Broken Age (2014)

Broken Age je nedávno vydaná (leden 2014) point-and-click adventura. V lednu tedy vyšla teprve první kapitola, druhá má podle stránek hry na Steamu vyjít „ještě letos“. Vývoj hry se zafinancoval na  Kickstarteru, čímž se KS aktuálně chlubí obří reklamou na Broken Age na úvodní straně.

Příběh se dělí na dvě linie – v první je postavou holka Vella, v druhé pak kluk Shay. Vella žije ve městě dříve proslulém válečnickou tradicí, nicméně po příchodu příšery Mog Chothra se přeorientovali na pečení muffinů. Mog Chothra se jednou za asi 16 let vypraví na obchůzku měst, která „chrání“ a vybere si v nich daň v podobě sežrání několika panen. Vella se pokouší navrhnout, že by se třeba dalo dělat i něco jiného, než se nechat sežrat, ostatní na to ale neslyší. Jako jediná se tedy pokusí vzdorovat, což ji zavede k dalšímu dobrodružství. Shay zatím pobývá na vesmírné lodi, kterou řídí počítač s osobností přehnaně ochranářské matky. Loď je plná různých hraček a nutí Shaye k záchranným misím, které ovšem spočívají převážně v pojídání zmrzliny a mazlení se s plyšáky. Shay pak na lodi objeví dalšího obyvatele, který se pokouší pomoci mu vzdorovat počítači, není ale jasné, jestli sám není součást plánu (ať už je cílem matky/počítače cokoli).

Dějově je Broken Age poměrně chytlavá hra, hlavně Shayova linie, kde se šílená chrastítkovost lodi míchá se strašlivou ujetostí počítače. Celou dobu se nemůžete zbavit dojmu, že za tím vším něco vězí a že se hra každou chvílí převrátí v cosi mnohem temnějšího. Vellin příběh je o dost slabší, je sice akčnější a stane se toho v něm o dost víc, ale člověk musí vážně dost přimhuřovat oči. Hlavní problém ale je, že Vella je zjevně jediný, kdo chce s Mog Chothrou něco dělat, ostatní (včetně vybraných obětí) se na celou věc dost těší a rozhodně nikdo nestojí o to, aby kdokoli pokoušel s příšerou bojovat. Vella ale může všem cpát, že ona se o to hodlá pokusit… a nikdo se jí nepokusí zastavit. Mezi příběhy se dá libovolně střídat, dokud jeden z nich nedotáhnete do konce. Střídání je ale celkem irelevantní, protože neslouží např. k řešení hádanek, prostě když člověka nebaví Vella, přeskočí na Shaye. Pokud se ale příběhu něco daří opravdu skvěle, je to předhazování vodítek k tomu, jak spolu oba příběhy vlastně souvisejí… jen aby vzápětí další děj celou teorii zadupal do země. Celkem vtipná hra mezi hráčem a výstavbou příběhu.

Hlavní problém je ale obtížnost logických hádanek, respektive naprostá absence obtížnosti. Je téměř nemožné se ve hře zaseknout (i když se mi to jednou povedlo…) a řešení jsou vážně evidentní. Hra je ale asi cílená spíš na děti (nejen obtížností, ale i nespornou výchovnou snahou). Jsou tu ovšem i některé temnější momenty a vtipy pro dospělé (nic nevhodného, ale dítě to často nepochopí, např. hipsterský dřevorubec), je tak asi nejvhodnější pro rodiče-fanoušky klikaček a jejich děti nebo jako docela roztomilá odpočinková záležitost. Hra je ovšem v angličtině (česky neexistují ani titulky), a to ne v angličtině úplně triviální.

Kolem a kolem je Broken Age fajn uvolnění, ale těžko říct, jestli za to stojí. Také je otázka, kdy se dočkáme druhé (a závěrečné) kapitoly a jak bude dlouhá. Autoři ovšem ukázali, že příběh dokáží zamotat dost na to, aby byl Broken Age zajímavý.

Kit Whitfield: Bareback

   I came across this book some time ago while browsing on some blogs about literature. It caught my eye (obviously) but I completely forgot about it. And than, I was going through some cheap books in those wooden boxes in front of Palác Luxor and I found myself keeping this book in my hands. As this book is quite well known and (more importantly) well received in the GB and the US, the fact that it cost half money than Eat, Pray, Love is really sad.

   Well, why did it catch my eye? It’s called Bareback (Benighted in the US version). For those unfamiliar with this word…look it up on Urban Dictionary. And the second reason - it’s about werewolves. (Un)fortunately, it’s not about werewolves barebacking each other…although I might enjoy reading something like that too. (My BF was like What the f******ck are you reading???).

   Anyway, it has nothing to do with anything naughty. The story takes place in an alternative world where almost everyone is werewolf (but the word is not used in the book, which is actually quite logical). When I say almost, I mean more than 99 % of population. The rest are called nons or, in slang, barebacks (oooooh). The main heroin Lola works in DORLA (Department of Ongoing Lycanthropic Activity) – as every other non has to. At the beginning, one of her colleagues and friends gets his hand bit of by a lyco and than he gets shot in head. She is to investigate the case, which leads her to many, many, many and (yeah, I am about to repeat it once more) many discoveries she would prefer not to have done.

   So we have a detective story. But the book was also compared with 1984, which is quite a good comparison. The whole point of the story is a classic anti-utopia. But Whitfield is also great in describing psychology of Lola. Barebacks are a very small minority, which has a huge impact on them. They also feel they are crippled or that they have some kind of defect – and in the world they live in, they actually do have a defect. But the main aim of DORLA is to keep guard during full moon nights. For centuries, there has been a law that when people “fur up” on the full moon night, they have to be locked up indoors. Of course, there are accidents, people don’t get into shelters, they get out of their houses and so on. And then, there are prowlers – those who break the curfew intentionally. DORLA agents have to catch these lunes (metamorphosed lycos) and get them into shelters. So there is a paradox – people (often) hate nons but they also need them. Mainstream society can’t actually afford not to have DORLA. Imagine that once a month, everyone would get crazy, run through city, fought with each other and destroyed everything that gets into his or her way. That would hardly work.

   Nons have to start working for DORLA when they are 18 and they leave at the age of 60 (or…something like that). The only problem is a quarter of them are heavily injured or dead by that time. On the other hand, DORLA is not a bunch of nice, smiley guys either. They tend to arrest people and not give them any human rights (like lawyer or a phone call). And than they beat them. Brutally. Which is OK because only heavy wounds don’t heal when they fur up.

   Lola has to deal with much. She doesn’t speak to her mother at all and her relationship with her sister isn’t the best one either (but it gets much better during the book). She is under pressure of everyday life in society which hates her, her friend is dead, her sister is obviously worried that her coming baby might be a bareback and DORLA is more understaffed than ever so she has loads of work.

   But she copes. She has a whole system to protect herself. She wears gloves (palms of non are much softer compared to lycos). She fills her life with work so she doesn’t have to think about other things. And she is very perceptive when speaking to someone. She listens to little words people use and immediately deducts things others would easily overlook. She controls herself and her emotions extremely well but as she is confronted with some tough situations, she sometimes loses it.

   Oh, and there is a new word into “weird vocabulary”. Loten. It’s supposed to be “moonlight so bright you can see in it” in Old English. Unfortunately, Google doesn’t know this word so either Whitfield made the word up or Google is a really bad source for Old English vocabulary. In this case, I guess it’s the former.

  Anyway, the title doesn’t sound like it, but this is actually a good book. Sure, it’s mostly the story but not just that – Whitfield has a nice English and some of her descriptions and similes were absolutely amazing (like when Lola describes her feelings after beating a man as if her bones were cold and empty…I think it’s a rather impressive image). And obviously, there are piles of stuff about xenophobia, hatred between classes, manipulation of society, etc. Read it…but it’s still a good idea to cover the book (the looks guys in public transport were giving me…).

   And there will be a movie under the title Benighted. 

China Miéville: Un Lun Dun (Un Lun Dun)

    I was in the Municipal Library with Awaris once and I found one of Miéville’s books. I told her it looked quite interesting and she replied that she has already read most of his work. Well, I don’t understand when she found the time for it but OK (it’s obvious she has a time machine and is too mean to share her secret with humanity). I really wanted to read some of his books and I finally had time for it and I loved it.

   It’s kind of Alice in Wonderland but modern and in urban settings. Two girls – Deeba and Zanna – accidentally enter UnLondon – a weird version of London where all things that become moil (mildly obsolete in London) or broken come and continue their lives. Unfortunately, UnLondon is threatened by the Smog – a cloud of effluvia (effluvia…that’s a cool word) which gradually gained consciousness. Zanna finds out that she’s the Schwazzy which is English transcription of choisi – chosen one (I will overcome my urge to correct everyone and do as if I have overlooked the fact that it should be choisie). The two girls are told to go to the Propheseers who should tell them what to do and help the Schwazzy to beat the Smog. When they arrive to the Propheseers’ bridge (after a trip in a flying bus and jumping across 2 metre high roofs) they meet the Book (basically, a big talking volume with inclination to deep depressions) and Brokkenbroll – the master of broken umbrellas. He and Benjamin Unstible – a Propheseers who everyone thought was dead – change old broken umbreallas into unbrellas – weapons against the Smog. But it doesn’t take long before things go very differently from what the prophecies say and it slowly turns out that unLondon might be rather in need of an unchosen one rather than the chosen (who will also need help – the too much talkative book, a half-ghost and a cuddly milk box).

   One thing I liked about this book is Miéville’s language. He is probably one of a few authors whose description didn’t bore me to death (it is quite difficult to be boring when you create a world where houses are built from old writing machines…but anyway). He uses a little difficult or less known words (not sure why, maybe it’s like Lemony Snicket who always puts in a definition of the word…Miéville is just for a little older readers…it’s a YA book). And he makes up his own words. Like binjas. I liked binjas. They are bins but also ninjas. Binjas kick ass. Language and language games are one of things which makes is so much like Alice in Wonderland. For example, the heroes enter the land of Mr Speaker who is the only one allowed to speak in Talklands. And every word he pronounces takes on physical existence (and crawls out of his mouth…yuk). He is complete control over them until…well, until Deeba says this:

“Well,” said Deeba, “don’t think word do what anyone tells them all the time.”

Hemi was looking at her with at least as much bewilderment on his face as Mr Speaker had.

“What are you on about?” Hemi said.

“YES, WHAT ARE YOU ON ABOUT?”

Deeba paused to admire about, an utterling like a living spiderweb.

“Words don’t always mean what we want them to,” she said. “None of us Not even you.” The room was quiet. Al the people and things in it were listening.

“Like…if someone shouts, “Hey, you!” at someone in the street, but someone else turns around. The words misbehaved. They didn’t call the person they were meant to. Or if you see someone at a party and they’re wearing something mad, and you say, “That’s some outfit!” and they think you’re being rude, u you meant it really.”

“Or…like if someone says something’s bad and people think they mean bad bad and they mean good bad. Or…” Deeba giggled, remembering one of the Blyton books her mother gave had given her, saying she had enjoyed it when she was Deeba’s age. “Or like that old book wit a girl’s name that just sounds rude now.”

