximálně letní oddechovka.
  Nakonec se zase jednou pozastavím nad překladem. Nebude to nic erudovanýho, vzhledem k tomu, že švédsky umím přesně tři slova (ahoj, na shledanou a děvka). Nicméně mezi překladateli ze švédštiny nejspíš řádí nějaká nákaza, která jim brání v napsání přirozeně znějících dialogů. Důkazem budiž následující příklad:

"[...] Ale pokud je to tak, jak říká Mikael - že si začíná připadat vyhořelý -, tak musí opravdu odjet kvůli sobě. Jsme mu tím povinováni."

   WTF? Ne, sorry, ale "jsme mu tím povinováni" fakt posledních tak sto let nikdo nevyslovil nahlas. A to je tak jediná věc, co mi na tom vadila, nicméně byla tak častá, že mi vadila dost. Všeobecně mi přišlo, že volba slovníku byla nějak prohozená - přímé řeči se hemžily naprosto zastaralými obraty, zatímco pásmo vypravěče bylo často poměrně volný (a nejen v případech, kdy to byly úvahy postav). Sem tam se moc opakovala slova, hlavně někde na začátku jsem šílel ze slova etablovat. Ale tak to se objevilo jen u jedný postavy, tak to možná bylo schválně. I tak mám ale podezření, že to je spíš stopa překladovosti (oh my, samotnýho mě překvapilo, že si už dva roky pamatuju tenhle termín). Dál se poměrně často vyskytují anglický obraty, který jsou už v originále anglicky, nicméně jsem si dost jistej tím, že Češi umí anglicky mnohem míň než Švédi, takže by bylo záhodno uvažovat nad převedením do češtiny. Hlavně někde tam bylo něco jako "jak vy novináři říkáte - off the record". No, jsem si poměrně jistej, že čeští novináři řeknou spíš mimo záznam a nefrajeřej, že uměj spíkovat in ingliš.
  A to je vše, přátelé. To jsem měl říct já. Tak to řekni. Dyjá dyjá dáááá.

Joseph Conrad: Heart of Darkness (Srdce temnoty) + Apocalypse Now (Apokalypsa)

