Knížka do češtiny přeložená jako I na kovbojky občas padne smutek tu moc známá není. Od jednoho člověka jsem slyšel, že se o ní učili na střední, ale to je asi jen vzácná výjimka. Já sám jsem na ni narazil díky Primě COOL (no pochopíte to, díky bedně najít skvělou knížku....).
Už při čtení úvodního shrnutí děje se člověk musí připravit na to, že to asi nebude úplně normální kniha. Hlavní postava Sissy Hankshaw se narodila s dost neobvyklou tělesnou deformací - extrémně velkými palci. Dost rychle toho ale dokáže využít pro svoje dobro, když v sobě objeví nezvyklý talent pro stopování. Od té doby necestuje jinak než stopem (její největší úspěch je velbloud) a pokud zrovna nemůže vyrazit k dálnici a provětrat palce, cvičí se aspoň doma (např. na záclonách). Ve čtrnácti jí to doma přestane bavit, stopne auto a už se nikdy nevrátí.
Na svojí cestě se pak setká s "civilizovaným" indiánem a svým budoucím manželem Julianem, silně ujetým trans-asi-vestitou-nebo-taky-sexuálem Hraběnkou, partou lehce militantních, feministických kovbojek nebo samotářským filozofem Číňákem (původně the Chink). Silná pošahanost zápletky se tedy ještě prohlubuje silnou pošahaností hlavních postav, a aby toho snad nebylo málo, autor dost zajímavě (a silně pošahaně) do románu vkládá prostředky, které čtenáře oddělují od děje (u postmoderny docela nezvyk...). Například vysvětluje, že jako autor má právo vybrat si do románu věty, jaké se mu líbí - třeba větu vyrobenou v Japonsku; větu, co ve tmě svítí; stoprocentně organickou větu; větu, která přijímá Ježíše jako svého spasitele nebo větu, co je asi v tom, protože nedostala krámy. Příkladů by bylo víc, ale přidám už jen ten ze sté kapitoly, kterou autor oslaví přípitkem šampaňským.
Ačkoli se zatím může zdát, že je to knížka, nad kterou se asi člověk pobaví, ale tím to hasne, není to tak úplně pravda. Hlavně ke konci se pak postavy pouští do složitějších debat (sice u toho zároveň provádí anální sex, ale to na hloubce sdělení neubírá :-D) a objevují se různé úvahy, třeba o stavu dnešní společnosti (formou dialogu mezi palcem a mozkem, kteří se pohádají, kdo z nich za to vlastně může).
Nicméně pokud si z toho něco člověk odnese s úplnou jistotou, tak že situace ve světě je zoufalá, jako obvykle, a že není radno jeřáby popelavé krmit pejotlem.
3 komentářů:
Hehe, zbožňuju tvůj naprosto intelektuální styl:-)
A zajímalo by mě, jak zní věta, která ve tmě svítí? Takovou bych chtěla...
Muhehe, to si snad i přečtu, pokud je to aspoň způlky tak vtipný, jako ta recenze.
Hm, anální sex může sdělení na hloubce možná ještě přidat, ne?
Já se u úryvků smála nahlas :)
To sdělení je potom tak hluboký, že to skoro bolí a ano, miluju Eygamův nepřekonatelně intošskej styl. Kam se hrabe Mariana!
Okomentovat