THOUSANDS OF FREE BLOGGER TEMPLATES

čtvrtek 30. září 2010

Merlin (2008)

Drama / Rodinný / Fantasy
Velká Británie, 2008
ČSFD 72 %, IMDB 8,0/10

   I decided to write this review in English, just to give it a try. Actually, I even considered switching into English completely but I know myself well enough to be sure that I am way too lazy for that.
   Hercules. Xena. And now - Merlin. These three are based on some kind of mythology and don't give a heck about following it. Actually, when you watch Merlin you feel like someone met this pretty nice guy called Arthurian Mythology who pissed him off so he found a group of hooligans, gave them metal bats and told them that the poor thing said their mothers were bunch of fat bitches. So they brought it on and beat him beyond recognition.
   The result is still fun to watch, there is no discussion about that (although some episodes are rather poor) but it might be better if the characters had different names and there would be no connection with Arthur. It would be more or less the same thing. The first thing is - do not expect Merlin to be an old wise grandpa, Arthur to be a strong wise king, Mogana to be a powerful wise sorceress and Guinevere to be a beautiful wise (OK, no one would expect her to be wise, she is supposed to be pretty and shag Lancelot...but still). They all are pretty dumb, especially Arthur. Seriously, his cerebral activity obviously stays on zero level for whole episodes. Oh, yeah, and they are all like 20 year old.
   The story line is really simple. Uther is the King of Camelot and he banned magic completely. To be sure that no one dares use it, sorcery is punishable by death. Merlin is a weirdo with natural talent for magic (btw, he looks like Spock's little brother) and his mother has no better idea than to send him right to Camelot to her friend physician. The fact that Camelot is the very centre of executions of people with magical powers and is being ruled by a psychopathic murderer doesn't seem to bother her. Arthur is a spoiled, egoistic, selfish brat but it is, of course, to be changed (by Merlin). Gaius is the physician Merlin is sent to and (what a surprise) he knows how to use magic so he becomes Merlin's tutor. And finally - deep under the castle, in the mysterious maze of underground passages is imprisoned the last living dragon - The Great Dragon (aka Sparky, the Dragon of Slash). The security of this place is truly amazing. There is not even a lock on the door to the dungeons. And considering no one is supposed to even know about it, the place is pretty crowded. I expect a souvenir shop to appear there any minute. They could sell T-shirt "I came here to chat with Sparky and fulfil my destiny and all I got is this lousy T-shirt". Because it's basically all that Sparky ever says. If you took all the "Fulfil your destiny" and "Follow your destiny" or simply "Destiny, Merlin, destiny" lines he wouldn't probably say anything at all.
   Morgana has some prophetic dreams but for the whole first season she is in denial of having any powers (although she believes that her dreams will come true so she really should stop and try to think about the way her logic works...). I am really looking forward to her getting to the anger stage, it should be fun. She also has suspiciously close relationship with Guinevere. And Guinevere...oh, dear. What have they done to you? She is a servant. She wears really bright dress, though. She is absolutely unimportant for the story. Yeah, and she's black.
   I mean...seriously, this show is just full of black people who totally shouldn't be there. It's ridiculous. I understand that some stupid rule requires a certain number of black and yellow and pink and whateva people but seriously...one episode takes place in a small village where about 30 people live. And all the time you think...hey, yet another black guy. And a girl! Oh, probably his wife, 'cause mixed marriages were so normal in those times...
   As I said, some plots are even dumber that the characters. I loved the one where Merlin gets poisoned. Luckily, the evil witch used a poison which will kill you in five days (although she used magic to lower the time but it has absolutely no impact on the story so I don't understand why they bothered to put it in the story). And (of course) there is only one, mighty rare plant that can be used as antidote. It grows in a cave (there is surely sop much light so it can blossom splendidly) which is in such a convenient distance from Camelot that it takes Arthur exactly the right amount of time to get there and back and save Merlin in the very last seconds before he dies. And, yeah, Arthur...before you leave for your epic two-and-a-half-day long journey, you might want to know that the cave is guarded by an superubermegapowerful monster and a bunch of poisonous spiders. So...CU and save the other main character 'cause otherwise we will be screwed (like that's likely to happen, huh).
    The second season looks pretty the same, at least at the beginning. Arthur is still arrogant, although much less than before. Morgana still screams in her bed and seems to be incapable to do anything about what she sees in her dreams but it looks like she's gonna actually start doing something with her powers so...that could be fine. Merlin still runs around saving Arthur secretly, polishing his stuff and getting hit by rotten vegetable. And Guinevere hardly appears on the screen and if she actually does appear, she is still absolutely unimportant for the story (although she had a dinner with Arthur in the last episode so it look like some old good forbidden love is on the horizon).And Sparky keeps yelling cheesy stuff about destiny and Merlin having to guide Arthur and stay by his side (which he does gladly) and so on.
   It probably seems that I don't like the show but when the story isn't predictable from the very beginning it is really fun to watch. Arthur is kinda an eye candy and it seems that he will be shirtless much more often in the second season (but still he doesn't beat the best Arthur ever - Clive Owens. It's a completely different league...). And Merlin is probably gay (according to the myth, he should fall in love with Nimueh...but he grilled her with a lightening at the end of the first season and I'd rather watch a gay Merlin than a necrophiliac one). His main goal is to protect and change Arthur. Yeah, I know... He gets terribly depressed when Arthur doesn't like him or doesn't believe what he is saying (which takes place during the first 15-20 minutes of every episode). He is really sad because he wants Arthur to know what he is really like (you know...inside). And in one point, he asks Guinevere if she'd prefer Lancelot or Arthur...and that settles it.
   So try it, enjoy and write some juicy slash short story because this is no True Blood and kids watch this show so the shirtless Arthur is the most we get (but I'd really like to know what Merlin and Lancelot were doing in that room whole night). And I mustn't forget...try this. These are funny reviews of the episodes, they are really hilarious even if you didn't see the show.

