Robert Louis Stevenson: The Strange Case of Dr Jekyll and Mr Hyde (Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda)

   Takže pro začátek – omlouvám se za dlouhou prodlevu. Nějak jsem toho moc za poslední dobu nečetl, a když, tak nic do školy nebo nic zásadního. Dojel jsem Sandmana, Adèle Blanc-Sec a přečetl Rosenkratz and Guildenstern Are Dead a půlku Education Sentimentale, ale dvě z těch věcí už postla Awaris a nějak mi nepřišlo, že mám co dodat…ok, byl jsem prostě línej. A Adèle…no, bez toho přežijete. Možná to sepíšu při další prodlevě. No ale napůjčoval jsem si a od Ježíška dostal kopy knih, takže se těšte. A teď ke Stevensonovi…

   Lze to najít i pod názvy začínající na „zvláštní“ a „podivuhodný“ (nicméně podivuhodný je pěkně dementní slovo a asi nikoho nepřekvapí, že se vyskytuje jen v bilingvní edici).

   Tak hned na úvod se přiznám k jedný lehce trapný věci – tak první půlku knížky jsem čekal, kdy se konečně objeví jako vypravěčka ta chudák služebná, co jí ve filmový verzi hraje Julia Roberts a děsně dojemně vypráví, jak ji zavírali někam do přístěnku, kde ji okusovaly krysy. Tak tý jsem se nedočkal. Vždycky jsem myslel, že se ten film knížky moc nedrží, ale tohle mě zaskočilo. Nicméně film je doopravdy podle knížky Mary Reilly, kterou napsala Valerie Martin, kde parafrázuje právě Jekylla a Hyda.

   Takže – hlavní postava je Utterson, právník a přítel Dr Jekylla, kterého dost znepokojuje Jekyllova závěť, podle které má v případě jeho smrti nebo zmizení všechno jeho jmění přejít na pana Hyda, o kterém ovšem nikdo nikdy neslyšel. Až později si vyslechne od známého příběh, kdy Hyde srazil dítě na ulici a ještě na ně šlápnul, takže se na něj sesypali čumilové z okolí a přinutili ho zaplatit rodině odškodné. Hyde je pokřivený skrček, o kterém si každý na první pohled myslí, že je to ta nejodpornější osoba na světě, a to aniž by někdo měl tušení, čím to je. Na prostoru asi 90 stran se to opakuje snad 5krát, tak by se na to asi nemělo zapomenout.

   Dál následuje několik oddělených příběhů, které se nějak dvojky Jekyll a Hyde týkají a čím dál tím více znepokojují Uttersona. Ten je přesvědčen, že Hyde nějak Jekylla vydírá a parazituje na něm, ale Jekyll se o tom vůbec nehodlá bavit, takže s tím dost dobře nemůže nic moc dělat. Zlom nastane, když jakási služebná z okna vidí, jak Hyde ubije postaršího poslance holí a uteče. Samozřejmě po něm jde policie, ale Hyde se prostě vypaří a není po něm ani stopy. Na další tři měsíce se Jekyll vrátí do společnosti a je to zase ten cheerfull good old fellow he used to be.

   Pak zase zmizí a jednou se u Uttersona objeví Jekyllův majordomus (předpokládám, že to je ekvivalent pro butler) a přemluví ho, aby šel s ním, protože Jekyll je prostě nějak divnej. Přes dveře si promluví s doktorem a nechá si od Utterson potvrdit, že to vůbec není Jekyllův hlas. Nakonec společně vrazí do jeho laboratoře, kde už najdou jen mrtvolu Hyda a flakon s jedem. Ze dvou dopisů se pak dozví, jak to vlastně všechno bylo, což mi ale stejně víme, jak to bylo, takže tu nebudu přepisovat, jak to bylo, a jestli někdo z vás neví, jak to bylo, tak si to přečtěte, ať víte, jak to bylo.

   Příjemný je, že to je velmi, velmi krátké. Bilingvní verze má necelých 190 stran a dá se to přečíst vážně za chvilku. Samotný děj asi všichni více méně znají, takže tam se žádný šokec nekoná. Některé momenty si podle mě zasloužily mnohem větší rozpracování – třeba Hydovu touhou žít, která byla zjevně mnohem silnější než u ostatních lidí (což mu samozřejmě působilo zásadní problém, protože Jekyll může kdykoli spáchat sebevraždu a on s tím nic nenadělá). Ale vůbec, shrnout Hydovy prohřešky tím, že dělal fakt děsný věci a jednou šlápnul na nějakýho fakana, mě moc neuspokojilo. Mimo to mi Hyde nepřijde přímo zlý, prostě na všechny kašle. Nicméně chápu že dvojice dodržování x nedodržování řádu a dobro x zlo se viktoriánům  poměrně lehce smísily. Navíc knížka, která prohlásila, že všichni máme svoji špatnou stránku, ty nebohý džentlmeny a lejdíz asi šokla už tak.

   Zajímavá věc je, že Jekyll a Hyde se sami o sobě v knížce moc neobjeví. Jasně, pořád se o nich mluví, ale během děje se Utterson dvakrát nachomítne kolem Jekylla a Hyda potká jedou na ulici. Jinak je všechno přes vyprávění vedlejších postav, což by se asi mělo brát v úvahu. Na druhou stranu se všichni v popisech obou postav více méně shodují, takže něco skládání jejich osobností z různých střípků se nijak zvlášť nekoná (jako třeba v Heart of Darkness, tam se centrální postava děje objeví fakt asi ve dvou odstavcích…a v tom druhým umře).

   Rozhodně to není ztráta času, ale na druhu stranu se asi na téma civilizovaná/divoká stránka člověka najdou knížky, co to zpracovávají lépe. Třeba Stepní vlk jde o dost dál, ale zase je tam na konci ten ujetej opiovej trip, kvůli kterýmu ani nevím, jak to vlastně skončilo…ale to sem nepatří…

