Bernard Werber je bezesporu blázen. Ostatně, jen blázen 12 let sepisuje knihu, kvůli který si domů pořídí i umělý mraveniště. Nicméně tady podle mě jeho vyšinutost dosáhla vrcholu. Vezmeme to popořadě.
Proč jsem to četl? Padl jsem na to v knihovně, když jsme s Awaris podruhý vyslechli přednášku o četných prorocích apokalypsy (poprvé na Pragoconu, nicméně tentokrát si publikum odpustilo vykřikování děsně nevtipnejch poznámek, ovšem přednášející ještě pořád nerozeznává mezi pojmy "vzdělání a pokrok" a "moudrost"). Taky jsem už četl Mravence, no a taky to přeložila naše profesorka.
Hlavním hrdinou a vypravěčem děje je Michael Pinson. Ten se už jako dítě spřátelí s lehce vyšinutým Raoulem, který je naprosto posedlý smrtí, protože jeho otec spáchal sebevraždu a on se z toho nějak nikdy nevyhrabal. Následuje spousta emovýstelky s blbým dětstvím, tak to přeskočíme... Michael vystuduje medicínu, konkrétně anesteziologii. V té době do jeho života zasáhne francouzský prezident Lucinder, který se málem nechá zastřelit svým odpůrcem, ale nakonec si jen prožije stav blízký smrti. Usoudí, že vytvoří speciální výzkum smrti a života po ní. Raoul se zatím zabývá výzkumem hibernace svišťů (ano, taky mám dojem, že autor si dělá srandu), nicméně projekt připadne jemu. Po několika nezdařených pokusech přibere Michaela, protože má dojem, že anesteziolog by se prostě hodil. Za pokusné králíky si berou na smrt odsouzené vězně, kteří jim ovšem umírají jak na běžícím pásu. Nakonec po 123 úmrtích se objeví Felix - primitiv odsouzený na asi 250 let, který ovšem disponuje extrémní vůlí vrátit se a odolat lákání toho světla na konci tunelu.
To je samozřejmě zlom a po menších konfliktech (jako pokusy o veřejné lynčování našich hrdinů) se i na veřejnosti dokáže, že to funguje. Následují výpravy do země mrtvých a postupné odhalování, co nás čeká, až zemřeme. To je bohužel moment, kdy kniha začne silně ztrácet. Až doteď má knížka docela hutnou atmosféru a během veřejného pokusu s Felixem se mi dokonce zrychlil tep (což všeobecně považuju za jeden z důkazů dobře napsanýho úseku knihy). První pokusy mají ještě šťávu, hlavně když jeden z tanatonautů překoná první bariéru a dostane se do první fáze, kde se člověk setká s vlastními strachy. V první moment ale víme jen to, že po probuzení propadne hysterii, do kamer zařve, ať proboha lidi neumíraj, protože to je hrůza, udělá si vlastní protiatomový bunkr a dočista zmizí. Odhalování dalších etap je poměrně rychlé a člověk si sice říká, co tam teda asi bude tentokrát, ale nakonec to vypadá, že Werber už prostě nevěděl co, tak tam něco salátil.
Naši tanatonauti nakonec dojdou až na konec cesty, kde andělé posuzují prakticky podle tabulek hříchy člověka a dávají mu plusové a minusové body, když dostanete +600, vaše cesta reinkarnacemi končí, jinak musíte zpátky dolu a pěkně se pachtit tím životem znova. Pokud jste byli echt hajzlové, můžete dopadnout třeba jako Hitler, co skončil jako bonsaj. Hrdinové ovšem vysvětli mystérium smrti celému světu, tudíž lidé usoudí, že když je má na konci někdo bodovat, tak si zařídí, aby dostali co nejlepší výsledek. To ovšem znamená, že přestanou války a konflikty a lidé si vůbec přestanou ubližovat. Jinak řečeno, z lidí se stanou pokrytci. Navíc se prudce zvýší počet sebevražd, protože lidé často radši "vynulují skóre" nebo se zabijí ve chvíli, kdy vědí, že mají slušný počet bodů. Proti tomu se postaví Stefanie, původně tibetská buddhistka, která mimo jiné jako první prošla první fází smrti a zjistila, že za strachem jsou i další etapy. Ta se rozhodne, že světu musí ukázat, že dobro a zlo mají být v rovnováze, že nejde o to být milý na sousedy a pomáhat slepcům přes přechod, ale o poznání. A součástí poznání je prostě i to, že si ho člověk sem tam musí doslova vytrpět. A tak dá dohromady partu motorkářů, se kterými ničí tanatodromy a vraždí tanatonauty.
Andělé nakonec usoudí, že všechno má svoje meze a že tyhle meze lidi překročili, když dali na cestu vedoucí k reinkarnaci billboard na porno (OK, bylo to těsně před vchodem do etapy s rozkoší, ale i tak). Andělská policie tedy nenápadně zabije Michaela a zbytek jeho týmu (tedy...nechají jim do tanatodromu narazit boeing) a celému světu vymažou paměť. Jo, ten konec je SLABOTA.
