Toni Morrison: Sula

   Mám dojem, že potom, co napsala Awaris, už je úplně jedno, co tady vyplodím, protože to vždycky bude znít jako pseudointoušský kecání. A taky jsem ztratil 2 A4 svých hlubokomyslných poznámek o knize, takže to budu teď tak trochu lovit.

   Děj….viz Awaris.

   Pokusím se uvést na pravou míru pár detailů z Awarasina příspěvku. Takže knížka je stojí na protikladu dvou hlavních hrdinek…takže Nel není úplně to samý, co Sula…i když jsou si v něčem podobný...čímž je to ještě umělečtější. Vlastně by mě zajímalo, jestli je možný napsat knihu s dvěma hlavními hrdiny/hrdinkami tak, aby lidi neměli automaticky potřebu hledat, co mají společnýho a v čem se liší. Ne, asi nejde.

   Potom to s tím uříznutým prstem…Sula to podle mě neudělala, aby ukázala, že se nebojí. Sula je ta, co si dokáže ve všech situacích poradit, ale má svoje meze, za kterýma je bezbranná. No, takovej případ je, když proti ní a Nel stojí tři velký, nasraný běloši. Teď čtu Houellebecqa a ten píše, že když holubům dojde zrní, tak pořád zobou a zobou a zobou a zobou, i když nikde žádný zrní není, a pak si začnou nesmyslně čistit peří, a pak dál zobou a pak umřou protože pozřeli tolik hlíny (ok, tohle Houellebecq nepíše…ale vymyslel jsem si až ten konec). Takže je to prostě projev extrémního stresu. Jo, taky jsem teď koukal na dokument o tom, jak Římani dobývali Británii a našli se vykopávky, který ukazujou na to, že druidi praktikovali kanibalismus. Ale asi to bylo kvůli tomu, že celá společnost byla tak vystresovaná, že se začali chovat úplně iracionálně a praktikovali takovýhle ujetý rituály… …takže Kelt na bylinkách nebyl běžná druidská pochutina. No nic, zpět k Sule.

   Sula se vážně pro městečko stane symbolem zla, ale zajímavý je, že se všichni potom chovaj líp. Takže pozor…přichází materiál na zamyšlení dnešního dne…lidi můžou být dobrý, jen když jsou konfrontovaný se zlem. Whoooo.

   Abychom učinili dichotomii (mighty learned word!) hlavích hrdinek za dost, poznamenejme, že Sula zosobňuje emocionalitu, prudkost, bezprostřednost a neustálou změnu, zatímco Nel…opak. Obě hrdinky jsou samozřejmě konfrontovaný s tím, že to tak úplně nejde…Nel opustí manžel a Sula si najednou začne zvykat na něco stálýho…a v tu chvíli ji opustí jej chlapák. Life is a merciless bitch.

    Abychom učinili naší profesorce literatury za dost, je to příběh ženy, která se rozhodla vést nezávislý život, osvobodit se od konvencí and stuff, ale společnost ji odmítla. Škoda, že se nenarodila o 40 let později, nikomu by nevadilo, že si to rozdává s každým na potkání, a ještě by u toho do sebe mohla cpát LSD.

   Knížka má taky docela zajímavou strukturu děje, respektive neustále se jakoby předjímá budoucí děj. Někdy mají postavy prostě divná pocit, někdy třeba sen. A někdy je to jen na úrovni vypravěče (třeba napíše, že babička Suly měla roky vlasy plný kouře…a o několik stran dál upálí svýho syna…asi tak). No ale dost často byste to museli číst dvakrát, některých věcí jsem si všimnul jen díky těm poznámkám na okraji, co Awaris tak vytáčely.

     Mám dojem, že ani já, ani Awaris jsme nijak zvlášť nepředali o tý knize něco zásadního. Tak jako neřekl bych, že to je úplně špatná knížka, ale na povinný reading list bych si klidně dal radši Beloved. (alespoň se nezaobírá jakousi jizvou, co někdy vypadá jako růže a někdy, jako by byla plná sazí).