Orlando začíná v 16. století a jeho hrdinou je mladý, neskutečně bohatý šlechtic. Na sídlo jeho rodiny přijede královna Alžběta a náhodou si ho všimne, když jí drží mísu s vodou, aby si umyla ruce. No a protože je Orlando fešák (a navíc má epesně pěkný nohy), netrvá to dlouho a musí naklusat za Panenskou královnou na Dvůr. Královna si ho nějakou dobu vydržuje, nicméně zažije šok, když si všimne, že se Orlando nezajímá jen o takovou megastarou rašpli, ale taky o slečny pod zilion let.
Později přichází "Great Frost", neobvykle silná zima, během které úplně zamrzne Temže. Jako vedlejší efekt na ní zamrznou i lodě různých velvyslanců, jmenovitě z Ruska. Orlando se zamiluje do Sashy, jenže ta s ním nakonec pěkně vyběhne, když ho nechá celou noc čekat v dešti a odjede si zpátky směr Matička Rus. Vzhledem k tomu, že u toho teda prší, tak zrovna nastala obleva, takže Orlando sleduje kry na Temži, se kterými na šíré moře odplouvají bědující nešťastníci a do toho si zoufá nad proradností ženského pokolení.
Náslendě Orlando usoudí, že na tohle teda kašle a odjede na svoje rodné sídlo. Tady se prostě zavře a usne na několik týdnů. Posléze se probere a protože nutně potřebuje někomu ukázat svoji poetickou tvorbu, pozve si velikána své doby - Nicka Greena (ten ale doopravdy nežil). Na něm odhalí, že básnící nejsou éterické bytosti ladně tkající vlákna slov básnických tapisérií, ale parta obyčejných zpiťarů, co většinu času tráví v hospodách a ojížděním šlapek, což sem tam proloží básničkou narychlo sesmolenou na kus mastnýho ubrousku. Greene navíc pozdeji sjede Orlandovu báseň The Oak Tree (Dubový strom) na veřejnosti, což je poslední kapka. Orlando potom stráví x let doma sám jen se psy.
Později se nechá poslat do Turecka jako ambasador (podle filmu se děj posune do 1700). Někde v mezidobí ještě stihne znovu navázat společneský život, ale už si nepamatuju, co ho k tomu vede, tak to přejdu (v každém případě úplně nově vybaví dům nábytkem, tak nevím, jestli to má jakože symbolizovat vnitřní přerod...snad ne, bylo by to fakt průhledný). V knize je tahle fáze dost rychlá a z ničeho nic je celá země na nahou a revoltuje. Orlando z toho zase usne (dobře, spíš upadne do kómatu...), a když se probudí, je z něj žena - stejná osoba, ale v novém těle. Podaří se jí utéct z města s pomocí cikánů, se kterými nějakou dobu pobývá, nicméně najdou mezi sebou tak zásadní rozdíly, že je Orlando nakonec musí opustit. Tuláci mají například dost odlišný pohled na majetkové právo a náboženskou toleranci než ona.
Až cestou na lodi si uvědomí, co všechno její změna na ženu znamená, když omylem ukáže kotník a způsobí tak, že jeden námořník div nespadne přes palubu.
"And that's the last oath I shall ever be able to swear," she thought, "once I set foot on English soil. And I shall never be able to crack a man over the head, or tell him he lies in his teeth, or draw my sword and run him through his body, or sit among my peers, or wear a coronet, or walk in procession, or sentence a man to death, or lead an army, or prance a Whitehall down on a charger, or wear seventy-two different medals on my breast. All I can do once I set foot on Rnglish soil, is to pour out tea and ask my lords how they like it. D'you take sugar? D'you take cream?"
Takže doma se rychle dostane zpět do vyšší společnosti a opět se vrátí ke své staré touze - poezii. Podaří se jí dostat do společnosti velikánů doby (tentokrát existujících) - Pope, Swift, atd. Ti ji ovšem opět vyvedou z míry, když prohlásí o ženách, že nemají intelekt a bla bla, tyhle dementní kecy si dokážete představit sami. Ještě navíc jí přijde žaloba, protože její děti (ty si jako muž stihla pořídit v Turecku) chtějí dědit její majetek, vzhledem k tomu, že je oficiálně mrtvá. Teda oficiálně je mrtvý, protože si nikdo není jistý, jakýho je vlastně pohlaví. Někdy tou dobou ji o ruku požádá...kdosi..., kdo se v příběhu ukázal ještě před odjezdem do Turecka, ale v té době byl převlečen za ženu, protože se prostě děsně chtěl setkat s Orlandem a už v té době k němu cosi cítil (jak tohle prošlo dobovou cenzurou...). Ovšem po změně Orlandova/ina pohlaví měl otevřené pole působnosti. To ale Ordlando odmítla.
Děj se potom přesune někam do 19. století (1850 podle filmu), kdy se Orlando setká se Shelmerdinem, námořníkem, do kterého se zamiluje. Děsně si to spolu užívaj a všechno, ale Shelmerdine akorát čeká, až přijde správný vítr, aby mohl vyplout s lodí. Orlando si ho ještě na poslední chvíli vezme a pak mu dá sbohem. Potom prosedí x let v křesle (Woolfová mohla aspoň tyhle časový díry úplně vynechat a nic o nich neříct, než aby Orlando večně spal nebo 100 let v kuse venčil psy) a prosedí se až do 20. století. Tady to začne být trochu ujetý (jakože ještě víc než doteď), protože tu pomalu nastoupí její klasičtější styl. Není to úplně proud vědomí, spíš dost rozvleklé popisy toho, jak je život ve 20. století uhnanej, atd. (a to to vydala 1928...) Navíc ještě potká Sashu, která zatím děsně ztloustla (podstatná informace...) a Greena, který má více méně stejný řeči jako před 400 lety, ale tentokrát se mu líbí Orlandina báseň (taky měla dost času ji vypilovat...). Kniha pak končí na zahradě jejího domu, kde stojí pod svým oblíbeným dubem (ke kterému se celou knihu vrací jako k pevnému bodu). The End.
V poslední části pak úplně vynechává setkáni se Sashou, což mi osobně připadá jako docela šťastné řešení, protože v knize mi teda její význam dost unikl. A Greene se sice objeví, ale pouze stejný herec, nezmiňuje se, že by to měla být stejná postava. Jinak Orlando má ve filmu dceru místo syna, což mi u knihy, kde je pohlaví docela zásadní prvek, nepřijde jako nejlepší nápad. Ale ona ji hraje dcera Tildy Swinton, takže asi tak...
Ale rozhodně deporučuju všem obojí...i když možná je to taky proto, že na Woolfovou nedám dopustit všeobecně.
0 komentářů:
Okomentovat