Člověk občas neví, jestli si autor dělá srandu, nebo to myslí smrtelně vážně. Já osobně si myslím, že sem tam chce celou věc odlehčit, ale dělá to tak, že to není dost...vtipný a jasný. Napřiklad při vážení duše andělé i chudák ektoplazma sem tam hodí docela vtipnou hlášku, ale prostě pořád nic moc. Možná ztraceno v překladu? Těžko říct. A jeho "epická" bitva o Ráj vyzněla spíš směšně (proti sobě se postaví dvě obří seskupení zástupců různých náboženství a navzájem si přetrhávají šňůrky pojící jejich duše k tělům). Vůbec jeho snaha nacpat do knihy maximum náboženství tak, aby světu oznámil "hej, lidi, vždyť to je všechno stejný, tak si podejte ruce, dejte si hudlana na tvář a kopněte do sebe společně panáka...jo aha, no tak muslimové si daj jen čaj, no" je docela blbá. Prostě výsledná splácanina andělů (včetně krátkého seznamu jejich hierarchie), co zvažují duše (klasicky egyptská mytologie) a posílají je na reinkarnaci (všechno tam na pravý straně mapy) je taková...divná. Samozřejmě, myšlenka je to záslužná, ale podání je trochu mimo.
Navíc postavy se občas chovají dost divně, o jejich tendenci k náhlému propadnutí citům na celý život, který obvykle vydrží tak 50 stran, se raději nebudu dál šířit. Kniha má taky vyloženě pomalý začátek (fňukání o dětství) a tak kolem druhé třetiny se zase zpomalí. To jistě není vyloženě chyba, ale moc to nepřidá.
To ovšem nic nemění na tom, že to je knížka zajímavá. Pořád se to dá dost číst a jednotlivé kapitoly jsou prokládány úryvky o smrti ze všech možných náboženství, které za to docela stojí.
Nakonec pár poznámek k překladu. Samozřejmě, překladatelka je výborná a skvělá (i když mi teď dala jednu trojku, pche). Ale...sem tam se objeví nějaký to ale. Obvykle jsou to drobnosti, do kterých si tu chci rýpnout jen kvůli tý trojce (jasně, že to je moje chyba, ale prostě nespravedlnost je v lidský povaze, nejsem žádnej osvícenej tanatonaut) - třeba bych napsal spíš punker než panker (ostatně, český google to ochotně potvrdí). Dál nápis na dveřích oddělení pro umírající "Všem lidem kromě personálu vstup zakázán" by jistě šel česky mnohem přirozeněji udělat jako "Nepovolaným vstup zakázán". V části o tarotu je jakýsi zmatek v pojmech, kde se mluví o kartě smrti (má číslo 13) jako o "třinácté arkáně", ačkoli arkána je celá sada karet. Navíc má tato karta rozdělovat tarot na "malá tajemství" a "velká tajemství", což nápadně připomíná pojmy velká a malá arkána. Mám ale dojem, že tady je v tom překladatelka nevinně a buď byl mimo autor, nebo prostě blbnu já, protože jsem línej najít si originál.
Někdy bych uvítal, aby postavy nemluvily tak příšerně spisovně. Nejvíc pěst na oko to je, když Stefanie vysílá do televize se svojí bandou průkopníků zla a jedna z nich prohlásí: "Proč neoživit hard rock? V obchodech a v rádiu člověk neslyší nic jiného než uhlazenou hudbu. Už toho bylo dost. Chci, aby na koncertech hrál burácivý rock." Kurzíva v originále přirozeně není... Uznávám, že Werber možná postavu rebelky takhle vážně napsal a upřímně řečeno mi je divný, že by tohle byl omyl...ale zní to tak divně...
Trochu víc by mě trápily dvě místa, kde (ačkoli velmi aktivně prosazuje, že je vždycky nutné překládat zajeté obraty tak, jak to čtenář bude čekat a jak zní zajetý překlad) dost silně upravuje všeobecně známé věty. Ono jich je možná víc, ale tohle jsem pochytil.
Za prvé, Felix po návratu ze smrti, který se odehraje veřejně, prohlásí: "Pro moji duši je to jen krůček, ale pro lidstvo mílový krok." Francouzský překlad Arstrongovy věty je: "C'est un petit pas pour l'homme, mais un bond de géant pour l'humanité." Jak jsem říkal, nemám originál Werberova románu, ale předpokládám, že použil Armstrongovu větu, předělávat zajetý český překlad mi přišlo divný.
Druhá věc je Litanie proti strachu, kterou si Michael v jeden moment opakuje. Překladatelka si ji upravila po svém, nicméně litanie má jeden překlad, který se objevuje všude (aspoň google zná jenom jeden - ). Chápu, že znalost Duny je mimo její rozsah, ovšem ono je tam přímo napsaný, odkud to pochází.
Nicméně tohle je dost rýpání a jsem nejspíš úplně jedinej, kdo to řeší (jeden spolužák mi napsal, že jsem magor, že řeším tu Dunu...nicméně pro čtenáře sci-fi je to podle mě poměrně špatně přehlídnutelná záležitost). Hlavně tahle knížka musela být na překlad vážně peklo a já stejně nemám co se do toho navážet, tak už radši mlčím...
94. The 100
včera
1 komentářů:
Ua, to jste mi nemohli říct, že to napsal tenhle magor, když jsme se o tom bavili?! To přečtu.
Okomentovat