Heart of Darkness

   Ačkoli je tohle v seznamu povinné četby, narazil jsem na to během sledování Darji, která knížku v jednom díle komentuje. Fakt, že to je v seznamu do školy už byla taková třešnička navíc. Spíš mě ale zaskočilo, že jsem se o tom musel dozvědět až teď, proč se o tomhle nemluvilo ve škole? OK, naše češtinářka podle mě úplně neexcelovala na půdě anglicky psaný literatury. Ale určitě by to bylo lepší než seznamy děl Angry Young Men, kde stejně všechny postavy trpí obdobou jednoho a toho samého traumatu (asi to tak není, ale ten dojem jsem dostal z jejích hodin, takže to není moje chyba).
   Příběh je o námořníkovi Marlowovi, který vypráví o době, kdy pracoval jako kapitán na řece Kongo. Na začátku knihy se nechází na palubě lodi na Temži, kde spolu s pěti přáteli čeká, až nastane chvíle vhodná k vyplutí. Začíná se smrákat, nad Londýnem se válí mlha a Marlow začne vyprávět. Tahle část tedy funguje jen jako frame story, nicméně v knížce má prostor jen na začátku, později se objeví párkrát tak maximálně na půl strany. Nějak mi uniklo, proč bylo nutný dělat to složitě, když to jde jednoduše, ale na netu jsem našel něco jakože postupný stmívání v týhle části koresponduje s měnící se atmosférou vyprávění. Vypravěč je tady bezejmenný člen skupinky na lodi, který se později pozná podle toho, že je psaný v 1. osobě plurálu (protože se k němu přechází docela nečekaně a tak málo, že se na to jeden nemůže moc připravit).
   Marlow se tedy vydá do Konga, nicméně ke stanici, kde má nastoupit na loď, musí podniknout několik set mil dlouhou.cestu s karavanou. Cestou se setkává s několika případy násilí na na domorodcích, kde je prostě bijou hlava nehlava(něco je možná až později, ale to je asi fuk). Na místě zjistí, že loď je nefunkční a potřebuje opravu. Jenže mu chybí nýty (slovo rivet bylo na jedný stránce asi patnáctkrát, což mě prostě donutilo hodit ho do slovníku). Tady se setkává s vedoucím stanice, který má záhadnou představu o tom, že Marlow má vliv v Evropě a snaží se z něj dostat informace. Ten ho v tom nechá a pokusí se ho pumpnout o ty nýty, ale i tak to trvá měsíce, než vůbec dorazí.
   Mezitím se k němu různě dostávají zkazky o Kurtzovi, což je podle všeho nejlepší agent společnosti, který ze své stanice posílá neskutečné množství kvalitní slonoviny. Někdo ho má za génia (díky slonovině), někdo za skvělýho malíře, někdo za hrozbu, který je potřeba zbavit se (konkrétně vedoucí stanice a jeho strýc), protože brání někomu v kariéře. Z tajně vyslechnutého rozhovoru vyplyne, že Kurtz se vydal do divočiny mimo jiné s představou, že přináší civilizaci a světlo vzdělání do temnoty.
   Marlow má konečně svoji loď a vypravuje sena výpravu za Kurtzem. Na lodi je asi 5 bělochů a 30 kanibalů, který (podle mě skoro překvapivě, byla by to taková fajn dark scéna) ani nikoho nesnědí. Nastává poměrně zdlouhavý popis cesty a okolí, samozřejmě spousta narážek na darkness included. Nicméně jsou poměrně čtivý a vytváří skvělou atmosféru. Marlow ještě popisuje, že cítí jakousi sounáležitost s místním obyvatelstvem, protože i když jsou to prostě savages a tak, něčím základně lidským (a přirozeně - temným) jsou spojeni.

The earth seemed unearthly. We are accustomed to look upon the shackled form of a conquered monster, but there - there you could look at a thing monstrous and free. It was unearthly, and the men were - No, they were not inhuman. Well, you know, that was the worst of it - this suspicion of their not being human. It would come slowly to one. They howled, and leaped, and spun, and made horrid faces; but what thrilled you was just the thought of their humanity - like yours - the thought of your remote kinship with this wild and passionate uproar. Ugly. Yes, it was ugly enough; but if you were man enough you would admit to yourself that there was in you just the faintest trace of a response to the terrible frankness to that noise, a dim suspicion of there being a meaning in it which you - you so remote from the night of first ages - could comprehend. And why not? The mind of man is capable of anything - because everything is in it, all the past as well as all the future. What was there after all? Joy, fear, sorrow, devotion, valour, rage - who can tell? - but truth - truth stripped of is cloak of time. Let the fool gape and shudder - the man knows, and can look on without a wink. But he must at least be as much  a man as these on the shore. He must meet that truth with his own true stuff - with his own inborn strength.

    Těsně před koncem cesty je loď napadena domorodci a jeden člen posádky je zabit. Nicméně dorazí na místo a najdou jen Rusa, který hlídá stanici, nicméně Kurtz je kdesi v pralese a shání slonovinu. Marlow postupně odtuší, že si podmanil jeden z kmenů, vydává se za boha a používá je k tomu, aby okrádal další kmeny. Ačkoli v knize není žádná přímá brutální scéna, Kurtzovy metody jsou poměrně jasné z hlav napíchaných na kopí, které jsou vidět od stanice. Rus, který Kurtz naprosto obdivuje, tvrdí, že to jsou rebelové.

