Charlotte Brontë: Jane Eyre (Jana Eyrová)

   Tak jo, Jane Eyre...hm. Tak to mám teda za sebou. A jsem hodně rád. Myslel jsem si, že to, že Jane Eyre je jedna z prvních Mary Sue vůbec, je vtip...ne, není...jak smutné.
   Důkazem otravnosti této knihy budiž, že v tenhle moment jsem naprosto vážně zauvažoval, že místo blogování přeložím text o kaštanu obecném do školy...nicméně nakonec jsem překonal nutkání vyprodukovat něco užitečnýho... Ok, takže teda Jane...
   Ještě než začnu, radši poznamenám, že mě ta knížka začala lézt na nervy až tak na posledních 80 - 100 stranách a že uznávám, že řeší spoustu zásadních témat bla bla bla, ale prostě mám nějakou cynickou náladu a asi to tím teď bude poznamenané. Takže pokud máte Jane Eyre rádi, možná to tady otočte.
   Jane je sirotek a bydlí se svojí evil tetou a überevil bratrancem a sestřenicemi. Bratranec jí hodí na hlavu knížku a Jane dostane hysterický záchvat, že jsou všichni evil. Evil teta ji posadí do komory, kde jsou na ni dvě evil služebné děsně evil. Angry!Jane is angry.
   Evil teta ji pošle do školy, kterou vede evil kněz (nebo jak tam tomu říkaj). Naštěstí evil kněz je v tom sám a ostatní jsou děsně nice. Potká tady Helen, dívku, která háže až podezřele dospělácký hlášky a má k Jane sáhodlouhý proslovy o tom, jak má po lidech, co jí ublížili, házet chleba. Nakonec se zjistí, že celou dobu umírá, což tak nějak vysvětlí její smíření se se vším. Dead!Helen is dead and sad!Jane is sad.
   Časový skok 8 let. Jane učí na škole, ale má pocit, že prostě musí roztáhnout křídla a podívat se do toho šírého světa. Podá si inzerát, jestli někde nehledají guvernantku, což zrovna hledají, takže Jane si sbalí svoje dvoje šaty, naskočí do drožky a (v rámci možností) se řítí vstříc neznámu a osudu a neznámému osudu a tak. Dorazí do Thornfield Hall (ach, ten symbolický osten v názvu...), kde se seznámí s Mrs Fairfaix (housekeeper...ať se tomu česky říká jakkoli) a Adèle, kterou má učit. Všechno jde dobře, akorát nahoře ve věži Jane zaslechne jakéési podivnéé zvuky...húúúúúúúúú. Mrs Fairfax Jane ujistí, že jde jen o jednu služebnou, co je trochu blázen, ale že jinak je všechno těžce v ókeji. Jane si teda řekne, že když v ókeji, tak v ókeji, a jde se dál. Jednou se vydá do města pro šafrán a trochu toho zázvoru, ovšem co se jí po cestě nestane...mine ji tajuplný jezdec na mocném koni, v rozevlátém plášti a vlasy, se kterými si pohrávají dunící vichry...pro větší efekt z koně spadne a Jane mu pomáhá. Helpful!Jane is helpful.
   Jane se vrátí do Thonfieldu, aby byla (naopak od čtenáře) celá překvapená, že tajuplný jezdec s rozevlátým pláštěm a vlajícími kudrlinami je majitel domu a poručník Adèle, Mr Rochester. Mr Rochester je poměrně dost nepříjemnej a taky dost ošklivej, ale všem (čtenářům...ne Jane) je jasný, že je do Jane udělanej.
  Jane ho později na poslední chvíli zachrání, když se evil službná pokusí Rochestera upálit v posteli. Nicméně druhý den normálně pracuje v domě a s nikým to ani nehne. Jane to přijde divný, ale Mr Rochester se vypařil, takže prostě dál učí, prožívá muka, protože Rochestera miluje, ale ví, jak je to nerozumný a že on ji určitě nemiluje a bla bla a prostě děs. Sad!Jane is sad.
    Mr Rochester se vrátí, a to rovnou s celou bandou šlechticů. Jane poměrně záhy vypozoruje, že to nějak jiskří mezi Rochesterem a Mrs Ingram, což ji samozřejmě ještě utvrdí v tom, že ji Rochester nemůže milovat. Navíc Jane nutí sedět s nimi v salonu a poslouchat, o čem se baví. Samozřejmě jsou všichni děsně evil, hlavně když se celá společnost hromadně naváží do guvernantek. Do toho přijede Mr Mason, z čehož Mr Rochester zjevně radost nemá, ale nemáme tušení proč, protože Mr Rochester je mighty mysterious and stuff. V noci se potom strhne v domě poplach, který Rochester uklidní, ale vezme Jane do věže, kde se musí starat o Masona, kterého někdo pokousal a bodl. Jistě...evil služebná. O pár dní později vyslechne rozhovor, ze kterého je fakt jasný, že to celý musí být jinak, ale to je jasný nám, Jane je jako vždy mimo.
