Nikkarin: 130

   Ačkoli se v poslední době snažím dohnat si vzdělání, komiksy nejsou moje silná stránka (nedávno jsem se dostal do asi pátýho dílu Hellblazera, kde jsem se tam děsně nevyznal, co se děje v jakým desetiletí, že na další už jsem neměl sílu…takže taky doporučuju k četbě), a už vůbec ne ty český. Nicméně na večeři u táty jsem se dozvěděl o tomhle pokladu český literární scény (tohle je pomyslnej vypláznutej jazyk na mojí češtinářku ze střední, který obecně sci-fi, fantasy a komiks splývaly do kategorie Kravina (byla to teda skvělá učitelka, nicméně její prohlášení „Já už toho četla tolik, že mě v literatuře nedokáže nic překvapit“ považuju za nedostatek snahy z její strany)).

   Nicméně mi na Nikkarina už nabíhá zpozdný, takže přejděme k věci, ať to dopíšu. Děj se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti, kdy na Zemi došlo k explozi a zdá se, že kromě měst je všude poušť. Hlavní hrdina je cosi-ale-má-takovou-helmu-tak-asi-voják Bo, který chodí po světě a naráží na všlijaký podivnosti. Přiznávám, nějak se mi teď nevybavuje, jestli má nějaký konkrétní cíl, ale tuším, že ani ne. Tedy kromě toho, že chce přijít na kloub explozi.

   K Boovi se později přidá Kňch (the cutest sidekick ever) a Antoine. O ději toho fakt moc říct nejde, ačkoli chápu, že shrnutí „choděj po poušti a narážej na divnosti“ je až trochu moc stručný.

   Komiks je jinak nabitý narážkami na všechno od počítačových her (Mario, Fallout) a filmů (Návštěvníci) po literaturu (Alenka) a umění (slon na dlooooouuuhýýých nohou…co určitě přichází z Dálí). Předpokládám, že mi jich taky dost uniklo, ale na druhou stranu občas se mohl krotit s okatostí (konkrétně u robotů A1 a E2). Abych tu kritiku nacpal na jedno a pak na ni mohl s klidem zapomenout, jako dost slabý na mě působily některý dialogy. Hlavně když se ke skupince přidává Lovec hvězd, zní to trochu jako - Čau já jsem Bo a tohle Antoine a tohle Kňch, budeme kamarádi? – Jasně, ale teď o sobě musím ve dvou bublinách něco říct, aby si čtenář rychle udělal představu o mojí postavě.

   Nicméně vzhledem k tomu, že dialogy pro 130 nejsou zas tak důležité, tak je to jedno. Nikkarin exceluje (no to je strašný slovo, ale vystihuje míru toho, jak v tom je dobrej) v přenášení představivosti na papír; vytvořil si svět, kde vůbec nevadí, že něco vlastně nedává smysl, protože se to prostě řeší explozí (a možná do jistý míry tím, že Bo hned na začátku projde podivně halucinogenním bunkrem 130, ale do jaký míry to má vliv, se nejspíš ukáže až v posledním díle). Takže může vytvářet směsku reality, surrealistického snění a pop-kulturních aluzí (to je taky strašný slovo, ale je tak chytrý a učený, že ho ani Word nezná), aniž by to jakkoli narušovalo děj. Takže když hrdinové na poušti potkají stádo ohvězdičkovaných lam (nebo co to sakra je), s nikým to ani nehne. Což je super.

   Zatím vyšly dva díly – Odysea a Hodní, zlí a oškliví, závěr trilogie by měl být podle příslušné FB skupiny Následky a má vyjít na podzim 2012, což je ovšem za strašně dlouho (aspoň si mezitím našetřím na ty dva první díly, protože to chci domu…a ne, Nikkarin mi tu neplatí za reklamu…už jen proto, že sem podle počítadla návštěv pravidelně chodí tak šest lidí).

