Lyman Frank Baum: The Wonderful Wizard of Oz (Čaroděj ze země Oz)

   Takže, jak se říká, překladatel z angličtiny by měl znát Alenku, Bibli a Čaroděje ze země Oz. A teda musím říct, že jedině to, že bych měl poznat eventuální narážku na tuhle knihu, mě donutilo to dočíst. Protože jinak to byl teda děs běs, a to i když na to koukám jako na dětskou knížku.
   Hlavní postava je Dorotka (Dorothy), která bydlí se strýčkem a tetou na farmě v Kansasu. Jednou přijde tornádo, a zatímco teta a strýc se schovají ve větrném sklípku (tohle spojení je v překladu, ale nemám tušení, jestli se to fakt říká), Dorotka běží pro pejska Tota. Jenže to nestihne a zůstane v pokoji. Tornádo potom utrhne celý jejich dům a odnese ji do země Oz.
   Dorotka vyleze z domku, kde ji přivítá zástup mlaskalů (Munchkins), protože "šťastnou" náhodou přistála na chatě Zlé čarodějnice z Východu (the Wicked Witch of the East) a zabila ji. Proč dávám slovo šťastná do uvozovek? To protože by stačil jeden dva metry a domek by čarodějnici netrefil. Ta by se pěkně nasrala, na místě by oddělala Dorotku a tohle utrpení by skončilo. No, bohužel, the Wicked Witch je mrtvá, a tak se objeví ještě the Good Witch from the North. Ta Dorotce pogratuluje a doporučí jí, aby se vydala do Smaragdového města (třeba tam potká Ashe!!) za čarodějem Ozem. Dorotka si teda vezme stříbrné střevíce mrtvé čarodějnice (naprosto nevýchovný!!, okrádání mrtvol je obyčejnej hyenismus) a vyrazí na cestu. Cestou nabere Strašáka (tady překládaný jako Hastroš, netuším, jestli je to nějak ustálený, ale prostě je to Scarecrow, takže Strašák, Hastroš je pěkně debilní), Plecháče a Zbabělého lva. Strašák visel na poli na tyči a měl existencionální moment, kdy si uvědomil, že jeho existence je naprosto bezvýznamná, protože vránám došlo, že je to jen pytel plnej slámy a začaly na poli zobat zrní, aniž by s tím mohl cokoli udělat. Navíc má hlavu plnou slámy a připadá si jako tupec, tak se vypraví s Dorotkou za Ozem, aby mu dal mozek. Plecháč se kdysi zamiloval do dívky, kterou by si ale mohl vzít jen v případě, že si vydělá dost peněz, a tak se pokusil pořádně vydělat (byl to dřevorubec). Jenže dívčina bydlela se zlou línou babou, co jí nechtěla pustit, tak se domluvila se Zlou čarodějnicí, aby tomu zabránila. Ta očarovala Plecháče, a ten si usekl nohu, ale nechal si ji udělat od klempíře z plechu. No, takhle to šlo tak dlouho, až byl celej plechovej a teď má děsnej problém, protože nemá srdce, tak nemůže milovat svoji milovanou. A tak se přidá k Dorotce. Nakonec narazí na Lva, a ten se přidá, aby mu dal Oz odvahu. OMG.
   Cestou samozřejmě překonávají různá nebezpečenství, která jsou obvykle tak děsně zamotaná, složitá a životohrožující, že jim trvá někdy dokonce i 2 strany, než se přes ně dostanou. Potom si obvykle sednou a vydechnou si, jak jsou rádi, že se přes to dostali. To sem tam proloží tím, že všichni postupně zopakují, proč se vydali na cestu:

"This is bad," said the Tin Woodman, "for if we cannot get to the land we shall be carried into the country of the Wicked Witch of the West, and she will enchant us and make us he slaves."
"And than I should get no brains," said the Scarecrow.
"And I should get no courage," said the Cowardly Lion.
"And I should het no heart," said the Tin Woodman.
"And I should never get back to Kansas," said Dorothy. (Kdo by proboha stál o to, vrátit se do Kansasu?)