   Přijde dopis, že její evil teta umírá a že chce Jane vidět. Jane tak zjistí, že doopravdy není úplně bez příbuzných, protože na Madeiře má strýčka, který ji hledal. Evil!aunt was evil, takže mu řekla, že Jane umřela, protože ji tak děsně nesnášela, vzhledem k tomu, jak byla odbojná (zatímco ona byla sama sebou a uvažovala samostatně a prostě to byla silná, nezávislá dívka). Evil teta umře a Jane odjede zase do Thornfieldu, kde se zatím Mr Rochester chystá na svatbu s Mrs Ingram. Nicméně večer před svatbou vyzná Jane lásku a požádá ji o ruky. Navíc vysvětlí, že si Mrs Ingram nikdy vzít nechtěl, ale jen sledoval reakce Jane. Což je dost šáhlý. Pak jí ještě vypravuje, jak ji tajně sledoval po chodbách a skrz nedovřený dveře a Jane to vůbec nepřijde pošahaný.
   Jednou v noci se u Jane objeví úplně cizí ženská, roztrhne jí svatební závoj a zmizí. Jane to samozřejmě vypráví Rochesterovi, ten jí ale vysvětlí, že to byla evil služka a Jane si akorát ve zmatku vytvořila představu někoho, kdo vypadá jako smrtka. A...a teď bacha...Jane tomu věří. Ano, čtenářstvo hromadně vstává od knihy a unisono hystericky ječí WHAT THE FUCK?!
   Svatba. Kostel. Všechno jde ok. Na poslední chvíli (takovýto jak se říká ať promluví nyní, nebo ať navždy mlčí) se objeví Mr Mason a prohlásí, že Rochester má ženu, že to je jeho vlastní sestra (Masonova) a že je zavřená ve věži na Thornfield Hall, protože jí hráblo. AHHHH, tak takhle to tedy bylo. Rochester nabídne Jane, že spolu odejdou a budou žít jinde, ale Jane je dobrá, zákony dodržující křesťanka, takže to odmítne a prakticky bez prostředků odejde neznámo kam.
   Kdesi vyleze a tři dny chodí po lesích, až narazí na domeček v lese, kde ji přijmou. Samozřejmě si ji zde všichni oblíbí, protože to je prostě Mařena jak vyšitá. V domě žijí dvě dívky, jejich bratr St John a služebná. Jane u nich nějakou dobu žije, ale rodina se musí rozejít, sestry dělají guvernantky a St John dá Jane práci jako učitelka na místní dívčí škole. Jane celou dobu tají svůj příběh, ale St John za ní jednou přijde a všechno ví. Nakonec z ní dostane, kdo je, a oznámí jí, že její strýc zemřel a ona je teď bohatá (kdosi poslal na všechny fary...nebo jak tam tomu říkaj...popis Jane). Navíc...a teď bacha...je to jejich sestřenice! Ano, ano, náhodně vylezla z drožky, tři dny chodila po lesích, a pak čirou náhodou narazila na domek jediných žijících příbuzných, kteří zrovna nebydleli na Madeiře (proč se na tu Madeiru nevypravila rovnou, jde mimo mě, ale fajn). Jane je děsně dobrá a dědictví rozdělí na čtvrtiny.
   Jane odmítne nabídku k sňatku od St Johna, protože ho nemiluje a on nemiluje ji.
   Jane se rozhodne očekovat (jakože ocheckovat...), jak se vede Rochesterovi. Zjistí, že bídně. Jeho žena konečně spálila celé sídlo a umřela u toho, on sám při chrabré záchraně služebnictva přišel o ruku a oko a na druhé oko skoro oslepl a je teď chudý. Janino srdce zaplesá láskou a vypraví se za Rochesterem do nového bydliště. 20 stran kydání o tom, jak se milujou, svatba, Rochesterovi se vrátí zrak, dítě (takže to není úplná frigida), KONEC.
   Ani jindy se nijak extra nerozdávám o tom, jak se mi ta knížka zdá, ovšem tentokrát se omezím ještě víc. Ano, je to dobrá knížka, ano, řeší spoustu věcí, co se dobovému čtenáři určitě zdály zásadní, ano, na svoji dobu je Jane Eyre docela dost pokroková. Nicméně hlavní tématem je pořád vztah Jana x Rochester a u toho je stejně od začátku jasný, jak dopadne. Je to děsně rozvleklý, Jane se někdy chová jak kráva, ale nejvíc to prostě zabilo, jak narazila na ty příbuzný. Možná to je nějaký vtip Brontëový, fakt jsem ho v tom případě nepochopil.
   Mr Rochester ani není zrovna idol, a ani v nejlepších momentech jsem se nemohl ubránit pocitu, že to je fakt exot. Mr Darcy ještě pořád válí (jistě, Mr Darcy má prachy a je to hezoun, taky ho otec nevyhodil z domu, neprošel si děsně depresivníma zážitkama  a nemá na půdě zavřenou svoji psychopatickou ženu). Takže si stojím za teorií, že se do něj Jane zamilovala hlavně protože to byl první chlap, se kterým se v životě setkala a strávila s ním víc času...
   Tak zase jindy, přátelé.

