Oscar Wilde: The Importance of Being Ernest (Jak důležité je míti Filipa)

   Ještě že je ta povinná četba, jinak by mi sebraný dílo Oscara Wilda leželo doma a nikdo by se do toho ani nepodíval.

   Když jsem tohle dočetl, nějak mi unikalo, co je na tom tak zásadního, že bylo nutný dá nám to na reading list (když třeba Dorian Gray tam není), ale Spark Notes mi náležitě objasnily, že nejspíš neumím číst. I když jen kvůli hláškám Lady Bracknell to stojí za to (ta ženská vytvořila úplně novou kategorii cynismu).

   Nejdřív na scénu přijdou Jack a Algernon. Oběma jim je tak kolem 27 a oba dva si dost rádi užívají. Zatímco Jack se ale neustále tváří jako svatoušek, co fakt za vůbec nic nemůže a je to ten nejspořádanější z nejspořádanějších, Algernon je takový ten wildovský typ prostopášníka, co si chce užívat, vůbec se s tím netají a hlavně kolem sebe střílí jeden wittily witty witticism za druhým. Jack má na venkově mladou svěřenkyni Cecily, ale protože si prostě rád jezdí užívat a nechce kysnout na vesnici, vymyslel si nezdařilého bratra Ernesta, kvůli kterému musí chudák neustále jezdit do Londýna a něco za něj žehlit. Algernon si zase vytvořil pana Bunburyho, nebohého invalidu, za kterým musí dojíždět na venkov pokaždé, když se mu přitíží…což se čirou náhodou stává pokaždé, když ho pozvou někam, kam se mu ale ani trochu nechce, především ke jeho tetě Lady Bracknell. To je podle mě nejzáživnější postava hry…hází podobné hlášky jako Algernon, ale zatímco ten je myslí schválně jako vtip, ona je prostě stará rašple s nemožnými názory (Nor do I in any way approve of the modern sympathy with invalids. I consider it morbid. Illness of any kind is hardly  thing to be encouraged in others.).

   Jack tedy v Londýně vystupuje pod jménem Ernest, což je dobře, protože se zasnoubí s Algernonovou sestřenicí (a dcerou Lady Bracknell) Gwendolen, která celý život toužila po muži, který by se jmenoval Ernest. Lady Bracknell z Jacka nadšená není. Jack potom Gwendolen řekne, kde na venkově bydlí, což zaslechne Algernon a rozhodne se zajet okouknout Cecily.

   Později se všichni sejdou na Jackově venkovském sídle a po celé druhé jednání nastává zmatek, protože Jack se rozhodl Ernesta nechat umřít a Algernon se za něj před Cecily vydává, takže člověk už ani neví, kdo je Ernest, kdo není Ernest, kdo má rád Ernest, kdo nesnáší Ernesta, jestli Ernest je na živu, nebo po smrti, nebo jestli třeba nepřijde Godot. Hlavní je, že Jack miluje Gwendolen, ta ho miluje taky, ale je děsně naštvaná, protože omg, on se nejmenuje Ernest. Algernon miluje Cecily, ta zase miluje jeho (i když ho milovala ještě dřív, než se viděli, ale to vlastně milovala bratrance Ernesta, protože to byl tak úžasně zaženej, i když vůbec neexistoval…jasný, ne.). Ale Cecily je taky naštvaná, protože omg, on není doopravdy Ernest (což není jeho chyba, protože Ernest není nikdo…i když…).

   Ve třetím dějství jsou Gwendolen a Cecily v domě a obě děsně uražené, když dovnitř přijdou Jack a Algernon a začnou jim hučet do hlavy. Ony jim už málem odpustí, když si vzpomenou, omg, ani jeden z nich není Ernest. Jenže…ha há, oni si už zařídili, že se nechají překřtít. Do toho vlítne Lady Bracknell, která zjistí, že Cecily je celkem prachatá a nadšeně jí začne cpát Algernona. Ovšem Jack nehodlá dát souhlas ke svatbě svojí svěřenkyně, dokud mu Lady Bracknell nedá Gwendolen (což udělat nehodlá, protože i když má Jack peněz jak želez, tak je to akorát nalezenec, kterýho kdosi čirou náhodou našel v tašce na nádraží). Nějak se zmíní jméno Miss Prism, což je Cecilyna guvernantka a bývalá služebná Lady Bracknell. Lady na ni brutálně udeří, kde je dítě! Dítě?

