Tuhle knížku jsem vybral na náš čtenářský klub, ovšem mělo se koukat i na film. Podle vlažných reakcí dvou zbylých členek klubu a zjevné neochoty debatu dotáhnout dál než k větě „No ten film byl ale vážně vopich“ (nicméně uznávám, že ten film vážně je dost vopich) jsem vydedukoval, že se u nich nesetkal s nadšením. Je teda pravda, že to nemá moc děj a že v případě filmu se prakticky nedá pochopit, co se to tam vlastně děje…a taky je docela problém u filmu neusnout…ale to je chyba Kubricka, a ne Clarka…
Děj se dělí do několika částí, začíná v pravěku v době, kdy lidi byli ještě opice, pak skočí do budoucnosti do chvíle, kdy se na Měsíci stane cosi a americká základna se uzavře do karantény, a nakonec se posune ještě o něco dál na vesmírnou loď, která putuje k Saturnu (nebo kam) a na palubě má palubní počítač Hal-9000 (kdo by neznal hlášku Hello, Dave…no…vlastně…asi kde kdo).
Ovšem pointa knihy (která je ovšem jasně vyřčená už na začátku) je, že když byli lidi ještě opice, tak se na Zemi objevila jakási podivná mimozemská krychle, která začala opice testovat a uměle jim zvyšovat inteligenci a zdokonalovat schopnosti. Opice se tak nejdřív naučí používat nástroje, ovšem zanedlouho objeví naprosto skvělou možnost – když opice vezme klacek a šutr, tak s ním může praštit jinou opici, a třeba tak tý opici naznačit, že tady u toho koryta už teda znova pít nebude. Oh, humanity and all the passangers.
Nicméně tím to nekončí, protože mimozemšťani si nechali na Zemi (a v blízkém okolí) nástroje, které jim dají vědět, až se lidstvo začne hrnout do vesmíru. A až se dohrabe dost daleko, čeká na něj další „evoluční nakopávadlo“. No, přiznávám, tímhle jsem vykecal více méně kostru celého děje, ale přece jen se tam toho děje víc…o trochu.
Nicméně ať se snaží sebevíc dostat do knížky zajímavou myšlenku, Clark je pořád spíš vypravěč než filozof, a na tom to taky stojí. Asi nejlepší část je ke konci při cestě do neznámých části vesmíru, kde je to takový snově psychadelický a člověk si říká tak akorát…wow. Ve filmu je to takový přehnaný a více méně pochybuju, že celejch těch deset minut podivnejch obrazů přírodních scenérií přes barevný filtry a kaleidoskopoidních obrazců kdy kdo viděl celý. No nic.
No, zrovna jsem spolknul antibiotika a už chci mít tenhle článek za sebou, takže se budete muset smířit s tímhle extra odfláknutým.
0 komentářů:
Okomentovat