   Když to řeknou jednou, dejme tomu, prostě se shrne, o co komu jde. Ale pořád dokola? OK, je to pohádka, ale stejně, ty děti nejsou přece dementi.
   Takže dorazí to Smaragdového města (the Emerald City), kde dostanou audienci u Oze. Ten normálně nikoho nepřijímá, protože je sice mocnej a moudrej a dobrej a tak, ale taky se nehodlá nechat vyrušovat každým prudem, co si zamane, že zajde pokecat s tím starým lišákem Ozzym.
   Oz Dorotce řekne, že teda by jí rád pomohl, ale prostě zadarmo ani Oz nečaruje, tak ať se laskavě vypraví na Západ a oddělá druhou Wicked Witch. (V tomhle světě žijí čtyři čarodějnice - každá na jedný světový straně, dvě jsou hodný a dvě zlý. Dorotka úspěšně zabije dvě z nich. Já teda nevim, ale ani náckové neměli při holokaustu 50% úspěšnost při vyvražďování druhořadejch ras...a to to maj číst děti???)
   Takže Dorotka se vypraví. Čarodějnice na ni nejdřív pošle vlky, ale ty Plecháč rozseká sekerou. Pak na ni pošle vrány, těm ale Strašák zakroutí krky. Pak na ně pošle vosy, ale ty si ulámou žihadla o plecháče a pomřou. Tak se teprve pořádně vytočí a pošle na ně svoje Okřídlené opice (!!!), které roztrhají Strašáka a Plecháče shodí ze skály. Lev a Dorotka pak čarodějnici otročí. Jenže the Wicked Witch děsně touží po Dorotčiných epesních botkách (protože ví, že jsou děsně magický a mocný a že Dorotka nemá tušení, co se s nimi dá dělat), takže vymyslí diabolically evil plan, jak se jich zmocnit. Vezme kovovou tyč (ano, teď to zní, že to bude fakt maso ve stylu série Saw), očaruje je ji (hmmmm, napětí stoupá), aby byla neviditelná (ooo, Dorotku ubije neviditelná lítající tyč?) a položí ji na zem, aby o ni zakopla (no jo, mě to taky zklamalo, chápu vás). Takže Dorotka sebou praští o zem a o jednu botu přijde. Čarodějnice si ji nazuje a děsně se vytahuje, že dřív nebo později dostane i tu druhou, ale to se holčina nasere, vezme kýbl vody a čarodějnici polije (WICKED). Z nějakýho neznámýho důvodu se pak čarodějnice rozpustí.
   Přeskočím pár nepodstatných pasáží, ale Dorotka a zbytek party se prostě vrátí za čarodějem a zjistí, že to vůbec není čaroděj, ale chlapík z Omahy, co se jednou utrhl s balónem a přistál v zemi Oz. A protože se snesl z nebes, všichni ho považovali za nařachanýho velemága, takže mu sloužili. Dorotka and her boys nějak dojdou k závěru, že je to teda pěkný šméčko, ale že vládl dobře a spravedlivě, tak teda fajn. Ale sorry, lhal tisícům lidí, přinutil je, aby mu otročili a postavili celý město, potom všichni musí povinně nosit zelený brejle, takže si myslí, že je město ze smaragdů, a nakonec si žije v přepychu a nehne ani prstem. Prostě obyčejnej příživník.
   Protože je Oz just a humbug, nemá samozřejmě ani tucha, jak zařídít Strašákovi mozek, Lvovi odvahu a Plecháčovi srdce (transplantaci asi v zemi Oz nemaj). Nakonec, koumák jeden, vymyslí první placebo. Dorotce nabídne, že si spolu postaví balón a vrátí se, jenže Dorotka na poslední chvíli zase hledá toho otravnýho čokla, balón se utrhne a zmizí i s Ozem kamsi.
   Ano, ještě jsme nepotkali poslední čarodějnici, tak proč se nevydat na návštěvu. Celá parta se dá na cestu, potkají je opět mnohá nebezpečenství tak na stejné úrovni, jako předtím, takže dorazí, čarodějnice je přivítá a všechno rozlouskne. Dorotiny střevíce ji totiž mohou zanést kamkoli chce!! Oóóó, jaká náhoda, tak teda papi a Dorotka je doma. Teta a strýc si zatím stihli postavit nový domek a tetička Dorotku přivítá slovy "My darling child, where in the world did you come from?" Ne třeba "Ty žiješ!" nebo "Mé srdce plesá radostí, že tě strašlivé tornádo neroztrhalo na kusy a části tvých vnitřností nerozprostřelo po celých jú es ej.". Ne, prostě "Kde se tu bereš?"
   Prostě tuhle knihu má cenu dávat dítěti jen se slovy: "Podívej, na tomhle uvidíš, jak se to nemá dělat. Postavy jsou pod tvojí intelektuální úroveň (má to 150 stran, to prostě není četba pro úplný mrňata), děj naprosto postrádá jakoukoli kohezi, logiku i napětí a od strany 50 budeš vědět, jak to skončí. Až to dočteš, dostaneš dalšího ruskýho klasika." (ano, první knihu, kterou by moje hypotetický dítě přečetlo, by byl Evžen Oněgin...já píšu vám, co mohu víc...). Navíc je to totálně nevýchovný. Jak už jsem napsal, Dorotka provede brutální etnickou čistku a vyvraždí půlku čarodějnýho obyvatelstva. Fakt nechci vědět, co by se stalo, kdyby se tý holce dostal do rukou sarin. Jakože Shoko Asahara hadr (zkuste si tu větu párkrát zopakovat, zní fakt vtipně). Vrchol ale je, když Plecháč naprosto převrátí, jak to chodí v přírodě, což je samozřejmě úplně špatnej přístup:

[...] As it came nearer the Tin Woodman that running before the beast was a little grey field mouse, and although he had no heart he knew it was wrong for the Wildcat to try to kill such a pretty, harmless creature.
So the Woodman raised his axe, and as the Wildcat ran by he gave it a quick blow that cut beast's head clean off from its body, and it rolled over at his feet in two pieces.