pondělí 20. září 2010

Death Note (デスノート)

   Tu japonskou rozsypanou rýži v nadpisu jsem si fakt nemohl odpustit...
   Kvíz pro chytré hlavy - když se člověk nemůže rozhodnout, jestli číst Jane Eyre, nebo Madame Bovary, co má dělat? Ano, najít si nějaký úchylný anime/mangu a vykašlat se na klasickou literaturu. Damn you, Brontë. (i když se samozřejmě budu snažit dočíst Brontëovou co nejrychleji, nemůžu se dočkat diskuze o tom, jestli je Jane Eyre frigida, a pokud ano, jestli za to může upjatá viktoriánská společnost).
   Takže Death Note. Mladý, pohledný a nadprůměrně inteligentní Japonec Raito (anglicky Light) si to takhle jednou vykračuje po ulici, když najednou najde sešit nadepsaný Death Note, který obsahuje instrukce, že člověk, jehož jméno bude napsáno do sešitu, zemře. Pravidel je poměrně dost, ale ve zkratce - je nutné znát tvář člověka, jehož jméno je zapisováno. Pokud není smrt blíže určena, oběť za 40 sekund zemře na infarkt. Smrt lze specifikovat, ale pokud jsou okolnosti nemožné, oběť prostě zemře na infarkt. Takto lze oběť ovládat, ale nanejvýš 23 dní. Zároveň instrukce nemohou ovlivňovat žádnou další osobu, v takovém případě obě napsané osoby zemřou na infarkt. Jo, je to celý na infarkt.
   Sešit se do rukou Raita dostal jen díky tomu, že ho na ulici pohodil shinigami Ryuku, což je jakási japonská směska smrtky a démona. Důvod? Nudil se. And humans can be so...interesting. No, nebudeme uvažovat nad tím (teda ne teď. nicméně jedním z cílů celé věci je rozhodně si tuhle otázku položit...), co bychom dělali s takovým sešitem my, ovšem Raito dostane opravdu epesní nápad. Začne vraždit zločince! Hysterical evil laughter a hlášky typu "I shall become new world GOD!" included. Mimochodem, zde je odkaz na anime verzi, je to rozhodně nejlepší evil laughter v dlouhé historii evil laughters. Je to teda až úplně z konce, ale což.
   Poměrně rychle se mu na stopu dostane L, což je ultramozek, co dokázal rozlousknout kopy případů. Je mu tak asi dvacet, je naprosto geniální a trpí obsesivně-kompulzivní poruchou (ovšem tenhle popis platí na asi 50 % postav v týhle manze (skloňuje se to?), a to včetně Raita). Nicméně L je super sympaťák, sice hodně divnej, ale super. Jakmile začne umírat spousta kriminálníků na infarkt, většině lidí dojde, že to je asi nějak špatně. A hlavně že to není náhoda. A že to asi někdo dělá. A začnou mu říkat Kira. A začnou ho uctívat. Kira is our God. Kira is justice.
   Kira si získá vážně nebezpečný počet příznivců a mezi nimi je i "další Kira". Tedy přibude další deník, který se dostal do rukou dívce Mise. Ta je fakt chudák, ačkoli je děsně blbá a v anime má příšerně nesnesitelnou fistuli a většina lidí ji asi nemá ráda, hned po všech obětech zápisníků je to asi největší chuděra celýho komiksu. Celou dobu se nechává manipulovat Kirou, a to jakože hodně (ten pohřbil svědomí už tak v půlce prvního sešitu, takže ten je v poho...sem tam vyplave na povrch, ale zase se dost rychle potopí). Naopak od Raita se svým shinigamim uzavřela obchod a získala "eyes of shinigami" - ztratí půl života, ale získá schopnost vidět pravé jméno a zbývající čas člověka, kterému vidí tvář (stačí video nebo fotka). Raito ji průběžně vmanipulovává do obchodu se shinigamim a maže paměť, jak se mu zrovna hodí, fakt milej kluk.
    Dál se to zamotá tak, že se ani neodvažuju do toho pouštět, ovšem je to samá masová vražda, mazání paměti, kradení deníků, debaty o morálce a dlooooouhééééé úvahy nad tím co by, kdyby. Univerzální bublina by vypadala asi nějak takhle: Pokud tohle, tak tohle, ovšem L si bude myslet tohle, takže tamto, což bude znamenat, že Misu přinutím udělat tohle, potom si policie bude myslet tadyto, ovšem taky je možnost, že spíš tohleto, navíc potom si L vyvodí tamhleto, takže úplně jinak... Manga verze je tudíž později dost únavná a zjistil jsem, že anime je o několik kategorií lepší. Teda až na úvodní znělku, kde nějakej šílenej japonec ječí do metalový hudby: "Hey hey, human sucker, hey hey, human fucker." Navíc japonština zjevně nemá slovní zásobu, kterou by nahradila výrazy jako fucker a sucker, takže v originále to je: "Hey hey, ningen sucker, hey hey, ningen fucker." Mám žaludek i na mongolský pastevce a jejich hrdelní zpěv, ale japonskej metal je moc i na mě. Nevim, asi to má vyjadřovat tu rozervanost duše hlavního hrdiny.
   Nicméně když rovnou nasedláte na anime (37 epizod po 20 minutách), mělo by to být ok. Charaktery jsou vážně super, děj docela odsejpá, pro intoše je tu dost materiálu pro dlouhé úvahy o morálce hlavního hrdiny (ke konci se začne prezentovat jako oběť, protože Kira přece ví, že páchá zlo, ale on mění svět k lepšímu...) a kdybych chtěl zajet do hlubin klišé, použil bych slova jako "intenzivní" (Awaris odpustí :o) ). Jinak kromě seriálu a komiksu taky existuje dvoudílná filmová verze, ale tý bych se docela bál. Koukal jsem jenom na jakejsi sestřih na YouTubu a mám dojem, že herce vybrali náhodně na ulici, protože celou dobu akorát civěj jak vyvoraná myš, a navíc to nejspíš dostalo rozpočet asi jako Růžovka na 14 dní. A vůbec, v sestřihu je smrt jedný z hlavních postav - v anime několikaminutová scéna s dramatickou hudbou, spoustou drobností okolo (klepání obrazovky nebo takový divný čáry, co dělaj dojem pohybu, i když je nějaká věc v klidu, je to divný, ale děsně to vtahuje do děje), a tak. Ve filmu se svalí ze židle a pa.
    Prostě si nemyslím, že pokud byste se do toho jednou pustili, odešli byste s tím, že to je naprostá ztráta času. Asi se dá čas investovat líp, ale...je to tak compelling (Awaris odpustí :o) ).