Věra Chase: Vášeň pro broskve

    To jsem si tak jednou zašel s Awaris do antíku a narazil jsem na šíleně oranžovou knížku. V první kapitole hrdinka stihla někoho ojet, zahodit do řeky mrtvýho psa a sdělit čtenáři, že nesnáší, když má na sobě někdo ekzém. Ta kapitola nemá ani celou stránku.
   Pro představu, jak tahle knížka vypadá - je to asi tak něco, co by napsal Vian, kdyby se rozhodl vykrást Orwella a za zády měl Zolu, co by mu do psaní věčně remcal.
  Děj se odehrává ve fiktivním světě rozděleném na tři kontinenty - Konvence, Dekadence a Válečný ostrov. V Konvenci se musíte (překvapivě) řídit konvencemi a nejnovějšími módními trendy, rozhodně nesmíte ukazovat emoce (ačkoli to dělá v knížce docela kde kdo, ale nějak to všem uniká) a za porušení pravidel můžete jet na výlet do Dekadence. Ta není úplně dekadentní, ale spíš se tam všichni flákaj a dělají si co chtějí (ale mají docela dekadentní množství sexu). Ovšem nemůžete si dělat úplně, co chcete, protože když nejste dostatečně dekadentní, taky můžete skončit celkem blbě. Na Válečném ostrově...si Konvence pořádá války. Teda pokud jsem to dobře pochopil, tak si tam Konvence pořádá války sama proti sobě (což běžně lidi samozřejmě neví)...protože co by se jinak dělo, kdyby se neválčilo?
    Hlavní hrdinka začíná v Dekadenci, kam byla na nějakou dobu vykázána, když otěhotněla. Sice ji znásilnili, ale to nějak nikoho nebere. Navíc občas ráda "zlobí", takže to bylo už její třetí vyhoštění do Dekadence. V Konvenci se jí jinak vede celkem fajn, hlavně vzhledem k tomu, že patří do nejvyšší společenské třídy. Ačkoli (včera v noci jsem zmáčknul nějaký dvě tlačítka a otevřel se mi ten obrázek obalu knížky; když jsem pak dal zpět, vyskočil mi text tady a automaticky se uložil....totální hysterie...no nic, dám si to po druhý) nemá vůbec žádný zkušenosti s ošetřováním, spolu s dalšíma holkama z fajn rodin se vypraví na frontu jako sestřička, protože být sestřička zrovna teď fakt dost letí.
    Tady sestry narazí na doktora. Prakticky okamžitě ho začnou nenávidět, protože je nutí dělat strašný věci. Třeba dodržovat služby a šahat na ty zakrvavený vojáky, fuj fuj. Navíc nikdo nechápe, proč doktor už dávno netrčí v Dekadenci, přestože naprosto pravidelně vykazuje nepřípustnou míru empatie s vojáky. Později se zjistí, že to je díky tomu, že fakt umí léčit. Pak je tady Saul, to je voják, který stejně jako doktor tak nějak prohlédl a v hlavní hrdince vidí jakousi naději. Nabídne jí svoje srdce (nějakou skleněnou kouli, co uvnitř pulzuje, nejspíš to má být první uvedení broskve do děje), ale ona ho rozbije. Ale i tak ji přesvědčuje, aby s ním dezertovala do Bažin, kde by mohli žít bez pravidel šťastně až do smrti. Hrdinka potom v jeden moment onemocní a skoro umře a nikdo jí nepomůže. Když se z toho dostane, konečně zjistíme, že se jmenuje Jezebel, na což jí doktor řekne, že s takovým jménem přece nemohla čekat žádnou pomoc (no, to má recht).
    Jezebel nakonec se Saulem uteče, sice ne tak úplně plánovaně, ale nebudu to pitvat. V Bažinách objeví společenství, kterému vládne menšina žen. Menšina, protože většinou utíkají vojáci, co po zkušenosti na frontě trochu pozměnili svůj světonázor (to je vtipný slovo), jen sem tam s sebou vzali nějakou sestřičku, a ty šly hlavně  ze zvědavosti. Jinak žena si může vybrat, s kým bude spát, ale monogamie nepřipadá v úvahu, protože se přece nějak musí uvolňovat napětí u všech těch chlapů. To Saula docela naštve, takže vezme Jezebel a přestěhují se mimo dohled tábora, kde na ně neplatí jejich zákony.
   Následuje pasáž, kdy pro Saula a Jezebel uteče mnohem míň času než pro zbytek postav (nebo pomaleji stárnou...), je tam spousta sexu, broskví, broskvovýho čaje, polévaní broskvovým čajem při sexu a dalších praktik zahrnujících broskve a produkty z broskví. Když se nakonec vrátí do tábora v Bažinách, najdou tam už Město.
   Město ještě pořád trpí nedostatkem žen a vůbec to tam nefunguje, jak by mělo, takže Saul se ujme role "the man with plan" a chce začít dělat změny. To zahrnuje přesun žen do Města. Třeba z Dekadence. Hej, Jezebel, tys tam byla, nechtěla bys nějaký přivést? No, celá nadšená, jak rychle ji Saul odsunul na druhou kolej, se Jezebel vypraví do Dekadence pro ženský.
   To je tak půlka knihy, nehodlám to tu pitvat celý, ale někde po cestě se dostane z fáze vymytí mozku a vyvine si (dokonce) i vlastní osobnost. Když se vrátí, je na tom nejspíš ještě líp než Saul, který mezi tím...tak trochu zvlčil. Sice to není úplně tragická hrdinka, ale že by to dopadlo happyendem, to bych teda taky neřekl (i když možná mám posunutý hodnocení happyendu, když jsem teď dokoukal Lost In Austen).
   Mně osobně se to líbilo hodně, ale úplně nevím, jestli to doporučit všeobecně. Ta společensko-kritická část je docela slabá - jsou tu lidi s vymytým mozkem, lidi bez vymytýho mozku, všemocnej establishment (tohle je děsný slovo), hrdin(k)a se postupně osvobozuje, bla bla, prostě takovej slabší Orwell. To rozdělení na Konvenci a Dekadenci mi občas moc nesedělo a taky mi přijde, že někdy měla autorka trochu mezery v logice, ale dobrý. Zajímavější je vývoj Jezebel, a pak samozřejmě ten naprosto ujetý styl podobný Pěně dní, slovní hříčky, střídání mlhavosti a dost brutálně střídmého násilí (křupnutí nosní chrupavky mě pronásledovalo cestou jednu cestu metrem) a tak.
   No a pro lepší představu vám s dám úryvek, kdy Saul začíná přemlouvat  Jezebel, aby s ním utekla:

   Už je to týden, co jsem přestala chtít být nemocná. Dnes jsem to nevydržela a sedla si do 127 na kus řeči. Pohledy rozdává normální, téměř bezvýrazné, asi se mi před týdnem jen něco zdálo. Vyprávím mu o svém krušném údělu, o tom, jak bych před ním ráda utekla do Bažin, a jaký by to byl skvělý život, bez těch zmijí tady. Poslouchá mě, a potom mi klidně odpoví, že tam lidé skutečně žijí. Dělá si ze mě legraci? Ujistí mne, že nikoliv. A pak se mě s baziliščíma očima optá, zda si v noc sbalím kufry. Paralyzovaná na něj zírám a on mi klidně otevírá lebku a chvíli se v ní přehrabuje. To je hnusné! Kde se to v něm vzalo, býval to takový beránek? A co bude s mými tajemstvími?! Nevzrušeně vytahuje cáry hadrů umazaných od oleje a gesty naznačuje, že nic víc tam vlastně není. Nevěřím. A vůbec, co to má být za triky?
   "Tak co, utečeš?" ptá se znovu a čistí si upatlané ruce do mé zástěry. Jsem úplně zmatená, ale on otázku nemilosrdně opakuje znovu a  znovu, až mi v hlavě hučí: Odpověď, rychle! Snažím se kývnout, ale hlavu mám vážně nějakou uklizenou, fakta jako by se náhle neměla kam skrýt - zcela jasně si uvědomím, že vlastně nejsem schopná žít bez jistot které mě obklopují, a že i život tady mi vlastně dost vadí v porovnání se životem na kontinentě, kde si člověk nemusí každodenně ohřívat vodu na koupel a ptát se, co zbylo ve skladě k jídlu. A taky, po útěku není žádná šance k návratu, na rozdíl od Dekadence. Tenhle zpupný únik před zloduchy by byl klasifikován jako dezerce. Napořád!
   Zvednu se a nervózně si začnu plést cop. Kdo se prosil o tak holou pravdu? Jemu to možná připadá vzrušující, dekadentní, ale vždyť je to k nevydržení! Pak se zničehonic rozbrečím a znechucená sama sebou vyrazím ze dveří. 