Gustave Flaubert: Madame Bovary (Paní Bovaryová)

   Byl to dlouhý a náročný boj...ostatně jako moje četba francouzsky bývá všeobecně (pokud to náhodou není sbírka povídek ve stylu "babka vycvičila psa, aby na ulici roztrhal vraha jejího syna", u čehož jsem ochotnej strávit noc...), ale ano, dočetl jsem Madame Bovary.
   Začátek knihy se soustředí na Charlese Bovaryho a narychlo ho představí jako průměrného, ne úplně nejinteligentnějšího mladíka, který nějak dokončí medicínu (i když nemá vyloženě titul doktora...bof) a  nechá si od maminky vnutit manželku. Nicméně záhy potká Emmu a začne k ní na statek dojíždět trochu častěji, než by se čekalo. Emma mu nenápadně naznačuje, jak o něj stojí, nicméně dost mu to uniká. Ono aby mu to neuniklo, musela by ho asi praštit valentýnkou do ksichtu. Manželku to přirozeně nenadchne, nicméně záhy velmi příhodně umře a nechá mu majetek. Charles chvíli truchlí a pak si vezme Emmu.
   Někdo by řekl, že Emma je blbá. Někdo, že je prostě děsně naivní. Wiki tvrdí, že by mohla trpět maniodepresí, což by teda klidně mohla. No podle mě to je mix, protože v některých momentech se člověku vážně zdá, že naivita a tendence k dělání ze sebe tragickou hrdinku k popisu toho, co tam předvádí, fakt nestačí, ale už musí být prostě duševně chorá...
   Ať tak či onak, je to náruživá čtenářka románů a vážně až moc času tráví tím, že si sebe sama představuje jako takovou romantickou, nejlépe ještě tragickou, hrdinku. Ačkoli si to tak úplně nemůže dovolit, má služebnou, co za ní dělá úplně všechno, a Emma sedí, kouká z okna a čte svoje brakový romány. Později dostane pozvání na ples od místní šlechty, už si nepamatuju moc proč, nějak je tam někdo protlačil. Ačkoli má pocit, že byla vážně za hvězdu, realita je taková, že udělala pár faux pas a později ani nenapíše děkovný lístek. Takže další pozvání je docela passé, což ovšem Emma neví, a po roce očekává pozvánku. To samozřejmě zahrnuje kopu šílených představ à la Mary Sue. Nicméně pozvání nepřijde a Emma se zhroutí.
    Charles usoudí, že by jí pomohla změna prostředí, takže se z města, kde má známé a slušnou základnu jako doktor, přestěhují kamsi do Normandie, kde ho fakt nezná vůbec nikdo. Ani Charles ani Emma nejsou úplně people persons, nějak extra nezapadnou, ovšem oběma jim to uniká (mně to teda uniklo taky, ale věřím wiki...). Postatný tu jsou jen dvě postavy - Homais a Lheureux.
   