sobota 11. září 2010

Brian Lee O'Malley - Scott Pilgrim Series

Scott Pilgrim's Precious Little Life
Scott Pilgrim vs. The World
Scott Pilgrim & Infinite Sadness
Scott Pilgrim Gets It Together
Scott Pilgrim vs. The Universe
Scott Pilgrim's Finest Hour

   Už jsem viděl a četl ledacos. Přežil jsem už snad všechno - tři hodiny poskakujících opic a debat s psychopaticky vraždícím počítačem, hodinu a půl rozebírání toho, že hlavní hrdina je Ježíš, povstání v Oděse, softpornový zombie slash a hodinu a půl trvající sadomaso sebevraždu hlavní hrdinky. Takže mě jen tak něco nerozhází. A už vůbec se mi nestává, že bych třeba nad trailerem vykřikl: "Kurva, cože?" Nicméně Scott Pilgrim to zvládnul.
   Když jsem narychlo zjistil, že film sice prošel kiny, ale ještě ne u nás, a že jde stáhnout, ale v tak mizerný kvalitě, že by to asi oddělalo moje jemná očka, radši jsem si jen stáhnul komiks. Na film prostě budu muset počkat. Poor me.
   Takže, Scott je lemro, co nic nedělá, bydlí s cynickým gay kamarádem, který za něj prakticky všechno platí, a hraje v dost špatný kapele na baskytaru. Začne randit s holkou ze střední, která je do něj udělaná až po uši. Do toho ovšem potká Ramonu, Američanku (děj s odehrává v Torontu), která přijela do města, aby pracovala jako roznašečka pro Amazon. Scott se do ní zamiluje, nějak se mu podaří, aby to opětovala, a dá košem Knives (ta středoškolačka). Scott se trochu diví, že Ramona je jediná, kdo roznáší pro Amazon po celým Torontu, nicméně vysvětlení je hned po ruce. Používá přece subspace! Cože? No subspace. Jo, no jo, tohle je Kanada, sem to ještě nedorazilo. (jestli očekáváte další vysvětlení toho, co je subspace, tak tím se autor neobtěžoval, postavy prostě sem tam otevřou dveře a hop! hele, jsme v subspacu)
   Nicméně to ještě nic není. Scott se snaží před Ramonou ututlat, že vztah s ní a vztah s Knives se lehce překrývaly, což by jí nemuselo přijít úplně košer Ještě mu začnou chodit otravný dopisy a e-maily, ale koho tyhle spamy berou? Ramona ovšem taky není čistá jak lilie. Respektive, má za sebou sérii ne úplně vydařených vztahů. A ze všech odešla způsobem, co toho druhýho zjevně dost zdemoloval. A tak nějak o tom Scottovi neřekla. Dobře, není to úplně téma ke konverzaci. Co ale vážně měla zmínit, je fakt, že tyhle lidi zformovali Ligue of Ramona's Evil Exes a Scott je teď musí porazit, pokud chce získat díku svého srdce! (Jo, ten výkřik "Kurva, cože?" byl v traileru někde tady) (i když - on by se to vlastně dozvěděl z těch e-mailů...tak to bla jeho chyba...). Ramona se taky nevyhne tomu, aby se sem tam utkala s nějakou Scottovou ex, tak prostě ze svojí minikabelčičy vytáhne obří kladivo s bonusem +2 na bloncky a natáhne tý pipině přes hubu.
   Následuje série naprosto epických soubojů, který ovšem nejsou až tak podstatný. Více méně důležitější je, jak se vyvíjí vztah Ramony a Scotta...respektive jak vždycky padne na ksicht a oni ho pak horko těžko zvedaj ze země a utíraj mu zakrvácnej nos. Kromě toho Scottova parta a hudební skupina je sešlost poměrně excentrickejch pošahanců, co se věšinou nemůžou vystát. Komiks taky dost často skáče do minulosti a poodkrývá charaktery jednotlivých postav. Nicméně je jich trochu moc a vzhledem ke stylu kresby jsem je obvykle rozeznával podle tvaru vlasů. Jenže chyba lávky, oni docela často mění účesy. Sice se objevují dost často popisky a připomenutí, kdo je kdo, ale i tak jsem se občas ztrácel v tom, kdo s kým chodí, kdo koho přefik a proč zrovna do týhle holky buší Ramona kladivem. Do toho se sem tam zjeví pár stránek jen o tom, jak je Scott děsně depresivní (obvykle pobíhá po poušti a ječí I AM SO ALONE, ale nebojte...hodnej kaktus ho uklidní).
  Jako že porazí všech sedm Evil Exes, je asi jasný
  Tak chápu, že ne každýho to asi nadchne. Protože mix lovestory, postpubertálních existencionálních výlevů a denního snění hlavního hrdiny, který se nápadně podobá Tekkenovi, není pro každýho. Chápu, že ne každý rozdejchá 150 stran normálního děje, aby se najednou objevil nějakej exot, zaječel "I am Ramona's frst Evil Ex" a povolal si na pomoc partu supersexy démonek v bikinách (věřte mi, klučičí hlava je občas příšerný místo k životu...) Ale podle mě to bylo fakt vtipný. Hlavně Ex s veganskýma superschopnostma byl podle mě ultravtipnej. Že to občas nedává smysl?
   A realita dává?
   Pokud byste zatoužili (a já o tom nepochybuju) zkouknout trailer na film, tak zde ho máte.