    Už několik minut nemůžu vymyslet, jak to tu zakončit. Takže krátce – je to fakt dobrý, tak si to prostě přečtěte.

Brian Michael Bendis & Alex Maleev: Daredevil, vol. 1

   Jen tak pro jistotu na úvod – rozhodl jsem se nesepisovat Light in August. Prostě mě to nebavilo a Awaris to stejně sepsala docela obstojně.

   Takže jak jsem se dostal k Daredevilovi? Sameťákovi došly přeložený Sandmani a rozhodl se najít další komiks. A padnul na Daredevila. Teď mu teda došly i přeložený díly týhle verze Daredevila, protože z trilogie zatím česky vyšel jen jeden díl…tak uvidíme, na co padne příště.

   Překladatel naštěstí nešel ve stopách jakýhosi šílence, kterej překládal kreslenýho Spidermana, kde se tahle postava jmenovala Nebojsa. No nic.

   Takže pro ty z vás, kdo se neorientujete ani trošku – Matt Murdock (Stan Lee a jeho umění aliterace…) je od nehody v dětství slepý, ale ostatní smysly se mu tak zdokonalily, že mu to vlastně moc nevadí. V noci na sebe hází sexy superpřiléhavej trikot a s podivnou hůlkou na šňůře poskakuje po čtvrti Hell’s Kitchen a nandavá to všem zlounskejm zlounům, co páchaj zlounský zločiny.

   Upřímně, moc se v systému, jak vychází ty komiksy nevyznám. Ale podle všeho vychází série komiksů, na který se střídají různý spisovatelé a kreslíři. A tahle knížka zahrnuje několik sešitů, co dávají společně jeden příběh. Podle netu jde o sešity č. 16 až 19, 26 až 40, což se na první pohled zdá absurdní, protože od 60. let nemohlo vyjít jen 16 sešitů DD. Nicméně v roce 1998 vyšel sešit 380 a z nějakýho důvodu se začalo počítat zase od jedničky. To jako kdyby vás zajímala historie vydávání DD.

    Mimochodem, moc si nepamatuju jména těch postav, takže v průběhu psaní si vytvořím systém přezdívek…

    Takže k ději. Začíná tím, že Novinář vyšetřuje zmizení super záporáka Leap-Froga. Novinář ví, že Matt je DD, takže za ním zajde, jestli o tom třeba neví, protože Leap-Frogův syn od noci, kdy jeho otec zmizel, jen sedí a opakuje jeden dialog. Tenhle kus mě fakt nalákal to přečíst celý, protože kresba a kompozice obrázků (a zmatenost) se blíží některým kusům Deliria ze Sandmana, nicméně jakmile DD odhalí, co se vlastně stalo (Leap-Frog ho v boji na střeše svýho domu na moment omráčil a když se DD probral, už byl pryč – ovšem v těch pár vteřinách se do toho zapletl Leap-Frogův 10letý syn, nakumulovanej stres bitýho dítěte a kabel pod proudem), tak se to vrátí do docela normální mřížky.

   Mezitím se začnou hýbat věci v podsvětí. Kingpin (bez dalšího vysvětlení, pokud nevíte, kdo je Kingpin, nejspíš tohle vůbec nečtete) někdy nedávno přišel o zrak a do města přijel Hlavní zlosyn – synáček Kingpinova kamaráda, co v jejich městě (Chicagu, myslim) udělal průser, tak musel změnit prostředí. No, takže Hlavní zlosyn zjistí, že Kingpinv, kdo je DDa že to ví vůbec spousta lidí a nic se neděje. Tak zajde za Kingpinovým synem a dohodnou se, žeje načase trochu zamíchat hierarchií. Velká vražda ve stylu „všichni si bodneme a budeme u toho mluvit o Caesarovi“ se ovšem nepovede a Kingpin to rozdejchá. Fisková (Kingpinova žena) nějak záhadně tu obří sadistickou hromadu masa vážně miluje a nechá ho odvést z Ameriky.

   Hlavní zlosyn zatím roznesl po městě, že na Matta je odměna, takže po něm ve městě jde všechno, co má pistoli nebo super-schopnost. Hlavní zlosyn tím chtěl všem dát najevo, že se Kingpinovi začínají věci vymykat z rukou (protože Matt byl pod jeho ochranou – párkrát se mu to jako právníkovi hodilo – není mi jasný proč, as je to výsledek nějaký starší story ve stylu „nejvíc mu rozumí jeho úhlavní nepřítel, ach ach“). Nicméně na scénu nastoupí Fisková a všechny povstalce v organizaci (včetně syna) nechá postřílet. Ještě zajde na večeři s Mattem, zruší odměnu na jeho hlavu a odjede.

   Do toho se ale v novinách objeví zpráva, že Matt je DD, a strhne se poprask. Aby toho nebylo málo, do lehce anti-superhrdinský nálady se Černýmu panterovi (další hrdina) podaří nechat se při zabraňování loupeži přistihnout v tak neprakickej moment, že to vypadá, že zabil policajta. Bummers. Matt se nechá překecat, že ho bude obhajovat, do toho se snaží dál poskakovat městem a bránit zločinu, dokázat, že Matt Murdock není Daredevil, a ještě propadá depresím, že dvě ženský, co miloval, umřely (a on se viní…překvapivě). No, už a i nevím, jestli z toho Pantera vyseká, myslim, že ne. Tím tak nějak končí první díl.

   Musím říct, že to za to docela stojí. Jasně, je to oddychovka, ale podle mě kvalitní oddychovka. Kresba je docela zajímavá a kreslíř si s tím vůbec docela vyhrál – jsou různě rozmístěný okýnka, někdy se docela dlouhý pasáže nemluví, v pár místech se mění styl a podobně. Děj samozřejmě není právě materiál k filosofickým reflexím, spíš nadhazuje klasický superhrdinský témata jako osobní zodpovědnost, nefunkčnost soudní spravedlnosti oproti tomu, když na sebe člověk navlíkne trikot a rozbije pár zloduchům hubu, a tak. Matt je navíc docela zajímavá postava, občas je se v sobě trochu moc šťourá, ale asi jeto prostě proto, že na něj naráz padlo takovejch věcí. Rozhodně to má kvalitou hoooodně daleko od tý filmový verze.

   Jinak pokud se člověk nevyzná aspoň trochu v Marvel Universe, asi se bude docela ztrácet. Na druhou stranu – asi to nebude číst nikdo, kdo neví, že Peter Parker je Spiderman. Ale třeba DD celou dobu fňuká, že mu umřela Elektra, a ona tam k němu v jeden moment najedou přihopsá po střechách, chvíli na něj civí a zase odskáče pryč. To jsem teda trochu nepochopil, tak nevim, jestli  byla haluška, nebo si jen všichni myslej, že je mrtvá, nebo jako co. Ale celkově – bylo fajn jednou vypnout a nezabývat se ničím jiným než zápletkou.

   

Death Note (デスノート)

   Tu japonskou rozsypanou rýži v nadpisu jsem si fakt nemohl odpustit...
   Kvíz pro chytré hlavy - když se člověk nemůže rozhodnout, jestli číst Jane Eyre, nebo Madame Bovary, co má dělat? Ano, najít si nějaký úchylný anime/mangu a vykašlat se na klasickou literaturu. Damn you, Brontë. (i když se samozřejmě budu snažit dočíst Brontëovou co nejrychleji, nemůžu se dočkat diskuze o tom, jestli je Jane Eyre frigida, a pokud ano, jestli za to může upjatá viktoriánská společnost).
   Takže Death Note. Mladý, pohledný a nadprůměrně inteligentní Japonec Raito (anglicky Light) si to takhle jednou vykračuje po ulici, když najednou najde sešit nadepsaný Death Note, který obsahuje instrukce, že člověk, jehož jméno bude napsáno do sešitu, zemře. Pravidel je poměrně dost, ale ve zkratce - je nutné znát tvář člověka, jehož jméno je zapisováno. Pokud není smrt blíže určena, oběť za 40 sekund zemře na infarkt. Smrt lze specifikovat, ale pokud jsou okolnosti nemožné, oběť prostě zemře na infarkt. Takto lze oběť ovládat, ale nanejvýš 23 dní. Zároveň instrukce nemohou ovlivňovat žádnou další osobu, v takovém případě obě napsané osoby zemřou na infarkt. Jo, je to celý na infarkt.
   Sešit se do rukou Raita dostal jen díky tomu, že ho na ulici pohodil shinigami Ryuku, což je jakási japonská směska smrtky a démona. Důvod? Nudil se. And humans can be so...interesting. No, nebudeme uvažovat nad tím (teda ne teď. nicméně jedním z cílů celé věci je rozhodně si tuhle otázku položit...), co bychom dělali s takovým sešitem my, ovšem Raito dostane opravdu epesní nápad. Začne vraždit zločince! Hysterical evil laughter a hlášky typu "I shall become new world GOD!" included. Mimochodem, zde je odkaz na anime verzi, je to rozhodně nejlepší evil laughter v dlouhé historii evil laughters. Je to teda až úplně z konce, ale což.
   Poměrně rychle se mu na stopu dostane L, což je ultramozek, co dokázal rozlousknout kopy případů. Je mu tak asi dvacet, je naprosto geniální a trpí obsesivně-kompulzivní poruchou (ovšem tenhle popis platí na asi 50 % postav v týhle manze (skloňuje se to?), a to včetně Raita). Nicméně L je super sympaťák, sice hodně divnej, ale super. Jakmile začne umírat spousta kriminálníků na infarkt, většině lidí dojde, že to je asi nějak špatně. A hlavně že to není náhoda. A že to asi někdo dělá. A začnou mu říkat Kira. A začnou ho uctívat. Kira is our God. Kira is justice.
   Kira si získá vážně nebezpečný počet příznivců a mezi nimi je i "další Kira". Tedy přibude další deník, který se dostal do rukou dívce Mise. Ta je fakt chudák, ačkoli je děsně blbá a v anime má příšerně nesnesitelnou fistuli a většina lidí ji asi nemá ráda, hned po všech obětech zápisníků je to asi největší chuděra celýho komiksu. Celou dobu se nechává manipulovat Kirou, a to jakože hodně (ten pohřbil svědomí už tak v půlce prvního sešitu, takže ten je v poho...sem tam vyplave na povrch, ale zase se dost rychle potopí). Naopak od Raita se svým shinigamim uzavřela obchod a získala "eyes of shinigami" - ztratí půl života, ale získá schopnost vidět pravé jméno a zbývající čas člověka, kterému vidí tvář (stačí video nebo fotka). Raito ji průběžně vmanipulovává do obchodu se shinigamim a maže paměť, jak se mu zrovna hodí, fakt milej kluk.

    Dál se to zamotá tak, že se ani neodvažuju do toho pouštět, ovšem je to samá masová vražda, mazání paměti, kradení deníků, debaty o morálce a dlooooouhééééé úvahy nad tím co by, kdyby. Univerzální bublina by vypadala asi nějak takhle: Pokud tohle, tak tohle, ovšem L si bude myslet tohle, takže tamto, což bude znamenat, že Misu přinutím udělat tohle, potom si policie bude myslet tadyto, ovšem taky je možnost, že spíš tohleto, navíc potom si L vyvodí tamhleto, takže úplně jinak... Manga verze je tudíž později dost únavná a zjistil jsem, že anime je o několik kategorií lepší. Teda až na úvodní znělku, kde nějakej šílenej japonec ječí do metalový hudby: "Hey hey, human sucker, hey hey, human fucker." Navíc japonština zjevně nemá slovní zásobu, kterou by nahradila výrazy jako fucker a sucker, takže v originále to je: "Hey hey, ningen sucker, hey hey, ningen fucker." Mám žaludek i na mongolský pastevce a jejich hrdelní zpěv, ale japonskej metal je moc i na mě. Nevim, asi to má vyjadřovat tu rozervanost duše hlavního hrdiny.

   Nicméně když rovnou nasedláte na anime (37 epizod po 20 minutách), mělo by to být ok. Charaktery jsou vážně super, děj docela odsejpá, pro intoše je tu dost materiálu pro dlouhé úvahy o morálce hlavního hrdiny (ke konci se začne prezentovat jako oběť, protože Kira přece ví, že páchá zlo, ale on mění svět k lepšímu...) a kdybych chtěl zajet do hlubin klišé, použil bych slova jako "intenzivní" (Awaris odpustí :o) ). Jinak kromě seriálu a komiksu taky existuje dvoudílná filmová verze, ale tý bych se docela bál. Koukal jsem jenom na jakejsi sestřih na YouTubu a mám dojem, že herce vybrali náhodně na ulici, protože celou dobu akorát civěj jak vyvoraná myš, a navíc to nejspíš dostalo rozpočet asi jako Růžovka na 14 dní. A vůbec, v sestřihu je smrt jedný z hlavních postav - v anime několikaminutová scéna s dramatickou hudbou, spoustou drobností okolo (klepání obrazovky nebo takový divný čáry, co dělaj dojem pohybu, i když je nějaká věc v klidu, je to divný, ale děsně to vtahuje do děje), a tak. Ve filmu se svalí ze židle a pa.
    Prostě si nemyslím, že pokud byste se do toho jednou pustili, odešli byste s tím, že to je naprostá ztráta času. Asi se dá čas investovat líp, ale...je to tak compelling (Awaris odpustí :o) ).

Brian Lee O'Malley - Scott Pilgrim Series

Scott Pilgrim's Precious Little Life
Scott Pilgrim vs. The World
Scott Pilgrim & Infinite Sadness
Scott Pilgrim Gets It Together
Scott Pilgrim vs. The Universe
Scott Pilgrim's Finest Hour

   Už jsem viděl a četl ledacos. Přežil jsem už snad všechno - tři hodiny poskakujících opic a debat s psychopaticky vraždícím počítačem, hodinu a půl rozebírání toho, že hlavní hrdina je Ježíš, povstání v Oděse, softpornový zombie slash a hodinu a půl trvající sadomaso sebevraždu hlavní hrdinky. Takže mě jen tak něco nerozhází. A už vůbec se mi nestává, že bych třeba nad trailerem vykřikl: "Kurva, cože?" Nicméně Scott Pilgrim to zvládnul.
   Když jsem narychlo zjistil, že film sice prošel kiny, ale ještě ne u nás, a že jde stáhnout, ale v tak mizerný kvalitě, že by to asi oddělalo moje jemná očka, radši jsem si jen stáhnul komiks. Na film prostě budu muset počkat. Poor me.
   Takže, Scott je lemro, co nic nedělá, bydlí s cynickým gay kamarádem, který za něj prakticky všechno platí, a hraje v dost špatný kapele na baskytaru. Začne randit s holkou ze střední, která je do něj udělaná až po uši. Do toho ovšem potká Ramonu, Američanku (děj s odehrává v Torontu), která přijela do města, aby pracovala jako roznašečka pro Amazon. Scott se do ní zamiluje, nějak se mu podaří, aby to opětovala, a dá košem Knives (ta středoškolačka). Scott se trochu diví, že Ramona je jediná, kdo roznáší pro Amazon po celým Torontu, nicméně vysvětlení je hned po ruce. Používá přece subspace! Cože? No subspace. Jo, no jo, tohle je Kanada, sem to ještě nedorazilo. (jestli očekáváte další vysvětlení toho, co je subspace, tak tím se autor neobtěžoval, postavy prostě sem tam otevřou dveře a hop! hele, jsme v subspacu)