Arkadij a Boris Strugačtí: Miliardu let před koncem světa

Dravci mého století (Хищные вещи века)
Obydlený ostrov (Обитаемый остров)
Miliardu let před koncem světa (За миллиард лет до конца света)

   Tohle jsem prostě vytáhnul z knihovny, hlavně protože jsem měl v plánu znovu si přečíst jejich Les, nicméně...kucky kucky...ten leží u Zoe doma...kucky kucky. Takže to padlo na tohle. Tímto tedy Zoe děkuji za to, že se už asi rok nerozhoupala si přečíst Les/Je těžké býti bohem, protože jinak bych tohle asi z knihovny nikdy nevytáhnul.
   Poměrně mě zaskočilo, že se nejedná o jednu knihu, ale tři. Respektive, obsah jsem nezkoumal, přebal jsem okamžitě odhodil do knihovny a úvodní slovo tam nikde není. Takže když se asi po 200 stranách změní dějová linie, nebylo mi to až tak divný...oni střídaj víc dějů docela běžně a má to 612 stran, tak mi nepřišlo, že je pozdě se vytasit s novým příběhem. Dokonce jsem i promyslel pár způsobů, jak by se mohly spojit. Nicméně později mi to bylo už fakt dost divný a wiki mi potvrdila, že jsem naprosto vedle... Popojedem...

Dravci mého století
 Ivan přijíždí do bezejmenného města, které funguje jako turistické letovisko, aby se tu nějakou dobu flákal, užíval si, psal knihu a jen tak mimochodem sem tam něco málo vyzvěděl, protože jak postupně zjišťujeme, doopravdy to je badass secret agent. Poměrně záhy (asi na řádku 10) zjistíme, že tady není všechno tak úplně normální. Upřímně...nějak výrazně si už nepamatuju, co se tam konkrétně děje, jen prostě postupně zjišťuje, že lidi v tomhle městě mají všechno, na co si vzpomenou. Ale kvůli tomu je taky nic nezajímá, prostě si vyspávají do dvanácti hodin, jsou konstantně v lihu, fetujou a když si chtějí teda jakože fakt užít nějakou srandu, opijou se a jdou na třasku - to se prostě naplní náměstí lidmi, začnou na ně zběsile blikat barevnýma světlama, pouštět nějaký zvuky a následuje prakticky totální výmaz, kdy tam všechno skanduje, ječí, skáče a zjevně se dobře baví. No, prostě si nechaj vymývat mozky.
  Je tam spousta odboček a ukázek toho, jak jsou totalita a lidská neschopnost samostatně uvažovat děsně blbý, nicméně jádro věci spočívá podle mě ve slagu, což je místní superdroga. Jedna věc je, že se proti ní nedá bojovat - jde o obyčejnou součástku, co se dá koupit všude a která se dá do rádia. Pokud se pak rádio pustí, člověk se natáhne do horké vody, dá si panáka (na rozjezd) a ještě ve vaně rozpustí nějakou tabletku, slag začne působit. Chvíli jsem se bál, že si budu muset protrpět tak čtyři až pět stran vrcholnýho surrealismu, ale Strugačtí jsou naštěstí mistři elipsy a vědí, kdy si tyhle výlevy odpustit (ona stačila už ta třaska).
   Nicméně pointa slagu je, že stimuluje fantazii a přenese člověka do vlastního dokonalýho světa. A tomu se dá asi jen těžko odolat. Takže se není co divit, že se místní dost často uslagujou a najdou je mrtvý ve vaně.
   Na závěr se hlavní hrdina pohádá se šéfem, protože ten nějak nechápe, že tady se prostě nic nevyřeší tím, že do města pošle armádu policajtů, co by našli výrobní centrálu slagu (která nexistije), a ještě s druhým agentem, se kterým se navzájem málem nechali zatknout (protože agentura na jeden úkol běžně posílá dva lidi nezávisle na sobě). Ještě nám oznámí, že je to sice děsný, ale není s úplně jistý, že to bez slagu vydrží, a konec.
   Sorry za spoilery, ale stejně to nikdo číst nebudete.