 Jako sorry, ale ta zatracená myš se někomu určitě později prokousala do domu, ožrala a podělala mu celý zimní zásoby a nějakej nebohej mlaskal potom z toho hnusu něco chytil. Kromě toho právě třeba zabil matku nějakejch nebohejch rysátek, co ty si maj teď jako počít? No prostě Plecháč to úplně podělal a podle mě by měl jít sedět za vraždu prvního stupně, protože to udělal úplně vědomě. Ne, ať ho rovnou roztavěj.
   V úvodu je navíc napsáno, že je knížka napsaná tak, aby vyhovovala modernímu dítěti, takže taková jakože děsně temná a hororová. Tak horor se podle mě vztahuje jen na to, že Plecháč sem tam něčemu (navíc v úplně špatnou chvíli) usekne hlavu. Protože záporný postavy se obvykle k hrdinům ani nedostanou, když jo, tak jim nic moc neudělaj nebo se s nima hrdinové vypořádají během jednoho krátkého odstavce.  Ten chlap by si měl přečíst Řadu nešťastných příhod, to je řádný maso psaný pro děti (jo, dobře, je mezi nima 100 let, ale stejně...)
   Tahle kniha si prostě tu popularitu nezaslouží.

Malice in Wonderland (2009)

   Jak jsem na tenhle film přišel, to už si vůbec nepamatuju, prostě jsem asi někde náhodou našel jméno Malice in Wonderland a přišlo mi to dost zajímavý na to, abych si to sehnal. A musím říct, že jsem neprohloupil.
   V ději se objeví většina podstatných postavy, i když jejich role jsou často dost změněné. Například ten černoch vlevo na přebalu je Šklíba, ale jen se mimoděk mihne. Takže, jde o to, že Alenka se na začátku řítí metrem, pronásledují ji dva chlapíci, ona proběhne kolem bezďačky a dostane se do slepé uličky. Tak se ženský zeptá, kde je ulice Hulme a zase běží dál. Jenže jak si to tak maratoní přes silnici, srazí ji auto s Bílým králíkem. Celou dobu jde o to, že Whitey (ten králík, kdyby to nebylo jasný) chce na velkou párty, kde by mohl bossovi londýnskýho podsvětí nabídnout ten nejlepší dárek ze všech. Cestou se dvojice rozdělí, ovšem Whitey začne Alenku docela akčně hledat, když zjistí, že to je dcera miliardáře a že za ni nabízí 10 milionů dolarů. Alenka se mezitím tak různě sune, potkává divný lidi (potkávat normální lidi ve verzi Alenky v Říši divů by bylo...divný; ale potkávat tam divný lidi je normální, není to divný?), jde z průseru do průseru a ještě to všechno prokládá polykáním prášků, který ji sice vždycky na moment uspí, ale taky jí pomáhají vrátit paměť (jo, o tu přišla, když ji Whitey složil svým taxíkem). Nakonec se teda Alenka dopraví k bossovi (Srdcová královna, ofkóz), který má slabost pro banky, opancéřované vozy a mladé hochy (Alenčin výkřik "You think you are so tough but you are nothing but an old queen...priceless, tohle Carrolla rozhodně nenapadlo, když to psal...). Jen by mohl ječet trochu častěji SRAŽTE JÍ HLAVU (respektive víc jak nulakrát).
   No, potom dorazí Whitey s dárkem - obřím dortem, co má v sobě Thajku, co je tak trochu Thajec. Ono je to teda obojí naráz, což Královnu velmi nadchne. (Vtipná přesmyčka, Whitey někde řekne, že veze jako dárek "a Thai", ale Alenka to pak někomu špatně řekne a ten si myslí, že to Králíkovi děsně nandal výkřikem: "You get him a tie so I will give him a shirt." Fakt burn.) Bohužel v tenhle moment na scénu dorazí bordelmamá (Kloboučník), který Alenka ujela s náklaďákem plným šlapek. To je samozřejmě neomluvitelný zločin a Alenka je odsouzená ke stětí hlavy. Tady se objeví Šklíba/černošský DJ, luskne prsty a zastaví čas. Ano, WTF, já vím, ale v rámci tohodle filmu to prochází. Alenka teda běží a Whitey běží a Královna běží a Král běží a Královnina divná transka běží a Kloboučnice běží a Královnin kumpán 1 - 3 běží a pak Královna zastřelí Whiteyho. SHIT!
   (Pozor, přichází vsuvka, kdy se vrátím v ději, čímž v kombinaci s tím, že jsem minulý odstavec ukončil dějovým zvratem a ještě exklamovaným výkřikem, vytvořím u čtenáře požadované napětí.) Alenka se v průběhu děje dovídala, že ty zlý hochy, co ji na začátku honili, na ni poslal její otec, a že je v celý záležitosti něco s její matkou. Jako rád bych vás napínal dýl, ale nějak se z těch sestřihů víc nevyčte, takže bohužel.
   Tady teda film definitivně opouští děj knihy, Alenka se posune v čase a všechno se vyřeší. Odhalení tajemný zápletky z dětství už nechám na vás, abyste z toho taky něco měli, že jo. Jinak ten konec je spíš blbej, ostatně zakončit film slovem love nemůže nikdy vést k ničemu dobrýmu...
   Jinak to podle mě za podívání fakt stojí, pokud máte rádi Alenku a pokud vás netrápí, že v zájmu totální výstřednosti tuhle (už tak dost výstřední) knihu lehce překroutí. Mně to teda nevadilo.  Kromě konce je to podle mě dost dobrý, postavy jsou adekvátně vyjetý, nikdo zásadní nějak nechybí (až na Humpty Dumpty, ale ten je možná až Za zrcadlem...), postavy mají tendenci mluvit v rýmech a hádankách (tady mi jen trochu vadilo, že moje znalost Alenky není dost dobrá na to, abych poznal, jestli se cituje...i když někdy je jasný, že ne - Girls call me Uff - un-fucking-forgettable). Některý hlášky postav jsou naprosto dokonalý (Insanity is not a plea. It's a way of life!) a překládat Caterpillar (Housenka? i když v čj je to ještě nějak jinak...) bych snad vůbec nechtěl. Upřímně, párkrát jsem vůbec nepochopil, co říká. Ale zbaví se policejního auta, co ho pronásleduje, když otevře okýnko auta a vypustí na něj svůj trávovej kouř... :o)
   Takže, prostě si to zkoukněte...