They [hlavy] only showed that Mr Kurtz lacked restraint in the gratification of his various lusts, that there was something wanting in him - some small matter which, when the pressing need arose, could not be found under his magnificent eloquence. Whether he knew about this deficiency I can't say. I think the knowledge came to his at the very last. But the wilderness had found him out early, and had taken on him a terrible vengeance for the fantastic invasion. I think it ha whispered to him things about himself which he did not know, things of which he had no conception till he took counsel with his great solitude - and the whisper had proved irresistibly fascinating. It echoed loudly within him because he was hollow at the core... 

    Ať se moc neroztahuju, Kurtz se s nimi vrací po řece, nicméně upadne do horeček a Marlow je u toho, kdy má poslední světlou chvilku, vykřikne "The horror, the horror" a umře. V Evropě se pak setká s Kurtzeho bratrancem, který ho prezentuje jako skvělýho malíře, a nakonec s jeho snoubenkou, která je uprostřed držení smutku. Tý namluví, že v poslední chvíli volal její jméno. Na závěr ještě paralela truchlící snoubenky a ječící černošky (Kurtzovy asimilenky) a zvonec, dramatu je konec.
   Na začátku mě to moc nebavilo a dost jsem se ztratil (ale jel jsem metrem a nějaká baba vedle furt mlela), nicméně později mě to vtáhlo. Bohužel jsem někde kolem prostředka dostal dojem, že se to dá číst děsně rychle, a občas mi potom unikaly poměrně podstatný detaily, ale naštěstí wiki a google jsou mocný. I tak mě to dost nadchlo a tu knížku si hodlám pořídit domů a někdy znovu přečíst (má to asi 120 stran, takže časová ztráta je malá).
   Motivy s temnotou a divokostí jsou poměrně jasný a nepřehlídnul by je asi fakt nikdo. Že se nevztahují jen na Afriku, ale po povrchem je člověk najde i v civilizované Evropě, asi nikoho nepřekvapí (i když v roce 1902 to nadšený zbožňovatele koloniálního systému asi zaskočilo). Docela zajímavý je fakt, že Kurtz v knížce skoro chybí. Marlow zdůrazňuje fakt, že člověk pro něj není reálný, dokud ho na vlastní uši neuslyší, a Kurtz má v knížce tak čtyři věty (The horror, the horror! do toho taky počítám). Všechno ostatní o něm se dozvídáme od jiných lidí, samotný, pravý Kurtz tam prostě prakticky není (není to děsně hluboký a úžasně rozkecatelný na milion řádků, kdybych o tom měl psát při zkoušce z literatury?)
  Podle mě to je vážně super knížka a rozhodně nemůže ublížit, když ji člověk vezme do ruky.
  Jo, taky je to částečně autobiografický...vzpomněl jsem si až teď na konci a nechtělo se mi to zapojovat do textu.

Apocalypse Now

Akční / Drama / Válečný
USA, 1979, 153 min (Director's cut: 202 min)
ČSFD: 88 % (116. místo), IMDB: 8,6/10 (38. místo)

   Tenhle film je poměrně volná adaptace knížky, nicméně to hlavní tam je. Děj se odehrává během války ve Vietnamu a hlavní hrdina je voják vyslaný zabít Kurtze. Ten se usadil v Kambodži, kde se nechává uctívat místním kmenem a zjevně se s morálkou a spravedlností moc nesere.
   Koukal jsem na director's cut, který má přes tři a čtvrt hodiny a byl to teda záhul. Nakonec jsem (během tý nejpodstatnější části) usnul, čímž se tenhle film zařadil do tý malý skupiny kinematografických perel, co mě uspaly (teď tam je dokument Ptáci, Vesmírná odysea a tohle, počítám teda jen případy, kdy jsem nebyl nemocnej nebo totálně vyfluslej, takže bych nedokoukal cokoli...).
   Tak první dvě a půl hodiny se více méně skládají z menších epizod, které se odehrávají během cesty lodí po řece. Nějak nemá cenu to tady blíž specifikovat, nicméně vězte, že válka je šílenství a apokalypsa. Nejde ani tak o to, co člověk vidí, ale jaký tona něj dělá dojem, ve své podstatě tu toho moc neuvidíte, takže žádný useklý končetiny a cákance krve přes půl zákopu se nekonají. Což na působivosti moc neubere.
   Nakonec se tedy dostanou do Kurtzovy vesnice, a odsud je to poměrně blízký knížce, kusy dialogů jsou i přebraný. Takže tak.
   Film je vážně výbornej, nicméně se úplně nedá považovat za adaptaci knížky. Ve svý podstatě si vzal jednu (i když tu hlavní) myšlenku, nicméně dál šel úplně jinou cestou. Pravda, koho by na konci 70. let zajímala kritika britskýho kolonialismu - takže tenhle posun je dost pochopitelnej. Nicméně existuje ještě jedna verze filmu, tentokrát mnohem bližší knížce. A hraje tam Malkovich. Takže se třeba někdy podívám.