Obydlený ostrov
   Maxim neměl nic moc život. Mladý, nadějný, přidal se do agentury na průzkum vesmíru. Třeba najde novou planetu. Třeba udělá neskutečný objev. Třeba něco vážně dokáže. Nicméně nepočítal s tím, že se srazí s meteorem a spadne na neznámou planetu, kde mu navíc někdo zničí i to málo, co z lodi zbylo.
    Maxim tedy pochází ze Země, kde se lidstvo zatím výrazně zdokonalilo, a to fyzicky i mentálně. Mimo to je soudobá společnost na zemi blízká utopii, což Maximovi i po naučení místního jazyka činí zásadní problémy, protože ho považují za primitivního blba (omg, on nezná pojem dětská kriminalita? no to je vůl...).
   Poměrně rychle se dostane do civilizace a myslí si, že ho poslali do střediska pro kontakt s mimozemskými civilizacemi. Pravdou je, že si akorát ukládají jeho vzpomínky, které se pak vysílají v televizi jako součást dokumentu. Netrvá dlouho a Maxima si vezmou do armády, protože oproti místním obyvatelům je to těžkej rambič. Tady se dozví, že jejich země je ta jediná dobrá a skvělá, na jihu ji ohrožují mutanti, co by udělali všechno, aby je vyhladili, na severu je ohrožuje Honti, jejíž obyvatelé by udělali všechno, aby je vyhladili, kdesi na východě je Ostrovní království, kde by udělali všechno, aby je vyhladili, a tak nějak všude se pohybují degeneráti, co by taky udělali všechno, aby je vyhladili. Maxim poměrně rychle prokoukne zvláštní vzorec místních vztahů, a když se po něm chce, aby popravil dva degeneráty, ochotně ukáže armádě záda. Ovšem ještě před tím to vytmaví generálovi, který do něj našije asi 6 kulek. Maxim je ale homo sapiens totalus badassus a přežije to (nicméně jeho charakter od tohodle momentu sezná značné změny).
   U degenerátů zjistí, že systém strážních věží tu nejsou od toho, aby někoho hlídaly, ale vysílají vlnění, které degenerátům způsobují extrémní bolesti. A věže se pouštějí dvakrát denně na půl hodiny. Poměrně se pak dá chápat, že chtějí někoho vyhladit. Hlavní problém místních jsou takzvaní Ohňostrůjci, kteří stojí v čele naší slavné, všemi ohrožované země. Po válce, která proběhla o 20 let dříve a kterou nevyhrál vůbec nikdo, si získali nadvládu a vytvořili síť věží. Takže nakonec se jedinými vítězi stali Ohňostrůjci. Ale málokdo to chápe.
   Epizoda s degeneráty vezme rychlý konec, když se vypraví jednu věž odstřelit, při čemž prakticky všichni pomřou a Maxim uteče zpět do hlavního města za Gajem - jediným člověkem, kterému tam věří. Bohužel ho najde policie a pošle kamsi na jih na čištění lesů od min a válečné techniky, co tady zůstala.
   Maxim se tak dostane do kontaktu s ilegálním hnutím, z jehož vedení vytáhne, jak to vlastně je. Věže jsou ještě drsnější, než se čekalo, protože vysílání doopravdy běží neustále a dokáže lidem blokovat schopnost kritického hodnocení světa. Na degeneráty při normálním výkonu nefunguje a při maximálním z něj šílí. Zbytek lidí v ten moment zase dostává záchvaty hysterického zbožňování Ohňostrůjců. A je poměrně nasnadě, že sami Ohňostrůjci jsou degeneráti...
   Maxima to přestane bavit i tady a rozhodne se pokračovat v průzkumu světa. Sebere tank (kterých spousty už 20 let jezdí po lesích a nikdo s nimi nic nedělá) a vypraví se na jih za mutanty. Cestou v menším amoku málem zajede anonymního vojáka, v čemž mu zabrání jen to, že voják není zase tolik anonymní, vlastně vůbec, protože to je Gaj. Tak ho hodí do tanku a jede dál. Gaj se tak dostane z pole věží, což mu vyvolá absťák a málem umře. Maxim se potom pokusí mutanty sjednotit, ale po zásahu Čaroděje na místní radě na to rovnou zapomene (filozofická debata o tom, že ačkoli je Maximova snaha chvályhodná, pořád se jim akorát snaží vnutit vlastní ideologii, stejně jako Ohňostrůjci, included). Maxim s Gajem se pokusí dostat se do Ostrovního království letadlem, ale jsou sestřeleni. Zatím začne válka s Honti, kam oba dva pošlou. Scéna prvního útoku je opravdu...působivá. Hranice je celá podminovaná, věže to do vojáků smaží na plný koule, těch pár degenerátů se do toho válí v agónii, všichni hystericky ječej nebo se nechávaj odpálit honstkýma bombama...no prostě prvotřídní masakr. V tomhle šílení umře Gaj a Maxim se vrhne proti tanku.
   Znovu se s Maximem setkáváme zpět ve městě, kde pracuje v laboratoři. Jeho postava se zatím dost radikálně změnila, po havárii to bylo takový nevinný telátko, co by měl všechny rád, všechno by odpouštěl a staral se o zvířátka (až na to, že radiace a nekontrolovaný automatický obranný systém společně téměř vyhladily místní faunu). Momentálně je to už docela tvrďák, rozhodně přišel o většinu iluzí a v závěru dokonce obětuje svoji skoro-přítelkyni, aby dostal Ohňostrůjce. Následuje big shoking revelation a konec.
   Tenhle román vážně stojí za to. Jedna věc je postupná změna hlavního charakteru. Zpočátku poměrně nenápadná, ale když největší pacifista planety dupne na plyn s tím, že toho vojáčka prostě rozšmelcuje, je to už trochu moc (Darwin said: "You can't make an omelette without breaking some eggs. And that's what it's about. Breaking eggs.). Psychologie postav je podle mě skvělá a některý momenty jsou podle mě inspirace pro mokrý sny zapálených studentů stylistiky (hlavně momenty, kdy vidíme do Gajova myšlení, jak se v něm pere zdravý rozum a vliv záření, nebo když se v pozdější fázi knížky dostane částečně znovu do pole věží). Kromě toho je to docela dobrodružný a postupný odkrývání toho, jak se věci mají, je docela chytlavý (pro vás teď už samozřejmě ne, muhehehe).

Miliardu let před koncem světa
    Už se mi nechce moc psát a tuhle část považuju za nejslabší (i když je pořád dobrá). Dimitrijovi odjela žena a syn ke tchýni a on se teď zabývá hlavně svojí prací, což je nějaká fyzika vesmíru, či ký ďas. Už má skoro hotovo, ale najednou se mu do bytu vecpe jakási krasotinka s dopisem od jeho ženy. Večer se ještě přižene soused Sergejov a společně se docela zřídí. Ráno má Sergejov v ruce pistoli, v hlavě díru a krasotinka Lidočka je fuč. Potom mu tam vlítne vyšetřovatel a ptá se na dost podezřelý věci. Nakonec se u něj sejde několik jeho přátel, všechno to jsou vědci a všichni mají obdobný problém jako Dimitrij. Ne, že by jejich sousedi hromadně umírali, ale z života se jim stal naprostý blázinec a nemůžou pracovat.
   Big revelation - Zemi hlídá jakási civilizace a brání lidem, aby stvořili vynálezy, co by je nakonec samotné zničily. Velmi ušlechtilé. Postavy tedy řeší, co budou dělat, navzájem se hecují popřípadě ukecávají, aby to vzdali (kdo by v tom chtěl být sám...). Je tam taková divná pasáž, která je asi myšlenkově děsně bohatá, nadčasová a má přesah, ale nějak mi to uniklo...

Charlotte Brontë: Jane Eyre (Jana Eyrová)

