THOUSANDS OF FREE BLOGGER TEMPLATES

pondělí 11. dubna 2011

Carson McCuller – The Ballad of the Sad Café (Balada o smutné kavárně)

   Opět mě Awaris předběhla. Scoundrel of a reader…
   Takže hlavní hrdinkou je Miss Amelia, která je sice Mrs, ale zjevně to nikdo v městečku nereflektuje. Hlavně proto, že připomenout jí jejího manžela by se rovnalo lístku přímo na zem spěšnou pěstí. Miss Amelia na svého manžela totiž nevzpomíná ráda. Manželství trvalo asi 10 dní, kdy se Amelia a Marvin zásadně rozcházeli v názoru na to, jak má vypadat svatební noc. Když byl moc dotěrný, tam mu dala rána. Pak mu jednu ubalila prakticky při každý příležitosti. Marvina to konečně přestalo bavit a odešel. Potom někde něco vykradl a šel do basy.
   Nicméně momentálně Amelia vede poklidný život, má obchod, dělá nejlepší pálenku daleko široko a nadšeně se soudí s každým, kdo se jí připlete do cesty. Sice jí to stojí dost peněž, ale ona je stejně s přehledem nejbohatší člověk v okolí. Od lidí si drží odstup a lidi si drží rozumný odstup od ní. Taky si ji nikdo nechce poštvat proti sobě, protože by mu pak nedávala pálenku, což by byl dost problém, když všechno ostatní ve městě jsou nějaký patoky. V každým případě do toho zasáhne Lymon – hrbáč, který jednou přijde a prohlásí, že je Ameliin bratranec. Všichni čekají, že ho Amelia připraví o alespoň jeden životně důležitej orgán, ale překvapivě se tak nestane – Amelia vezme hrbáče k sobě a dokonce se do něj potupně zamiluje.
   Hrbáč má dost rád společnost a nějak se postupně stane, že se z obchodu stane kavárna. Nadšeně sem chodí celý městečko, protože díky tomu mají alespoň chvíli možnost zapomenout na všechny problémy a vyjít ze svýho stereotypního života. Lymon je taky tak trochu hajzl, protože ho děsně baví posílat lidi proti sobě. Taky do všeho věčně šťourá. Takže ho maximálně zaujme, když se po pár letech vrátí Marvin, protože o něm všichni mluví, ale nikdo mu nechce říct, o co vlastně jde.
   Marvin se tak nějak poflakuje městem, všude jen kouká a neustále vytáčí Amelii do nepříčetnosti. Ta si dokonce udělá boxovací pytel a cvičí, protože všichni vědí, že dřív nebo později se ty dva pokusí ze sebe navzájem vymlátit duši (a všichni sázejí na Amelii). Hrbáč za Marvinem neustále leze, aniž by s ním Marvin někdy kloudně promluvil.
   Nakonec jednou nasněží, což tak nějak zlomí situaci a konečně přijde bitka. Amelia už už vyhrává, jenže když už drží Marvina pod krkem, tak se na ni vrhne hrbáč a Marvin ji děsně zbuší. Potom ti dva společně zničí kavárnu, palírnu i Ameliiny zásoby a zmizí. Amelie to samozřejmě rozloží a už se z toho nikdy pořádně nevzpamatuje.
   Tahle povídka/novela mi přišla vážně skvělá. Amelia je podle mě skvělá postava, nějak se v některých jejích vlastnostech trochu  vidím (až na to, že nebiju ostatní lidi). Zajímavě to zachycuje život na malým americkým městečku (i když takhle to funguje asi všude stejně), kde se fakt vůbec nic neděje a lidi nemají na práci nic lepšího než žvanit a vymýšlet absurdní pomluvy. Zajímavá věc taky jakýsi „čekání na pravou chvíli“. Na začátku si všichni nějakou dobu myslí, že Amelia k sobě vzala hrbáče, aby ho zabila. Takže před jejím domem se srotí dav místních chlapů, aby ji odvedli. Všechny ty chlápky popíše jen nějak jako „jo, byli to dobrý, pracovitý muži“ a konec. Dost dlouho pak jen stojej a čekaj, „až ta chvíle dozraje“. Stejně to fungovalo při čekání na rvačku Amelie a Marvina. Ale všichni pak věděli, že je ta správná chvíle. Podle mě McCullerovi lidi přijdou trochu jam mravenci, co ráno vstanou, makaj a jdou spát, přičemž z toho se občas vyloupne individualita jako Miss Amelia, ale nevim, možná to vykládám úplně mimo.


0 komentářů: