Protože písmeno „c“ v A to Z Challenge už zabrala The Children of Dynmouth, konečně taky jednou můžu kašlat na angličtinu (mezi náma, ne, že by v tom byl tak zásadní rozdíl, protože oni sem žádný cizinci stejně nelezou, ale whateva). O tomhle jsem poprvé slyšel paradoxně na přednáškách z francouzský literatury, protože to je první příklad v českým překladu, kde se objevila autostylizace…a tím se tady zřejmě míní deformace jazyka postavou (což sice úplně není to, co bych si pod pojmem autostylizace představil, ale hlavně že víme, jak to vypadá).
Nevím, jestli jsem to tady už poznamenával, ale vážně špatně snáším, když musím luštit, co to ty lidi vlastně říkaj. A tady to nebylo jen když mluvili, ale pořád a furt. Po půl straně jsem si říkal, že tohle prostě nedám. Po sto stranách jsem vzal za povděk sudými stránkami bilingvního vydání. Takže ještě úvodem bych řekl, že překladatel (Josef Škvorecký, tohle je nové vydání překladu) na tom udělal skvělou práci, snad až na jednu výjimku, a to že postavy říkají mergle několika různým věcem, konkrétně penězům i heroinu. Nevím jak s penězi, ale pochybuju, že heroinu kdy kdo řekl mergle. Jinak respect, yo.
Jen abyste dostali představu, dám sem několik prvních odstavců originálu a překladu:
They call him Priest because he always wear black. Black suits with thin tight pants. One day some body see him in an they say. “Man you always in black. Like a priest. You the hep priest Man.” So that how come he is call priest.
Priest say to me. “Man I tellin you. You aint gonna find anything good as this for the kind of bread I askin for. You can go up and down this street a thousan times an you aint gonna find it.”
I say to Priest. “Man I dont have time to go up and down this street a thousan times. I in a big hurry. But shitman that aint worth no 15 dollas.”
Priest he laugh. He taken the piece out of the draw again. It a short-barl 45 with that crisscross lines on the butt. Priest dont flip around like a cowboy. He cool. He hold it in his big hand like somethin sweet and he smile at it.
Říkaj mu Flanďák poněvač dycky chodí v černym. V černym saku a tenkejch trubkách. Jednou ho někdo vidí a povidá. „Vole co seš furt v černym. Jako flanďák. Ty seš teda flanďák za všecky drobný vole.“ Vod tý doby mu teda řikaj Flanďák.
Flanďák mi povidá. Vole nech si říct. Za ty prachy nenajdeš nikde nic lepšího. To tu můžeš na věky věků vobcházet po vokolí a nenajdeš. Fakt.“
Povidám Flanďákovi. „Vole já nemám čas někde vobcházet na věky věků. Hoří mi koudel. Ale doprdele tohle je přece za 15 dolarů drahý.“
Flanďák se zašklebí. Zase už vytáh tu stříkačku ze šuplete. Pětačtyříctku s useknutou hlavní a takovym tim příčnym rejhováním na pažbě. Flanďák s ní netočí jako ňákej kovboj. Je úplně klidnej. Drží jí v tý svý vobrovský jako dyby to byla žencká a směje se na ní.
Takže příběh je o tom, že Duke chodí po Harlemu a snaží se sehnat prachy na pistoli, aby mohl vzít gang a rozstřílet na kusy pár Portorikánců. Během toho se mu podaří dostat se do čela gangu, vydělat pár dolarů prostitucí, utratit dost peněz na prostituci zakoukat se do prostitutky…a tak. Jo, je mu 14.
Duke sice vypráví příběh v přítomném čase (no, částečně asi kvůli tomu, že v Harlemu se zjevně nikdo moc nezabývá gramatickýma koncovkama), nicméně z pár kusů vyplyne, že příběh vypráví retrospektivně někomu, komu říká „pane doktore“. Čímž se více méně potvrdí závěr, který se nějak očekává už začátku (protože v takový knížce se prostě musí stát několik věcí – musí umřít kamarád, hlavní nepřítel a hrdina nakonec musí dokázat nějak reflektovat, jak to bylo všechno úplně špatně). Takže nějaký extrémní originality se tu člověk nedočká. No, mám dojem, že tohle už nějak mluví za všechno – jde o vážně drsnej popis vážně drsnýho života ve vážně drsným Harlemu, kde jste buď vážně drsný dítě ve vážně drsně nízkým věku, nebo s váma někdo vážně drsně vymete, popřípadě vážně drsně sejme. Nechci to tím nějak snižovat, jen tím chci říct, abyste popřípadě nečekali nějaký velký překvapení.
0 komentářů:
Okomentovat