Voltaire: Candide où l'optimisme (Candide, čili Optimismus)

   Zase jsem se jednou přinutil k nějaký tý klasice (teď se mi to asi začne stávat často) a tentokrát to vyhrál Candide. Trochu ostuda pro studenta francouzštiny, číst to až před třetím ročníkem. Ale teda jako jen trochu...
    Candide se narodil na hradě Thunder-ten-tronckh v Německu, odkud ho záhy vyhnal baron, když ho přistihl, jak laškuje s krásnou Cunégondou (česká verze Kunigunda je fakt děsná, češtinářka při výkladu Candida řekla něco jako: "Já vím, že se teď neudržíte a budete se smát, ale snažte se to alespoň zkrátit.") Do světa vyráží vybaven jen naprostou naivitou a předpokladem, že svět uspořádán tak, že líp to nejde (což je filosofie jeho učitele Panglosse). Hned v první hospodě ho opijí vojáci a nechají narukovat, což Candida dostane až do obří bitvy. Candide se záhy dostane z armády a během cest potká Panglosse, ze kterého je žebrák a syfilitik. Navíc mu vypráví o zničení Thunder-ten-tronckhu a pobití rodiny (popis čtvrcení paní baronky included).
   Společně se vypraví do Lisabonu, ovšem cestou je zastihne bouře a jejich přítel spadne do moře, aniž by mu někdo pomohl, v Lisabonu mají potom to štěstí, že zrovna narazí na zemětřesení. Nicméně ani to neotřese Panglossovým optimistickým pohledem na svět a přesvědčí Candida, že všechno je tak, jak má být. Svoji filosofii se rozhodne prodebatovat s mužem v hospodě, nicméně narazí na člena inkvizice, který ho chce nechat pověsit a Candida upálit.
   Candide unikne a setká se s Cunégondou, která nějak rozchodila sérii znásilnění a rozpárání břicha a po nekonečných eskápádách skončila až v Lisabonu, kde si ji vydržují dva muži. Candide je oba zabije, vezme Cunégondu i její starou služebnou a vypraví se do Ameriky. Cestou si Cunégonda stěžuje na všechno, co se jí stalo, nicméně stará služebná odhalí, že je doopravdy urozeného původu, nicméně sérií nešťastných náhod (mnohem horších než Cunégondiny) se dostala až sem. Nakonec přistanou v Buenos Aires, kde Candide musí nechat obě ženy a utéct do Paraguye. Tady narazí na Cunégondina bratra, nadšeně mu oznámí, že si ji chce vzít, což bratra nenadchne ani trošinku, tak ho Candide zabije a pokračuje v útěku. S sebou má sluhu Cacamba, o kterém do té chvíle nepadlo ani slovo, nicméně zjevně byl nějak latentně kus příběhu přítomný.
   Společně se dostanou do utopického El Dorada, kde se po zemi válí diamanty, vládne demokracie a je to prostě všechno sluníčkový. Nicméně Candide musí zachránít Cunégondu, takže s armádou oslů naložených diamanty El Dorado opustí.
   Abych to zkrátil...všichni se nakonec sejdou v Konstantinopoli. Cestou Candide nabere ještě Cunégondina bratra (toho, co ho Candide probodl) a Panglosse (toho, co ho oběsili v Lisabonu), kteří jsou otroky na galéře. Cunégonda mezitím děsně zošklivěla, ale Canide si ji vezme, aby naštval jejího bratra. Všichni se nakonec usadí na farmě, kde se nudí do té míry, že padají hlášky typu "není lepší chodit světem a riskovat, že mě sem tam někdo znásilní, než tahle nuda?:

Je [stará služebná] voudrais savoir lequel est le pire, ou d'être violée cent fois par des pirates nègres, d'avoir une fesse coupée, de passer par les baguettes chez les Boulgares, d'être fouetté et pendu dans un autodafé, d'être disséqué, de ramer en galère, d'éprouver enfin toutes les misères par lesquelles nous avons tous passé, ou bien de rester ici à ne rien faire ? - C'est une grande question, dit Candide.