   Tak jo, Jane Eyre...hm. Tak to mám teda za sebou. A jsem hodně rád. Myslel jsem si, že to, že Jane Eyre je jedna z prvních Mary Sue vůbec, je vtip...ne, není...jak smutné.
   Důkazem otravnosti této knihy budiž, že v tenhle moment jsem naprosto vážně zauvažoval, že místo blogování přeložím text o kaštanu obecném do školy...nicméně nakonec jsem překonal nutkání vyprodukovat něco užitečnýho... Ok, takže teda Jane...
   Ještě než začnu, radši poznamenám, že mě ta knížka začala lézt na nervy až tak na posledních 80 - 100 stranách a že uznávám, že řeší spoustu zásadních témat bla bla bla, ale prostě mám nějakou cynickou náladu a asi to tím teď bude poznamenané. Takže pokud máte Jane Eyre rádi, možná to tady otočte.
   Jane je sirotek a bydlí se svojí evil tetou a überevil bratrancem a sestřenicemi. Bratranec jí hodí na hlavu knížku a Jane dostane hysterický záchvat, že jsou všichni evil. Evil teta ji posadí do komory, kde jsou na ni dvě evil služebné děsně evil. Angry!Jane is angry.
   Evil teta ji pošle do školy, kterou vede evil kněz (nebo jak tam tomu říkaj). Naštěstí evil kněz je v tom sám a ostatní jsou děsně nice. Potká tady Helen, dívku, která háže až podezřele dospělácký hlášky a má k Jane sáhodlouhý proslovy o tom, jak má po lidech, co jí ublížili, házet chleba. Nakonec se zjistí, že celou dobu umírá, což tak nějak vysvětlí její smíření se se vším. Dead!Helen is dead and sad!Jane is sad.
   Časový skok 8 let. Jane učí na škole, ale má pocit, že prostě musí roztáhnout křídla a podívat se do toho šírého světa. Podá si inzerát, jestli někde nehledají guvernantku, což zrovna hledají, takže Jane si sbalí svoje dvoje šaty, naskočí do drožky a (v rámci možností) se řítí vstříc neznámu a osudu a neznámému osudu a tak. Dorazí do Thornfield Hall (ach, ten symbolický osten v názvu...), kde se seznámí s Mrs Fairfaix (housekeeper...ať se tomu česky říká jakkoli) a Adèle, kterou má učit. Všechno jde dobře, akorát nahoře ve věži Jane zaslechne jakéési podivnéé zvuky...húúúúúúúúú. Mrs Fairfax Jane ujistí, že jde jen o jednu služebnou, co je trochu blázen, ale že jinak je všechno těžce v ókeji. Jane si teda řekne, že když v ókeji, tak v ókeji, a jde se dál. Jednou se vydá do města pro šafrán a trochu toho zázvoru, ovšem co se jí po cestě nestane...mine ji tajuplný jezdec na mocném koni, v rozevlátém plášti a vlasy, se kterými si pohrávají dunící vichry...pro větší efekt z koně spadne a Jane mu pomáhá. Helpful!Jane is helpful.
   Jane se vrátí do Thonfieldu, aby byla (naopak od čtenáře) celá překvapená, že tajuplný jezdec s rozevlátým pláštěm a vlajícími kudrlinami je majitel domu a poručník Adèle, Mr Rochester. Mr Rochester je poměrně dost nepříjemnej a taky dost ošklivej, ale všem (čtenářům...ne Jane) je jasný, že je do Jane udělanej.
  Jane ho později na poslední chvíli zachrání, když se evil službná pokusí Rochestera upálit v posteli. Nicméně druhý den normálně pracuje v domě a s nikým to ani nehne. Jane to přijde divný, ale Mr Rochester se vypařil, takže prostě dál učí, prožívá muka, protože Rochestera miluje, ale ví, jak je to nerozumný a že on ji určitě nemiluje a bla bla a prostě děs. Sad!Jane is sad.
    Mr Rochester se vrátí, a to rovnou s celou bandou šlechticů. Jane poměrně záhy vypozoruje, že to nějak jiskří mezi Rochesterem a Mrs Ingram, což ji samozřejmě ještě utvrdí v tom, že ji Rochester nemůže milovat. Navíc Jane nutí sedět s nimi v salonu a poslouchat, o čem se baví. Samozřejmě jsou všichni děsně evil, hlavně když se celá společnost hromadně naváží do guvernantek. Do toho přijede Mr Mason, z čehož Mr Rochester zjevně radost nemá, ale nemáme tušení proč, protože Mr Rochester je mighty mysterious and stuff. V noci se potom strhne v domě poplach, který Rochester uklidní, ale vezme Jane do věže, kde se musí starat o Masona, kterého někdo pokousal a bodl. Jistě...evil služebná. O pár dní později vyslechne rozhovor, ze kterého je fakt jasný, že to celý musí být jinak, ale to je jasný nám, Jane je jako vždy mimo.
   Přijde dopis, že její evil teta umírá a že chce Jane vidět. Jane tak zjistí, že doopravdy není úplně bez příbuzných, protože na Madeiře má strýčka, který ji hledal. Evil!aunt was evil, takže mu řekla, že Jane umřela, protože ji tak děsně nesnášela, vzhledem k tomu, jak byla odbojná (zatímco ona byla sama sebou a uvažovala samostatně a prostě to byla silná, nezávislá dívka). Evil teta umře a Jane odjede zase do Thornfieldu, kde se zatím Mr Rochester chystá na svatbu s Mrs Ingram. Nicméně večer před svatbou vyzná Jane lásku a požádá ji o ruky. Navíc vysvětlí, že si Mrs Ingram nikdy vzít nechtěl, ale jen sledoval reakce Jane. Což je dost šáhlý. Pak jí ještě vypravuje, jak ji tajně sledoval po chodbách a skrz nedovřený dveře a Jane to vůbec nepřijde pošahaný.
   Jednou v noci se u Jane objeví úplně cizí ženská, roztrhne jí svatební závoj a zmizí. Jane to samozřejmě vypráví Rochesterovi, ten jí ale vysvětlí, že to byla evil služka a Jane si akorát ve zmatku vytvořila představu někoho, kdo vypadá jako smrtka. A...a teď bacha...Jane tomu věří. Ano, čtenářstvo hromadně vstává od knihy a unisono hystericky ječí WHAT THE FUCK?!
   Svatba. Kostel. Všechno jde ok. Na poslední chvíli (takovýto jak se říká ať promluví nyní, nebo ať navždy mlčí) se objeví Mr Mason a prohlásí, že Rochester má ženu, že to je jeho vlastní sestra (Masonova) a že je zavřená ve věži na Thornfield Hall, protože jí hráblo. AHHHH, tak takhle to tedy bylo. Rochester nabídne Jane, že spolu odejdou a budou žít jinde, ale Jane je dobrá, zákony dodržující křesťanka, takže to odmítne a prakticky bez prostředků odejde neznámo kam.
   Kdesi vyleze a tři dny chodí po lesích, až narazí na domeček v lese, kde ji přijmou. Samozřejmě si ji zde všichni oblíbí, protože to je prostě Mařena jak vyšitá. V domě žijí dvě dívky, jejich bratr St John a služebná. Jane u nich nějakou dobu žije, ale rodina se musí rozejít, sestry dělají guvernantky a St John dá Jane práci jako učitelka na místní dívčí škole. Jane celou dobu tají svůj příběh, ale St John za ní jednou přijde a všechno ví. Nakonec z ní dostane, kdo je, a oznámí jí, že její strýc zemřel a ona je teď bohatá (kdosi poslal na všechny fary...nebo jak tam tomu říkaj...popis Jane). Navíc...a teď bacha...je to jejich sestřenice! Ano, ano, náhodně vylezla z drožky, tři dny chodila po lesích, a pak čirou náhodou narazila na domek jediných žijících příbuzných, kteří zrovna nebydleli na Madeiře (proč se na tu Madeiru nevypravila rovnou, jde mimo mě, ale fajn). Jane je děsně dobrá a dědictví rozdělí na čtvrtiny.
   Jane odmítne nabídku k sňatku od St Johna, protože ho nemiluje a on nemiluje ji.
   Jane se rozhodne očekovat (jakože ocheckovat...), jak se vede Rochesterovi. Zjistí, že bídně. Jeho žena konečně spálila celé sídlo a umřela u toho, on sám při chrabré záchraně služebnictva přišel o ruku a oko a na druhé oko skoro oslepl a je teď chudý. Janino srdce zaplesá láskou a vypraví se za Rochesterem do nového bydliště. 20 stran kydání o tom, jak se milujou, svatba, Rochesterovi se vrátí zrak, dítě (takže to není úplná frigida), KONEC.
   Ani jindy se nijak extra nerozdávám o tom, jak se mi ta knížka zdá, ovšem tentokrát se omezím ještě víc. Ano, je to dobrá knížka, ano, řeší spoustu věcí, co se dobovému čtenáři určitě zdály zásadní, ano, na svoji dobu je Jane Eyre docela dost pokroková. Nicméně hlavní tématem je pořád vztah Jana x Rochester a u toho je stejně od začátku jasný, jak dopadne. Je to děsně rozvleklý, Jane se někdy chová jak kráva, ale nejvíc to prostě zabilo, jak narazila na ty příbuzný. Možná to je nějaký vtip Brontëový, fakt jsem ho v tom případě nepochopil.
   Mr Rochester ani není zrovna idol, a ani v nejlepších momentech jsem se nemohl ubránit pocitu, že to je fakt exot. Mr Darcy ještě pořád válí (jistě, Mr Darcy má prachy a je to hezoun, taky ho otec nevyhodil z domu, neprošel si děsně depresivníma zážitkama  a nemá na půdě zavřenou svoji psychopatickou ženu). Takže si stojím za teorií, že se do něj Jane zamilovala hlavně protože to byl první chlap, se kterým se v životě setkala a strávila s ním víc času...
   Tak zase jindy, přátelé.