Egon Hostovský: Dobročinný večírek

   No jo, tuhle knížku jsem četl už dávno předávno (asi před...3 lety) a teď jsem měl přečíst knížku přeloženou do češtiny, abych na ni napsal seminárku, což je samozřejmě ideální doba na to, aby jeden četl knížky napsaný česky, popřípadě v originále. A protože mi tu ten Hostovský už nějakou dobu ležel (zase jeden úlovek za 20 Kč), tak padla řada na něj.
   V newyorském hotelu se sejde skupina složená převážně z evropských emigrantů na dobročinný večírek. Jedním z mála Američanů v knize je paní Greenová, vdova, která většinu života po smrti manžela zasvětila charitě, nicméně více méně nemá co jiného na práci - ona se pak ta charita dělá snadno. Ovšem doma jí sedí ještě její známá (nejsem si jistej, jakým slovem ji označit), která se k ní vecpala do domu po rozvodu, aby se měla kde vzpamatovat ze šoku, a zůstala tam na asi 15 let. Milá bábinka, která ovšem paní Greenovou silně prudí, takže když jí volá na večírek a vyžaduje, aby paní Greenová přišla brzy domu, tý rupnou nervy a vyhodí ji z domu. Emokámoška si pak pustí plyn, ovšem nakonec je v ókeji, protože hned pod ní bydlí doktor (Doctor Who?). Paní Greenová se málem vyřítí ven a jede do nemocnice, ale venku tak šíleně leje, že to nejde - jen náhodou si nevšimne taxíku, co na moment zastaví před hotelem, se kterým se klidně mohla svést zpátky do spárů vampírské kámošky... Oh, ty maličkosti, co mění lidské osudy. (To zní jak ironie, ale myslím, to docela vážně.)
    Pak je tu slečna Holubová, která s paní Greenovou kontroluje lístky. Taková docela slepice a drbna. Nijak zvlášť zajímavá.
   Shodou okolností se zde seznámí postavy Profesor, Boháč a Polák (moje pracovní jména). Profesor venku promokne a Boháč a Polák mu mají půjčit sako. Polák je dost hajzl a vymyslí, že se pokusí Boháče dostat do postele s Annou (k tý se vzápětí dostanu). Úplně si nevybavuju, co by z toho jako měl, ale něco teda určitě jo.
   Ovšem hlavní skupina je Evžen - Julek - Anna. Už ze skladby postav je docela nasnadě, o co půjde. Takže Evžen a Julek jsou rakouští bratři, Evžen utekl do Ameriky ještě před válkou, Julek zůstal doma a kolaboroval, což mu úplně nevyšlo, skončil v koncentráku a Evžen měl nakonec dost práce, aby ho dostal po válce pryč. Anna je Evženova žena, ale spí s Julkem (to nás ale překvapilo...ne, tohle ale není autorovou malou představivostí, ono to tak prostě fakt dopadá...). Manželství Anny a Evžena bylo v docela stabilním stavu, dokud nedorazil bratříček z Evropy a neukázal Anně, že toho šíleně pedanstkýho suchara vlastně nemusí snášet. No, nebudu tu rozebírat Evžena, má rozhodně spoustu kladných vlastností, ale schopnost projevování citů mezi ně nepatří.
   Anně tedy Polák nabídne, že by mohla zaskočit na pokoj za Boháčem. Té to přijde jako super nápad, protože jestli si nenechá k něčemu ujít příležitost, tak je to k nasrání Evžena.
   Ah, podstatný info - Evžen má revolver. Profesor o tom ví a řekne Julkovi, aby ho bratrovi vzal a přinesl ho jemu. Ten ho sice Evženovi sebere a nese ho profesorovi (ten ho samozřejmě předtím lehce přimáčkl), když uvidí Annu, jak si to mašíruje k výtahu a vyjíždí kamsi. Tak to samozřejmě otočí a jede za ní.
   Mezitím se řeší několik dalších věcí. Za prvé má vystoupit jakási zpěvačka, která ovšem odmítne zpívat, pokud by se měl na pódiu během večera objevit i někdo jiný. To ale zabrání mladičké maďarské emigrantce zazpívat svůj debut! To samozřejmě mladičkou maďarskou emigrantku silně rozhořčí. To zase jaksi pohne srdcem paní Greenové, které Maďarka připomíná její mrtvou sestru. Takže se paní Greenová zvedne a zaúkoluje Profesora, aby s tím něco udělal. Tak ten jde a tak brutálně pošle zpěvačku do prdele, že se z toho zhroutí a odmítne zpívat. Everyone is happy. Za druhé u jednoho ze stolů si skupina lidí udělá docela brutální srandu z emigranta Valeriu (taky Maďar?), když mu nakecají, že má telepatické schopnosti. Valeriu to nakonec odhalí a - přece si to nenechá líbit - protože je ve skupině i slečna Holubová s výtěžkem, sebere klíč a ukradne prachy z její pokladny.
   Takže Anna je v pokoji s Boháčem. Boháč je z toho úplně vedle a vlastně se mu do toho moc nechce, ale Anna mu naprosto učaruje (wow, tenhle obrat jsem ještě asi nikdy nepoužil). Té zatím dojde, že má sice chlapíka v hrsti, ale že mu vlastně nechce takhle brutálně zavařit. Navíc čekala, že Evžen půjde za ní, jenže ten pořád nikde. Když už to chtějí oba zabalit, do místnosti se vřítí Julek, prožene Anně kulku hlavou a pak se picne sám. (Začínám mít dojem, že moje popisy vypjatých scén jim nějak berou grády.)

   Holomráz byl uvnitř mezi čtyřmi stěnami té kobky strašidelného soudu, kde nadále ječely brzdy popravčí káry rozjeté do nicoty. Až teď Anna, povalena děsem na kolena, prozřela. Věděla do poslední tkáně mozku, kam jít, kdyby jí bylo dovoleno opět povstat. Věděla, že teprve teď a tady v rozšířeném prostoru rakve je z ní sňato prokletí, že tam venku, kdyby mohla vyjít, našla by mír a hvězdy a slunce. Že tam venku je tak prosté milovat a být milován, jestliže nás milost navštíví a my prohlédnem.

   Takže nakonec Evžen sedí v hale, když za ním přijde jeho milenka a oznámí mu, že je děsně šťastná (poslední události prospala). Slečna Holubová si všimne, že z její kasy někdo ukradl všechny vybrané peníze. A v ten moment nastoupí Maďarka a nadšeně odezpívá své sólo. Krása.

Virginia Woolf: Orlando, The Biography + Orlando (1992)