The utterlings were twitching and staring at her. Mr Speaker was flinching. He looked sick.

(Unfortunately, Enid Blyton wrote like zillion books, so I didn’t find out which one Deeba speaks about).

   Another great thing about this books how imaginative it is. Mr Speaker is an example of it but there are piles and piles of great ideas (yeah, just like in Carroll). Well, long story short, it is a very good book if you’re looking for something funny and witty and you are in no mood for discovering the dark corners of human soul. I rest my case, just read it.

   Oh…one more thing. If you meet a giraffe…in night…and there are no bars between you and it…just run.

Ursula K. Le Guin: Čaroděj Zeměmoří (A Wizard of Earthsea)

   I had been planning to read something by Le Guin for a pretty long time, I first heard of her in the movie Jane Austen Reading Club and her work seemed really interesting. So I chose one of her books for our Reading club but than I finished the book and decided to choose something else for our discussion…I don’t know if I have just picked a wrong book but it didn’t meet my expectations at all.

   The story is about a young boy named Ged who lives in a little village. Their local witch finds out he is very gifted in magic and starts teaching him. One day, an army attacks their island and when they get to Ged’s village, he uses his power to hide them in mist. The word about his power spreads and one day, a stranger turns up in the village. Surprisingly, he is a famous kick-ass magician and takes Ged as apprentice.

   Later, Ged leaves his master and goes into the school for sorcerers. He is extremely talented and he is very well aware of it – he knows no one at the school can compete with him. So he is really mean and arrogant. There is only one student who tries to compete with him and he provokes him to summon a ghost.

   Accidentally, Ged summons not only the ghost but also something else from behind the veil. No one knows what it is and how it got into their world but one thing is certain – it will try to seize control over Ged and when it succeeds, it will be absolutely unstoppable. Ged finishes his training and leaves the school to fight the shadow.

   In one point, they meet and the shadow uses Ged’s name to suppress his magic powers. Ged has no idea how it got to know his name (almost no one knows his real name – people call each other by nicknames and you tell your name only to your real friends). I guess no one will be surprised by the ending by I won’t spoil…but the end is the lamest thing you can think of after reading this (so actually I did spoil…ssoooorrryyy).

   I have to say I didn’t like this book. It was one huge cliché after another. There were mysterious strangers with weird advices (that the hero followed immediately), there were dragons and super powerful sorcerers and deceitful women and all the characters were…just exactly what you expected them to be. I didn’t make myself like Ged in any point of he book. At the beginning, he’s a complete idiot but later it doesn’t get better. OK, he turns into someone who understands much more about the world and people but…gosh, you know that will happen from like the tenth page. I waited for the interesting…let’s say deeper…part but it just never came.

   Another thing I didn’t like was the system of magic. Maybe I just didn’t get how it works but simply, you learn some special language which expresses the real essence of things. But it also somehow depends on how local people call things so the far Ged gets from his home, the less powers he has. Well, maybe that’s where Le Guin gets philosophical but…whatever.

   I expected there would be something more than just a story. And if not something more, at least some catchy story. This is just boring, boring and when you start hoping it will turn out better…it gets even more boring. I guess I will try to read another book by her, there must be something into it…

  I have just found that there is a movie base on the Earthsea series. Accordingly to the reviews, it's even worse than the book... 

Neil Gaiman: American Gods (Američtí bohové)

   This is my first A to Z Challenge Review, the book (accidentally) even begins on A. My friend chose this book for our reading club so it was not entirely my choice but I have always wanted to read something by Gaiman, anyway (I have read only Sandman so far and it was great).

   The story is about Shadow – a big guy in his thirties who tries to survive the time he has to stay in jail without problems. We don’t know how precisely he go there, it just seems that it was not completely his fault. He comes out of jail in the beginning of the novel only to fin out that his beloved wife is dead and his best friend (who was supposed to give him a job) is also dead. Than he finds out that they died together. In a car. Doing…things. Nasty things.

    He is accosted by a man who calls himself Wednesday and who says he wants to give him a job as bodyguard. He takes the job and they begin kind of a road trip across America  and meet Wednesday’s friends (or rather acquaintances). It doesn’t take a long time to Shadow to gather that all those people are gods and to reveal Wednesday’s real identity (if you would happen to read the Czech translation, try not to look at the translator's note here - for some reason, he decided to explain who Wednesday is when he appears for the first time). In the world of this novel, all gods that someone believes in actually exist. They came to America with different settlers from all over the world and they had to change and adapt in the new place. But now, new gods appeared – gods of malls, TV, Media (no, that’s not the chick who murdered her children) and Internet (well…I think the fat kid was supposed to be Internet but no one says it openly). Naturally, the old gods dislike the new ones and vice versa so there is going to be war and Wednesday is recruiting his holly buddies for the last stand.

    Gradually, I started to enjoy this book. The first half seemed a little slow and I felt like nothing has actually happened for the first 200 pages but later it is really….ehm….compelling (I just hate this word) and I felt sorry there are so few pages left (I started to feel this way like 250 pages before the end so you see what a torture it must have been to read on and on seeing the number of pages grow). Obviously, it is a great book for people interested in mythology, especially the Germanic, but I am pretty sure you will see there Gods you have never heard of. There is even a goddess that Gaiman claims to have made up completely (Zorya Pulnochnaya, to be precise). It is maybe better to read something about Germanic mythology, especially about the sacrifice on tree, before reading this book. Otherwise, you may get a little bit lost in some important parts and that would be a pity.

   There is not only the main story line but there are some short chapters about people coming to America and their gods – there are stories about Vikings, about some pre-historic tribe, black slaves, Irish girl or a young Arab boy – all of them from different historical periods.

   Gaiman is a great storyteller and he can capture the reader and never let him go until he finishes the last page (I made really ugly faces on my Mum when I had to stop reading and go mow the lawn). He also mixes quite many genres – there is a love story (Shadow’s wife comes back as a zombie), there is a detective story (actually…there are two of them), road trip, mythological stories…well, let’s just say they are numerous. A huge theme is obviously the confrontation of the old and the new – of values, ways of life and different priorities people used to have and have today. Gaiman shows this difference on his characters of gods – not only on the difference between the old and the new gods but mainly on the old gods who live in America and their original version (because the American Kali is not the same as the Indian Kali). It would be simplifying to say that it is a criticism of American way of life (if there actually is anything like that), Gaiman just show us that there we should sometimes stop and think a little about the way we live. And of course, people don’t focus their lives on technology only in America, it is quite plausible for all developed countries.

   As I have said, it is a really great book with an enjoyable story but it also…makes you think (OK, this sentence is an awful cliché but…but it is also true).

Robert Louis Stevenson: The Strange Case of Dr Jekyll and Mr Hyde (Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda)

   Takže pro začátek – omlouvám se za dlouhou prodlevu. Nějak jsem toho moc za poslední dobu nečetl, a když, tak nic do školy nebo nic zásadního. Dojel jsem Sandmana, Adèle Blanc-Sec a přečetl Rosenkratz and Guildenstern Are Dead a půlku Education Sentimentale, ale dvě z těch věcí už postla Awaris a nějak mi nepřišlo, že mám co dodat…ok, byl jsem prostě línej. A Adèle…no, bez toho přežijete. Možná to sepíšu při další prodlevě. No ale napůjčoval jsem si a od Ježíška dostal kopy knih, takže se těšte. A teď ke Stevensonovi…

   Lze to najít i pod názvy začínající na „zvláštní“ a „podivuhodný“ (nicméně podivuhodný je pěkně dementní slovo a asi nikoho nepřekvapí, že se vyskytuje jen v bilingvní edici).

   Tak hned na úvod se přiznám k jedný lehce trapný věci – tak první půlku knížky jsem čekal, kdy se konečně objeví jako vypravěčka ta chudák služebná, co jí ve filmový verzi hraje Julia Roberts a děsně dojemně vypráví, jak ji zavírali někam do přístěnku, kde ji okusovaly krysy. Tak tý jsem se nedočkal. Vždycky jsem myslel, že se ten film knížky moc nedrží, ale tohle mě zaskočilo. Nicméně film je doopravdy podle knížky Mary Reilly, kterou napsala Valerie Martin, kde parafrázuje právě Jekylla a Hyda.

   Takže – hlavní postava je Utterson, právník a přítel Dr Jekylla, kterého dost znepokojuje Jekyllova závěť, podle které má v případě jeho smrti nebo zmizení všechno jeho jmění přejít na pana Hyda, o kterém ovšem nikdo nikdy neslyšel. Až později si vyslechne od známého příběh, kdy Hyde srazil dítě na ulici a ještě na ně šlápnul, takže se na něj sesypali čumilové z okolí a přinutili ho zaplatit rodině odškodné. Hyde je pokřivený skrček, o kterém si každý na první pohled myslí, že je to ta nejodpornější osoba na světě, a to aniž by někdo měl tušení, čím to je. Na prostoru asi 90 stran se to opakuje snad 5krát, tak by se na to asi nemělo zapomenout.

   Dál následuje několik oddělených příběhů, které se nějak dvojky Jekyll a Hyde týkají a čím dál tím více znepokojují Uttersona. Ten je přesvědčen, že Hyde nějak Jekylla vydírá a parazituje na něm, ale Jekyll se o tom vůbec nehodlá bavit, takže s tím dost dobře nemůže nic moc dělat. Zlom nastane, když jakási služebná z okna vidí, jak Hyde ubije postaršího poslance holí a uteče. Samozřejmě po něm jde policie, ale Hyde se prostě vypaří a není po něm ani stopy. Na další tři měsíce se Jekyll vrátí do společnosti a je to zase ten cheerfull good old fellow he used to be.

   Pak zase zmizí a jednou se u Uttersona objeví Jekyllův majordomus (předpokládám, že to je ekvivalent pro butler) a přemluví ho, aby šel s ním, protože Jekyll je prostě nějak divnej. Přes dveře si promluví s doktorem a nechá si od Utterson potvrdit, že to vůbec není Jekyllův hlas. Nakonec společně vrazí do jeho laboratoře, kde už najdou jen mrtvolu Hyda a flakon s jedem. Ze dvou dopisů se pak dozví, jak to vlastně všechno bylo, což mi ale stejně víme, jak to bylo, takže tu nebudu přepisovat, jak to bylo, a jestli někdo z vás neví, jak to bylo, tak si to přečtěte, ať víte, jak to bylo.

   Příjemný je, že to je velmi, velmi krátké. Bilingvní verze má necelých 190 stran a dá se to přečíst vážně za chvilku. Samotný děj asi všichni více méně znají, takže tam se žádný šokec nekoná. Některé momenty si podle mě zasloužily mnohem větší rozpracování – třeba Hydovu touhou žít, která byla zjevně mnohem silnější než u ostatních lidí (což mu samozřejmě působilo zásadní problém, protože Jekyll může kdykoli spáchat sebevraždu a on s tím nic nenadělá). Ale vůbec, shrnout Hydovy prohřešky tím, že dělal fakt děsný věci a jednou šlápnul na nějakýho fakana, mě moc neuspokojilo. Mimo to mi Hyde nepřijde přímo zlý, prostě na všechny kašle. Nicméně chápu že dvojice dodržování x nedodržování řádu a dobro x zlo se viktoriánům  poměrně lehce smísily. Navíc knížka, která prohlásila, že všichni máme svoji špatnou stránku, ty nebohý džentlmeny a lejdíz asi šokla už tak.