Gustave Flaubert: Madame Bovary (Paní Bovaryová)

   Byl to dlouhý a náročný boj...ostatně jako moje četba francouzsky bývá všeobecně (pokud to náhodou není sbírka povídek ve stylu "babka vycvičila psa, aby na ulici roztrhal vraha jejího syna", u čehož jsem ochotnej strávit noc...), ale ano, dočetl jsem Madame Bovary.
   Začátek knihy se soustředí na Charlese Bovaryho a narychlo ho představí jako průměrného, ne úplně nejinteligentnějšího mladíka, který nějak dokončí medicínu (i když nemá vyloženě titul doktora...bof) a  nechá si od maminky vnutit manželku. Nicméně záhy potká Emmu a začne k ní na statek dojíždět trochu častěji, než by se čekalo. Emma mu nenápadně naznačuje, jak o něj stojí, nicméně dost mu to uniká. Ono aby mu to neuniklo, musela by ho asi praštit valentýnkou do ksichtu. Manželku to přirozeně nenadchne, nicméně záhy velmi příhodně umře a nechá mu majetek. Charles chvíli truchlí a pak si vezme Emmu.
   Někdo by řekl, že Emma je blbá. Někdo, že je prostě děsně naivní. Wiki tvrdí, že by mohla trpět maniodepresí, což by teda klidně mohla. No podle mě to je mix, protože v některých momentech se člověku vážně zdá, že naivita a tendence k dělání ze sebe tragickou hrdinku k popisu toho, co tam předvádí, fakt nestačí, ale už musí být prostě duševně chorá...
   Ať tak či onak, je to náruživá čtenářka románů a vážně až moc času tráví tím, že si sebe sama představuje jako takovou romantickou, nejlépe ještě tragickou, hrdinku. Ačkoli si to tak úplně nemůže dovolit, má služebnou, co za ní dělá úplně všechno, a Emma sedí, kouká z okna a čte svoje brakový romány. Později dostane pozvání na ples od místní šlechty, už si nepamatuju moc proč, nějak je tam někdo protlačil. Ačkoli má pocit, že byla vážně za hvězdu, realita je taková, že udělala pár faux pas a později ani nenapíše děkovný lístek. Takže další pozvání je docela passé, což ovšem Emma neví, a po roce očekává pozvánku. To samozřejmě zahrnuje kopu šílených představ à la Mary Sue. Nicméně pozvání nepřijde a Emma se zhroutí.
    Charles usoudí, že by jí pomohla změna prostředí, takže se z města, kde má známé a slušnou základnu jako doktor, přestěhují kamsi do Normandie, kde ho fakt nezná vůbec nikdo. Ani Charles ani Emma nejsou úplně people persons, nějak extra nezapadnou, ovšem oběma jim to uniká (mně to teda uniklo taky, ale věřím wiki...). Postatný tu jsou jen dvě postavy - Homais a Lheureux.
   Homais je místní lékárník, který se s Bovaryovými docela bleskově spřátelí. Hlavně proto, že sám praktikuje, ačkoli na to nemá vzdělání. A už ho jednou varovali. A stačilo by, aby Charles napsal jeden dopis, a totálně by ho vyřídil. Nicméně Charles je mimo. Do jaký míry Homais pracuje proti Bovaryovým úmyslně, a co je jen náhoda, je docela otázka. Například naveze Charlese do operace chromé nohy, na kterou Bovary nemá kvalifikaci. Celá věc skončí amputací. No, těžko říct. Spoustu věcí dělá určitě neúmyslně, ale dost napomáhá tomu, že Bovaryovi dopadnou tak, jak dopadnou. Co se týče Lheureuxe, není co řešit, protože ten jim jde po krku naprosto programově. Daří se mu oběma tajně půjčovat, Emmě neustále podstrkává věci, co naprosto nepotřebuje (hadry, záclony, potahy, bla bla), až u něj mají naprosto extrémní dluh. Nicméně je to taky trochu jejich blbost, kdyby se aspoň trochu pohybovali mezi místními, dozvěděli by se, že takhle dostal aspoň jednu rodinu (opět, info z wiki...zjevně bych neměl číst v socce).
   Emma samozřejmě dál vnitřně trpí, protože Bovary sice udělá všechno, co jí na očích vidí, ale pro ni představuje všechno nudný, obyčejný a otravný. Ovšem nálada se jí zlepší, když potká Léona, studenta práv, co bydlí u Homaisových. Zamiluje se, dost po něm jede, bla bla bla, Léon radši odjede. Nicméně vzápětí na scénu přichází bohatý Rodolph, který se na Emmu koukne a hned si řekne...Jo, to je kost, ta by stála za hřích. Docela rychle se mu podaří dostat ji na vyjížďku do lesa.
   Menší vložka...bylo mi jasný, že paní Bovaryová bude tak trochu neřestná, ale tohle jsem přece jen nečekal.
   Rozdaj si to v lese na listí. A pak ještě několikrát.
   Emma má zjevně takovou smůlu, že když už se spustí, nemá u toho ani pořádnou postel. No nic.
   Následně spolu spí asi tři roky, Emma má zatím dítě...nebo ho měla už dřív...whateva..., nicméně to je v ději jen aby nám všem bylo jasný, že na něj Emma peče (asi dvakrát za knihu se začne starat, ovšem jenom když si zrovna do hlavy sama natluče romantickou představu o oddaných, milujících matkách). Rodolphovi začne postupně lézt krkem, neustále po něm požaduje dokazování lásky (Oh, dit moi que tu m'aimes), dává mu dárky a vymýšlí šílenosti ve stylu prstýnků z vlasů. Navíc pro něj byla celá záležitost prostě další zářez na pažbu. Emma se nakonec vytasí s tím, že spolu utečou, ale Rodolph na poslední chvíli pošle dopis a na nějakou dobu odjede. Emma se zhroutí.
    Když se po x stránkách vzpamatuje, Bovary ji vezme do divadla, kde, světe div se, potkají Léona. Tak začne spát s Léonem (teda, chvíli odolává...ale fakt jen kratičkou...a dost možná to jen hraje). Ten si ovšem nemůže tak úplně dovolit ji financovat, takže Emma postupně začne platit všechno. Tím samozřejmě nahrává Lheureuxovi.
   Ve finále se tedy zjeví Lheureux s tím, že by mu měla vysolit 8 tisíc, jinak si půjde sednout. Emma se zoufale snaží najít pomoc, nicméně jeden týpek jí nabídne pomoc za sex (tou dobou o její nevěře neví přesně jeden člověk...kdo to asi je...), což odmítne, ale vzápětí se vrhne k Rodolphovi s úmyslem udělat to samý. Ten ji pošle pryč, Léon taky zklame. Nakonec se otráví a umře...dlouze a bolestivě (no, ani smrt nemá romantickou...je to fakt smolařka).

