Peter Carey: The Unusual Life of Tristan Smith

One mo there he was, buttons gleaming, cane tapping, as solid as a yellow oak on a Monday morning. His black ears were sharp. His teeth were white. His eyes as bright as an angel of the lord.
One mo there he was, as solid as a miller's wheel.
Next mo he was gone.

Na tuhle knížku jsem narazil velmi originálně - prostě jsem ji náhodně vytáhnul z poličky v knihovně. A nějakým zázrakem jsem vytáhnul autora, co je jedním ze dvou lidí na světě, co dvakrát získali Booker Prize (druhý je J. M. Coetzee). No...stává se leccos.
Děj se odehrává na dvou smyšlených ostrovech, které jsou ovšem zasazené do reálného světa a jsou to bývalými koloniemi, které se vyvíjely pod vlivem Angličanů, Francouzů a Nizozemců. Na obou ostrovech se mluví anglicky, na Efice jsou ale znatelné francouzské vlivy (oslovování mo-frere), zatímco ve Voorstandu nizozemské (oslovování bruder).
Vypravěčem (i když často se z ničeho nic prohodí personální vypravěč a vypravěč - vnější pozorovatel) je Tristan Smith, který se narodil s tak silnými deformacemi, že doktoři považovali za lepší ho hned po narození zabít. Jeho matka ale od(nebo spíš u)nesla z nemocnice do divadla, kde bydlela a pracovala. Felicity, Tristanova matka, byla  sice původem z Voorstandu, ale žila na Efice, kde se snažila bojovat proti voorstandskému politickému a kulturnímu vlivu, který postupně zatlačoval místní tradice, hlavně voorstandský Sirkus. Není jasné, kdo je jeho otcem, protože Felicity má dva milence, ale o Tristana se celý život stará bezdětný ředitel divadla Willy.
Když se Felicity úplně rozpadne divadelní soubor, rozhodne se pomocí milence vstoupit do politiky a kandidovat za Modrou stranu, která bojuje za nezávislost Efiky na Voorstandu. To se bohužel nezdá voorstandké tajné službě, která se pokouší ni i ostatní zástupce zdiskreditovat, jak je to jde, ale když to pořád nestačí, nechají ji zabít.
Dalších třináct let (do svých asi 25 lety) Tristan stráví zavřený v divadle se svým "otcem" Willym ve strachu, že se pokusí zabít i jeho. Tristan je pro tajnou službu ale naprosto nezajímavý, nicméně pokusí se ho využít agentka, která zfalšuje jeho dopisy s teroristickou skupinou a nechá se na něj nasadit jako pozorovatelka (ze začátku ale vystupuje jako muž, protože Willy po incidentu s první ošetřovatelkou nenajímá ženy). Tristan se rozhodne vyrazit do Voorstandu, aby viděl opravdový Sirkus a taky chce ta svým (nebo spíš jedním ze svých potenciálních ... -ů) otcem. Cestu ale podniknou ilegálně, protože Tristanovi je zamítnuta žádost o vízum. Po cestě navíc přijdou o všechny peníze. Nicméně narazí na robotickou myš, známou jako Bruder Mouse, a tady bude nutná odbočka od děje:
Na Voorstandu funguje jakási forma reformovaného křesťanství (původní kolonisté byli Angličané, ale taky tam byli Nizozemci, tak těžko říct, co to bylo vlastně původně), kde ústředními postavami jsou lehce disneyovská zvířata - Bruder Mouse, Bruder Dog nebo Oncle Duck. V knize je i celý jeden jejich příběh, a to jak Bruder Mouse zachrání Oncle Duck tím, že předvádí artistické kousky a odláká člověka, který chudáka Brudera zavřel do klece (viz citace nahoře).
Z toho právě vychází tradice Sirkusu, původně se hrály náboženské příběhy o Bruderech, nicméně postupně se Sirkus změnil v těžkou komerci, kde dokonce vystupují opravdová zvířata - původní náboženství zakazuje zacházet se zvířaty jinak, než se sobě rovnými. Asi nejčastější věta knihy je You  wouldn't eat your own bruder, would you?
Původně se za zvířata převlékali lidé a nejspíš fungovali jako kněží, ale potom, co začali zneužívat svého postavení, byl vydán zákaz, aby se na veřejnosti objevovali Brudeři vetší než tři stopy. V jeden moment bylo do ulic vypuštěno obrovské množství malých robotických Bruderů, kteří ale skoro všichni během jednoho týdne shořeli (sami od sebe) nebo vběhli pod auto, atd. A jednoho z nich zázrakem našli Tristan, Willy a ošetřovatel(ka) Jacques/Jacqui cestou do Saarlimu - hlavního měst Voorstandu.
Na místě vykuchají vnitřek robota, do kterého se Tristan díky malému vzrůstu vejde, a na ulici začnou dostávat peníze za čísla, která Tristan/Bruder předvádí. Později se setkají s Billem, Tristanovým dostnejspíšotcem, přes kterého se seznámí s Peggy - extrémně bohatou vdovou po sirkusovém umělci. A taky silně pošahanou. Je to agorafobička, což by nebyl problém. Ale je ochotná mít sex s myší (teda, ne tak ledajakou myší, s robotickým Bruderem :o) ). To už je trochu horší.
Ať tak či onak, vezme je k sobě do apartmá, což se dost hodí, protože Jacqui nechtěně zavinila, že se tajná služba chystá Tristana zabít (vedoucí části voorstandské tajné služby pro Efiku zjistí, že si to vymyslela, a aby nebyl před svým vedením za blbce, hodlá za(nebo taky možná vy)hladit stopy. Tak na to zase Jacqui nemá žaludek a nakonec uteče s Tristanem a Billem z města (Willy hrdinně zemře...stejně byl starej). Děj končí tím, že se trojice vydává na sever ostrova, ale můžeme předpokládat, že je dopadnou, protože ke konci se v textu začnou obětovat odkazy na jejich obvinění před soudem (i když na to není nutně potřeba je chytit, tak těžko říct).
Jak už jsem psal, kromě jakési kulturní kulisy autor vytvořil i částečně odlišný jazyk, kterým charakterizuje oba národy. Na konci knihy je dokonce slovníček, občas s jednoduchou etymologií, třeba lolo = breast, most likely from French child's cry for milk, 'lait, lait'. Nebo všeobecně oblíbená pow-pow music, kterou původně tvořili váleční zajatci (Prisoners Of War -> pow) a jejich rodiny, později prostě imigranti ve Voorstandu.