Homais je místní lékárník, který se s Bovaryovými docela bleskově spřátelí. Hlavně proto, že sám praktikuje, ačkoli na to nemá vzdělání. A už ho jednou varovali. A stačilo by, aby Charles napsal jeden dopis, a totálně by ho vyřídil. Nicméně Charles je mimo. Do jaký míry Homais pracuje proti Bovaryovým úmyslně, a co je jen náhoda, je docela otázka. Například naveze Charlese do operace chromé nohy, na kterou Bovary nemá kvalifikaci. Celá věc skončí amputací. No, těžko říct. Spoustu věcí dělá určitě neúmyslně, ale dost napomáhá tomu, že Bovaryovi dopadnou tak, jak dopadnou. Co se týče Lheureuxe, není co řešit, protože ten jim jde po krku naprosto programově. Daří se mu oběma tajně půjčovat, Emmě neustále podstrkává věci, co naprosto nepotřebuje (hadry, záclony, potahy, bla bla), až u něj mají naprosto extrémní dluh. Nicméně je to taky trochu jejich blbost, kdyby se aspoň trochu pohybovali mezi místními, dozvěděli by se, že takhle dostal aspoň jednu rodinu (opět, info z wiki...zjevně bych neměl číst v socce).
   Emma samozřejmě dál vnitřně trpí, protože Bovary sice udělá všechno, co jí na očích vidí, ale pro ni představuje všechno nudný, obyčejný a otravný. Ovšem nálada se jí zlepší, když potká Léona, studenta práv, co bydlí u Homaisových. Zamiluje se, dost po něm jede, bla bla bla, Léon radši odjede. Nicméně vzápětí na scénu přichází bohatý Rodolph, který se na Emmu koukne a hned si řekne...Jo, to je kost, ta by stála za hřích. Docela rychle se mu podaří dostat ji na vyjížďku do lesa.
   Menší vložka...bylo mi jasný, že paní Bovaryová bude tak trochu neřestná, ale tohle jsem přece jen nečekal.
   Rozdaj si to v lese na listí. A pak ještě několikrát.
   Emma má zjevně takovou smůlu, že když už se spustí, nemá u toho ani pořádnou postel. No nic.
   Následně spolu spí asi tři roky, Emma má zatím dítě...nebo ho měla už dřív...whateva..., nicméně to je v ději jen aby nám všem bylo jasný, že na něj Emma peče (asi dvakrát za knihu se začne starat, ovšem jenom když si zrovna do hlavy sama natluče romantickou představu o oddaných, milujících matkách). Rodolphovi začne postupně lézt krkem, neustále po něm požaduje dokazování lásky (Oh, dit moi que tu m'aimes), dává mu dárky a vymýšlí šílenosti ve stylu prstýnků z vlasů. Navíc pro něj byla celá záležitost prostě další zářez na pažbu. Emma se nakonec vytasí s tím, že spolu utečou, ale Rodolph na poslední chvíli pošle dopis a na nějakou dobu odjede. Emma se zhroutí.
    Když se po x stránkách vzpamatuje, Bovary ji vezme do divadla, kde, světe div se, potkají Léona. Tak začne spát s Léonem (teda, chvíli odolává...ale fakt jen kratičkou...a dost možná to jen hraje). Ten si ovšem nemůže tak úplně dovolit ji financovat, takže Emma postupně začne platit všechno. Tím samozřejmě nahrává Lheureuxovi.
   Ve finále se tedy zjeví Lheureux s tím, že by mu měla vysolit 8 tisíc, jinak si půjde sednout. Emma se zoufale snaží najít pomoc, nicméně jeden týpek jí nabídne pomoc za sex (tou dobou o její nevěře neví přesně jeden člověk...kdo to asi je...), což odmítne, ale vzápětí se vrhne k Rodolphovi s úmyslem udělat to samý. Ten ji pošle pryč, Léon taky zklame. Nakonec se otráví a umře...dlouze a bolestivě (no, ani smrt nemá romantickou...je to fakt smolařka).