Sa poitrine aussitôt se mit à haleter rapidement. La langue toute entière lui sorti hors de la bouche ; ses yeux, en roulant, pâlissaient comme deux globes de lampe qui s’éteignait, à la croire déjà morte, sans l’effrayante accélération de ses côtes, secouée par un souffle furieux, comme l’âme eût fait des bonds pour se détacher. Félicité s’agenouilla devant le crucifix, et le pharmacien lui-même fléchit un peu les jarrets, tandis que M. Canivet regardait vaguement sur la place. Bournisien s’était remis en prière, la figure inclinée contre le bord de la couche, avec sa longue soutane noire qui traînait derrière lui dans l’appartement. Charles était de l’autre côté, à genoux, les bras étendus vers Emma. Il avait pris ses mains et il les serrait, tressaillant à chaque battement de son cœur, comme un contrecoup d’une ruine qui tombe. A mesure que le râle devenait plus fort, l’ecclésiastique précipité ses oraisons : elles se mêlaient aux sanglots étouffés de Bovary, et quelquefois tout semblait disparaître dans le sourd murmure des syllabes latines, qui tintaient comme un glas de cloche.

   Charles po nějaký době najde její dopisy Rodolphovi a Léonovi...a umře...od zlomeného srdce...ah. Její dcera jde od příbuzných k příbuzným a nakonec skončí jako přadlena.
    No musím říct, že Emma Bovaryová je opravdu špatně snesitelná postava. Je hloupá, naivní, sebestředná, žije v jiným světě, na manžela nemá vůbec žádný ohledy a jediná literární postava s horším přístupem k dítěti je Becky Sharp (ale ta je pure evil). Na lidech vnímá jen co nosí a jak se chovají - což více méně vede k tomu, že nesnáší všechny, co se chovají normálně, ale jakmile se někdo přetvařuje a hraje s ní hru na vyšší společnost, je to děsnej švihák. Je vážně těžký si nad tou knihou říct...no jo, chudák holka...protože Emma se prakticky zakope sama. Na druhou stranu je tady otázka, jak moc je vůbec svéprávná, protože nějaká aspoň menší psychická porucha je docela nasnadě (ale teda tuhle teorii nikomu nevnucuju...Flaubert umřel už i doslova, tak si ho můžeme po libosti vkládat tuplovaně).
   No takže nakonec moc nevím. Asi jsem to v tý fránině nepochytil tak, jak jsem měl, protože spousta věcí se musí vyčíst z detailů, a ty jsem s lehkým srdcem přešel. Není to úplně nejzábavnější četba, ale zase když se do toho jeden dostane, jde to (ty vnitřní boje, abych to vůbec otevřel, byly docela krutý). Pokud jste aspoň trochu cynici, budete Emmu nesnášet. Ale tak to, že je hlavní postava nesnesitelná, neznamená, že to platí o knize, že...

William Golding: Lord of the Flies (Pán much) + filmy

   Původně bylo v plánu tuhle knížku blognout až po srazu našeho slavnýho čtenářskýho klubu, nicméně iniciátor celý akce bude v Praze až z 14 dní a už jsem až moc dlouho nic nepřidal (ta mrcha paní Bovaryová mi dává zabrat), takže to sem teda hodím rovnou.
    Skupina dětí skončí na opuštěném ostrově, jediný dospělý, což byl pilot jejich letadla, je mrtvý. Někomu se podařilo z knížky vyčíst, že je odvážejí z Velké Británie do bezpečí během 3. světový války...tak jako klidně. Nicméně ať letí kamkoli, stejně se tam nedostanou, takže co. Skoro hned se střetnou dvě hlavní postavy - Ralph a Jack. Jack vede chlapecký sbor a automaticky očekává, že se stane vůdcem, nicméně Ralph vyhraje "volby". Ovšem to, co na začátku vypadalo jako funkční systém, se začne docela rychle rozpadat (přece jenom to má jen 200 stran, takže pomalu by to ani dost dobře nešlo). Jack se sborem se ujmou lovu a hlídání výstražného ohně, co by měl upozornit lodě na jejich přítomnost. Jedna taková loď se zanedlouho objeví, ovšem Jack zrovna přesunul hlídku u ohniště k lovcům, aby dostali divočáka. Ralph se přirozeně vytočí, nastane spor a odsud se skupina pomalu, ale jistě, rozpadá. Zatímco Ralph se snaží ostatní přesvědčit, že je třeba udržovat oheň na skále, Jack apeluje na jejich nižší potřeby, jmenovitě jídlo (respektive maso).
   Další postava je Piggy, s Ralphem je jediný ve skupině, co se snaží do věci vnést rozum. Od skupiny je ale dost oddělený, aspoň trochu ho poslouchá jenom Ralph, ale i ten se do něj docela v klidu opře, když se mu to zrovna hodí, aby si upevnil pozici vůdce. Piggyho problém taky je, že vůbec neví, kdy je dobrý mlčet, což je dost blbá vlastnost kdekoli, ale na opuštěném ostrově se to fakt projeví trochu víc. Simon je sice taky dost rozumně myslící postava, ale vůbec se nedokáže projevit. Ovšem snaží se Ralphovi pomáhat, co to jde, naopak od "littluns", což jsou mladší děti, a v knížce vystupují jako jakási tupá masa (nikdo třeba netuší kolik jich, ani jak se jmenují).
   Nakonec se rozpadnou na dvě skupiny, přirozeně vedené Jackem a Ralphem. Jackova skupina se postupně promění prostě v partu divochů, savage nature of humanity and all that jazz. Nepovažuju za spoiler říct, že to dopadne dost blbě...ostatně, jakej smysl by ta kniha potom měla, že jo... A tuším, že už někde na přebalu se vyskytuje slovo bloodshed.
    No rozhodně byste si to měli přečíst, sledovat, jak se postupně celá skupina propadá do naprosto necivilizovanýho stavu, vytvářejí si tabu, rituály a nadpřirozené bytosti, aby vysvětlili věci, co nechápou, je vážně zajímavý. A i když je to jediný slovo horší než compelling...má to vážně přesah. Nějak jsem vynechal celou tu část o tom, kdo je Pán much...ale nechte se překvapit :o)
 
Lord of the Flies  (1963)
Dobrodružný / Drama / Horor / Thriller
Velká Británie, 1963, 92 min
ČSFD: 76 %, IMDB: 7,1/10

   Tenhle film se mi, i přes všechny chyby, nakonec asi líbil víc než druhá adaptace. Prakticky dokonale se drží předlohy, což je tady podle mě velká výhoda (hlavně ve srovnání s tím, co provedla verze z 90. let). Udržuje v sobě ty zajímavý kusy z knížky, kdy kluci akorát poskakují, řvou a opakují rituál před lovem. Nechce se mi to moc pitvat, ale hlavní je, že tenhle film poměrně úspěšně převádí atmosféru knihy na plátno.
   Problémy tohodle filmu jsou dva. První je střih, který byl asi ve svojí době normální, dneska ale vypadá děsně. Je dokonce tak divnej, že poprvé jsem to po deseti minutách vzdal. Druhý problém jsou dětští herci, po kterých se zjevně kdysi (kdysi v šedesátých...dejme tomu) nepožadovalo herectví. Třeba Piggy má podle mě tolik problémů s udržováním svýho příšernýho přízvuku, že už nemá čas dělat cokoli jinýho.
  No ale pokud chcete vidět Pána much jako film, tohle je lepší volba. Jen je nutný připravit se na to, že to je ze 60. let.

