No, takže ještě než začnu psát o knížce, bych chtěl poslat vzkaz tomu dementovi, co skrz naskrz počmáral výtisk, kterej jsem měl půjčenej. Něco takovýho jsem ještě v životě neviděl. Více méně nemám nic proti nějakým těm podtržením, kroužkům nebo jednou za čas poznamenanýmu slovíčku – když jeden začne psát seminárku, je to prostě snazší (sám jsem takhle zakroužkoval tak stovku dvě příkladů passé simple v Malevilu…), ale všechno by mělo mít míru. A ta je překročená, když třeba někdo podtrhá celej odstavec, vedle si udělá poznámku, nakreslí hvězdičku a ještě tam stvoří nějakej obskurní systém šipiček po straně stránky (vážně, na asi dvou stranách je to tak zlý). A vážně nechápu, proč má někdo potřebu udělat kroužek do textu. Ale ne, že by tam zakroužkoval slovo nebo nějakou pasáž. Prostě jen tak kroužek. Asi jako něco označuje, ale dost dobře není jasný co.
Na děj se tentokrát vykašlu, přečetl jsem si shrnutí u Awaris a u věty „Rodiny se tam sluní, děti pobíhají kolem, jejich matky je lehce zanedbávají, protože od čeho mají chůvy, všichni se chodí koupat do moře a pak se dámy nechají pány odvést zpátky pod slunečník, protože se cítí slabé.“ mi došlo, že líp bych ho stejně nesepsal, takže why bother.
Při čtení jsem si moc poznámek nedělal, ale zapsal jsem si stranu 212 kvůli týhle pasáži:
“Are you in love with Robert?“
“Yes,“ said Edna. I was the first time she had admitted it, and a glow overspread her face, blotching it with red spots.
“Why?“ asked her companion. “Why do you love him when you ought not to?“
Edna, with a motion or two, dragged herself on her knees before Mademoiselle Reisz, who took the glowing face between her two hands.
“Why? Because his hair is brown and grows from his temples; because he opens and shuts his eyes, and his nose is a little out of drawing, because he has two lips and a square chin, and a little finger which can’t straighten from having played baseball too energetically in his youth. Because-„
“Because you do, in short,“ laughed Mademoiselle.
No, docela mě zděsilo, že jsem si z celý tý skvělý knížky vybral právě tenhle, vlastně spíš špatnej kus. Je to ovšem výběr hodný nadšené čtenářky Jane Austen, a s touhle svojí charakteristikou jsem se smířil už někdy v létě (už mám skoro celý její dílo…jen netuším, kdy to jako přečtu). Takže tak nějak ok.
Děj knížky mě docela bavil, možná taky proto, že ho tam moc není. Nevím, čím to, ale dějový knihy mi nějak poslední dobou lezou na nervy. Teď zrovna trpím nad Huckleberry Finnem a asi se brzo pokusím otevřít okno do jiný dimenze a uvrhnu Twaina do jámy věčnýho zapomnění…no, o tom jindy. Styl autorky mi přišel skvělý, celou dobu to působí dost odtažitě a často jsem měl pocit, že se na to koukám jakoby zdálky. Edna většinu doby vypadá, že jí je většina věcí celkem fuk. Ty děti teda jako fajn, ale nějak to nehrotí. Manžela vlastně moc nemusí, no ale tak se přestěhuje a nějakou dobu bude spát s Alcée(e)m (no fakt nevim, jak se skloňuje Alcée). Přitom sem tam se z detailu dalo poznat, že jí to všechno tak fuk není (teda…hmm…někde tam byly místa, kde mi to tak přišlo…ne, že bych je byl ještě s to najít), a občas sebou prostě praští do křesla a dostane záchvat nebo praští s vázou o zem a podobně. Musím říct, že jí docela rozumím.
Co se týče srovnání s Madame Bovary…pravda, je to o ženský, co chce nějakým způsoben uniknout, má dva milence (navíc u Edny je jeden jen potenciální) a na konci se zabije. Ale zase obě jsou úplně jiný, snaží se uniknout něčemu jinýmu, chtějí něčeho úplně jinýho dosáhnout a obě dvě ty knížky mají úplně jiný vyznění. Tak mám prostě dojem, že ty podobnosti jsou v trochu míň podstatných věcech.
No ale knížka je to skvělá. Téma nevěrný manželky a emancipující se ženy je asi popisek, co kde koho odradí (taky mám takový úvodní věty – například popisek filmu Střed světa teď na Febiu jsem nedočetl za první větu „Příběh sexuálního dospívání mladého Minga, jenž trpí mentální retardací.“), ale v tomhle případě je to tak zajímavě (a dobře) napsaný, že by to nemělo vadit.
0 komentářů:
Okomentovat