   Nicméně to ještě nic není. Scott se snaží před Ramonou ututlat, že vztah s ní a vztah s Knives se lehce překrývaly, což by jí nemuselo přijít úplně košer Ještě mu začnou chodit otravný dopisy a e-maily, ale koho tyhle spamy berou? Ramona ovšem taky není čistá jak lilie. Respektive, má za sebou sérii ne úplně vydařených vztahů. A ze všech odešla způsobem, co toho druhýho zjevně dost zdemoloval. A tak nějak o tom Scottovi neřekla. Dobře, není to úplně téma ke konverzaci. Co ale vážně měla zmínit, je fakt, že tyhle lidi zformovali Ligue of Ramona's Evil Exes a Scott je teď musí porazit, pokud chce získat díku svého srdce! (Jo, ten výkřik "Kurva, cože?" byl v traileru někde tady) (i když - on by se to vlastně dozvěděl z těch e-mailů...tak to bla jeho chyba...). Ramona se taky nevyhne tomu, aby se sem tam utkala s nějakou Scottovou ex, tak prostě ze svojí minikabelčičy vytáhne obří kladivo s bonusem +2 na bloncky a natáhne tý pipině přes hubu.

   Následuje série naprosto epických soubojů, který ovšem nejsou až tak podstatný. Více méně důležitější je, jak se vyvíjí vztah Ramony a Scotta...respektive jak vždycky padne na ksicht a oni ho pak horko těžko zvedaj ze země a utíraj mu zakrvácnej nos. Kromě toho Scottova parta a hudební skupina je sešlost poměrně excentrickejch pošahanců, co se věšinou nemůžou vystát. Komiks taky dost často skáče do minulosti a poodkrývá charaktery jednotlivých postav. Nicméně je jich trochu moc a vzhledem ke stylu kresby jsem je obvykle rozeznával podle tvaru vlasů. Jenže chyba lávky, oni docela často mění účesy. Sice se objevují dost často popisky a připomenutí, kdo je kdo, ale i tak jsem se občas ztrácel v tom, kdo s kým chodí, kdo koho přefik a proč zrovna do týhle holky buší Ramona kladivem. Do toho se sem tam zjeví pár stránek jen o tom, jak je Scott děsně depresivní (obvykle pobíhá po poušti a ječí I AM SO ALONE, ale nebojte...hodnej kaktus ho uklidní).
  Jako že porazí všech sedm Evil Exes, je asi jasný

  Tak chápu, že ne každýho to asi nadchne. Protože mix lovestory, postpubertálních existencionálních výlevů a denního snění hlavního hrdiny, který se nápadně podobá Tekkenovi, není pro každýho. Chápu, že ne každý rozdejchá 150 stran normálního děje, aby se najednou objevil nějakej exot, zaječel "I am Ramona's frst Evil Ex" a povolal si na pomoc partu supersexy démonek v bikinách (věřte mi, klučičí hlava je občas příšerný místo k životu...) Ale podle mě to bylo fakt vtipný. Hlavně Ex s veganskýma superschopnostma byl podle mě ultravtipnej. Že to občas nedává smysl?
   A realita dává?
   Pokud byste zatoužili (a já o tom nepochybuju) zkouknout trailer na film, tak zde ho máte.