  Takže teď si pro jednou zaexperimentuju a napíšu sem naráz o knížce a filmu podle ní. Knížku jsem přečetl až nedávno teď, poměrně dlouho po tom, co jsem viděl film, ale i tak začnu knihou.
   Orlando začíná v 16. století a jeho hrdinou je mladý, neskutečně bohatý šlechtic. Na sídlo jeho rodiny přijede královna Alžběta a náhodou si ho všimne, když jí drží mísu s vodou, aby si umyla ruce. No a protože je Orlando fešák (a navíc má epesně pěkný nohy), netrvá to dlouho a musí naklusat za Panenskou královnou na Dvůr. Královna si ho nějakou dobu vydržuje, nicméně zažije šok, když si všimne, že se Orlando nezajímá jen o takovou megastarou rašpli, ale taky o slečny pod zilion let.
   Později přichází "Great Frost", neobvykle silná zima, během které úplně zamrzne Temže. Jako vedlejší efekt na ní zamrznou i lodě různých velvyslanců, jmenovitě z Ruska. Orlando se zamiluje do Sashy, jenže ta s ním nakonec pěkně vyběhne, když ho nechá celou noc čekat v dešti a odjede si zpátky směr Matička Rus. Vzhledem k tomu, že u toho teda prší, tak zrovna nastala obleva, takže Orlando sleduje kry na Temži, se kterými na šíré moře odplouvají bědující nešťastníci a do toho si zoufá nad proradností ženského pokolení.
   Náslendě Orlando usoudí, že na tohle teda kašle a odjede na svoje rodné sídlo. Tady se prostě zavře a usne na několik týdnů. Posléze se probere a protože nutně potřebuje někomu ukázat svoji poetickou tvorbu, pozve si velikána své doby - Nicka Greena (ten ale doopravdy nežil). Na něm odhalí, že básnící nejsou éterické bytosti ladně tkající vlákna slov básnických tapisérií, ale parta obyčejných zpiťarů, co většinu času tráví v hospodách a ojížděním šlapek, což sem tam proloží básničkou narychlo sesmolenou na kus mastnýho ubrousku. Greene navíc pozdeji sjede Orlandovu báseň The Oak Tree (Dubový strom) na veřejnosti, což je poslední kapka. Orlando potom stráví x let doma sám jen se psy.
   Později se nechá poslat do Turecka jako ambasador (podle filmu se děj posune do 1700). Někde v mezidobí ještě stihne znovu navázat společneský život, ale už si nepamatuju, co ho k tomu vede, tak to přejdu (v každém případě úplně nově vybaví dům nábytkem, tak nevím, jestli to má jakože symbolizovat vnitřní přerod...snad ne, bylo by to fakt průhledný). V knize je tahle fáze dost rychlá a z ničeho nic je celá země na nahou a revoltuje. Orlando z toho zase usne (dobře, spíš upadne do kómatu...), a když se probudí, je z něj žena - stejná osoba, ale v novém těle. Podaří se jí utéct z města s pomocí cikánů, se kterými nějakou dobu pobývá, nicméně najdou mezi sebou tak zásadní rozdíly, že je Orlando nakonec musí opustit. Tuláci mají například dost odlišný pohled na majetkové právo a náboženskou toleranci než ona.
  Až cestou na lodi si uvědomí, co všechno její změna na ženu znamená, když omylem ukáže kotník a způsobí tak, že jeden námořník div nespadne přes palubu.

"And that's the last oath I shall ever be able to swear," she thought, "once I set foot on English soil. And I shall never be able to crack a man over the head, or tell him he lies in his teeth, or draw my sword and run him through his body, or sit among my peers, or wear a coronet, or walk in procession, or sentence a man to death, or lead an army, or prance a Whitehall down on a charger, or wear seventy-two different medals on my breast. All I can do once I set foot on Rnglish soil, is to pour out tea and ask my lords how they like it. D'you take sugar? D'you take cream?"

   Takže doma se rychle dostane zpět do vyšší společnosti  a opět se vrátí ke své staré touze - poezii. Podaří se jí dostat do společnosti velikánů doby (tentokrát existujících) - Pope, Swift, atd. Ti ji ovšem opět vyvedou z míry, když prohlásí o ženách, že nemají intelekt a bla bla, tyhle dementní kecy si dokážete představit sami. Ještě navíc jí přijde žaloba, protože její děti (ty si jako muž stihla pořídit v Turecku) chtějí dědit její majetek, vzhledem k tomu, že je oficiálně mrtvá. Teda oficiálně je mrtvý, protože si nikdo není jistý, jakýho je vlastně pohlaví. Někdy tou dobou ji o ruku požádá...kdosi..., kdo se v příběhu ukázal ještě před odjezdem do Turecka, ale v té době byl převlečen za ženu, protože se prostě děsně chtěl setkat s Orlandem a už v té době k němu cosi cítil (jak tohle prošlo dobovou cenzurou...). Ovšem po změně Orlandova/ina pohlaví měl otevřené pole působnosti. To ale Ordlando odmítla.
   Děj se potom přesune někam do 19. století (1850 podle filmu), kdy se Orlando setká se Shelmerdinem, námořníkem, do kterého se zamiluje. Děsně si to spolu užívaj a všechno, ale Shelmerdine akorát čeká, až přijde správný vítr, aby mohl vyplout s lodí. Orlando si ho ještě na poslední chvíli vezme a pak mu dá sbohem. Potom prosedí x let v křesle (Woolfová mohla aspoň tyhle časový díry úplně vynechat a nic o nich neříct, než aby Orlando večně spal nebo 100 let v kuse venčil psy) a prosedí se až do 20. století. Tady to začne být trochu ujetý (jakože ještě víc než doteď), protože tu pomalu nastoupí její klasičtější styl. Není to úplně proud vědomí, spíš dost rozvleklé popisy toho, jak je život ve 20. století uhnanej, atd. (a to to vydala 1928...) Navíc ještě potká Sashu, která zatím děsně ztloustla (podstatná informace...) a Greena, který má více méně stejný řeči jako před 400 lety, ale tentokrát se mu líbí Orlandina báseň (taky měla dost času ji vypilovat...). Kniha pak končí na zahradě jejího domu, kde stojí pod svým oblíbeným dubem (ke kterému se celou knihu vrací jako k pevnému bodu). The End.