   Zajímavá věc je, že Jekyll a Hyde se sami o sobě v knížce moc neobjeví. Jasně, pořád se o nich mluví, ale během děje se Utterson dvakrát nachomítne kolem Jekylla a Hyda potká jedou na ulici. Jinak je všechno přes vyprávění vedlejších postav, což by se asi mělo brát v úvahu. Na druhou stranu se všichni v popisech obou postav více méně shodují, takže něco skládání jejich osobností z různých střípků se nijak zvlášť nekoná (jako třeba v Heart of Darkness, tam se centrální postava děje objeví fakt asi ve dvou odstavcích…a v tom druhým umře).

   Rozhodně to není ztráta času, ale na druhu stranu se asi na téma civilizovaná/divoká stránka člověka najdou knížky, co to zpracovávají lépe. Třeba Stepní vlk jde o dost dál, ale zase je tam na konci ten ujetej opiovej trip, kvůli kterýmu ani nevím, jak to vlastně skončilo…ale to sem nepatří…

Merlin (2008)

Drama / Rodinný / Fantasy
Velká Británie, 2008
ČSFD 72 %, IMDB 8,0/10

   I decided to write this review in English, just to give it a try. Actually, I even considered switching into English completely but I know myself well enough to be sure that I am way too lazy for that.
   Hercules. Xena. And now - Merlin. These three are based on some kind of mythology and don't give a heck about following it. Actually, when you watch Merlin you feel like someone met this pretty nice guy called Arthurian Mythology who pissed him off so he found a group of hooligans, gave them metal bats and told them that the poor thing said their mothers were bunch of fat bitches. So they brought it on and beat him beyond recognition.
   The result is still fun to watch, there is no discussion about that (although some episodes are rather poor) but it might be better if the characters had different names and there would be no connection with Arthur. It would be more or less the same thing. The first thing is - do not expect Merlin to be an old wise grandpa, Arthur to be a strong wise king, Mogana to be a powerful wise sorceress and Guinevere to be a beautiful wise (OK, no one would expect her to be wise, she is supposed to be pretty and shag Lancelot...but still). They all are pretty dumb, especially Arthur. Seriously, his cerebral activity obviously stays on zero level for whole episodes. Oh, yeah, and they are all like 20 year old.

   The story line is really simple. Uther is the King of Camelot and he banned magic completely. To be sure that no one dares use it, sorcery is punishable by death. Merlin is a weirdo with natural talent for magic (btw, he looks like Spock's little brother) and his mother has no better idea than to send him right to Camelot to her friend physician. The fact that Camelot is the very centre of executions of people with magical powers and is being ruled by a psychopathic murderer doesn't seem to bother her. Arthur is a spoiled, egoistic, selfish brat but it is, of course, to be changed (by Merlin). Gaius is the physician Merlin is sent to and (what a surprise) he knows how to use magic so he becomes Merlin's tutor. And finally - deep under the castle, in the mysterious maze of underground passages is imprisoned the last living dragon - The Great Dragon (aka Sparky, the Dragon of Slash). The security of this place is truly amazing. There is not even a lock on the door to the dungeons. And considering no one is supposed to even know about it, the place is pretty crowded. I expect a souvenir shop to appear there any minute. They could sell T-shirt "I came here to chat with Sparky and fulfil my destiny and all I got is this lousy T-shirt". Because it's basically all that Sparky ever says. If you took all the "Fulfil your destiny" and "Follow your destiny" or simply "Destiny, Merlin, destiny" lines he wouldn't probably say anything at all.

   Morgana has some prophetic dreams but for the whole first season she is in denial of having any powers (although she believes that her dreams will come true so she really should stop and try to think about the way her logic works...). I am really looking forward to her getting to the anger stage, it should be fun. She also has suspiciously close relationship with Guinevere. And Guinevere...oh, dear. What have they done to you? She is a servant. She wears really bright dress, though. She is absolutely unimportant for the story. Yeah, and she's black.
   I mean...seriously, this show is just full of black people who totally shouldn't be there. It's ridiculous. I understand that some stupid rule requires a certain number of black and yellow and pink and whateva people but seriously...one episode takes place in a small village where about 30 people live. And all the time you think...hey, yet another black guy. And a girl! Oh, probably his wife, 'cause mixed marriages were so normal in those times...
   As I said, some plots are even dumber that the characters. I loved the one where Merlin gets poisoned. Luckily, the evil witch used a poison which will kill you in five days (although she used magic to lower the time but it has absolutely no impact on the story so I don't understand why they bothered to put it in the story). And (of course) there is only one, mighty rare plant that can be used as antidote. It grows in a cave (there is surely sop much light so it can blossom splendidly) which is in such a convenient distance from Camelot that it takes Arthur exactly the right amount of time to get there and back and save Merlin in the very last seconds before he dies. And, yeah, Arthur...before you leave for your epic two-and-a-half-day long journey, you might want to know that the cave is guarded by an superubermegapowerful monster and a bunch of poisonous spiders. So...CU and save the other main character 'cause otherwise we will be screwed (like that's likely to happen, huh).

    The second season looks pretty the same, at least at the beginning. Arthur is still arrogant, although much less than before. Morgana still screams in her bed and seems to be incapable to do anything about what she sees in her dreams but it looks like she's gonna actually start doing something with her powers so...that could be fine. Merlin still runs around saving Arthur secretly, polishing his stuff and getting hit by rotten vegetable. And Guinevere hardly appears on the screen and if she actually does appear, she is still absolutely unimportant for the story (although she had a dinner with Arthur in the last episode so it look like some old good forbidden love is on the horizon).And Sparky keeps yelling cheesy stuff about destiny and Merlin having to guide Arthur and stay by his side (which he does gladly) and so on.
   It probably seems that I don't like the show but when the story isn't predictable from the very beginning it is really fun to watch. Arthur is kinda an eye candy and it seems that he will be shirtless much more often in the second season (but still he doesn't beat the best Arthur ever - Clive Owens. It's a completely different league...). And Merlin is probably gay (according to the myth, he should fall in love with Nimueh...but he grilled her with a lightening at the end of the first season and I'd rather watch a gay Merlin than a necrophiliac one). His main goal is to protect and change Arthur. Yeah, I know... He gets terribly depressed when Arthur doesn't like him or doesn't believe what he is saying (which takes place during the first 15-20 minutes of every episode). He is really sad because he wants Arthur to know what he is really like (you know...inside). And in one point, he asks Guinevere if she'd prefer Lancelot or Arthur...and that settles it.

   So try it, enjoy and write some juicy slash short story because this is no True Blood and kids watch this show so the shirtless Arthur is the most we get (but I'd really like to know what Merlin and Lancelot were doing in that room whole night). And I mustn't forget...try this. These are funny reviews of the episodes, they are really hilarious even if you didn't see the show.

Death Note (デスノート)

   Tu japonskou rozsypanou rýži v nadpisu jsem si fakt nemohl odpustit...
   Kvíz pro chytré hlavy - když se člověk nemůže rozhodnout, jestli číst Jane Eyre, nebo Madame Bovary, co má dělat? Ano, najít si nějaký úchylný anime/mangu a vykašlat se na klasickou literaturu. Damn you, Brontë. (i když se samozřejmě budu snažit dočíst Brontëovou co nejrychleji, nemůžu se dočkat diskuze o tom, jestli je Jane Eyre frigida, a pokud ano, jestli za to může upjatá viktoriánská společnost).
   Takže Death Note. Mladý, pohledný a nadprůměrně inteligentní Japonec Raito (anglicky Light) si to takhle jednou vykračuje po ulici, když najednou najde sešit nadepsaný Death Note, který obsahuje instrukce, že člověk, jehož jméno bude napsáno do sešitu, zemře. Pravidel je poměrně dost, ale ve zkratce - je nutné znát tvář člověka, jehož jméno je zapisováno. Pokud není smrt blíže určena, oběť za 40 sekund zemře na infarkt. Smrt lze specifikovat, ale pokud jsou okolnosti nemožné, oběť prostě zemře na infarkt. Takto lze oběť ovládat, ale nanejvýš 23 dní. Zároveň instrukce nemohou ovlivňovat žádnou další osobu, v takovém případě obě napsané osoby zemřou na infarkt. Jo, je to celý na infarkt.
   Sešit se do rukou Raita dostal jen díky tomu, že ho na ulici pohodil shinigami Ryuku, což je jakási japonská směska smrtky a démona. Důvod? Nudil se. And humans can be so...interesting. No, nebudeme uvažovat nad tím (teda ne teď. nicméně jedním z cílů celé věci je rozhodně si tuhle otázku položit...), co bychom dělali s takovým sešitem my, ovšem Raito dostane opravdu epesní nápad. Začne vraždit zločince! Hysterical evil laughter a hlášky typu "I shall become new world GOD!" included. Mimochodem, zde je odkaz na anime verzi, je to rozhodně nejlepší evil laughter v dlouhé historii evil laughters. Je to teda až úplně z konce, ale což.
   Poměrně rychle se mu na stopu dostane L, což je ultramozek, co dokázal rozlousknout kopy případů. Je mu tak asi dvacet, je naprosto geniální a trpí obsesivně-kompulzivní poruchou (ovšem tenhle popis platí na asi 50 % postav v týhle manze (skloňuje se to?), a to včetně Raita). Nicméně L je super sympaťák, sice hodně divnej, ale super. Jakmile začne umírat spousta kriminálníků na infarkt, většině lidí dojde, že to je asi nějak špatně. A hlavně že to není náhoda. A že to asi někdo dělá. A začnou mu říkat Kira. A začnou ho uctívat. Kira is our God. Kira is justice.
   Kira si získá vážně nebezpečný počet příznivců a mezi nimi je i "další Kira". Tedy přibude další deník, který se dostal do rukou dívce Mise. Ta je fakt chudák, ačkoli je děsně blbá a v anime má příšerně nesnesitelnou fistuli a většina lidí ji asi nemá ráda, hned po všech obětech zápisníků je to asi největší chuděra celýho komiksu. Celou dobu se nechává manipulovat Kirou, a to jakože hodně (ten pohřbil svědomí už tak v půlce prvního sešitu, takže ten je v poho...sem tam vyplave na povrch, ale zase se dost rychle potopí). Naopak od Raita se svým shinigamim uzavřela obchod a získala "eyes of shinigami" - ztratí půl života, ale získá schopnost vidět pravé jméno a zbývající čas člověka, kterému vidí tvář (stačí video nebo fotka). Raito ji průběžně vmanipulovává do obchodu se shinigamim a maže paměť, jak se mu zrovna hodí, fakt milej kluk.