čtvrtek 9. září 2010

Charles Dickens: Oliver Twist

   Kdysi jsem se zapřísáhnul, že Olivera Twista nikdy nepřečtu, protože to je shit shitů. Jenže pak se stalo, že jsem v neděli přijel z chaty, zrovna jsem měl dočtený Sense and Sensibilty a prostě jsem neměl co číst dál. A tak to padlo na Olivera Twista. Chvíli jsem zvažoval, že to dám česky, abych to měl rychleji za sebou, ale pak jsem usoudil, že by tím utrpěla moje angličtinářská čest. Sice jsem občas naprosto nechápal, co některý postavy řekly, protože Dickens se zjevně rozhodl ve svým díle mimo jiný zachovat následujícím generacím podobu londýnskýho argotu, ale nějak to nakonec vyplynulo (občas mu naštěstí nerozumí ani samy postavy, tak tam je nějaká vnitřní vysvětlivka).
   Takže nějak děj. Oliver je malá, vyzáblá, blonďatá a děsně roztomilá chuděrka. Jeho matka se připlazila do špitálu, kde porodila, pojmenovala ho a umřela. Všichni jsou na něj zlí, bijou ho a málo ho krměj. Když se pokusí říct si o větší porci jídla, jsou na něj zlí, zbijou ho, zavřou ho do díry a krměj ho ještě míň. Potom se dostane jako učedník k pohřebákovi, kde jsou na něj zlí, málo...ale asi je vám to jasný. Pak uteče do Londýna, po cestě na něj jsou zlí, bla bla. Tady se ho chytí parta zlodějů vedená židem Faginem a učí ho krást. Protože je Oliver taková nevinná duše, tak mu nedojde, o co jde, když s Faginem hrajou tu vtipnou hru, kdy mu má z kapsy nenápadně vytáhnout kapesník. Nicméně když narazí na krutou realitu (bohužel - uprostřed reálný krádeže kapesníku), ztuhne a úspěšně se nechá chytit.
   K sobě si ho vezme Hodný Starý Pán (nějak od B?...prostě HSP), který se o něj pár měsíců stará, Oliver je děsně šťastný, vděčný a milující dítko. Ale protože Dickensovi to prostě nestačilo, Olivera se zase zmocní zlodějská tlupa a odvlečou ho k sobě do doupěte. Navíc to vypadá, že Oliver okradl HSP o kopu knížek a asi 5 liber (atrocious!!). Na scénu přichází zloděj Sikes, což je prostě koncentrace všech špatných vlastností (přišlo mi, že měl asi dvě světlejší chvilky, ale pořád nic zářnýho) a Nancy, která na tom původně byla asi obdobně, ovšem nevinnost a roztomilost nebohého, osudem stíhaného Olivera Twista jí prostě nedovoluje být tak špatná jako dřív.
   Olivera přinutí pomáhat při vloupačce do domu, která ovšem dopadne tak, že Olivera postřelí a Sikes a další zloděj ho nechaj ležet někde v poli. Dál už Oliver nijak zvlášť netrpí, tudíž je o nuda (ovšem to jsme těsně za půlkou knihy). Nakonec se odhalí spousta děsných tajemství, k jejichž objevení dost často přispívají naprosto nereálný náhody, ale tak ono to celý není myšlený vážně, takže jsem to nějak bral. Oliver nakonec skončí naprosto šíleným happy endem, všichni zlouni umřou nebo se aspoň polepší, zlo je potrestáno a láska, krása a spravedlnost zase jednou žijí šťastně až do smrti.
   Na začátku mě to dost chytlo, kdysi jsem to rozečetl (a jak jsem si postupně uvědomoval, dokonce i skoro dočetl), ale nepamatoval jsem si, jak je to vtipně napsaný. Je to taková neustála ironie kritizující hlavně britskou studenou společnost. Ani dál to člověk nemůže brát moc vážně a ten konec už není nějaká odchylka od realismu, ale fakt parodie (ovšem nevím, jestli záměrná). To ovšem nepřebíjí fakt, že tak asi v půlce mě to nadšení přešlo, protože to začala být neskutečná nuda. Nakonec jsem to asi 150 stran před koncem vzdal a provedl jsem takovou rychločetbu v češtině. A zjistil jsem, že můj překlad je extrémně zastaralej (je z 80. let a podle mě fakt přehnaně staře přeloženej, od čeho se jako dělaj nový překlady, když ne kvůli modernizaci?). Argot je tam nějak přeloženej, jen by mě zajímalo, kdy ta slova překladatelé brali...ale to asi nevykoumám.
   Více méně jsem ke konci byl tak otrávenej, že jsem dokonce i vymyslel píseň (nebo převymyslel):