Lord of the Flies (1990)
Dobrodružný / Drama / Thriller
USA, 1990, 90 min
ČSFD: 77 %, IMDB: 6,2/10

   Tahle verze si film upravuje trochu po svým. V ději to tak zásadní není, sice úplně nechápu, proč považovali za nutný je udělat (děti se znají z dřívějška z vojenský školy, přežije jeden dospělý), ale ok. Víc mi vadí posuny ve věcech, kde se mění charaktery postav, hlavně Ralph je nepoměrně větší klaďas, než by měl být. Jak jsem už psal, trochu tam chybí atmosféra knihy a sem tam jsem úplně nepochopil, jestli si jako tvůrci dělaj srandu, jmenovitě když se Ralph "schová" pod kmen stromu...ale ten kmen mu jde tak metr na hlavou a jiný krytí tam není...no, s tím bych si schovku klidně zahrál...
   Ovšem po tomhle filmu by se nikdo neměl odvážit říct, že ví, o čem je Pán much...není tam ten přesah.

Merlin (2008)

Drama / Rodinný / Fantasy
Velká Británie, 2008
ČSFD 72 %, IMDB 8,0/10

   I decided to write this review in English, just to give it a try. Actually, I even considered switching into English completely but I know myself well enough to be sure that I am way too lazy for that.
   Hercules. Xena. And now - Merlin. These three are based on some kind of mythology and don't give a heck about following it. Actually, when you watch Merlin you feel like someone met this pretty nice guy called Arthurian Mythology who pissed him off so he found a group of hooligans, gave them metal bats and told them that the poor thing said their mothers were bunch of fat bitches. So they brought it on and beat him beyond recognition.
   The result is still fun to watch, there is no discussion about that (although some episodes are rather poor) but it might be better if the characters had different names and there would be no connection with Arthur. It would be more or less the same thing. The first thing is - do not expect Merlin to be an old wise grandpa, Arthur to be a strong wise king, Mogana to be a powerful wise sorceress and Guinevere to be a beautiful wise (OK, no one would expect her to be wise, she is supposed to be pretty and shag Lancelot...but still). They all are pretty dumb, especially Arthur. Seriously, his cerebral activity obviously stays on zero level for whole episodes. Oh, yeah, and they are all like 20 year old.

   The story line is really simple. Uther is the King of Camelot and he banned magic completely. To be sure that no one dares use it, sorcery is punishable by death. Merlin is a weirdo with natural talent for magic (btw, he looks like Spock's little brother) and his mother has no better idea than to send him right to Camelot to her friend physician. The fact that Camelot is the very centre of executions of people with magical powers and is being ruled by a psychopathic murderer doesn't seem to bother her. Arthur is a spoiled, egoistic, selfish brat but it is, of course, to be changed (by Merlin). Gaius is the physician Merlin is sent to and (what a surprise) he knows how to use magic so he becomes Merlin's tutor. And finally - deep under the castle, in the mysterious maze of underground passages is imprisoned the last living dragon - The Great Dragon (aka Sparky, the Dragon of Slash). The security of this place is truly amazing. There is not even a lock on the door to the dungeons. And considering no one is supposed to even know about it, the place is pretty crowded. I expect a souvenir shop to appear there any minute. They could sell T-shirt "I came here to chat with Sparky and fulfil my destiny and all I got is this lousy T-shirt". Because it's basically all that Sparky ever says. If you took all the "Fulfil your destiny" and "Follow your destiny" or simply "Destiny, Merlin, destiny" lines he wouldn't probably say anything at all.

   Morgana has some prophetic dreams but for the whole first season she is in denial of having any powers (although she believes that her dreams will come true so she really should stop and try to think about the way her logic works...). I am really looking forward to her getting to the anger stage, it should be fun. She also has suspiciously close relationship with Guinevere. And Guinevere...oh, dear. What have they done to you? She is a servant. She wears really bright dress, though. She is absolutely unimportant for the story. Yeah, and she's black.
   I mean...seriously, this show is just full of black people who totally shouldn't be there. It's ridiculous. I understand that some stupid rule requires a certain number of black and yellow and pink and whateva people but seriously...one episode takes place in a small village where about 30 people live. And all the time you think...hey, yet another black guy. And a girl! Oh, probably his wife, 'cause mixed marriages were so normal in those times...
   As I said, some plots are even dumber that the characters. I loved the one where Merlin gets poisoned. Luckily, the evil witch used a poison which will kill you in five days (although she used magic to lower the time but it has absolutely no impact on the story so I don't understand why they bothered to put it in the story). And (of course) there is only one, mighty rare plant that can be used as antidote. It grows in a cave (there is surely sop much light so it can blossom splendidly) which is in such a convenient distance from Camelot that it takes Arthur exactly the right amount of time to get there and back and save Merlin in the very last seconds before he dies. And, yeah, Arthur...before you leave for your epic two-and-a-half-day long journey, you might want to know that the cave is guarded by an superubermegapowerful monster and a bunch of poisonous spiders. So...CU and save the other main character 'cause otherwise we will be screwed (like that's likely to happen, huh).

    The second season looks pretty the same, at least at the beginning. Arthur is still arrogant, although much less than before. Morgana still screams in her bed and seems to be incapable to do anything about what she sees in her dreams but it looks like she's gonna actually start doing something with her powers so...that could be fine. Merlin still runs around saving Arthur secretly, polishing his stuff and getting hit by rotten vegetable. And Guinevere hardly appears on the screen and if she actually does appear, she is still absolutely unimportant for the story (although she had a dinner with Arthur in the last episode so it look like some old good forbidden love is on the horizon).And Sparky keeps yelling cheesy stuff about destiny and Merlin having to guide Arthur and stay by his side (which he does gladly) and so on.
   It probably seems that I don't like the show but when the story isn't predictable from the very beginning it is really fun to watch. Arthur is kinda an eye candy and it seems that he will be shirtless much more often in the second season (but still he doesn't beat the best Arthur ever - Clive Owens. It's a completely different league...). And Merlin is probably gay (according to the myth, he should fall in love with Nimueh...but he grilled her with a lightening at the end of the first season and I'd rather watch a gay Merlin than a necrophiliac one). His main goal is to protect and change Arthur. Yeah, I know... He gets terribly depressed when Arthur doesn't like him or doesn't believe what he is saying (which takes place during the first 15-20 minutes of every episode). He is really sad because he wants Arthur to know what he is really like (you know...inside). And in one point, he asks Guinevere if she'd prefer Lancelot or Arthur...and that settles it.

   So try it, enjoy and write some juicy slash short story because this is no True Blood and kids watch this show so the shirtless Arthur is the most we get (but I'd really like to know what Merlin and Lancelot were doing in that room whole night). And I mustn't forget...try this. These are funny reviews of the episodes, they are really hilarious even if you didn't see the show.