Na základce jsme měli učitelku, která se jmenovala Kosková. Byla vážně děsně oblíbená a na její počest jsme stvořili komiks Bitva o Kosingrad…šlo o to, že síly Tří a půlté říše vedené naší tělocvikářkou se rozhodly zničit nebohé město Kosingrad, kterému vládla despotická Kosice. Padlo u toho spoustu zvířátek, využily se i ty nejlstivější válečný taktiky a při kobercových náletech se zničilo neskutečné množství solidních peršanů (fakt nechápu, že jsem ve 13 letech věděl, co je to kobercovej nálet). Dodnes mám to veledílo někde doma a občas nad ním uroním nostalgickou slzu. Ale hlavně - měl bych to ještě přepracovat. Jako Jarry, proboha, ten chlap se tak dostal do učebnic.
Takže na škole s kamarády psali příběhy o dost neoblíbeném fyzikáři Hébertovi, kde ho označovali jako père Hébé. Povídky měli podle všeho dost širokou škálu témat pro zápletky (od zotročení na tureckých galejích po vládnutí v Polsku) a nakonec vyústilo v první, notně ranou, verzi hry Les Polonnais, která byla ale loutková a stále ještě přímo mířená proti Hébertovi. Jarry později postavu vzal a z père Hébé udělal père Ubu. Les Polonnais tedy psal ještě s dalšími spolužáky – přesná míra jeho autorství tudíž není jasná, ale zřejmě udělal úplně zásadní změny a vážně pochybuju, že ty dvě věci spolu mají společného nějak zvlášť moc (text verze pro loutky se nedochoval).
První představení hry se opravdu zapsalo do historie. Jarry na úvod vylezl na pódium, kde pronesl dost nekonečnou řeč (anglická verze se dá najít na wiki), a to polohlasně, takže tomu skoro nebylo rozumět. Během toho uvedl, že „děj se odehrává v Polsku, tudíž nikde“, což byl první krok k tomu, aby diváky nasral. Postupně se diváci začali několikrát během hry bouřit, kupříkladu hned po prvním slově hry (Merdre!). Byla byla potom stažena a Jarry ji začal hrát s loutkami.
Docela vtipnej je už úvodní seznam postav, vzhledem k tomu, že obsahuje postavy ve stylu „celá ruská armáda“, ‚lid“ a „demozkovač“ (můj osobní překlad machine à décervler). Otec Ubu má postavení u polského dvora, ale matka Ubu ho ukecá, že by se klidně mohl stát králem. Netrvá jí to dlouho a Ubu si vytvoří plán (nic originálního, všichni se vrhnou na krále a oddělaj krále a celou jeho rodinu). Nicméně králova žena a syn Bougrelas utečou, královna pak umře a Bougreslase navštíví duchové a požadují, aby se pomstil.
Ubu zatím rozjíždí svoji pochybnou vládu, nejdřív dá lidem peníze, pak jim dá šílený daně, pak vybije šlechtu, pak úředníky, pak finančníky, pak začne všem lézt na nervy a jeho spojenec kapitán Bordure se postaví proti němou. Posléze zdrhne z vězení a spojí se carem Alexandrem. Ubu se vydá do války a matka Ubu se zatím pokusí vykrást státní poklad. Nicméně u toho do paláce vtrhne Bougreslas a ona jen tak tak uteče.
Otec Ubu zatím projede bitvu a uteče. Matka ho najde v jeskyni a neúspěšně předstírá, že je duch a snaží ho dotlačit k tomu, aby jí odpustil pokus o krádež.
Nakonec vyrazí na lodi do Španělska.
Nicméně děj není na věci až tak podstatný. Jarry zesměšňuje touhu po moci a její zneužívání, chamtivost a lačnost. Navíc premiéra byla v roce 1896 a považuje se tak za předzvěst absurdního dramatu a surrealismu. Ve svý době to asi dost šokovalo, což teda dneska těžko. Číst to asi nemá až tak moc smysl, je lepší to prostě vidět. V Reflexu kdysi vyšel záznam inscenace z šedesátých let, kterou se komusi podařilo v roce 1968 zachránit. Wiki ještě pořád tvrdí, že se to hraje v Řeznický, ale už to stáhli; navíc tam hráli Dušek a Klepl, což mi osobně připadá dost děsivě (no ale možná by to podtrhlo absurditu věci).
0 komentářů:
Okomentovat