Seznam literatury nám v pár případech umožňuje i jakousi možnost výběru, v tomhle případě to byl buď Ethan Frome, nebo The Age of Innocence. Awaris nad The Age of Innocence skučela asi měsíc, že je fakt utrpení dokopat se k tomu, aby to člověk dočetl. Ethan Frome měl naopak 180 stran, a to ještě jen díky opravdu hodně řídkýmu pokrytí stránek, takže se mi to podařilo dočíst za jeden den, a to jsem u toho ještě stihnul posekat zahradu a dojít pro jednu cache poblíž chaty.
Asi tak prvních padesát stran jsem si byl dost jistej, že to je rozhodně ta naprosto nejnudnější kniha v historii literatury, protože děj je vážně...minimální. Jako skoro by se dalo říct, že je to celý taková citovka, nicméně postupně to tak nabírá obrátky, že to je docela dost chytlavá citovka. Deset stran před koncem mi máma řekla, že mám jít zapálit oheň, tak jsem proklel krutost osudu a závěr si odložil o hoďku a půl…prostě utrpení.
Takže do města Starkfield v Nové Anglii přijíždí náš vypravěč (bezejmenný), který tady více méně zakysnul přes zimu kvůli práci. Jednou na ulici uvidí Ethana Froma, jak prochází netečně městem a tváří se děsně tragicky. Snaží se vykoumat, co se mu stalo, ale nikdo mu to nějak nehodlá moc vyprávět, akorát zjistí, že před asi 25 lety se stalo cosi a že to bylo fakt strašný.
Později ho Frome začne vozit z chaty v horách, kde vypravěč bydlí, na nádraží. Při tom se začnou trochu bavit, nicméně Ethan fakt není žádná kecka. Jednou večer je chytne bouře, tak ho Frome vezme k sobě na noc. Vypravěč se blíží ke dveřím, slyší ženský hlas a…
…děj skočí o 20 let zpět. Ethanovi je 27, jeho žena Zeena je o 7 let starší a vzali si k sobě Zeeninu příbuznou Mattie, které je 20. Celá zápletka vypadá asi následovně: Ethanovi se líbí Mattie, Zeeně se vůbec nelíbí Mattie, Mattie se líbí Denis a nevíme, jak moc se jí líbí Ethan (dobře, víme, o čem by to jinak bylo). Děj je pak poskládaný z jednotlivých epizodek, které ukazují, jak moc má Ethan rád Mattie, jak moc Ethan nemá rád Zeenu, jak moc má Mattie ráda Ethana a jak moc Zeena nemá ráda Mattie. Například story o tom, jak Mattie dělá Ethanovi večeři a vytáhne Zeeninu mísu, kterou Zeena dostala jako svatební dar, schovává si ji a nikdy ji nepoužívá. No, tak tu mísu sejme kočka na zem. Na takový samotě v lese s lehce ujetou Zeenou může rozbitá mísa vyvolat slušně pekelnou atmosféru.
Docela šílený je i to, jak se Ethan se Zeenou dali dohromady. Jemu onemocněla matka a Zeena mu s ní začala pomáhat. Matka potom umřela, jenže se to stalo v zimě a místní zimy jsou dlouhý a osamělý. No, a Ethan prostě Zeeně řekl, jestli by už nezůstala. No, tak teda zůstala.
Zeena se nakonec Mattie zbaví a prostě jí řekne, že další den odjíždí. Ethan se furt tváří jako drsňák a plánuje, jak s Mattie uteče, ale je dost jasný, že nic takovýho se nestane. Nakonec ji odváží na vlak, přičemž se oba dva konečně jasně vyjádří, jak to vlastně mezi sebou maj (Mattiina věta I used o think of it sometimes, summer nights, when the moon was so bright I culdn’t sleep je trochu přes míru, ale jinak fajn). Pak následuje ta velká trága, ale – ha, ha – to si to musíte přečíst sami (nebo musíte otevřít wiki…). Nicméně až pak doceníte větu He spent too many winters here.
Jak jsem řekl, začátek je docela pruda, protože je prostě úplně jasný, jak to půjde dál. Ale postupně mě to docela vtáhlo a fakt se to dalo. Navíc jsem pořád čekal, co bude ta velká událost. Nicméně je to psychologickej román, takže to má občas takový prostoje. Já teda proti psychologickejm románům vůbec nic nemám, právě naopak, ale prostě mi je fakt jasný, že je Ethanovi děsně na nic, tak nemusím číst dvě strany dojemnejch popisů toho, jak civí na horskou krajinu. Vlastně mi to třeba v porovnání s Henry Jamesem přišlo docela blíž moderní literatuře, minimálně oproti takovýmu Washington Square (i když to je asi jeden z jeho dřívějších románů, tak to asi není takový překvapení).
Takže nakonec příjemný překvapení a pokud v knížce snesete i nedějový pasáže (a ono to zrovna tady taky není tak zdlouhavý), tak je to fakt dobrý.
0 komentářů:
Okomentovat