    Dál se to zamotá tak, že se ani neodvažuju do toho pouštět, ovšem je to samá masová vražda, mazání paměti, kradení deníků, debaty o morálce a dlooooouhééééé úvahy nad tím co by, kdyby. Univerzální bublina by vypadala asi nějak takhle: Pokud tohle, tak tohle, ovšem L si bude myslet tohle, takže tamto, což bude znamenat, že Misu přinutím udělat tohle, potom si policie bude myslet tadyto, ovšem taky je možnost, že spíš tohleto, navíc potom si L vyvodí tamhleto, takže úplně jinak... Manga verze je tudíž později dost únavná a zjistil jsem, že anime je o několik kategorií lepší. Teda až na úvodní znělku, kde nějakej šílenej japonec ječí do metalový hudby: "Hey hey, human sucker, hey hey, human fucker." Navíc japonština zjevně nemá slovní zásobu, kterou by nahradila výrazy jako fucker a sucker, takže v originále to je: "Hey hey, ningen sucker, hey hey, ningen fucker." Mám žaludek i na mongolský pastevce a jejich hrdelní zpěv, ale japonskej metal je moc i na mě. Nevim, asi to má vyjadřovat tu rozervanost duše hlavního hrdiny.

   Nicméně když rovnou nasedláte na anime (37 epizod po 20 minutách), mělo by to být ok. Charaktery jsou vážně super, děj docela odsejpá, pro intoše je tu dost materiálu pro dlouhé úvahy o morálce hlavního hrdiny (ke konci se začne prezentovat jako oběť, protože Kira přece ví, že páchá zlo, ale on mění svět k lepšímu...) a kdybych chtěl zajet do hlubin klišé, použil bych slova jako "intenzivní" (Awaris odpustí :o) ). Jinak kromě seriálu a komiksu taky existuje dvoudílná filmová verze, ale tý bych se docela bál. Koukal jsem jenom na jakejsi sestřih na YouTubu a mám dojem, že herce vybrali náhodně na ulici, protože celou dobu akorát civěj jak vyvoraná myš, a navíc to nejspíš dostalo rozpočet asi jako Růžovka na 14 dní. A vůbec, v sestřihu je smrt jedný z hlavních postav - v anime několikaminutová scéna s dramatickou hudbou, spoustou drobností okolo (klepání obrazovky nebo takový divný čáry, co dělaj dojem pohybu, i když je nějaká věc v klidu, je to divný, ale děsně to vtahuje do děje), a tak. Ve filmu se svalí ze židle a pa.
    Prostě si nemyslím, že pokud byste se do toho jednou pustili, odešli byste s tím, že to je naprostá ztráta času. Asi se dá čas investovat líp, ale...je to tak compelling (Awaris odpustí :o) ).

A Very Potter Musical + A Very Potter Sequel

A Verry Potter Musical
 
   V roce 2009 vytvořila skupina StarKid Production muzikál A Very Potter Musical. Skupina se skládá ze žáků z michiganský vysoký školy, a to je tak všechno, co se mi o nich podařilo vydolovat (teda předtím, než jsem si řekl, že mě to stejně moc nezajímá...). Záhy dali celé představení na YouTube pod jménem Harry Pottor: A Musical, nicméně zase ho stáhli a později nahráli se změnami a novým názvem, hlavně aby bylo video přístupné i pozdějším ročníkům.

   Děj více méně kašle na knížky, respektive bere si z nich určité části, ale plácá do sebe zápletky z několika knih. Nicméně celou dobu dává smysl, přinejmenším těm, co znají celou sérii. Lidí, co neznají celou sérii, je stejně nejspíš tak málo, že to je šumák.

   Harry a jeho kamarádi tedy nastupují do druhého ročníku v Bradavicích a dostávají nového učitele na Obranu proti černé magii - Quirella. Ten přijde s nápadem uspořádat školní pohár mezi kolejemi (něco jako pohár tří  kouzelníků, ale vlastně úplně jinej), samozřejmě aby se zbavil Harryho. Zatímco Harry plní úkoly, snaží se zbavit otravné Hermiony a přesvědčuje Draca, že je mu úplně šumák, že ho příští rok přeloží do Pigfarts (kouzelnická škola vedená mluvícím lvem, která je...a teď bacha...na Marsu, takže všichni žáci musí nosit skafandry), Quirell navazuje přátelské pouto s Voldemortem, kterého schovává pod šátkem, hlavně během sledování filmů (ovšem každý vidí jen půlku, když se musí střídat...). Pomocí naběračky na punč ho ale přenese na hřbitov, kde Voldemort dostane zpátky tělo a pod vlivem Bellatrix hodí vraždu Cedrica na Quirella (chudákovi to úplně zlomí srdce...).

   Zbytek děje se už tak nějak pobíhá po Bradavicích, bojuje se Smrtijedy a ničí se viteál v podobě plakátu Zacka Effrona. Samozřejmě nechybí ani závěrečný pokec s Brumbálem (co by to bylo za HP dílo, kdyby tak zásadní klišé vypadlo...), který nakonec odletí s mluvícím lvem na Mars...

   Musím říct, že u tohohle jsem se nebavil tolik, jako u druhého dílu, ale možná to bylo proto, že jsem je sjel oba hned za sebou a Sequel jsem viděl jako první. Herci jsou vážně výborní, hlavně holka, co hraje Draca, je vážně špičková. Nějak jsem teda nepochopil, proč se neustále někde válí po lavicích, ale ok. Dál se mi fakt dobrý zdáli Ron, Snape a Voldemort, co se týče zbytku, ani bych neřekl, že tam někdo výrazněji vyčnívá (pravda, to jsem vyjmenoval skoro všechny hlavní postavy...).

   Písničky většinou nejsou nic moc, převážně zpívá jen jeden člověk a nějak moc chytlavý nejsou...upřímně, většinou jsem je přeskakoval (trochu blbý u muzikálu, já vim). Za něco stojí akorát song Harryho a Quirella o tom, jak Harrymu děsně chybí matka a Quirellovi Voldemort. A ještě Voldemortův song potom, co získá zpátky tělo...protože stepující Pán Zla je prostě neodolatelnej pohled :o)

   Trochu mě rušilo, jak herci prezentují sponzory...nicméně to ještě není nic proti tomu, jak to vypadá v Sequelu...takže dobrý.

   I když tenhle díl není tak dobrý, jako první, pořád to stojí za podívání. Děj trochu ztrácí ke konci konzistenci, písničky jsou občas docela opruz a možná by stálo za to udělat nějakou verzi, kde by byli herci pořádně slyšet. Protože hlavně při písničkách jsem občas moc nechytal, co říkají. Taky nechápu, že mezi jednotlivými nahranými částmi jsou docela zásadní rozdíly ve kvalitě zvuku. Nicméně je to zábava a na konci se dočkáme ještě většího happy endu než v knížce, takže všechno dobrý.

   Jak jsem psal, celá věc je dostupná na YouTube, a to tady. Vpravo nahoře je pak vždycky odkaz na další díl.

A Very Potter Sequel 

  O rok později stejná skupina lidí vytvořila pokračování muzikálu, a to A Very Potter Sequel. Tentokrát je vidět, že měli trochu štědřejší sponzory, o to nápadněji je ovšem ukazují. Někdy až moc, hlavně když Ron pomocí gumovýho hada složí Snapa...ale tak bylo to docela vtipný.

   Děj začíná v době, kdy Harry porazil Voldemorta a Lucius svolává Smrtijedy. Rozhodne se, že situaci zachrání tím, že se vrátí v čase a sejme Harryho ještě v prvním ročníku (čímž se ze sequelu stává prequel, ale tak nevnášejme do toho ještě víc zmatku...). Harry se zatím dozvídá, jakou má vlastně v kouzelnickém světě pověst, setkává se s Ronem a Hermionou, atd. Děj opět knížky moc nerespektuje, takže tu je smíchaný Lupin, Sirus a Umbridgeová, nicméně více méně se celou dobu sleduje dějová linie třetí knížky. Samozřejmě až na to, že tam chodí Lucius z budoucnosti, potom Draco z budoucnosti, potom Harry a Hermiona a Ron z budoucnosti, ke kterým se při cestě časem přidá i Draco z budoucnosti, který tak vlastně cestuje nadvakrát, takže v jeden moment by měli po Bradavicích chodit tři Dracové.

   Autoři si tentokrát dělají s postavami ještě víc, co se jim zachce, než předtím. Slash Voldemort/Quirell tu nahrazuje Brumbál/Snape a vůbec se to páruje trochu podivně...ale nějak jsem to čekal předem. Nicméně co celý věci dává šmrnc je Umbridgeová, kterou hraje dost namakanej kluk a jde mu to naprosto dokonale. Její postava je tady snad ještě vyšinutější než v knížce a její rozhovor s mrtvou matkou je podle mě úplnej vrchol celý hry. Jeden z vážně skvělejch kusů s Dolores je třeba tady, Mama's Little Loving Hand mě málem zabila...a to jsem ji jen viděl.

   Písničky jsou mnohem snesitelnější, vůbec jsou nějak záživnější, je jim líp rozumět a herci předvádějí i jakýsi tance. Postavy jsou sice dost daleko od předlohy, ale plus mínus se drží hranic normálnosti...až na Draca, ale tam je to fakt roztomilý. Láska, krása a pravda na konci samozřejmě opět zvítězí a ani tady nechybí pokec s Brumbálem na konec, takže všichni by měli být spokojení.

   Celý je to opět dostupný na YouTube, první díl tady. Další epizody se dají asi prokliknout vpravo, nebo se musí najít, ale to asi není problém.

John Ajvide Lindqvist: Let Me In / Let the Right One In (Låt den rätte komma in)