Sa poitrine aussitôt se mit à haleter rapidement. La langue toute entière lui sorti hors de la bouche ; ses yeux, en roulant, pâlissaient comme deux globes de lampe qui s’éteignait, à la croire déjà morte, sans l’effrayante accélération de ses côtes, secouée par un souffle furieux, comme l’âme eût fait des bonds pour se détacher. Félicité s’agenouilla devant le crucifix, et le pharmacien lui-même fléchit un peu les jarrets, tandis que M. Canivet regardait vaguement sur la place. Bournisien s’était remis en prière, la figure inclinée contre le bord de la couche, avec sa longue soutane noire qui traînait derrière lui dans l’appartement. Charles était de l’autre côté, à genoux, les bras étendus vers Emma. Il avait pris ses mains et il les serrait, tressaillant à chaque battement de son cœur, comme un contrecoup d’une ruine qui tombe. A mesure que le râle devenait plus fort, l’ecclésiastique précipité ses oraisons : elles se mêlaient aux sanglots étouffés de Bovary, et quelquefois tout semblait disparaître dans le sourd murmure des syllabes latines, qui tintaient comme un glas de cloche.

   Charles po nějaký době najde její dopisy Rodolphovi a Léonovi...a umře...od zlomeného srdce...ah. Její dcera jde od příbuzných k příbuzným a nakonec skončí jako přadlena.
    No musím říct, že Emma Bovaryová je opravdu špatně snesitelná postava. Je hloupá, naivní, sebestředná, žije v jiným světě, na manžela nemá vůbec žádný ohledy a jediná literární postava s horším přístupem k dítěti je Becky Sharp (ale ta je pure evil). Na lidech vnímá jen co nosí a jak se chovají - což více méně vede k tomu, že nesnáší všechny, co se chovají normálně, ale jakmile se někdo přetvařuje a hraje s ní hru na vyšší společnost, je to děsnej švihák. Je vážně těžký si nad tou knihou říct...no jo, chudák holka...protože Emma se prakticky zakope sama. Na druhou stranu je tady otázka, jak moc je vůbec svéprávná, protože nějaká aspoň menší psychická porucha je docela nasnadě (ale teda tuhle teorii nikomu nevnucuju...Flaubert umřel už i doslova, tak si ho můžeme po libosti vkládat tuplovaně).
   No takže nakonec moc nevím. Asi jsem to v tý fránině nepochytil tak, jak jsem měl, protože spousta věcí se musí vyčíst z detailů, a ty jsem s lehkým srdcem přešel. Není to úplně nejzábavnější četba, ale zase když se do toho jeden dostane, jde to (ty vnitřní boje, abych to vůbec otevřel, byly docela krutý). Pokud jste aspoň trochu cynici, budete Emmu nesnášet. Ale tak to, že je hlavní postava nesnesitelná, neznamená, že to platí o knize, že...