   Film je v některých věcech mnohem jasnější než kniha (třeba z knihy mi úplně nedošlo, že Orlando spal s Alžbětou I.), někde zase vynechává nebo lehce upravuje (třeba ten pošuk, co so chce Orlandu vzít, aby jí zachránil majetek, se objevuje až v Turecku. Ta část, kdy je převléknutý za ženu prostě vypadla.) Celá Turecká část je docela podstatně rozšířená, hlavně o to, že se Orlando spřátelí se...šejkem? Nebo co tam ty lidi měli. OK, šejk asi ne, ale whateva. Taky trochu líp řeší ty přechody mezi jednotlivými obdobími, respektive neřeší je skoro vůbec. Prostě skočí a je to.
   V poslední části pak úplně vynechává setkáni se Sashou, což mi osobně připadá jako docela šťastné řešení, protože v knize mi teda její význam dost unikl. A Greene se sice objeví, ale pouze stejný herec, nezmiňuje se, že by to měla být stejná postava. Jinak Orlando má ve filmu dceru místo syna, což mi u knihy, kde je pohlaví docela zásadní prvek, nepřijde jako nejlepší nápad. Ale ona ji hraje dcera Tildy Swinton, takže asi tak...

   Ale rozhodně deporučuju všem obojí...i když možná je to taky proto, že na Woolfovou nedám dopustit všeobecně.

Honoré de Balzac: Splendeurs et misères des courtisanes (Lesk a bída kurtizán)