   Co se stane, když smícháte Lolitu, Kruh, Twilight a Resident Evil, přihodíte kapku romantiky, přimícháte začínající pubertu a zlehka posypete školní šikanou? No, to vám z toho pak  vyleze Let Me In. Nebo aspoň něco hodně podobnýho.
   Abychom si to srovnali v názvech, ve švédštině to je Låt den rätte komma in, nicméně při prvním vydání v Británii knížka vyšla jako Let Me In. Na její motivy se natočil švédský film, který se jmenuje Let the Right One In, nicméně vzniká jeho americký remake, a ten se zase jmenuje Let Me In. Knížka později vyšla ještě ve Státech, tentokrát jako Let the Right One In. Takže...máme úplně jasno. Jinak název je podle písničky Let the Right One Slip In, zároveň odkazuje na fakt (hm...fakt?), že upíra je nutný pozvat, aby mohl vejít do domu.
   Děj se odehrává začátkem osmdesátých let na předměstí Stockholmu. Je to někde na okraji města na sídlišti, které bylo původně postavené tak, aby se tam skvěle bydlelo, byly tam široké ulice, děti si měly kde hrát a prostě to bylo všechno děsně sluníčkový. Ale nějak to nevyšlo.
   Jednou z hlavních postav je Hakan. Je to asi tak čtyřicátník, vzdělaný, ještě nedávno se stabilním zaměstnáním, nepije, nekouří, nefetuje. Skvělá partie, kdyby neměl slabost pro 12leté chlapce.
   Dál tu je Oskar, kluk kolem 13 let. Ve škole se mu vede průměrně, až na to, že nepatří zrovna mezi cool kids. Respektive, cool kids ho sem tam kopnou, sem tam mu na těláku ukradnou kalhoty, sem tak mu spláchnou hlavu do záchoda...ale někdy jim úplně stačí, když začne kvičet jako prasátko.
   Eli je holka přibližně stejně stará jako Oskar, která se nedávno přistěhovala s otcem do sousedství. Eli je trochu divná. Má zvláštní tendenci seskakovat z nepřirozeně vysoko položených míst a švédskou třeskutou zimou se prochází v tričku a teplácích. Na věci jako walkman se dívá, jako by je v životě neviděla.
   Jakousi hromadnou postavou v ději je "parta opilců". Oni sice mají každý svoje jméno, ale je úplně zbytečný je rozlišovat. Nicméně z nich lehce vyčnívají Jocke, Lacke, Virginia a Gosta (ok, pak už tam jsou jen další dva nebo tři...ale ty už fakt není nutný odlišovat).
   A nakonec Tommy, tomu je třeba 17, bydlí s matkou a nesnáší jejího přítele policistu, kterýmu ukradne sošku a schová si ji ve sklepě. Jeho dějová linie mi asi prvních 400 stran přišla úplně na nic, naštěstí se v posledních 50 nějak zapojila do celku, takže beru.
   Linie jsou z počátku oddělené, Hakan si kupuje 12letý prostituty, Oskar kvičí na školních záchodech a ožralové chlastaj. Hakan navíc začíná knihu tím, že v parku zabije malýho kluka, pověsí ho za nohy na strom, podřízne ho a odnese si jeho krev. V knížce se to odhaluje kus po kusy, ale zkrátíme to...Eli je upírka a nebydlí s otcem, ale s Hakanem. Toho nutí, aby jí obstarával krev, za což mu dobře platí. Oskar se s Eli schází večer na hřišti a pomalu se sbližují, nicméně trvá mu docela dlouho, než pochopí, jak se věci mají. Hakan najednou odmítne zabít další člověka (lenoch) a Eli se vypraví do ulic velkoměsta sehnat si něco k snědku. Narazí na Jockeho, vypije ho a nakonec mu protočí hlavu, aby se neprobudil jako upír. Jenže u toho ji vidí Gosta - starej hnusák, co se skoro nehne z bytu, kde přežívá s armádou koček. O tom, co  viděl, vypráví zbytku ožralů, ale docela trvá, než to vezmou v potaz.
   Hakan pořád otravuje, a tak Eli svolí, že když jí přinese další dávku krve, tak mu teda celou noc dovolí ji ošahávat, což  ještě podpoří lascivním pomrkáváním a hláškami typu: "Ale já tě přece fakt děsně miluju." Náš pedofil se tedy vypraví do bazénu, kde se mu moc nezadaří, a prozradí se. Aby ho nikdo nemohl vystopovat zpátky k Eli, polije si obličej kyselinou... Hladová Eli usoudí, že Hakan to asi nezvládne, tak se vypraví obstarat si něco sama. Samozřejmě narazí na dalšího z party ožralů, tentokrát Virginii. Během hodů ji ovšem vyruší Lacke, a tak už nestihne u Virginie pojistit, aby se znovu neprobudila.
   Večer se sejdou s Oskarem a (pokud si dobře pamaruju), někde v týhle části se vyskutuje velký odhalení, že Eli je zkratka od Elias. Takže Eli je původně kluk, jenže v důsledku...jistých operací provedených upírem, který ji přeměnil...teď není tak nějak ani jedno. Ale oblíká se jako holka a zamiluje se do Oskara...takže prostě další do party výstředních postav. Ale budu na Eli dál odkazovat jako na holku...
   Eli si zajde do nemocnice za Hakanem, který ji nechá se ze sebe napít. Jenže je u toho vyruší policista, který na Hakana dohlíží a Eli opět nestihne svoji oběť oddělat. Hakan se teda sám vrhne z okna, nicméně v márnici se probudí jako upír. Naopak od Eli (a později Virginie) v něm ale přežila jen upírská část a chová se tak nějak jako zombík. Zatím se tedy doma probudí Vriginie a postupně začne zjišťovat, že něco není úplně v pořádku. Tak třeba sluneční světlo jí způsobuje puchýře a cítí, jako by do ní někdo bušil kladivem. Jo, a neustále si řeže do ruky a pije vlastní krev.
   Oskar se rozhodne postavit se klukům, co ho šikanujou, a jednoho z nich (Johnyho?) přetáhne klackem po hlavě. Jenže ten má staršího bráchu, co by to s Oskarem klidně vyřídil. Johny (možná se jmenuje Jimmy...ale je to jedno, protože Johny a Jimmy jsou tyhle dva bráchové...) ho uklidní, že jako ne, a Jimmy mu dá album s fotkama rodičů, co mu půjčil táta. Johny usoudí, že jediný bezpečmý místo je školní lavice, kde album nechá.
   Locke doopravdy děsně miluje Virginii a rozhodl se prodat svoje známky a někam se s ní odstěhovat. Někam, kde budě pěkně, pořídí si malý domek a budou žít happily ever after. Zrovna je u Gosty, když se tam Virginie objeví. Přítomnost Lockeho jí trochu překazí plány, aby pohodovala na Gostovi, a ještě navíc se na ni vrhnou všechny Gostovy kočky a pokusí se ji na místě sežrat. Virginie sebou praští ze schodů, čímž většinu koček oddělá, ale Locke ji vezme do nemocnice.
   Eli má dost hlad a je slabá, jenže je zrovna v krizi, kdy nechce nikoho zabít. Takže najde ve sklepě Tommyho a zaplatí mu, aby se z něj mohla napít (ale je děsně fikaná a nenakazí ho). Ten to moc nevnímá, protože částečně opilej a částečně nadejchanej nějakýho lepidla nebo lihu nebo kýhoďasa čeho. Eli se po nějaký době vrátí do sklepa (má nějakej fakt dobrej důvod...jen už netuším jakej...), kde se pořád schovává Tommy, což ona neví. Navíc se právě ve dveřích objeví Hakan a vrhne se po Eli. Tý se podaří utéct a zamknout ho tam, což je moment, kdy do děje konečně přichází Tommy. Po scéně napínavý jak kšandy (má v ruce zapalovač, ale upadne mu, tak tápe ve tmě, za ním chroptí hnusná zombie a pomalu se k  němu šine, když samozřejhmě v tý úplně nejvíc nejposlednějšejší chvíli ten zapalovač najde) se Tommymu dostane do rukou zapalovač, soška přítele jeho matky a navíc zjistí, že Hakan je slepý. Tak si na Hakana počíhá a praští ho tou trofejí Nejlepšího střelce okrsku. Jenže...Hakan se dál hýbe. Tommy do něj pak buší a buší a buší a trochu mu z toho hrábne:

He turned the lighter the other direction. Didn't want to turn it off anyway. Didn't want to be left in the dark with this ...
A movement.
And Tommy felt how something important, something he needed in order to be Tommy, left him when the creature lifted its head again, and started to get up.
"An elephant balancing on the little, little thread of a spiderweb!"
The thread broke. The elephant fell through.
And Tommy hit again. And again.
After a while he started to think it was fun. 

[...]

The lump that Tommy was kneeling behind would have been hard to identify as human had it not been for the arm that stuck out of it, half separated from the body. The chest, stomach, face were only a heap of flesh, guts, crushed bone.
Tommy was holding a square stone with both hands that, at a certain point in his song, he thrust down into the butchered remains, which did not provide more resistance than that the stone went all the way through and hit against the floor with a thud, before he lifted it up again and yet another elephant was added to the spiderweb.
Staffan could not tell for sure that it was Tommy. The person holding the stone was covered in so much blood and tissue scraps that it was difficult to ... Staffan became intensely nauseated. He restrained a wave of nausea that threatened to overwhelm him, looked down in order not to have to see, and his eyes stopped at a tin soldier lying by the threshold. No. It was the figure of pistol shooter. He recognized it. The figure was lying in such a way so the pistol was aimed straight up.
Where is the base?
Then he realized.
His head spun and, oblivious to fingerprints and crime scene protocol, he leaned his hand against the door post in order not to fall while the song continued repetitively:
"Two hundred and seventy-seven elephants On..."
He must be pretty shaken up because he was hallucinating. He thought he saw... yes ... saw clearly how the human remains on the floor, between each blow ... moved. As if trying to get up. 


   Myslím, že tohle podává slušný obrázek toho, jak je tahle kniha vyjetá...
   Locke je s Virginií v nemocnici. Ta už to prostě nedává, tak řekne sestře, ať laskavě otevře závěsy, a uhoří. Locke se rozhodne oddělat Eli a podaří se mu najít její dům (protože Hakan mu kupoval pití a jeho fotka se objevila v novinách...). Na poslední chvíli se v bytě objeví Oskar a praští Lockeho rubikovou kostkou, kterou zrovna pro Eli pořídil. Ta se probudí ze spánku a sežere Lockeho. Oskar si jen sedne vedle do místnosti a pustí si walkmana, aby to nemusel poslouchat. Ještě před tím si na něj ale došlápli kluci, co ho šikanovali a málem ho hodili pod metro. Oskar se jim zase pomstil tím, že spálil obsah jejich lavic...včetně toho alba. Nicméně večer je s Eli, a ta mu oznámí, že musí jít dál, protože tady už není bezpečno.
   Oskar jde večer na hodinu posilování, kde si na něj zase došlápne parta ze školy. Tentokrát ale včetně Jimmyho....staršího bratra Johnyho, protože toho fakt nakrklo, že mu spálil fotky taťuldy. Prostě Jimmy se rozhodne držet mu na pět minut hlavu pod vodou. Na poslední chvíli se na scéně objeví Eli, všem zlejm klukům utrhne hlavu a odnese Oskara. Nakonec spolu odjedou z města a žijou (asi) šťastně až do smrti (ovšem otázka je čí).
   Uznávám, že tohle není zrovna literární veledílo, ale vážně mě to bavilo. Je to celý vtipně potemnělý a někde v půlce jsem nabyl přesvědčení, že autor si udělal seznam postav a u každý se zamyslel, jakou úchylku nebo závažnou chybu by měla mít (pedofil, transsexuální manipulátorská upírka, šikanovanej latentní homosexuál (protože Eli prostě JE původně kluk), co se počůrává, otec alkoholik, fetující teenager, násilnickej policista, parta ožralů...ne, tam prostě není nikdo normální...nebo možná jsou normální všichni, ale to je trochu děsivá možnost). Navíc jsem v popisu lehce zmírnil úchylnost knihy (tak třeba Hakan-zombie stíhá při pronásledování Eli po sklepě ještě masturbovat), ale říkal jsem si, že asi taky nemusíte vědět všechno. Stylově je to občas trochu nuda, některý dějový linie by zasloužily trochu oživit a vůbec by se to dalo zkrátit, ale jinak je to vážně čtivý. Chápu, že to není každýho šálek kafe, ale podle mě to stálo za přečtení.