   Jdou tedy za místním učencem, aby se ho zeptali, proč je ve světě tolik zla, na což jim řekne, že to je jedno (Qu'importe, dit le derviche, qu'il y ait du mal ou du bien ? quand Sa Hautesse envoie un vaisseau en Égypte, s'embarrasse-t-elle si les souris qui sont dans le vaisseau sont à leur aise ou non ?) Když si Pangloss začne stěžovat, jak se těšil, že s ním hodí pokec o zlu ve světě, příčině a následku a kopě dalších tíživých témat, Turek mu prostě práskne dveřmi.
  Nakonec se setkají s mužem, jehož rodina se zabývá pouze prací a okolní svět nechává plynout, aniž by se jím nějak nechala rušit. Prací odvrací tři velká zla - nudu, neřest a nedostatek. Candide rozhodne, že si zřídí vlastní hospodářství, kde budou pracovat. Pangloss Candidovi připomene řetězec událostí, které ho dovedly až tam, kde je, na což odpoví: Cela est bien dit mais il faut cultiver notre jardin.
    První věc, co mě zarazila, byla, že to má být ve své podstatě komedie. Respektive, že hrdinové tolikrát zemřou a zase se zázračně objeví na scéně a hrdinky se tolikrát (obvykle v řádech stovek) stanou obětí znásilnění, že je to vlastně docela prča. Ne, dobře, já chápu, jak to myslel, ale tak zase bych tomu neříkal komedie. Možná měla osvícenská elita jiný smysl pro humor (teda asi určitě).
   Dál mě docela štvalo, že se skoro vůbec neodděluje přímá řeč, což mě za začátku lehce mátlo. To je teda jen kosmetický detail.
   Chystal jsem se pro jednou nějak víc rozepsat o tom, jak se mi ta knížka líbila, a tak, ale...mám totálně duto. A děsně se mi nechce. Dokonce se mi to nechce ani znovu číst, takže jestli to je plný překlepů a nedotažených vět, tak sorry. Prostě jindy. Pa.

Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera (Die Leiden des jungen Werthers)

Tak do tohohle jsem se pustil jen kvůli tomu, že to měla Zoe v knihovně a protože je to prostě taková klasika. No, tak pro příště vím, že to nejsou nejlepší důvody, proč si vzít knížku do ruky :D
Po padesáti stranách (ze 104) jsem si říkal, že to není zas taková síla a že vážně nevidím důvod, proč by kvůli týhle knize měl kdokoli páchat sebevraždu. Nicméně během následujících 50 strany Goethe brutálně přitvrdí a z Werthera se postupně stává prototyp emaře (jen asi nemá ofinu přes obličej). Před nějakou dobou jsem četl článek How Twilight Works a musím konstatovat, že tu jsou dost zásadní podobnosti, přinejmenším do druhého odstavce článku. O podobě Werthera nemáme ani ponětí, stejně tak čtenář dostane jen chabý popis hrdinky Twilight. Wertherovi myšlenky jsou vesměs stejné, jako má každý člověk v jeho věku (society sucks!) - Wether samozřejmě neřeší takové přízemnosti, jakože je lemro ve volleyballe (i když kdyby se byl býval narodil o ty tři století později, nepochybuju, že by nedal ani podání dolem), ale jeho úvahy více méně padnou každému. Podobnost tedy končí, když se na scéně objeví milovaný protějšek. Tak kupříkladu je Lotty naopak od Edwarda závislá na přísunu kyslíku. Nehrabe se cizím lidem v myšlenkách. A (a to je opravdu zásadní) netřpytí se na slunci. Díky bohu...
Takže jak už jsem psal, přibližně druhá polovina knihy probíhá tak, že Wertherovi všechno leze krkem, lidi jsou hnusný, společnost prohnilá, nadřízenej blbec, kníže C. je ze začátku fajn kamarád, ale postupně přijde na to, že i ten je vážně idiot, Lotty má Alberta a Albert (jak jinak) je fakt blbec. Samozřejmě je to celý zabalený do sáhodlouhých lyrických pasáží, které se občas proloží nějakým dějem (jakože manžel selky, se kterou se Werther seznámil, se ze Švýcarska vrátil bez peněz z dědictví, cestou dostal zimnici, rodina je o žebrotě, navíc jí umřel Honzíček - tady se překladatel vyznamenal převodem jména do češtiny, kdybych si přečetl, že jí umřel Johánnek nebo Hansík, asi by to se mnou nehlo). Když jsem si přibližně po pátý přečetl, že s Wertherem je veta, začal jsem si vážně přát, aby to tak bylo. Posledních deset stran jsem trochu špatně vnímal, jel jsem metrem, a navíc jsem si neustále opakoval: Kriste, už se konečně picni, ať to máme oba za sebou. Tak stalo se.
Nemůžu říct, že bych litoval, že jsem si to přečetl. Rozhodně to byla zajímavá expedice do hlubin emařovy duše. Zoe prohlásila, že si není jistá, jestli to Goethe nemyslel spíš jako vtip (jestli jo, asi mu při wertherovské horečce zmrznul úsměv), ale tak i onak je to vážně dobrá četba, pokud máte náladu pod psa a chcete se v tom sebedestruktivně utápět ještě víc. A víc. A ještě víc. Až úplně nejvíc.