   Ano, dítě.

   Miss Prism totiž kdysi vyrazila na procházku s dítětem v kočárku a s rukopisem svého přemrštěně sentimentálního románu v tašce. Nicméně někde cestou je nějak omylem prohodila a tašku nechala kdesi na nádraží. Když na to přišla, tak vzala roha; našel se jen kočár s rukopisem. Nikoho nepřekvapí, že Jack je to pohozené dítě. Vrhne se kolem krku Miss Prim, protože se domnívá, že je jeho matka. Nicméně zjistí se, že je synem chudé sestry Lady Bracknell, takže Algernonův bratr, takže Gwendolenin bratranec, navíc se zjevně nejmenuje Jack, ale nějak jinak, a Lady Bracknell si nakonec vzpomene, že ho pojmenovali po příbuzném Ermestovi, takže voilà, vydával se za Ernesta, ale celou dobu všem dost lhal, takže vůbec nebyl earnest, jenže doopravdy byl celou dobu Ernest! Wow!

   Uznávám, že to není úplně k popukání, ale přece jenom to jde. Bez Lady Bracknell by to bylo asi o poznání horší. Vyčíst z toho tu kritiku viktoriánský povrchní a pokrytecký společnosti není až takový problém, pokud se obtěžujete se občas nad něčím pozastavit, což jsem se já neobtěžoval. Angličtina je to poměrně čitelná a přečíst se to dá tak do dvou hodin. Samozřejmě, když už, tak doporučuju anglicky, protože celá ta věc s Filipem v překladu je podle mě docela výrazně úlet jinam a snad by bylo lepší nechat tam Ernest a někam do poznámky napsat, že se při uvádění v divadle se má do programu přidat poznámka o slovní hříčce (ne, to je samozřejmě demence, ale pořád podle mě lepší než ten Filip).

   Takže ještě pár kusů, co jsem si nějak zapamatoval jako docela vtipný nebo asoň zajímavý (uznávám, mimo kontext to asi nebude úplně prča, ale třeba si tu hru přečtete, pak se někdy vrátíte na tenhle příspěvek a při čtení si řeknete „No jóóó, to jsem se nasmál(a), když jsem přesně tohle v tom Wildovi četl(a)…hm, už mlčím):

Lady Bracknell: Do you smoke?

Jack: Well, yes. I have to admit that I smoke.

Lady Bracknell: I am glad to hear it. A man should have an occupation of some kind.

Jack: I have lost both my parents.

Lady Bracknell: To loose one parent, Mr Worthing, may be regarded as a misfortune; to loose both as a carelessness.

Algernon: Oh! it is absurd to have a hard and fast rule about what one should read and what one shouldn’t. More than half of modern culture depends on what one shouldn’t read.

Algernon: Really, if the lower orders don’t set us a good example, what on earth is the use of them?

Algernon: All women become like their mothers. That is their tragedy. No man does. That's his. (If only I didn’t become like either of my parents.)

Algernon: Relations are simply a tedious pack of people, who haven’t got the remotest knowledge of how to live, nor the smallest instinct about when to die. (Relations jsou tu ve smyslu relatives, kdyby snad byl někdo na pochybách.)

Miss Prism: The good ended happily, and the bad unhappily. That is what Fiction means.

Gwendolen: Cecily - it is very painful for me to be forced to speak the truth. It is the first time in my life that I have ever been reduced to such a painful position, and I am really quite inexperienced in doing anything of the kind.

Algernon: Oh, no! Bunbury doesn‘t live here. Bunbury is somewhere else in present. In fact, Bunbury is dead.

Lady Bracknell: Dead! When did Mr Bubury die? His death must have been extremely sudden.

Algernon: Oh! I killed Bunbury this afternoon. I mean poor Bunbury died this afternoon.

Jack: Gwendolen, it is a terrible thing for a man to find out suddenly that all his life he has been speaking nothing but the truth. Can you forgive me?

A na závěr:

Jack: I've now realised for the first time in my life the vital Importance of Being Earnest.