Oscar Wilde: The Picture of Dorian Gray (Obraz Doriana Graye)

   Začněme vtipnou historkou, jak se mi tahle knížka dostala do rukou. To jsem si už kdysi dávno chtěl přečíst Obraz Doriana Graye a z městský knihovny jsem si půjčil jeho anglickou verzi, která byla ale bohužel dostupná jen jako součást sebranýho díla Wilda. Vzal jsem si ho na chatu a jednoho vlahého letního večera jsem knížku nechal ležet na verandě. Což by nebyla až taková katastrofa. Problém byl, že tam byl taky mámin tehdejší přítel. A ten se jaksi živil chovem štěňátek. Abych to zkrátil, kniha vypadá docela ok, nechybí v ní jediná stránka a špatně dopadly jen ty úvodní strany, kde stejně není nic důležitýho, jakmile začne text, je to v pohodě. Paní v knihovně byla ale děsná prudka, protože ji neobměkčilo ani když jsem jí tohle celý vypravoval, zapojuje všechen svůj vypravěčský um. Nicméně asi jsem si měl odpustit přehnaně expresivní výrazy typu "a pak na ni zaútočilo komando hravejch štěňat". Nakonec jsem ji musel zaplatit, ale tu rozkousanou verzi mi nechali. Bylo to docela mastný, ale levnější, než jsem čekal (Svoji teorii o tom, že slevu jsem získal díky nepřímýmu zásahu Zoe v době, kdy jsme se vůbec neznali, si nechám na jindy...)
   Takže, sice děj asi všichni znají, ale tak stejně to sepisuju hlavně proto, abych si za dva roky pamatoval, co se tam vůbec dělo... Takže:
   Dorian Gray je 17letý mladík, je děsně krásnej a více méně se do něj zamiluje malíř Basil (což je pořád lepší verze toho jména než Vasil, tak to tak nechám...). Neustále Dorianovi opakuje, jak je neskutečně nádhernej a nakonec ho přemluví, aby se od něj nechal namalovat. Knížka začíná, když je u Basila doma Lord Henry a setkává se poprvé s Dorianem. Hned mu do hlavy začne natloukat svoje lehce pochybný teorie, hlavně o tom, že vnější krása je to, na čem záleží, že je důležitější než cokoliv a že Dorian má važně štěstí, že se mu jí dostalo tolik. Jen je teda pech, že o ni do pár let přijde. Dorian, kterého nejdřív zmasíroval Basil a přivedl ho k tomu, že je teď děsně marnotratnej, a teď se do něj pustil i Henry, nakonec před hotovým obrazem prohlásí, že by dal i duši za to, aby zůstal mladý a krásný.
   Dorian se začne scházet s Henrym a postupně se dostává do jeho vlivu. Jednoho dne zajde do menšího divadla, kde se zamiluje do herečky Sibyly. Ta se zase šíleně zamiluje do něj a během asi dvou tří týdnů se dokonce zasnoubí. Její bratr tím není úplně nadšený, ale zrovna odjíždí kutat zlato do Austrálie, tak akorát prohlásí, že jestli se něco Sibyle stane, tak toho všiváka oddělá. Dorian vezme přátele na Sibylino představení, kde se najednou zjistí, že ta holka hraje jak spící panna a je prostě děsná. Dorian za ní po přestávce zajde a pěkně jí to vytmaví, protože když neumí hrát, je to jen blbá tuctová fiflena, co ho fakt nezajímá. Druhý den si to rozmyslí a už se chystá za Sibylou zajít, jenže ouha, slečna zatím spáchala sebevraždu.
   Dorian si potom všimne, že se lehce pozměnil jeho obraz a že se nějak divně tváří. Nějak mu dojde, že se do obrazu promítá, když udělá něco špatnýho, takže obraz schová.
    Skok asi 20 let. Dorian je u některých lidí děsně oblíbený, ovšem velká část společnosti si o něm šušká kde co a vůbec se s ním nestýká. Pár dam přivedl ke společenskému krachu, pár chlapů taky, hlavně protože je tahá na ty svoje prapodivný místa. Vede podezřelý život, jezdí na divná místa, a při zmínce o tom, co se děje na jeho vesnickém sídle, se většina londýnských dam pobryndá svým čajem o páté. Basil se staví za Dorianem doma, aby zjistil, jak to vlastně je. Doriana vyloženě obtěžuje, protože ten se prostě nehodlá nechat obtěžovat něčím závažným, protože takový věci jsou ošklivý a prostě to kazí jeho ideje o úžasnym světě kolem:

"Don't talk about horrid subjects. If one doesn't talk about a thing, it has never happened. It is simply expression, as Harry says, that gives reality to things."

   Nakonec Basil řekne něco jako "chtěl bych vidět tvoji duši", což mu Dorian s radostí dopřeje a dovede ho do pokoje s obrazem. Basil začne lehce vyšilovat a Dorian ho kuchne.
   Protože taková mrtvola se naprosto rozchází s Dorianovým estetickým cítěním krásna a prostě mu jako dekorace pokojíku vyloženě nesedla, rozhodne se jí zbavit. Začne proto vydírat starého známého chemika a donutí ho, aby se Basila zbavil. Ten ho rozpustí v kyselině a asi o 30 stan později spáchá sebevraždu. Dorianovi začne lehce hrabat a aby se uklidnil, zajde si do opiového doupěte. Tady náhodou narazí na bratra Sibyly, ale nakecá mu, že on nemůže být ten samý, když přece vypadá na 20 a tomu chlapíkovi musí být tak 40. Takže mu to projde, ale nějaká šlapka bratrovi řekne, že to je Dorian, ale prostě už 20 let vypadá skoro stejně.
   Celá věc se vyřeší sama, když se Sibylin bratr nechá zastřelit během lovu. Trochu deus ex machina (spíš puška ex machina), ale fajn.
   Dorian nakonec usoudí, že už byl až moc wicked a chce být hodný. Jezdí na venkov, našel si tam nějakou místní slečnu a ještě ji dokonce ani nezneuctil, což je vážně výkon. Proto se zajde podívat na obraz, jak moc se už vylepšil. Na místě zjistí, že vůbec, což ho docela rozhodní, tak popadne kudlu a obraz propíchne. Alas, druhý den najde služebnictvo obraz Doriana, kde vypadá jako kdysi, a pod ním mrtvolu pokřivenýho hnusáka, který identifikují jen podle prstenů.
   Takže, děj asi pro nikoho není novinka, ale dobrý. Nejvtipnější na celý knize je Lord Henry, který bere život tak, že prostě když on něco chce, tak si to vezme, když se mu něco líbí, tak si to vezme. Závazky na celý život mu přijdou absurdní, protože za chvíli člověka ten druhý prostě zákonitě musí přestat bavit. Kudy chodí, tudy hláškuje; zjistil jsem, že většina nejprofláknutějších citátů je právě od něj:

A man can be happy with any woman as long as he does not love her.
I always like to know everything about my new friends, and nothing about my old ones.
A cynic is a man who knows the price of everything but the value of nothing.
An excellent man; he has no enemies; and none of his friends like him.
As long as a woman can look ten years younger than her own daughter, she is perfectly satisfied.
Children begin by loving their parents; after a time they judge them; rarely, if ever, do they forgive them.
Experience is simply the name we give our mistakes.
I choose my friends for their good looks, my acquaintances for their good characters, and my enemies for their intellects. A man cannot be too careful in the choice of his enemies.
I like persons better than principles, and I like persons with no principles better than anything else in the world.
It is absurd to divide people into good and bad. People are either charming or tedious.
It is better to be beautiful than to be good. But... it is better to be good than to be ugly.
Men marry because they are tired; women, because they are curious; both are disappointed.
The one charm about marriage is that it makes a life of deception absolutely necessary for both parties.
The true mystery of the world is the visible, not the invisible.
There are only two kinds of people who are really fascinating - people who know absolutely everything, and people who know absolutely nothing.
There is always something ridiculous about the emotions of people whom one has ceased to love.
Women love us for our defects. If we have enough of them, they will forgive us everything, even our gigantic intellects.
I love acting. It's so much more real than life.
Unnecessary things are our only necessities.

   Některý z nich nejsou myslím od Lorda Harryho, pár jich hodil Dorian a jedna nebo dvě jsou prostě z pásma vypravěče. Ale to na věci zase tolik nemění. 
   Takže, je to docela záživná knížka, rozsahem nikoho nezabije. Fakt nuda je to jenom pár stran někdo za prostředkem, když si člověk musí protrpět seznam krajek, které Dorian sesbíral, ale tak to se dá přeskočit. Takže to řadím mezi "give it a try". 

Richard Brautigan: In Watermelon Sugar (V melounovém cukru)

   Pokud jste stihli zaznamenat, že Zoe dočasně měla vlastní blog o knížkách, tak si asi vybavujete, že o tomhle psala. Dal bych sem link, ale protože je to TAKOVÁ LAMA, tak blog zrušila, takže máte smolíka pacholíka. Takže jednou jsem si tak náhodně šel projít cizojazyčný knížky do knihovny u nás, přičemž jsem tam na tohle náhodou narazil. Samozřejmě, hned to skončilo v batůžku (teda ne hned, zase tolik po tom netoužím, abych tu knížku kradl...).
   Když jsem si knížku půjčoval, měl jsem jen představu, že autor byl hipík a že knížka je totálně ujetá, protože v ní je všechno vyrobený z melounovýho cukru a tygři tam žerou lidi. Více méně jsem čekal něco kerouacoidního, ale hozený do LSD tripu. No, tak to jsem se spletl.
   Obyvatelé komuny iDEATH (jáMOR) si žijí každý ve svém útulném domečku, večer se scházejí na společnou večeři a více méně toho moc nedělají. Sem tam si vytesají sochu, hlavní hrdina píše knížku, jinak tam tak proplouvají, občas hodí pokec, všichni jsou milí a hodný a usměvaví. Jsou vcelku nezávislí, protože si pěstují melouny, ze kterých si vyrábí cukr, a z toho pak vyrábí všechno, včetně mostů a domů. Taky si chovají pstruhy. A jedí spousty mrkve.
   Takže překvapení, čekal jsem nějakou nevázanou komunu, kde to pojede, ne partu prudů, co maj na ksichtě namontovanej úsměv, ale dobrý.
   Více méně antagonista knížky je inBOIL (neŽIT) (jinak všichni ostatní mají normální jména, takže ne každý tam porušuje gramatický pravidla pro psaní vlastních jmen), kterýho to tam prostě přestane bavit a přestěhuje se k Forgotten Works (Zapomenuté podniky, skládka jakéhosi haraburdí, podle doslovu představují přetechnizovaný svět okolo...whateva), kde si postaví boudičku a z Zapomenutých věcí si dělá pálenku. Postupně se k němu přidávají další odpadlíci (čemuž se nedivím, protože upřímně, kdo normální by dokázal žít v iDEATH a nezešílet?).
   Život v iDEATH míval dokonce i jakési úskalí, a tím byli tygři. Na jednu stranu moc hodní, protože dětem zásadně neubližovali a pomáhali jim s násobilkou. Na druhou stranu jim ve stejnou chvíli pojídali rodiče, což z nich dělá tvory o něco méně sympatické. To je ale jedno, protože obyvatelé iDEATH už je všechny vybili a pro jistotu si postavili sochu toho, jak tělo posledního z nich spalují. Lovely.
   Dějem se ještě tak nějak pohybuje Margaret, bývalá milenka hlavního hrdiny, která docela špatně nese, že ji nechal být kvůli jiné. S oblibou chodí do Forgotten Works a sbírá tam všechny ty podivný věcičky, kterými si přecpe pokoj. Jenže obyvatelé iDEATH ji mají za dost divnou a navíc si drtivá většina z nich myslí, že spí s neŽITEM (sorry, že střídám anglický a český názvy, ale "inBOILEM" prostě nešlo...), což sice není (podle mě) pravda, ale dobrý. Když někdo nehází dost úsměvů a není dost miloučkej, je prostě venku ze hry.
   neŽIT (už u toho zůstanu) a jeho kumpáni nakonec přijdou do iDEATH, seřvou všechny, že to, co tady žijou, prostě není normální, že tygři měli pravdu a měli je sežrat všechny a že jim teď ukážou, co je ten pravej iDEATH. A uříznou si palce. A pak si uříznou nosy. A pak si uříznou uši. A protože obyvatelé iDEATH jsou takový emocionálně založený, prostě civěj na to, jak se neŽITOVI a ostatním krev míchá s melounových cukrem a nechaj je tam hebnout. Jo, navíc hrdinova nová milenka se fakt naštve, protože jí tam všude dělaj bordel, tak si rovnou dojde pro mop a začne drhnout.
   Do toho si ještě Margaret hodí mašli, což konečně aspoň jednou dvěma postavama nějak pohne, ale zase taky ne moc. Prostě zazdí její pokoj a pa.
   Nakonec teda moc nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu je to pohodová komunita, kde mají všichni všeho dost a jsou na sebe hodný, taková prima rustikální idylka. Na druhou stranu se postavy z tý pohodičky nemůžou dostat a měl jsem dojem, že je to docela emocionálně obrousilo, protože dvě postavy tam spolu spí, protože jsou prostě such good friends. Je to super vysněný život, ale v tom se žít prostě nedá.
   Takže tak tuhle knížku vidím já. Nevím, jestli je to správně, ale on tu žádný správný pohled asi není. Škoda jen, že si ta lama smazala blog, protože si ten post už moc nepamatuju...takže do komentů jí sem napište, ať si ho pěkně rychle obnoví. Ona si to tu určitě přečte :o)

