Takže nějak děj. Oliver je malá, vyzáblá, blonďatá a děsně roztomilá chuděrka. Jeho matka se připlazila do špitálu, kde porodila, pojmenovala ho a umřela. Všichni jsou na něj zlí, bijou ho a málo ho krměj. Když se pokusí říct si o větší porci jídla, jsou na něj zlí, zbijou ho, zavřou ho do díry a krměj ho ještě míň. Potom se dostane jako učedník k pohřebákovi, kde jsou na něj zlí, málo...ale asi je vám to jasný. Pak uteče do Londýna, po cestě na něj jsou zlí, bla bla. Tady se ho chytí parta zlodějů vedená židem Faginem a učí ho krást. Protože je Oliver taková nevinná duše, tak mu nedojde, o co jde, když s Faginem hrajou tu vtipnou hru, kdy mu má z kapsy nenápadně vytáhnout kapesník. Nicméně když narazí na krutou realitu (bohužel - uprostřed reálný krádeže kapesníku), ztuhne a úspěšně se nechá chytit.
K sobě si ho vezme Hodný Starý Pán (nějak od B?...prostě HSP), který se o něj pár měsíců stará, Oliver je děsně šťastný, vděčný a milující dítko. Ale protože Dickensovi to prostě nestačilo, Olivera se zase zmocní zlodějská tlupa a odvlečou ho k sobě do doupěte. Navíc to vypadá, že Oliver okradl HSP o kopu knížek a asi 5 liber (atrocious!!). Na scénu přichází zloděj Sikes, což je prostě koncentrace všech špatných vlastností (přišlo mi, že měl asi dvě světlejší chvilky, ale pořád nic zářnýho) a Nancy, která na tom původně byla asi obdobně, ovšem nevinnost a roztomilost nebohého, osudem stíhaného Olivera Twista jí prostě nedovoluje být tak špatná jako dřív.
Olivera přinutí pomáhat při vloupačce do domu, která ovšem dopadne tak, že Olivera postřelí a Sikes a další zloděj ho nechaj ležet někde v poli. Dál už Oliver nijak zvlášť netrpí, tudíž je o nuda (ovšem to jsme těsně za půlkou knihy). Nakonec se odhalí spousta děsných tajemství, k jejichž objevení dost často přispívají naprosto nereálný náhody, ale tak ono to celý není myšlený vážně, takže jsem to nějak bral. Oliver nakonec skončí naprosto šíleným happy endem, všichni zlouni umřou nebo se aspoň polepší, zlo je potrestáno a láska, krása a spravedlnost zase jednou žijí šťastně až do smrti.
Na začátku mě to dost chytlo, kdysi jsem to rozečetl (a jak jsem si postupně uvědomoval, dokonce i skoro dočetl), ale nepamatoval jsem si, jak je to vtipně napsaný. Je to taková neustála ironie kritizující hlavně britskou studenou společnost. Ani dál to člověk nemůže brát moc vážně a ten konec už není nějaká odchylka od realismu, ale fakt parodie (ovšem nevím, jestli záměrná). To ovšem nepřebíjí fakt, že tak asi v půlce mě to nadšení přešlo, protože to začala být neskutečná nuda. Nakonec jsem to asi 150 stran před koncem vzdal a provedl jsem takovou rychločetbu v češtině. A zjistil jsem, že můj překlad je extrémně zastaralej (je z 80. let a podle mě fakt přehnaně staře přeloženej, od čeho se jako dělaj nový překlady, když ne kvůli modernizaci?). Argot je tam nějak přeloženej, jen by mě zajímalo, kdy ta slova překladatelé brali...ale to asi nevykoumám.
Více méně jsem ke konci byl tak otrávenej, že jsem dokonce i vymyslel píseň (nebo převymyslel):
Raději jsem neměl tenhle román,
raději jsem neměl vůbec číst,
snad ani list.
Hrdina byl v tom románu schován,
nesnáším ho, jmenuje se Twist,
Oliver Twist.
Takový muž na Zemi snad není,
jen v Dickensovi a špatném snění.
nudou vyrovná se bez prodlení,
románům, Hugovým.
Raději jsem neměl tenhle román,
raději jsem neměl vůbec číst,
snad ani list.
Hrdina byl v tom románu schován,
nesnáším ho, jmenuje se Twist,
Oliver Twist.
Proč jsem se jen přinutil to číst,
proč jsem se jen přinutil to číst,
číst, číst, ááá, ja-da-da-dam.
Ačkoli se ke konci děj nesnesitelně natáhne, nacházej se v něm bohužel jedny z nejspíš nejzásadnějších částí románů, jmenovitě vražda Nancy, Sikesova vina a Faginův pobyt ve vězení. Dickens tady konečně vstupuje do realismu (ovšem vzápětí ho utopí v tý děsný cukrový vatě). Takže pro ty, co to nechtějí číst, ale hodlají se u zkoušky tvářit, že to dali - film a přibližně prvních a posledních 50 stran a mělo by to bejt v suchu.
0 komentářů:
Okomentovat