William Golding: Lord of the Flies (Pán much) + filmy

   Původně bylo v plánu tuhle knížku blognout až po srazu našeho slavnýho čtenářskýho klubu, nicméně iniciátor celý akce bude v Praze až z 14 dní a už jsem až moc dlouho nic nepřidal (ta mrcha paní Bovaryová mi dává zabrat), takže to sem teda hodím rovnou.
    Skupina dětí skončí na opuštěném ostrově, jediný dospělý, což byl pilot jejich letadla, je mrtvý. Někomu se podařilo z knížky vyčíst, že je odvážejí z Velké Británie do bezpečí během 3. světový války...tak jako klidně. Nicméně ať letí kamkoli, stejně se tam nedostanou, takže co. Skoro hned se střetnou dvě hlavní postavy - Ralph a Jack. Jack vede chlapecký sbor a automaticky očekává, že se stane vůdcem, nicméně Ralph vyhraje "volby". Ovšem to, co na začátku vypadalo jako funkční systém, se začne docela rychle rozpadat (přece jenom to má jen 200 stran, takže pomalu by to ani dost dobře nešlo). Jack se sborem se ujmou lovu a hlídání výstražného ohně, co by měl upozornit lodě na jejich přítomnost. Jedna taková loď se zanedlouho objeví, ovšem Jack zrovna přesunul hlídku u ohniště k lovcům, aby dostali divočáka. Ralph se přirozeně vytočí, nastane spor a odsud se skupina pomalu, ale jistě, rozpadá. Zatímco Ralph se snaží ostatní přesvědčit, že je třeba udržovat oheň na skále, Jack apeluje na jejich nižší potřeby, jmenovitě jídlo (respektive maso).
   Další postava je Piggy, s Ralphem je jediný ve skupině, co se snaží do věci vnést rozum. Od skupiny je ale dost oddělený, aspoň trochu ho poslouchá jenom Ralph, ale i ten se do něj docela v klidu opře, když se mu to zrovna hodí, aby si upevnil pozici vůdce. Piggyho problém taky je, že vůbec neví, kdy je dobrý mlčet, což je dost blbá vlastnost kdekoli, ale na opuštěném ostrově se to fakt projeví trochu víc. Simon je sice taky dost rozumně myslící postava, ale vůbec se nedokáže projevit. Ovšem snaží se Ralphovi pomáhat, co to jde, naopak od "littluns", což jsou mladší děti, a v knížce vystupují jako jakási tupá masa (nikdo třeba netuší kolik jich, ani jak se jmenují).
   Nakonec se rozpadnou na dvě skupiny, přirozeně vedené Jackem a Ralphem. Jackova skupina se postupně promění prostě v partu divochů, savage nature of humanity and all that jazz. Nepovažuju za spoiler říct, že to dopadne dost blbě...ostatně, jakej smysl by ta kniha potom měla, že jo... A tuším, že už někde na přebalu se vyskytuje slovo bloodshed.
    No rozhodně byste si to měli přečíst, sledovat, jak se postupně celá skupina propadá do naprosto necivilizovanýho stavu, vytvářejí si tabu, rituály a nadpřirozené bytosti, aby vysvětlili věci, co nechápou, je vážně zajímavý. A i když je to jediný slovo horší než compelling...má to vážně přesah. Nějak jsem vynechal celou tu část o tom, kdo je Pán much...ale nechte se překvapit :o)
 
Lord of the Flies  (1963)
Dobrodružný / Drama / Horor / Thriller
Velká Británie, 1963, 92 min
ČSFD: 76 %, IMDB: 7,1/10

   Tenhle film se mi, i přes všechny chyby, nakonec asi líbil víc než druhá adaptace. Prakticky dokonale se drží předlohy, což je tady podle mě velká výhoda (hlavně ve srovnání s tím, co provedla verze z 90. let). Udržuje v sobě ty zajímavý kusy z knížky, kdy kluci akorát poskakují, řvou a opakují rituál před lovem. Nechce se mi to moc pitvat, ale hlavní je, že tenhle film poměrně úspěšně převádí atmosféru knihy na plátno.
   Problémy tohodle filmu jsou dva. První je střih, který byl asi ve svojí době normální, dneska ale vypadá děsně. Je dokonce tak divnej, že poprvé jsem to po deseti minutách vzdal. Druhý problém jsou dětští herci, po kterých se zjevně kdysi (kdysi v šedesátých...dejme tomu) nepožadovalo herectví. Třeba Piggy má podle mě tolik problémů s udržováním svýho příšernýho přízvuku, že už nemá čas dělat cokoli jinýho.
  No ale pokud chcete vidět Pána much jako film, tohle je lepší volba. Jen je nutný připravit se na to, že to je ze 60. let.

Lord of the Flies (1990)
Dobrodružný / Drama / Thriller
USA, 1990, 90 min
ČSFD: 77 %, IMDB: 6,2/10

   Tahle verze si film upravuje trochu po svým. V ději to tak zásadní není, sice úplně nechápu, proč považovali za nutný je udělat (děti se znají z dřívějška z vojenský školy, přežije jeden dospělý), ale ok. Víc mi vadí posuny ve věcech, kde se mění charaktery postav, hlavně Ralph je nepoměrně větší klaďas, než by měl být. Jak jsem už psal, trochu tam chybí atmosféra knihy a sem tam jsem úplně nepochopil, jestli si jako tvůrci dělaj srandu, jmenovitě když se Ralph "schová" pod kmen stromu...ale ten kmen mu jde tak metr na hlavou a jiný krytí tam není...no, s tím bych si schovku klidně zahrál...
   Ovšem po tomhle filmu by se nikdo neměl odvážit říct, že ví, o čem je Pán much...není tam ten přesah.