Virginia Woolf: Mrs. Dalloway (Paní Dallowayová)

   Protože čert a moje chuť číst Woolfovou nikdy nespí, pořídil jsem si Mrs Dalloway a potřetí ji přečetl. Nicméně po fiasku s Jacob's Room (kolem strany 35 jsem to prostě zaklapnul) mám dojem, že se to možná nevztahuje na celý dílo Woolfový. Měl bych znova zkusit To the Lighthouse. Nebo tu rozhodně naprostoi úchvatnou povídku o tom, jak nějaká ženská kouká na prasklinu ve zdi...a nedělám si srandu, fakt něco takovýho napsala.
  Clarissa Dalloway má něco přes padesát, za manžela má člena parlamentu, žije si život bez problémů a večer pořádá večírek. Během dne různě vzpomíná, hlavně na mládí a ještě hlavněji na léto strávené v Bourtonu, kde se setkala celá jejich skupina přátel (která se dalších 30 let nesešla, ale všichni zbytek skupiny považují za real friends, not just acquaintances, což je docela smutný). Kromě toho rekapituluje život celkově, co dokázala (not much), atd. Najednou se u ní objeví Peter, který se vrátil z Indie, kde si prošel špatným manželstvím a teď se hodlá rozvést, protože se zamiloval do mladé, krásné, úžasné paní. V Bourtonu kdysi požádal Clarissu o ruku, nicméně ta ho odmítla, a ani jeden toho nakonec moc nelituje (ona by jeho věčně musela podporovat a on si o ni myslí, že je v jádru snobka...což trochu je).
   Clarissina dcera je smutně naprosto mimo realitu, protože si žije ve světě vyšší společnosti a nějak jí docela uniká, jak to vlastně funguje. Například ji šokuje, že jako existují ženy, co pracují. Navíc se dostane do vlivu těžce zakomplexovaný náboženský fanatičky, což je fakt smrtící kombinace.
   Druhá hlavní postava je Septimus, mladý muž, který se vrátil z první světový, z Itálie si přivezl manželku a nervalo mu to dlouho a zešílel. Teda, náběh měl od chvíle, co měl jeho nejlepší kamarád nešťastno příhodu s panem šrapnelem, ale ještě potom zvládnul nějakou dobu fungovat. Některé jeho mimózní pasáže můžou být trochu náročnější na pozornost, hlavně když začne odhalovat hluboké pravdy o světě a vyvozovat z nich úplný nesmysly. Navíc k němu mluví hlasy a občas začne ječet, když zrovna padá do ohně. Rozhodně mu nepomůže první doktor, co prohlásí, že prostě potřebuje sluníčko a sem tam si zahrát kriket. Druhý doktor dokonce pozná, že je Septimus pošuk, a rozhodne se ho poslat na pár měsíců do blázince. To bohužel Septimus špatně nese a po světlé chvilce, kdy se s manželkou baví nad zdobením klobouku (vážně roztomilá scéna), skočí z okna (jestli vám jako přijde, že spoiluju, tak si trhněte, z The Hours všichni víme, že someone must die so that the others can live better, a jestli jste to neviděli/nečetli, tak stejně nezasloužíte slitování :o)).
    Večírek nakonec proběhne, všechno klapne (protože Clarissa je prostě a perfect hostess) a dokonce se sejdou i všichni z Bourtonu, a to včetně Sally. Sally je Clarssina nejlepší přítelkyně (kterou nikdy nejela navštívit...), která byla jako mladá dost nekonvenční, kouřila, měla radikální názory, proběhla domem nahá, když si zapomněla houbu a Clarissa se do ní (doslova) zamilovala (v Hodinách je to ta tmavovláska, co žije s Meryl Streep). Nakonec se ukáže, že život prožila jako ženuška, co porodila pět dětí. Nicméně podle všeho na tom byla v Bourtonu podobně jako Clarissa, a ta zase celý život považuje za nejšťastnější chvíli v celém životě moment, kdy ji Sally políbila:

