Majgull Axelsson: Ta, kterou jsem se nestala (Den jag aldrig var)

No, tak na tuhle knihu mě přivedla češtinářka na gymplu. Pravda, říkala, že to není úplně vrcholná literatura, ale že to přece jenom není úplně špatný a že ji to chvílemi vážně nadchlo. Tak, když to říká...

Takže děj. Hlavní postavou je MaryMarie/ Mary / Marie. Všechny tři a zároveň jedna osoba (jak postmoderní). MaryMarie má děsně špatný rodiče, otec na ni kašle, matka ji nechápe, fňuky. Tak během studií vyhraje soutěž se svojí esejí a na slavnostní večeři se seznámí s dalšími vítězi. Společně vytvoří Bilarový klub Budoucnost. Proč ten název? No, někde to tam asi bylo napsaný, ale musel jsem to nějak přejít. Takže, tam se seznámí se Sverkerem, svým budoucím manželem. Po x letech se vezmou. Sverker je sukničkář a v jednom kuse ji podvádí. MaryMarie potratí. A ještě jednou. A znova. A pak znova. A zase. No celkem devětkrát. Nakonec si Sverker zaplatí šlapku, ale nějak během úkonu vypadne z okna. MaryMarie za ním přijede a ze šoku přijde dočasně o řeč.

No a teď konečně ta zajímavá část. MaryMarie odpojí manžela od přístrojů. A taky ho ale neodpojí. Respektive, děj se rozdělí na dvě linie, kde Mary ho nezabije a Marie ano. Jak postmoderní.

Mary se stane ministryní a bojuje proti obchodu s bílým masem. Během proslovu přijde o řeč (už zase). Vrhnou se na ni novináři, začnou se hrabat v její minulosti a nakonec se v novinách objeví celý příběh. Mary se vrátí řeč, podá demisi a odjede kajakovat na svoji chatu.

Marie je ve vězení, tedy příběh začíná, když z něj odchází. Než odejde, jedna z vězeňkyň spáchá sebevraždu, protože bývala prostitutkou, o které Mariin známý udělal film a výstavu fotografií, vyobrazující ji během sexu se zákazníky (ovšem ta chuděra netušila, která bije). Marie jde z vězení, ujede jí vlak, tak musí přestupovat, aby se dostala do Stockholmu. Zapíše se do hotelu a vyspí se s cizím chlapem. Odjede na svoji chatu kajakovat (ano, obě hrdinky odjedou na svoji chatu kajakovat, protože jsou vlastně jednou. Jak postmoderní.)

A to je konec. Má to 400 stran a tohle je děj. Tak je tam ještě nějaká otravná omáčka navíc, třeba celá story s klubem. atd. Ale stejně je to o tom, jak parta Švédů sedí a děsně na výši se baví o stávající politické situaci.

Kromě špatnýho děje to je i špatně napsaný. Neustále se opakující dramatické konce odstavců jsou tak od půlky fakt směšný (A pak se mezi nám rozhostilo ticho. Ticho.) Pokud se děj na chvilku zpomalí, můžete najisto počítat s tím, že každou chvíli se vyjeví nějaká tragická informace z minulosti některé z postav (jakože se na vás zničeho vysype devět potratů). Chápu, že to je prostředek vytvářející napětí v ději, ale když už to je asi potřetí použitý úplně stejně a naprosto samoúčelně...nedělá to prostě dobrý dojem. Celkově mi přišlo, že si autorka sedla, na papír si vypsala, co by která postava měla udělat, aby se zdála tak a tak a potom jednotlivé díly sází, jak se jí to hodí (Sverker je fuj chlap, ale aby dělal dojem hluboké lidskosti, bude moooc plakat nad písničkami od Celine Dion, když manželka potratí.) A vrchol je, když se postavy začnou pokoušet filozofovat nad svým životem (Jak mohu odpustit svému tyranskému otci, když nevěřím v Boha?)
Na druhou stranu kniha neustále nutí čtenáře k pozornosti přeskakováním mezi všemi třemi dějovými liniemi. A protože Mary a Marie spolu dokáží částečně komunikovat, často vyprávění vlastního příběhu zničehonic přejde v komentář té druhé. No prostě zmatek.
Jinak co nepohnojila autorka, to dotáhla do konce překladatelka (Dagmar Hartlová). I během svojí četby, ke konci spíš rychločetby, jsem si všiml aspoň tří chyb, většinou vynechaných slov. Neumí používat zájmen mně/mi tak, aby zněla přirozeně. Naprosto nedrží jednotu v tom, jak která postava mluví, takže půlka koncovek je spisovná a půlka nespisovná (no já vím, že já to tady v tomhle příspěvku taky sekám jak mi to přijde pod ruku, ale to trochu něco jinýho). No a tak. Podle všeho to je ale docela známá překladatelka, dostala i nějakou cenu a ze švédštiny toho dělala spoustu, tak třeba zrovna neměla dobrej...půlrok, nebo jak dlouho to tak trvá.