Raději jsem neměl tenhle román,
raději jsem neměl vůbec číst,
snad ani list.


Hrdina byl v tom románu schován,
nesnáším ho, jmenuje se Twist,
Oliver Twist.


Takový muž na Zemi snad není,
jen v Dickensovi a špatném snění.
nudou vyrovná se bez prodlení,
románům, Hugovým.


Raději jsem neměl tenhle román,
raději jsem neměl vůbec číst,
snad ani list.


Hrdina byl v tom románu schován,
nesnáším ho, jmenuje se Twist,


Oliver Twist.


Proč jsem se jen přinutil to číst,
proč jsem se jen přinutil to číst,
číst, číst, ááá, ja-da-da-dam.

   Ačkoli se ke konci děj nesnesitelně natáhne, nacházej se v něm bohužel jedny z nejspíš nejzásadnějších částí románů, jmenovitě vražda Nancy, Sikesova vina a Faginův pobyt ve vězení. Dickens tady konečně vstupuje do realismu (ovšem vzápětí ho utopí v tý děsný cukrový vatě). Takže pro ty, co to nechtějí číst, ale hodlají se u zkoušky tvářit, že to dali - film a přibližně prvních a posledních 50 stran a mělo by to bejt v suchu.

pondělí 6. září 2010

Stieg Larsson: Muži, kteří nenávidí ženy (Män som hatar kvinnor)