Legacy of Kain

  Pro jednou jsem se rozhodl psát taky o něčem jiném než jen vysoké literatuře (ehm), tak jsem si řekl, že postnu nějakou hru. To jsem chtěl teda udělat už dávno, ale nějak se na to nedostalo. A protože nejsem troškař (a můžete si to vyložit i tak, že nemám rád Zdeňka Trošku, ačkoli to tady nedává smysl...), napíšu rovnou o celý sérii, a tou bude Legacy of Kain.
   Po napsání tohodle kusu se mi úplně přestalo chtít to dopsat, ale pak mi vrátila chuť Awaris přes ICQ...navíc jsem si uvědomil, že to mixuje těžký filozofování o osudu jedince, cestování v čase a upíry, což je tak děsně cool, awesome a brilliant naráz, že to prostě nemůžu jen tak nechat být.
   Takže, pro úvod. Děj se odehrává v zemi Nosgoth, kde spolu nějak sžívají lidi a upíři. Nevycházejí spolu nijak extra, sem tam menší genocidka, ale tak nějak to spolu táhnou. Všechno se točí kolem Pillars of Nosgoth, což jsou prostě obří megamagický sloupy, přičemž ke každýmu sloupu patří jeden strážce. Protože děj je sám o sobě dost bordel, napíšu nejdřív něco o hlavních postavách.

Kain

   Jeden z hlavních hrdinů, nicméně není úplně jasné, jestli není spíš hlavní záporná postava. Nicméně žádná taková v ději není, protože svině jsou všichni, jen Kain je jedna z největších :o) Je to cynik, lehce sadista a dělá většinou jen to, co se mu hodí. A navíc na konci více méně způsobí konec světa (na konci časový linie...ne na konci hry...).Ve hře zastupuje názor, že nikdo nemůže svůj osud změnit, čímž dělá protipól Razielovi.

   Raziel
    Druhá hlavní postava, v průběhu série v některých dílech hrajete za Kaina a jindy za Raziela. Na ose klaďas/záporák je oproti Kainovi výrazně blíž k plusku, nicméně i tak to není úplně vždycky sympaťák. Jako jediná bytost má svobodnou vůli (teda aspoň od určitýho momentu), nicméně sebou nechá tak vorat ostatníma postava, že to má význam prakticky až na závěr série.

Moebius
   Strážce času, celou dobu slouží Elder God(ovi, mám tohle skloňovat? vypadá to vtipně...), aniž by věděl, co/kdo to vlastně je. Celou dobu manipuluje jak Kainem, tak Razielem (tudíž vámi...) a nepokrytě se snaží vyhladit veškerý upírstvo.

The Elder
   Cosi, co se vydává za boha a strážce koloběhu duší. Pokud jsem to dobře pochopil, více méně na nich jen parazituje. Vypadá jak obří chobotnice. Nesnáší upíry a nejvíc nesnáší Kaina. Důvod - upíři neumíraj, tak prostě brzděj jeho wheel of faith and the circulationof death, born and reborn.

Ariel
   Původní Strážkyně rovnováhy a chuděra největší v celý sérii. Celé série začíná její vraždou a de facto končí, když se obětuje a přejde do meče Soul Reaver.

Vorador
   Nejstarší upír "klasickýho typu". V ději se tak nějak potácí, sem tam se objeví. Jediná zajímavá věc na něm je, že se záhadně oživí, protože během vývoje hry se rozpadly týmy, které spolupracovaly, čímž vznikl bordel v dějových liniích.

Janos
    Poslední z Ancient Vampires a učitel Voradora.. Na začátku hry už je dávno mrtvý, ovšem Raziel se s ním setká během cest časem a nakonec ho i oživí.

Soul Reaver
   Meč, jedna ze zásadních částí děje. Skládá se ze dvou částí, materiální upírské a potom spiritual, kterou umí používat Raziel.


   Ještě pár detailů k časové linii. Ve hře se cestuje v časem a za výchozí bod se bere narození Kaina, před tím jsou to BK, potom AK (jakože before Kain, after Kain, ale to je asi jasný...)

LoK: Blood Omen
   Tuhle hru jsem nehrál, ano nevím, jestli bych ji rozběhal. Na postavu se díváte seshora a jen bijete a bijete a bijete nepřátele. Tak na tenhle typ zábavy mám Diablo...i když po pátým dohrání to byla kapku nuda. Nicméně, podstatný tu je story.

   Takže...Ariel je Strážkyně rovnováhy, všechno je sluníčkový, když zčistajasna někdo Ariel zabije. To uvidí její přítel, což je bohužel Strážce mysli (nebo tak něco),  a protože větří zradu přímo z kruhu strážců, všechny je nechá zešílet. To jsme v roce 0 (ne...ten neexistuje...takže 1 AK).

    Rok 30 AK. Kain je mladý šlechtic, a právě si to štráduje s kámošema z hospy. Bohužel, někdo ho zabije (tahle hra je depresivní hned z kraje...). Probudí se a od Mortania - Strážce smrti - dostane nabídku: buď bude žít dál jako upír a může se pomstít, nebo umře. Kain se dlouho nerozmýšlí, bere upírismus a s vrahy si to rychle vyřídí. Jenže pak mu Mortanius s Ariel (duchem Ariel) začnou nakecávat, že se sice pomstil, ale on to asi zařídil někdo ze Strážců a všichni by měli umřít. Tak Kain se do toho dá a postupně je začne vybíjet. Mezi tím se staví za The Oracle, který uctívali staří upíři, a to mu poví, že na hranicích Nosgothu je děsně zlej hnusák Nemesis s ultragigaarmádou (jen těžko chápu, jak tohle někoho může zaskočit, taková armáda se přece nepřehlídne...ale dobrý). Moebius Kainovi navrhne, že když se Nemesis nedá zabít teď, šlo by to udělat dřív, vzhledem k tomu, že to původně byl král Wiilliam the Just. Takže Kain cestuje do asi 20 BK (nebo BH - before himself?), kde akorát vidí, jak Moebius dává Williamovi Soul Reaver. Sám tímto mečem vyzbrojen to Williamovi nandá a vrátí se zpátky v čase. Jenže chyba lávky. Ale teď malou odbočku.

   Osud všech postav ve hře (respektive všech lidí...teda jako i upírů...prostě všech) je předurčený a Kain měl být ten, co zachrání svět, který se po Arielině smrti dostává do čím dál tím většího svrabu. Normálně se osud nedá změnit, ale je tu pár možností, hlavně jde o to vyvolat tak extrémní paradox, že pak můžete měnit budoucnost. Tak například dostat supermegamagickej meč dvakrát do jednoho bodu v čase naráz a ještě přinutit nějaký dvě trubky, aby se s nima porvali.

   Takže Kain je zpátky a zjišťuje, že ho Moebius (který se navíc předtím vydával za The Oracle) pěkně podvedl, protože smrt Williama použil jako záminku k vyvolání brutální upíři vyvražďovačky. V tenhle moment je Kain úplně poslední. Nějak se mu podaří zabít Moebia...pak mám v ději trochu mezeru, ale prostě podstatný je, že zbývají dva poslední strážci, jeden z nich je Mortanius. Kain je najde u Sloupů a oba je zabije. Jenže Mortanius se promění v nestvůru - Hylden Lord - a Kain zjistí, že to on je za smrtí Ariel i jeho samotného a celou dobu šlo o zničení Sloupů. Důvod zatím není jasný (a nebude ještě asi 4 díly). Nicméně Kain ho oddělá. Pak se objeví Ariel a sdělí mu úžasnou novinu, tedy že je poslední Strážce rovnováhy a že si bude muset vybrat. Buď se obětuje, vyhladí tak upíry a nastolí v Nosgothu rovnováhu, nebo se ujme vlády, což způsobí totální teror atd. Hráč si může vybrat sám a vliv to má jen na závěrečný video.

LoK: Soul Reaver
   Píše se rok 1500 AK. Kain se kdysi rozhodl, že se neobětuje, a vybudoval extrémní upíří impérium. Vytvořil si partu nejbližších upírů, k čemuž použil těla sarafanů - kněží vybíjejících upíry, jejichž řád je už dávno zničený (konkrétně  500 BK). Jedním z nich je i Raziel. Každý upír má nějakou schopnost, ovšem momentálně se věci mají tak, že se schopnost vyvine u Kaina a po nějaké době se projeví i u jednoho z jeho upírů. Bohužel, Razielovi narostou křídla a Kain nic takovýho nemá (tady jsem nikdy nepochopil, jestli to bylo schválně nebo ne). Takže nejdřív je Razielovi poláme (au), pak ho nechá odvléct k obřímu vodnímu víru (au) a nechá ho do něj hodit (au), aby v něm suffer eternally (AU!). Voda totiž nosgothským upírům dost vadí.