   No, konečně to je tady, po asi měsíci (možná spíš i víc) naprosto příšernýho utrpení nad touhle bichlí jsem ji dočetl. Vive moi, fakt že jo.
   Pokusím se nějak vzpomenout si na děj...ale bude to slabota, protože přece jen jsem nad tím kolikrát v metru lehce usínal (a rozhodně jsem se nehodlal vracet zpátky) a moje francouzština má ještě pořád jistý nedostatky, což dohromady vyústilo v to, že jsem byl občas lehce mimo. Navíc jsem klasicky nechal splynout pár postav do jedné, ale tak oba se jmenovali od c a byli to policajti, tak to by skoro stačilo dát do děje tu postavu jen jednu... Ale co, nějak to splácám z toho, co mi utkvělo, z wikipedie a z referaty.cz....
    Takže hlavní postavy jsou Lucien, Ester a abbé Carlos Herrera. V jakýmsi jiným díle Balzakova nekonečnýho díla se Lucien pokusil o sebevraždu, ovšem Carlos se objevil včas, aby ho zachránil a poslal ho novým směrem. Teda, směrem, kde z toho abbému něco kápne, ale což. Děj začíná na plese, kde Esther - kurtizánu - pozná několik chlípných členů pařížské smetánky. Má takovou depku z toho, že chuděra miláska Lucienka kompromitovala, že se pokusinká o sebevraždičku. No ale voilà, kdo se nepřižene, no jistě - Carlos. Pošle ji do kláštera, aby z ní udělal "une fille comme il faut". Chce totiž, aby si Lucien vzal jakousi bohatou slečnu. Ten by to sice udělal, ale tak děsně miluje Esther, že bez ní prostě nemůže být. Holčina se vrátí z kláštera a Carlos vymyslí fascinující plán - Esther se prostě zavře v bytě, ven poleze jen v noci, a když se Lucienovi zrovna zachce zašpásovat si, tak za ní večer přijede. A protože Esther má do emancipované moderní ženy vážně daleko, tak to vezme.
   Později si Esther v parku všimne baron de Nucingen. Děsně se do ní zamiluje a rozhodne se ji najít. Po několika nezásadních dějových smyčkách ji pro něj začne hledat ???. ??? je chlápek z policie, špička mezi tehdejšími agenty, jehož jméno si nepamatuju a nehodlám ho hledat. Ten má ještě dva pomocníky - dva chlapi od C. Ty taky nehodlám dohledávat. Tuhle část děje mám lehce rozpitou, jen se mi vybavuje, že de Nuncigena jsem celou dobu příšerně nenáviděl, protože to je cizinec a jeho přímý řeči jsou přepisovaný napůl foneticky. Dál se ??? a abbé porůznu hledají, podvádějí, vydírají, ??? se nakonec přestrojí za Angličana (v jeden moment baron mluví tou svoji pseudofrancouzštinou a baví se s ???, který zase imituje anglický přízvuk - to byla fakt lahoda) a dostane se do společnosti, kde se pohybuje Esther a spol. On totiž Herrera ještě předtím usoudil, že Esther tomu de Nucingenovi dá - baron je totiž krapátko ve vatě a rodina Lucienovi snoubenky nechce o svatbě ani slyšet, dokud nevykoupí zpátky rodinnou půdu, na což potřebuje skromných milion franků. Esther je pořád za krávu a samozřejmě jde do toho. Jenže Herrerovi se podaří nechat ??? vykopnout od policie a připravit ho o rentu, což ??? silně nasere. Jenže Carlos ??? pozná v převleku Angličana, což ??? přivede do pěknýho svrabu. Teda hlavně je dceru, kterou unesou. Potom ji vrátí, ale holka už to nějak nerozdejchá. Na to umře i ???. (Teď ten odstavec po sobě čtu a koukám, že tomu krapet schází struktura. Ale můžu tvrdit, že jsem prostě roztříštil časovou linii a pokusil se Lesk a bídu kurtizán převyprávět postmodernisticky.)