   Díky týhle knize jsem fakt rád, že nejsem Švéd. Když pominu, že je to národ metrosexuálů (empirická zkušenost), tak z týhle knihy vyplývá, že jsou to buď asociálové, úchyláci, vrazi, hysterici, exoti, bigamisti, kombinace předešlýho, nebo Mikael Blomkvist (ten je aspoň relativně normální). Asi je to tím, že maj tam nahoře málo sluníčka. Nebo že dennodenně žijou ve strachu, že zpoza rohu vyleze sob a zadupe je. Ils sont fous, ces suèdes...
   Na začátku sledujeme dvě dějové linie. První je o Mikaelovi, novináři, který se zrovna naprosto znemožnil, když vydal článek, kde nařknul finančníka Wennerströma z podvodu. Bohužel, nějak neměl úplně podložený materiály, takže ho odsoudili za pomluvu. Do toho udržuje dlouhá léta vztah s Erikou, která má sice manžela, ale nějak to nikomu vůbec nevadí. Jako že je Erika v pohodě, to chápu. Že se s tím nějak smíří Mikael...ok, je to dost divný, ale ok. Ale že je v pohodě i manžel, to je fakt ujetý. Ovšem...Mikael vzápětí dostane nabídku od Henrika Vangera, aby prošel všechny materiály o zmizení vnučky jeho bratra, které nashromáždil za 40 let, a pokusil se naposledy najít jejího vraha. To bylo tak...
   ...píše se rok 1966 a nacházíme se na severu Švédska na ostrově Hedeby. Ve městě na pevnině se ten den konala přehlídka, které se zúčastnila i sedmnáctiletá Harriet. Ta ji předčasně opustí a vrátí se na ostrov, aby si promluvila s prastrýcem a vícě méně náhradním rodičem Henrikem. Ten ale nemá čas. O chvíli později se na mostě spojujícím ostrov a pevninu převrhne cisterna a až do druhého dne ostrov odřízne (takže záhada zamčeného pokoje, ale ve velkým). Vypukne poprask, na místě je asi čtyřicet lidí, skoro všichni jsou u mostu, chvíli tam byla i Harriet. Nicméně potom ji už nikdo nikdy neviděl....
    ...tak takové to tedy bylo! Druhá linie je o Lisbeth, 25leté detekivce, hackerce, bisexuálce a asociálce se sklony k brutálnímu násilí. Z popisu je jasný, že to je s přehledem nejlepší postava knihy (ačkoli asociálů se sklony k násilí tam je víc, ale jen ona je sympoš...). Celá její část mi přišla ve výsledku docela zbytečně natáhlá. Že to je pošuk, jehož reakce na asi 99,9999 % podnětů z vnějšího světa je fuck off, mi bylo jasný tak po třech kapitolách. Nicméně nejspíš bylo nutný ji protáhnou ještě bahnem sexuálního obtěžování, než ji autor konečně vrhnul do náručí chápavého, tak trochu otcovského Mikaela. Nicméně oddechl jsem si, že aspoň jedný jeho sexuální partnerce bude pod 40. Ale i tak je poměrně zábavný, jak se Lisbeth vypořádá s chlápkem, co ji obtěžoval. Snad neprozradím moc, když řeknu, že to zahrnuje 75 000 voltů a anální kolík.
   Takže hrdinové se konečně asi ve dvou třtinách knihy dají dohromady. Pátrání samozřejmě není žádná sranda, protože rodina Vangerů je mírně řečeno plodná. Abych byl přesný, množí se jak králíci a jediná možnost, jak se vyznat ve všech Gunnerech, Haraldech a Gregerech, je psát si je. Samozřejmě, na ostrově byli i další lidi, ale nepovažuju za spoilování, když řeknu, že ty nepřipadají v úvahu jako vrazi. Protože teda sorry, ale kdo by vytvářel neskutečně propletenou rodinu, aby zakončil 500stránkovej román závěrem "byl to zahradník"? Ostatně, autor už tak dost spoiluje názvem... Samozřejmě se odhalí temná rodinná tajemství, na povrch sem tam vypluje nějaká brutální vraždička (teda asi 8 brutálních vraždiček), aby to bylo echt dramatický, dočkáme se i odkazů na Knihu knih. Lisbeth dokonce i lehce poleví v asociálnosti a uvědomí si, že pocítila pravou lásku (nicméně to má ještě dva další díly, takže zatím nenaplněnou, holce bude zřejmě ještě pár set stran trvat, než z Mikaelovy ménage à trois udělá ménage à quatre).
   Abych se přiznal, moje pocity z toho jsou rozporuplný.  Jistě, oceňuju ujetost Lisbeth. Na druhou stranu - začátek je fakt pomalej a naprosto zbytečně trvá skoro 100 stran, než se člověk prokouše k první vraždě. Mě fakt nezajímá, že autor si nastudoval "Jak zpronevěřit peníze daňových poplatníků v pěti lekcích" a machruje s děsně promyšleným fíglem, co má hlavní hrdina odhalit. Jako detektivní story mě to taky úplně nenadchlo, hlavně protože člověk prostě nemá jak na to přijít dřív, než je Mikael přikurtovanej řetězem ke zdi. Nebo můžete s tipovat, ale tak jako... Je fakt, že určitý přehnaný zdůrazňovaní faktů lehce bije do očí...ale i tak. Ale něco se mi na tom líbilo. Jasně, je to napínavý a postupný odhalování faktů je zábava a dal jsem to skoro na jeden zátah. Ale upřímně, další díly číst fakt nehodlám. Je to prostě moc rozvleklý. A navíc je to zfilmovaný, a podle všeho dobře, takže s tím si vystačím. Nicméně nejhorší na tom je konec. Vraždy se totiž vyřeší tak 50 stran před koncem a potom už je děj o tom, jak Lisbeth hackla Wennerströmův počítač a Mikael píše článek, co ho potopí. Kdyby na závěr Lisbeth nekrvácelo zlomený srdce, asi bych se v tý happyendovský vatě zadusil, protože láska, krása a pravda zvítězila nad zlobou, zlem a nenávistí. Jupí.
    Přiznávám, knížka obsahuje i nějaký to morální dilemato. A patlá se v tý bahnitý černotě lidský duše, která vyústí v tom, že muži sem tam nenávidí ženy a sem tam jim rozbijou hlavu kamenem a potom to zaobalej nějakou cool biblickou citací. Ale když budu chtít super detektivku, půjdu po Christie. Když budu chtít nějakou depku, půjdu...nevim, výběr je širokej. Když budu chtít něco napínavýho, půjdu po Brownovi (protože i když napsal jednu knížku asi pětkrát, pořád dokáže vystavět atmosféru). Tenhle mix je nakonec tak trochu nijakej. Není to teda úplná kravina, ani ztráta času, ale je to maximálně letní oddechovka.
  Nakonec se zase jednou pozastavím nad překladem. Nebude to nic erudovanýho, vzhledem k tomu, že švédsky umím přesně tři slova (ahoj, na shledanou a děvka). Nicméně mezi překladateli ze švédštiny nejspíš řádí nějaká nákaza, která jim brání v napsání přirozeně znějících dialogů. Důkazem budiž následující příklad:

"[...] Ale pokud je to tak, jak říká Mikael - že si začíná připadat vyhořelý -, tak musí opravdu odjet kvůli sobě. Jsme mu tím povinováni."

   WTF? Ne, sorry, ale "jsme mu tím povinováni" fakt posledních tak sto let nikdo nevyslovil nahlas. A to je tak jediná věc, co mi na tom vadila, nicméně byla tak častá, že mi vadila dost. Všeobecně mi přišlo, že volba slovníku byla nějak prohozená - přímé řeči se hemžily naprosto zastaralými obraty, zatímco pásmo vypravěče bylo často poměrně volný (a nejen v případech, kdy to byly úvahy postav). Sem tam se moc opakovala slova, hlavně někde na začátku jsem šílel ze slova etablovat. Ale tak to se objevilo jen u jedný postavy, tak to možná bylo schválně. I tak mám ale podezření, že to je spíš stopa překladovosti (oh my, samotnýho mě překvapilo, že si už dva roky pamatuju tenhle termín). Dál se poměrně často vyskytují anglický obraty, který jsou už v originále anglicky, nicméně jsem si dost jistej tím, že Češi umí anglicky mnohem míň než Švédi, takže by bylo záhodno uvažovat nad převedením do češtiny. Hlavně někde tam bylo něco jako "jak vy novináři říkáte - off the record". No, jsem si poměrně jistej, že čeští novináři řeknou spíš mimo záznam a nefrajeřej, že uměj spíkovat in ingliš.
  A to je vše, přátelé. To jsem měl říct já. Tak to řekni. Dyjá dyjá dáááá.