   Potom co Raziel trpí for whole eternity, probudí se v jeskyni, kde k němu promlouvá The Elder God. Předělal ho z upíra na požírače duší a nabízí mu, aby se pomstil (jeden by čekal, že za zápletka se bude aspoň lehce lišit...no nic). Navíc teď dovede přecházet mezi material realm  a spiritual realm, kam odcházejí duše. Raziel se tedy vydá na výpravu, aby pobil svoje vykutálený bratříčky, co ho v klídku mrskli do propasti, a Kaina. Nicméně mezitím proběhla nespecifikovaně dlouhá doba (ano, whole eternity), Nosgoth je v troskách, lidí přežívá hrstka, všichni upíři jsou napůl namutovaný a Kain je totální magor, co usoudil, že je čas, aby to už v Nosgothu pochcípalo fakt všechno. Už v půlce hry je bitka mezi Kainem a Razielem, kterou Raziel projede, Kain ho chce zabít Soul Reaverem, ale ten se o Raziela roztříští. Raziel se propadne do spiritual realm, kde najde druhou, "spiritual" část Reaveru.

   Cestou se Raziel dozví, že kdysi býval sarafan, což ho vytočí, protože mu ten řád přijde děsně pure a good a že Kain je fakt svině, že jim tohle udělal. Po vybití sourozenců (až na jednoho, tým měl problémy s dýlkou a přehnanou komplexností hry, tak ho vystříhnul) se opět setká s Kainem, tentokrát v chronoplastu - zařízení na cestováni časem. Následuje pokec, kdy Kain Razielovi řekne, že sarafani byli taky akorát zmetci, že svobodná vůle je kec a že tady to nekončí a zmizí někam v čase. Raziel přirozeně hupsne za ním, na což se můžete eventuálně podívat ZDE

   Hra je tentokrát z pohledu třetí osoby a není ani zdaleka tak akční jako zbytek série. Obsahuje docela dost puzzlů, na druhou stranu nikdy nejsou nějak extrémně těžký. Spousta jich je založená na přesunu mezi material real a spiritual realm, protože struktura prostředí se mezi nimi mění (některé mezery se dají třeba přeskočit jen v jednom, objevují se průchoody, atd.). Ve spiritual realm se taky nedá manipulovat s prostředím (třeba otevřít dveře), na čemž je taky pár hlavolamů založeno (např. vytáhnete plošinku do výšky, ale když na ni skočíte, hned sjede, takže to musíte provést ve spititual realm). Z celé série mi upřímně připadá nejzáživnější, protože jak se postupuje dál, je to čím dál tím víc jen mlácení.

LoK: Soul Revaer 2

   Raziel přistane v roce 1 AK a setká se s Moebiem, který mu do hlavy pravidelně vtlouká, že má oddělat Kaina. Cestuje ke sloupům, kde se s Kainem setká. Ten mu vysvětlí, že hodlá napravit svoje rozhodnutí, které kdysi (kdysi za 30 let...) udělal. Raziel cestuje dál a narazí na Voradora, který ho navede na to, že by se asi hodilo hodit pokec s Janosem, který je ovšem už pár století mrtvý. Vrátí se do Sarafanské pevnosti (tam se původně objevil) a v kobce Williama the Just se setká s Kainem, kterého ušetří, čímž poprvé provede akt svobodné vůle. Raziel se tedy vrátí za Moebiem a přinutí ho, aby ho poslal do doby, kdy ještě fungoval Serafanský řád, právě probíhali protiupíří čistky a Janos ještě žil... Jenže Moebieus není včerejší (i když, on cestuje časem jak divej, tak těžko říct), a tak ho místo toho pošle do 100 AK, kdy pevnost zrovna drtí útok démonů. Raziel nějak uteče, najde další zařízení na cestování časem a přesune se do 500 BK.

   Projde do Janosova sídla. Janos mu vysvětlí, že je strážce Reaveru, ke kterému je teď Raziel záhadně přitahován (toho materiální Reaveru, aby bylo jasno, Raziel má celou dobu tu jeho druhou část...). Bohužel, Raziel vytvořil cestu do Janosova sídla, kterou teď můžou přijít sarafani, což taky udělají. Janos narychlo odteleportuje Raziela a obětuje se, aby ho zachránil. Raziel nakonec vidí svoje sarafanský já, jak zabíjí Janose a ještě se u toho dobře baví, navíc kolem vidí výsledky čistek na upírech, takže mu dojde, že ti sarafani asi nebyli úplně košer. Kněží odnesou Reaver a umírající Janos řekne Razielovi, že ho musí dostat zpět.

   Raziel tedy sleduje skupinu až zpátky do pevnosti. Moebius použije svoji protiupíří hůl a vyruší mu spiritual část Reaveru, takže musí popadnout ten normální. Samozřejmě vybije sarafany a nakonec zabije i svoje lidský já. V tu chvíli se mu objeví zpátky i druhá část meče a spojí se s material Reaverem. Oba společně zaútočí na Raziela a začnou ho vysávat, v ten moment mu dojde, že ta dušepožírající část Reaveru je jeho vlastní duše a že je pěkně v háji. Jenže tu se objeví Kain rozhodnutý změnit osud světa a vytrhne Reaver z Raziela. Získá tak nové vzpomínky (tohle je doufám jasný - vzpomínky na dobu, kterou si už prožil, ale v roce 500 BK je to teprve budoucnost...), zjistí, že je to snad ještě horší než předtím a snaží se Razielovi říct, že Janos musí zůstat mrtvý. Ten je ale tak slabý, že ho neslyší a jen se propadne do spiritual realm. Tady zjistí, že je k němu Soul Reaver stále připoutaný, Kain ho tedy nezachránil, jenom jeho osud oddálil.

   Jak jsem psal, tahle hra je mnohem akčnější. Bohužel, úplně tady chybí to, co mi na prvním díle přišlo nejlepší, a to je řešení puzzlů pomocí přesunů mezi sférami. Objeví se to asi dvakrát a vždycky vás na to hra upozorní obrázkem na zdi (upřímně, bez toho bych na to nepřišel, protože je to až tak v půlce a úplně jsem zapomněl, že takový řešení může nastat). Už si ani moc nepamatuju, jaký význam tam spiritual realm má. Ale můžete v něm používat pár schopností, co jinak nejde, třeba procházet mřížemi. No ale prostě už to není ono.

LoK: Blood Omen 2
   Tuhle hru jsem nehrál a nemám moc přehled o ději, wiki není úplně sdílná. Podstatný je, že tenhle díl víc než zaskočil většinu fanoušků, protože nějakou dobu nikdo netušil, o co ve hře jde. Problém je, že se odehrává v alternativní budoucnosti, která se vytvořila potom, co Kain na konci SR 2 zachránil Raziela. Vlastně si odehrajete ty příšerný vzpomínky, co Kaina tak vyděsily.

   Hrajete tedy za Kaina, ale za toho mladého, kterému je v té době asi 100 let a nedávno (pro upíra je před 70 lety nedávno...) se odmítl obětovat. Postupně dobývá Nosgoth, ale postaví se proti němu sarafani (zjevně nejsou tak vyvražděný, jak jsem myslel...) s novou magií, která je zaměřená na upíry. Nakonec je Kain samozřejmě porazí, zjistí, že je celou dobu vede Hylden Lord (ten samej, co byl na konci Blood Omen 1) a děj bude pokračovat k událostem ze Soul Reaveru 1.

LoK: Defiance
   Závěr série, kde máte možnost střídavě hrát za Kaina i Raziela. Je to trochu bordel, ale pokusím se to podat jasně.

   Kain je v roce 500 BA, kde skončil SR 2. Hledá Moebia, aby zjistil, co je s Razielem. Při tom najde nástěnné malby ukazující válku mezi Ancients (staří upíři, Janos byl poslední z nich) a Hyldens. Upíři vyhráli a uzamkli hyldeny do jiné sféry, ale hyldeni je prokleli nesmrtelností, sterilitou a žízní po krvi. Jakýmsi zámkem hyldenského vězení jsou právě Sloupy Nosgothu.

   Raziel je zatím posunut o 500 let dopředu a Elder God ho drží v zajetí. Tomu (překvapivě) uteče a najde Voradora, který ho navede, aby oživil Janose. Za tím účelem by měl jít do Avernské katedrály, kde by měl najít Heart of Darkness. Janos leží mrtvý u Voradora doma, takže stačí dát srdce zpátky a všechno bude v ókeji. Raziel v katedrále najde vyobrazení starých upírů, kteří hromadně páchali sebevraždu potom, co byli prokleti hyldeny. Původně totiž uctívali Elder God(a?) a koloběh života, ze kterého se svojí nesmrtelností jaksi vyřadili.

   Kain od Moebia zjistí, co chce Raziel udělat, a nechá se poslat do stejné doby, aby tomu zabránil. Ví totiž, že oživení Janose povede k událostem z Blood Omen 2 (což si tenhle Kain prožil už asi před 1500 lety...). Raziel dorazí do katedrály, kde se utká s posledním bratrem - bývalým sarafinem (s tím, co ho vystřihli se SR 1). Jak se tam dostal není jasný, ale ok. Tady potká Mortania a zjistí, že ten už Heart of Darkness nemá, protože jím oživil Kaina (na začátku Blood Omen). Oba hrdinové se setkávají, Kain se snaží být jednou za rozumnýho, ale Raziel je pod vlivem hyldenů, porazí ho a vyrve mu srdce. Kaina vcucne nějaký portál a probudí se v demon realm, kam byli posláni hyldeni...ale aspoň žije.

   Raziel celou dobu postupně posiluje Reaver, ale v posledním posílení mu zabrání Elder God. Proto přijde Ariel a nechá se vcucnout do meče, čímž ho posílí natolik, aby ho mohl  porazit. Přibližně v ten moment mladý Kain (nezapomínejme, že události Blood Omen se odehrávají zároveň s Razielovou částí děje...) odmítne sebeobětovat se, čímž oslabí Sloupy natolik, že Hylden Lord úplně ovládne Janose. Bojují s Razielem, a ten prohraje a zase jednou se propadne do spiritual realm. Nějak se zamyslí a dojde mu, že to musel být Elder God, kdo vyvolal válku mezi starými upíry a hyldeny, aby rozšířil řady svých uctívačů, je tak ve své podstatě tím, kdo na Nosgoth přivolal všechny hrůzy, co se staly.

   Kain se probojuje z demon realm a dostane se do upírské katedrály, kde najde Moebia, jak podává zprávu Elderovi, a zabije ho. Ve stejný moment je tam i Raziel, ovšem ve spiritual realm. Ukáže Moebiovu duchu pravou podobu Eldera (taková humusná chobotnice) a vysaje jeho duši. Nakonec vejde do jeho těla a nechá se probodnout Kainem. Ten pozdě pochopí, co se děje, a chce Raziela zachránit, ten mu ale řekne, že zachránit nechce. Nechá se tak vtáhnout do meče a odsoudí se k tisícům let utrpení, ovšem dá tak Kainovi možnost vypořádat se Elderem. Taky tak projeví svobodnou vůli (protože Raziel je jediná postava, která jí disponuje) a zároveň naplní osud, že skončí jako spiritual part Reaveru.

   Kain oddělá Eldera. Řekl bych and they lived happily ever after, ale všichni buď umřeli nebo jsou upíři, takže jsou vlastně mrtvý... Celá hra tak více méně končí v době, kdy začala.