All this was only background for Sally. She stood by the fireplace talking, in that beautiul voic wich made everything she said sound like caress, to Papa, who had begun to be attracted rather against his will (he never got over lending her one of his books and fining it soaked on the terrace), when suddenly she said, "What a shame to sit indoors!" an they all went out on the terrace and walked up and down. Peter Walsh and Joseph Breitkopf went on about Wagner. She and Sally fell a little behind. Then came the most exquisite moment of her whole life passing a stone urn with flowers in it. Sally stopped; picked a flower; kissed her on the lips. The whole world might have turned upside down! The others disappeared; there she was with Sally. And she felt that she had been given a present, wrapped up, and told just to keep it, not to look at it - a diamond, something infinitely precious, wrapped up, which, as they walked (up and down, up and down)), she uncovered, or the radiance burnt through, the revelation, the religious feeling! - when old Joseph Peter faced them:
"Star-gazing?" said Peter.
It was like running one's face against a granite wall in the darkness! It was shocking; it was horrible!

   Jinak největší problém je nad tou knížkou udržet pozornost. Některé popisy jsou dost náročný tím, že jde o proud vědomí, ale těch kusů není zase tolik a taky se nestane žádná hrůza, když nad nima člověk lehce poleví. Ostatně je  představy jako "Richard Dalloway odchází ode mě, kde obědval, a i když je o několik ulic vedle, pojí nás tenká nit, která se napíná a prodlužuje, až nakonec v jeden moment praskne". Ano, bez toho přežijete. Další věc je, že se přeskakuje z vědomí do vědomí, a to skoro bez varování. Ale buď seskočí na začátku odstavce a postava je potom jasně řečená (i když třeba až koncem odstavce), nebo uprostřed odstavce je dostatečný upozornění, aby to nepřehlídnul nikdo, kdo nad tím fakt nespí. Takhle se v knížce objeví něco přes 20 postav, některé z hlavní skupiny, některé dostanou třeba jen odstavec nebo stránku.
   Jinak knížka se odehrává během jednoho dne a děj posunuje odbíjení Big Benu, které se nese městem. V knížce se vůbec vyskytuje několik takových motivů, co spojují postavy a obyvatele Londýna vůbec (třeba reklama na karamely, kterou píše na obloze letadlo). Tak nějak sem patří i způsob, jakým Clarissa chápe život a smrt.Nadšeně se vrhá do hemžení Londýna, kde se noří do tepu života a (i když/protože j nevěřící) vytvořila i jakousi vlastní teorii posmrtného života, kdy se člověk tak nějak vpije do světa a je potom ve všem a ve všech.
   Psát o tom, jaká je Mrs Dalloway, co si o ní kdo myslí, jak se ovlivňují jednotlivé linie, atd., dalo psát fakt moc, ale tak nějak si říkám, že si to prostě budete muset přečíst sami. Navíc jsou skoro 2 ráno a nehodlám se k tomu vracet. Ani se mi to teď nechce číst, tak doufám, že jste se během čtení nezhroutili.