M. A. Hirschmann: Hansi, the Girl Who Loved the Swastika

   Ehm, na tenhle komiks jsem přišel pomocí facebooku, kde jsem našel skupinu, co se jmenovala nějak jako "10 nejujetějších komiksů na světě". Bohužel, ujetost se vztahuje jen na obal a jméno, ale i tak to zaujalo (Hansi se dostala na první místo, na druhém je mix X-menů a Star Treku...).
   Tak nějak jsem čekal, že to bude sranda, prostě nějaká parodie, kde Hitlerjugend budou chodit v tričku I love führer. Jenže ono je to celou dobu myšlený naprosto vážně... Pokud byste chtěli, k přečtení to je na internetu, a to zde.
    Takže...Hansi je mladá sudetská dívka, která nadšeně vítá německé vojáky, kteří přicházejí do Čech. Protože je děsně chytrá a (hlavně) oddaná Říši celým srdcem, vyhraje v soutěži a dostane místo ve škole pro nadané v Praze. Tady se jí dostane řádnýho výplachu mozku a hází hlášky typu I am proud to be hungry for Germany's great future (tady jsem ještě pořád měl dojem, že jde o vtip). Tou dobou se setká s Rudym, což je voják, se kterým si dopisuje. Děsně se do sebe zamilují a Rudy ji hned (respektive ve třetím okénku potom, co se objeví) požádá o ruku. Bohužel, jeho rodiče nepřejí jejich mladé lásce, což Rudyho vnitřně ničí (slovy autorky - Rudy was being torn apart). Hansina kamarádka se podivuje nad tím, že odvážní chlapci na frontě požadují, aby jim posílali Bible (tady jsem zaváhal nad pojetím komiksu jako vtipu), ale Hansi ji hned sjede, že Bible je pro slabochy.
   To už se ale blíží Spojenci a Rudy Hansi požádá, aby byla ještě chvíli s ním. Ta ale radši nastoupí do vlaku s výkřikem I believe in Hitler and VICTORY! (opět jsem nabyl přesvědčení, že to je sranda).

  Německo je poraženo a Hansi skončí v pracovním táboře, kde jsou všechny ženy každou noc znásilňované ruskými vojáky (došlo mi, že to teda asi není vtip, nebo je autor i na mě moc velký cynik). Nakonec se ji podaří utéct a více méně zázrakem se dostane až do Západního Německa, kde skončí u amerických vojáků.
   Protože Amíci jsou švarní chlapci jak se patří, nikdo ji neznásilní, ale místo toho dostane snídani a teplou postel. V táboře Červeného kříže potká Rudyho sestru a zjistí, že ten pořád žije. Bla bla, Hansi se setkává s Rudym a konečně se vezmou. Jenže...po roce zjistí, že to nějak nejde, že se v nich cosi změnilo...že prostě něco v jejich životech chybí... A v tu Rudy příjde se spásnou myšlenkou...BIBLE (některý lidi se snaží manželství zachránit tím, že si pořídí děti...někdo začne číst Bibli...). Hansi to už má v hlavě tak dost pochroumaný (a kdo by neměl...), takže teď pro změnu hází hlášky typu Rudy, do we dare to believe? That he died for us? Or even more...that he LIVES for us? (Snad mi přišlo lepší, když vyřvávala cosi o nesmrtelnosti Třetí říše.)
    Následně se přestěhují do Ameriky, kde Hansi pronikne do duše amerického studenta a odhalí, že prostě všechna ta komerce zakrývá to důležitý v životě, tak se modlí, aby měla dost lásky pro Boha i pro Ameriku (tady bych si rád ještě myslel, že to je sranda...ale ne, není). Nakonec vytvoří u sebe doma centrum pro pomoc mladým lidem a šíří lásku a boží slovo po věznicích pro mladistvý delikventy.
   Nejsmutnější na tom je, že celá ta věc je autobiografie autorky. Já chápu, že to musela být hrůza a děs a tak...ale prostě mimo moje chápání je, že je někdo ochotný celý život vměstnat do 36stránkového komiksu, který dělá dojem, že vyšel jako příloha Strážné věže. Takže, tohle se autorce prostě nepovedlo. Jediný způsob, jak si navodit podobný pocit zoufalství jako při holocaustu, je přinutit se tenhle děs číst pořád dokola...
   Potěšilo mě, že nejsem jediný, kdo si to myslí, protože jsem našel pár obdobně nadšených článků, např. zde - oproti tomuhle jsem ještě dost milosrdnej, navíc autor vystihl pár momentů, co mi unikly.