čtvrtek 2. září 2010

Joseph Conrad: Heart of Darkness (Srdce temnoty) + Apocalypse Now (Apokalypsa)

Heart of Darkness

   Ačkoli je tohle v seznamu povinné četby, narazil jsem na to během sledování Darji, která knížku v jednom díle komentuje. Fakt, že to je v seznamu do školy už byla taková třešnička navíc. Spíš mě ale zaskočilo, že jsem se o tom musel dozvědět až teď, proč se o tomhle nemluvilo ve škole? OK, naše češtinářka podle mě úplně neexcelovala na půdě anglicky psaný literatury. Ale určitě by to bylo lepší než seznamy děl Angry Young Men, kde stejně všechny postavy trpí obdobou jednoho a toho samého traumatu (asi to tak není, ale ten dojem jsem dostal z jejích hodin, takže to není moje chyba).
   Příběh je o námořníkovi Marlowovi, který vypráví o době, kdy pracoval jako kapitán na řece Kongo. Na začátku knihy se nechází na palubě lodi na Temži, kde spolu s pěti přáteli čeká, až nastane chvíle vhodná k vyplutí. Začíná se smrákat, nad Londýnem se válí mlha a Marlow začne vyprávět. Tahle část tedy funguje jen jako frame story, nicméně v knížce má prostor jen na začátku, později se objeví párkrát tak maximálně na půl strany. Nějak mi uniklo, proč bylo nutný dělat to složitě, když to jde jednoduše, ale na netu jsem našel něco jakože postupný stmívání v týhle části koresponduje s měnící se atmosférou vyprávění. Vypravěč je tady bezejmenný člen skupinky na lodi, který se později pozná podle toho, že je psaný v 1. osobě plurálu (protože se k němu přechází docela nečekaně a tak málo, že se na to jeden nemůže moc připravit).
   Marlow se tedy vydá do Konga, nicméně ke stanici, kde má nastoupit na loď, musí podniknout několik set mil dlouhou.cestu s karavanou. Cestou se setkává s několika případy násilí na na domorodcích, kde je prostě bijou hlava nehlava(něco je možná až později, ale to je asi fuk). Na místě zjistí, že loď je nefunkční a potřebuje opravu. Jenže mu chybí nýty (slovo rivet bylo na jedný stránce asi patnáctkrát, což mě prostě donutilo hodit ho do slovníku). Tady se setkává s vedoucím stanice, který má záhadnou představu o tom, že Marlow má vliv v Evropě a snaží se z něj dostat informace. Ten ho v tom nechá a pokusí se ho pumpnout o ty nýty, ale i tak to trvá měsíce, než vůbec dorazí.
   Mezitím se k němu různě dostávají zkazky o Kurtzovi, což je podle všeho nejlepší agent společnosti, který ze své stanice posílá neskutečné množství kvalitní slonoviny. Někdo ho má za génia (díky slonovině), někdo za skvělýho malíře, někdo za hrozbu, který je potřeba zbavit se (konkrétně vedoucí stanice a jeho strýc), protože brání někomu v kariéře. Z tajně vyslechnutého rozhovoru vyplyne, že Kurtz se vydal do divočiny mimo jiné s představou, že přináší civilizaci a světlo vzdělání do temnoty.
   Marlow má konečně svoji loď a vypravuje sena výpravu za Kurtzem. Na lodi je asi 5 bělochů a 30 kanibalů, který (podle mě skoro překvapivě, byla by to taková fajn dark scéna) ani nikoho nesnědí. Nastává poměrně zdlouhavý popis cesty a okolí, samozřejmě spousta narážek na darkness included. Nicméně jsou poměrně čtivý a vytváří skvělou atmosféru. Marlow ještě popisuje, že cítí jakousi sounáležitost s místním obyvatelstvem, protože i když jsou to prostě savages a tak, něčím základně lidským (a přirozeně - temným) jsou spojeni.

The earth seemed unearthly. We are accustomed to look upon the shackled form of a conquered monster, but there - there you could look at a thing monstrous and free. It was unearthly, and the men were - No, they were not inhuman. Well, you know, that was the worst of it - this suspicion of their not being human. It would come slowly to one. They howled, and leaped, and spun, and made horrid faces; but what thrilled you was just the thought of their humanity - like yours - the thought of your remote kinship with this wild and passionate uproar. Ugly. Yes, it was ugly enough; but if you were man enough you would admit to yourself that there was in you just the faintest trace of a response to the terrible frankness to that noise, a dim suspicion of there being a meaning in it which you - you so remote from the night of first ages - could comprehend. And why not? The mind of man is capable of anything - because everything is in it, all the past as well as all the future. What was there after all? Joy, fear, sorrow, devotion, valour, rage - who can tell? - but truth - truth stripped of is cloak of time. Let the fool gape and shudder - the man knows, and can look on without a wink. But he must at least be as much  a man as these on the shore. He must meet that truth with his own true stuff - with his own inborn strength.

