Jedna možnost je, že si to vážně vybrali kvůli tomu, aby protlačili text, co se prostě snadno nechá obalit spoustou keců o tom, jak dílo tvoří most mezi kulturami, poukazuje na společenský problémy, zviditelňuje cizí kulturu a zprostředkovává jí českému čtenáři a prostě kopy keců. To zní pravděpodobně. Druhá možnost totiž je to, že všechny ostatní texty vážně byly horší jak tohle, čemuž odmítám věřit.
Jedna věc je délka. Dokonce to ani nesplňuje oficiální pravidla soutěže, ale pořadatel prohlásil, že limit 100 stran je kvůli tomu, aby se vyloučily věci, co jich mají třeba 25. No, tak tohle mělo podle něj 90, ale i s obrázky a členěním textu, kde se místem teda fakt nešetří. Respektive, odstavec o třech větách je vzácnost. Skoro dvě třetiny jsem přečetl za jízdu z Můstku k nám domů (něco přes 40 minut řekněme).
Druhá věc je klišoidnost děje. Teda, to málo, co se tam stane, je prostě....trapný. Takže, naše Vietnamka jde s bratrancem ze zábavy a napadnou je skini. Pomůže jim jakýsi dobrák, a tak se dostanou domu skoro bez zranění. Tam probíhá oslava nového roku, navíc hrdinčin otec se chystá otevřít restauraci, takže potřebuje od místního stařešiny/šamana věštbu a také jméno restaurace. Ta se má jmenovat Dračí zátoka. Pošle pak dceru pro malíře, který bydlí nad nimi a kdo to není? No wow, náš zachránce. Ona se s ním pak někde během knihy vyspí. Do restaurace přijde hygiena, aby zkontrolovala, jestli se to dá otevřít. Rodina má prostory restaurace zařízené přes majitele domu Petra, kterého si rychle přivolají na pomoc, a tomu se podaří vyjednat úplatek 20 tisíc. Jenže tatíkovi si pak řekne o 30, scoundrel. Jejich příbuzným shoří obchod s oblečením a policajti vtipkujou o tom, že by toho mělo shořet víc. Restaurace se nakonec otevře, ale Petr ve výsledku rodinu podrazí a nějak je o to připraví, to je ale až v dovětku. No, to je tak všechno.
Takže, jak je vidět, děj nic moc. Všechno se to dá předvídat několik stran dopředu. Vlastně o tom ani není moc co napsat. Jasně, autor musí mít docela zkušenosti s komunitou, ale Cempírek podle všeho docela cestoval po jihovýchodní Asii, tak to prostě nějak poupravil a bylo. Je pravda, že mohl autorství přiznat při vyhlašování soutěže a ne až v době, kdy se postupně začalo zjišťovat, že to 19letá Vietnamka asi nemohla napsat a že je trochu divný, že ji nikdo nikdy neviděl. V ten moment už by dokázal, že porota nehodnotila moc objektivně, a nedělal by ze spousty lidí voly. Ve výsledku to dopadlo docela hloupě, no.
Bohužel, poprask kolem knížky a fakt, že to poukázalo na podezřelý praktiky při výběru vítězů, je tak všechno, proč to má cenu číst. Protože jinak je to o ničem. Howgh.
0 komentářů:
Okomentovat