   Takže Esther si žije na vysoký noze, baron jí vybavil byt a všechno. Jen ho kluka trápí jedna věc - Esther mu prostě nedá a nedá. No ta je samozřejmě profondément amoureuse de Lucien, takže toho obtloustlýho dědka nechce ani cejtit. To zase samozřejmě nemálo rozladí Herreru, ale nějak si to srovnají. Po nekonečných machinacích s desetitisíci franků to Esther konečně vzdá, cele se oddá dědovi a spáchá sebevraždu. Těsně potom dorazí zpráva, že od jakýhosi příbuznýho zrovinka čirou náhodou zdědila několik bambilionů, takže kdyby ten děsnej svět snášela ještě tak asi půl hodiny, mohla by si Luciena klíďo vzít. VDM.
   Carlos a Lucien jdou do vězení, protože celá záležitost vypadá na vraždu, navíc začíná pomalu prosakovat na veřejnost, že Lucien by mohl shánět peníze nějak nekale, třeba že nutí chudáka Esther kurvit se. No ale on ji fakt děsně miluje. Mimo jiný, abbé Carlos Herrera není tak úplně abbé Carlos Herrera. Abbé Carlos Herrera je totiž už dávno pod drnem. Domnělý abbé Carlos Herrera je doopravdy Vautrin (postava z Otce Goriota) a taky uprchlý galejník Jacques Collin. Z čehož logicky vyplývá, že Vautrin je Jacques Collin a abbé Carlos Herrera a že Jacques Collin je abbé Carlos Herrera a Vautrin. Když jsme si to takhle vyjasnili, můžeme popojet.
   Nadchází nejděsnější část celý knihy, a to je vězení. Francouzská literatura má všeobecně nejspíš nějakej ujetej fetiš na popis věznic, nejlíp pokud je příšerně dlouhej a nudnej. A samozřějmě - pro mě nesrozumitelnej. Carlos jde k výslechu, kde se mu z celý záležitosti málem podaří vykecat, pak bohužel přijde na řadu Lucien, kterej se zhroutí a vytroubí úplně všechno do posledního písmenka. V cele mu pak dojde, jak udělal děsnou věc a hodí si mašli. V tenhle moment zbývá tak ještě asi 130 stran, což mě lehce vyděsilo, protože s oběma postavama mrtvýma nějak už není o čem by to bylo. Ale ho ho hó, to by nebyla klasická literatura, kdyby si neuměla poradit, že jo. Prostě tam narychlo nasází dalších asi 5 postav.
   Aby snad těch náhodiček a ironií osudu nebylo málo, Lucien se málem dostal na svobodu, protože se mezitím vyjasnilo, že Esther se zabila sama. Navíc k milence a snoubence zvládal ještě udržovat milostnou korespondenci s půlkou pařížský smetánky (ta druhá byli chlapi), takže vyšetřující soudce měl docela zájem na tom ho z celý věci co nejrychleji vysekat. Carlosovi z toho docela slušně jebne, protože chápete, sice zabil kde koho, Esther přinutil k naprosto šílenejm věcem, ale Luciena miloval jako vlastního syna, to jako aby nechyběl nějakej ten kontrastík a bylo nad čím zaplesat.
   Carlos nakonec použije Lucienovy dopisy, aby se dostal z vězení a přidá s k policii. C U never, Balzac.
   Musím říct, že bez týhle knihy bych to asi přežil, ale tak prokousal jsem se tím, jsem na sebe jak se patří pyšnej a ještě budu moct u zkoušky z literatury šokovat, že jsem tu příšernou bichli vážně přečetl.