    Těsně před koncem cesty je loď napadena domorodci a jeden člen posádky je zabit. Nicméně dorazí na místo a najdou jen Rusa, který hlídá stanici, nicméně Kurtz je kdesi v pralese a shání slonovinu. Marlow postupně odtuší, že si podmanil jeden z kmenů, vydává se za boha a používá je k tomu, aby okrádal další kmeny. Ačkoli v knize není žádná přímá brutální scéna, Kurtzovy metody jsou poměrně jasné z hlav napíchaných na kopí, které jsou vidět od stanice. Rus, který Kurtz naprosto obdivuje, tvrdí, že to jsou rebelové.

They [hlavy] only showed that Mr Kurtz lacked restraint in the gratification of his various lusts, that there was something wanting in him - some small matter which, when the pressing need arose, could not be found under his magnificent eloquence. Whether he knew about this deficiency I can't say. I think the knowledge came to his at the very last. But the wilderness had found him out early, and had taken on him a terrible vengeance for the fantastic invasion. I think it ha whispered to him things about himself which he did not know, things of which he had no conception till he took counsel with his great solitude - and the whisper had proved irresistibly fascinating. It echoed loudly within him because he was hollow at the core... 

    Ať se moc neroztahuju, Kurtz se s nimi vrací po řece, nicméně upadne do horeček a Marlow je u toho, kdy má poslední světlou chvilku, vykřikne "The horror, the horror" a umře. V Evropě se pak setká s Kurtzeho bratrancem, který ho prezentuje jako skvělýho malíře, a nakonec s jeho snoubenkou, která je uprostřed držení smutku. Tý namluví, že v poslední chvíli volal její jméno. Na závěr ještě paralela truchlící snoubenky a ječící černošky (Kurtzovy asimilenky) a zvonec, dramatu je konec.
   Na začátku mě to moc nebavilo a dost jsem se ztratil (ale jel jsem metrem a nějaká baba vedle furt mlela), nicméně později mě to vtáhlo. Bohužel jsem někde kolem prostředka dostal dojem, že se to dá číst děsně rychle, a občas mi potom unikaly poměrně podstatný detaily, ale naštěstí wiki a google jsou mocný. I tak mě to dost nadchlo a tu knížku si hodlám pořídit domů a někdy znovu přečíst (má to asi 120 stran, takže časová ztráta je malá).
   Motivy s temnotou a divokostí jsou poměrně jasný a nepřehlídnul by je asi fakt nikdo. Že se nevztahují jen na Afriku, ale po povrchem je člověk najde i v civilizované Evropě, asi nikoho nepřekvapí (i když v roce 1902 to nadšený zbožňovatele koloniálního systému asi zaskočilo). Docela zajímavý je fakt, že Kurtz v knížce skoro chybí. Marlow zdůrazňuje fakt, že člověk pro něj není reálný, dokud ho na vlastní uši neuslyší, a Kurtz má v knížce tak čtyři věty (The horror, the horror! do toho taky počítám). Všechno ostatní o něm se dozvídáme od jiných lidí, samotný, pravý Kurtz tam prostě prakticky není (není to děsně hluboký a úžasně rozkecatelný na milion řádků, kdybych o tom měl psát při zkoušce z literatury?)
  Podle mě to je vážně super knížka a rozhodně nemůže ublížit, když ji člověk vezme do ruky.
  Jo, taky je to částečně autobiografický...vzpomněl jsem si až teď na konci a nechtělo se mi to zapojovat do textu.

Apocalypse Now
Akční / Drama / Válečný
USA, 1979, 153 min (Director's cut: 202 min)
ČSFD: 88 % (116. místo), IMDB: 8,6/10 (38. místo)

   Tenhle film je poměrně volná adaptace knížky, nicméně to hlavní tam je. Děj se odehrává během války ve Vietnamu a hlavní hrdina je voják vyslaný zabít Kurtze. Ten se usadil v Kambodži, kde se nechává uctívat místním kmenem a zjevně se s morálkou a spravedlností moc nesere.
   Koukal jsem na director's cut, který má přes tři a čtvrt hodiny a byl to teda záhul. Nakonec jsem (během tý nejpodstatnější části) usnul, čímž se tenhle film zařadil do tý malý skupiny kinematografických perel, co mě uspaly (teď tam je dokument Ptáci, Vesmírná odysea a tohle, počítám teda jen případy, kdy jsem nebyl nemocnej nebo totálně vyfluslej, takže bych nedokoukal cokoli...).
   Tak první dvě a půl hodiny se více méně skládají z menších epizod, které se odehrávají během cesty lodí po řece. Nějak nemá cenu to tady blíž specifikovat, nicméně vězte, že válka je šílenství a apokalypsa. Nejde ani tak o to, co člověk vidí, ale jaký tona něj dělá dojem, ve své podstatě tu toho moc neuvidíte, takže žádný useklý končetiny a cákance krve přes půl zákopu se nekonají. Což na působivosti moc neubere.
   Nakonec se tedy dostanou do Kurtzovy vesnice, a odsud je to poměrně blízký knížce, kusy dialogů jsou i přebraný. Takže tak.
   Film je vážně výbornej, nicméně se úplně nedá považovat za adaptaci knížky. Ve svý podstatě si vzal jednu (i když tu hlavní) myšlenku, nicméně dál šel úplně jinou cestou. Pravda, koho by na konci 70. let zajímala kritika britskýho kolonialismu - takže tenhle posun je dost pochopitelnej. Nicméně existuje ještě jedna verze filmu, tentokrát mnohem bližší knížce. A hraje tam Malkovich. Takže se třeba někdy podívám.